Nikoho nepřekvapí, že elektromobily nabízejí levnější jízdu než běžná auta na benzín či naftu – koneckonců ubývající zásoby ropy a s nimi rostoucí ceny tradičních pohonných hmot jsou jedním z hlavních motivů pro vývoj alternativních technologií, vedle ohledů na emise skleníkových plynů. Do budoucna by se ovšem elektromobily mohly stát slepicemi, které majitelům snáší zlaté vejce.
Ekonomický potenciál elektromobilů nekončí menšími náklady na energii spotřebovanou při provozu auta, stejně jako se jejich ekologický přínos neomezuje na úsporu emisí, které by při jízdě do ovzduší vypustil bežný motor. Budoucnost nabízí mnohem širší využití pro elektřinou poháněné vozy a zejména jejich baterie s neustále rostoucí kapacitou – řeč je o fenoménu Vehicle-to-Grid (V2G), který indikuje obousměrný vztah mezi vozem a rovodnou sítí energie.
Většina vozů stojí 95% času v garáži – proč je tedy nenechat pracovat?
Nejedná se o prodloužení dojezdové vzdálenosti nebo zkracování času nabíjení, nýbrž o způsob, jakým by elektromobily mohly svým majitelům vydělávat peníze a zároveň výrazněji napomáhat životnímu prostředí. Vychází se z jednoduché premisy: Když zapojíte elektromobil do rozvodní sítě, bude se nabíjet energií v ceně, která odpovídá sazbě poskytovatele v dané denní době: V noci je proud levnější, přes den je dražší, protože je i mnohem vyšší spotřeba, což klade vyšší nároky na výrobu elektřiny.
Pokud tedy přijedete odpoledne domů s téměř plnou baterií, a víte, že se od zítřka nikam nechystáte, může váš vůz v systému V2G prodat zbylou energii zpátky dodavateli – poslat ji zpět do sítě za denní sazbu, a dobít vlastní kapacitu přes noc za levnější peníz. Výzkum na americké University of Delaware dospěl k závěru, že tímto jednoduchým způsobem může elektormobil svému majiteli ročně vydělat až 4,000 dolarů – tedy v amerických podmínkách.
Tím ale možný užitek elektromobilů nekončí: mohou zároveň sloužit k vyrovnávání přísunu energie. Největší překážkou pro majitele obnovitelných zdrojů elektřiny – větrných turbín nebo solárních panelů – k odpojení ze sítě je nevyrovnanost těchto zdrojů: větrné proudy se nechovají konzistentně, a ke zjištění, že někdy svítí slunce méně a jindy více, není potřeba vyšší vzdělání. Při slunečném dni, kdy solární panel funguje na maximum, může být nadbytek záskané energie posílán do baterie vozu, například Roadster od Tesly dnes dokáže uskladnit téměř 50kWh, což vystačí na noční provoz domácnosti i ranní cestu do práce.
Stějně tak mohou elektromobily fungovat jako záložní baterie pro případ omezení přívodu proudu a nahradit tak záložní generátory elektřiny. Hybridní vozy mohou nabídnout další funkci: Při výpadku mohou v benzínovém motoru vyrábět energii a odesílat ji do domu, dokud jim nedojde palivo.
Co se týče kritiky této zamýšlené technologie, zaměřuje se především na předpoklad, že intenzívnější používání baterie vozu povede k jejímu rychlejšímu opotřebení a tedy kratší životnosti. Univerzitní výzkumníci ale odhadují životní cyklus současných baterií na 55 let, což značně přesahuje dobu použitelnosti zbytku vozu.
Jak daleko jsme od zavedení do praxe?
Již něhem vývojové fáze Chevroletu Volt se z General Motors nechali nejednou slyšet, že Volt bude mít kapacitu pro provoz v systému V2G, od jeho uvedení o tom však nezaznělo ani slovo. Naproti tomu Nissan se v létě holedbal, že v Japonsku se budou vozy Leaf integrovat do systému V2G již počátkem roku 2012 – což by této zemi zmítané energetickou krizí po březnové katastrofě ve Fukushimě přišlo víc než vhod.
Co v tuto chvíli chybí je potřebný hardware a software pro komunikaci mezi vozy a dodavateli energií, který by umožnil připojování baterií automobilů do sítě. Výzkumu konceptu V2G se účastní několik hráčů na energetickém trhu, své vozy Prius pro tento účel věnovala Toyota. Výrobci elektřiny koneckonců mohou z této technologie výrazně těžit: pokud by větší množství vozů dokázalo ukládat energii v noci, při nízkém provozu, a ve špičce ji pak posílat zpět do sítě, nepotřebovali by energetičtí giganti nákladné záložní zdroje, které v současnosti musí v době nejvyšší konzumace elektřiny využívat. Ménší množství elektráren pak přináší výraznou úlevu životnímu prostředí a snížení emisí!
Budoucí rozšíření elektromobilů ale přináší ještě jednu otázku, kterou bude potřeba vyřešit, a sice otázku peněz na údržbu infrastruktury. V současné době státy záskávají značnou část svých příjmů z daní za pohonné hmoty – tyto peníze jsou pak teoreticky používány na výstavbu a opravy nezbytných silnic a dálnic. V okamžiku, kdy se podíl aut využívajících konvenční paliva a elektromobilů změní, bude nutné přijít s novým systémem: jednak proto, že by majitelé benzánových a dieselových aut platili dálnice všem, jednak proto, že státům by kleslá návratnost z daní. Měření skutečného individuální využití vozovek jinak než dle spotřeby paliva ovšem zavání sledováním provozu, které by mohlo narušit soukromí občanů.
]]>