-
Jeremy na cestách
Znáte to, zcela banální slovní spojení „auta za pár šlupek“ a nějaká zajímavá cesta… Tato se rodila relativně dlouho a i výběr vozu za rozumnou cenu nebyla jednoduchej.
Myšlenka na chlapskej road trip za nějakým (ne)tradičním cílem mi zrála v hlavě dlouho a nechtěl jsem samozřejmě něco úplně otřelýho a běžnýho.
K tomu mělo sloužit auto, který se dá jednoduše koupit a po cestě prodat (v případě delšího výletu ideálně v cílový destinaci). Vzhledem k možným cestám-necestám jsem chtěl jednoznačně čtyřkolku, ale ne „gazíka“. Lepší benzín než nafta, radši MT než AT.
Cena mezi 3-4k EUR včetně nákladů na servis byla hraniční, naopak mě nezajímaly najetý km, jako spíš reálnej technickej stav prskoletu. Volba padla na Subaru Outback 2,5 z roku 2002 ve slušný fazoně a se vším co člověk potřebuje. Vzhledem k pracovnímu zaměření jsem prvních pár tisíc km Sůůůbo používal na cesty po stavebních projektech, abych si byl jistej, že spolu můžeme jet. Tato volba byla dobrá, neboť jsem po nějaký době zjistil tři zásadnější problémy. Halogenový světla (prostě na xenony jsem zvyklej), nepohodlný přední sedačky (po 500km mě bolela záda) a chybějící tempomat (na dlouhých štrekách je škoda ho nemít).
Mezitím jsem postupně vyřazoval jednotlivý nápady kam vůbec jet. Původní nápad zahrnující Rusko, UA nebo pár arabských států se ukazoval jako ne úplně bezpečnej a místo cesty na východ začal převažovat severní směr.
Outback nakonec zakotvil na firmě pro další využití a já se rozhlížel znova.
Ve finále mi padlo do oka něco, co v zásadě nesplňovalo jedny ze základních parametrů…naftová V6 s automatem v Allroadu z roku 2003. První majitel, servisovaná v oblíbeným Kyjově, pěkně vypadající…
Jméno Jeremy se nastěhovalo k „novýmu šlupkoznímu“ autu a trasa byla zvolena.
Konečnej cíl: Nordkapp
Termín: Plovoucí, ale ještě na začátku podzimu
Spolujezdci: Nikdo
Trasu jsem zběžně projel na googlu, noclehy nehledal (předpoklad minimálně částečnýho spaní v autě), na poslední chvíli rezervace trajektu do Švédska 2.října (kolem 8h ranní).
Odjezd stanoven na den předem…bohužel po schůzkách, takže až navečer. Jen pár věcí, spacák, dvoje boty, nějaký jídlo na cestu a bylo hotovo.
ČR jsem opustil kolem 20-tý hodiny 1.10. přes hraniční přechod v Těšíně, následně nájezd na dálnici směr Wroclaw-Berlín-Rostock. V Polsku překvapí hezká, zánovní páteřní dálnice, ale celkem hustej provoz. Německo pak díky noční a brzce ranní době téměř prázdný. S postupnými přestávkami se dostávám pár km před přístav a házím chrupku na benzínce než přijde nalodění.
Organizace dopravy v přístavu je perfektní, vše rychlý a v krátce po osmý hodině už lehám v kajutě k pětihodinovýmu spánku. Po probuzení mě vítá lehkej opar u švédských břehů, ale teplo a prosvítající slunce. Prohlídku přístavního města Trelleborg chci nechat na dobu návratu, tudíž okamžitě nabírám směr Stockholm a vyrážím.
Přestože je běžnej pracovní den, překvapí nízká hustota dopravy a jede se jako po másle. Navigaci udává běžná aplikace v IP5, nicméně značení je perfektní a ono po dálnici ani není kam blbě uhnout. Vzhledem k tomu, jak se pěkně jede, nechávám otevřenou variantu spaní na chvíli až bude pravej čas. Hlavní město Švédska projíždím už za smrákání, úplně bez jakýchkoliv „stau“ a problémů. Na chvíli se stavím v Uppsale, která mi utkvěla v paměti díky trilogii Milenium a směřuju v zásadě kolem pobřeží po silnici A4 s postupnými přestávkami až do Sundsvallu.
Tam po dvojí snaze najít kolem půlnoci volnej penzion parkuju na benzínce, vezmu hygošku, chlapík za kasou se zazubí a rozestelu v Jeremym na zadní sedačce. A propós…se spaním se pojí jediná závada, kterou mě Jeremy připravil za celou štreku. Zlomila se páčka sklápění třetiny zadního opěradla, takže nešla vyndat roletka a původní záměr mít ze složených zadních sedaček s kufrem „letiště“ tak vzala za svý.
Budím se zimou po 5h, nasazuju čepici a ještě 20min hnípám. Pak znova návštěva sociálek (čistých) na čerpačce, údržba chrupu a trvalý, kladná odpověď na nabídku kafe od obsluhy, nakrmení Jeremyho a po příjemným pokecu s chlápkem zpoza pultu začátek páteční části cesty.
Rád bych se dostal už do Norska, čeká mě hodně km a nepředpokládám, že bych dorazil přímo na Nordkapp. Vítá mě překrásný a mrazivý ráno bez jedinýho mráčku. Opět velmi mírnej provoz a krásná severská příroda spolu s půvabnými městečky i vesnicemi. Občas zastavuju, ale do větších toulek se nepouštím. Důležitým bodem je městečko s krásným jménem Haparanda, přes který se dostávám do Finska. Je naprosto jasný, že musím zastavit u Pello, kde je totem s upozorněním na překročení severního polárního kruhu. V zásadě po E8 cestuju sám a u „kruhu“ nás s Jeremym nemá kdo vyfotit :-).
Pohladím ho po kapotě, posedím na lavičce, prohlížím navi kam asi dojedeme. Rozhoduju se, že přespím na hotelu, tím pádem si dávám dead line na cestování do 18h, abych vůbec něco sehnal. Po nepříliš zajímavým cestování finskými lesy za doprovodu sobů (mimochodem…štreka vedoucí k norským hranicím a v zásadě i následně cestování po 93 zřejmě slouží místním Kannkunenům a Solbergům jako RZ pro zábavu, bez ohledu na pohlaví, stáří řidiče i auta a to hlavně kvůli naprostý absenci hlídek a radarů).
Ze zarostlý, lesnatý finský krajiny se postupně stává průjezd holým kopcovitým terénem Norska. Úchvatný scenérie se střídají jako na běžícím pásu, nemá smysl fotit, jen se kochat. V zásadě na sebou stanovenej čas dorážím k Altafjordu, kde na břehu stojí malebný městečko Alta, lemovaný z jihozápadní strany horami, který jsou již pod sněhem. Mimochodem zde za války kotvil křižník Tirpitz…
Ubytování příjemný a od trajektu první sprcha, byť jsem při vstupu na recepci v teplákách, mikině s kapucou a „bejzbolce“ nepůsobil na obsluhu zpočátku zřejmě příliš důvěryhodně. Překvapil mě dotaz na oblíbený pití a po chvíli položení lahve moselskýho rieslingu na stůl ;-). Jeremy dostává večer spršku sektu na kapotu…
Po probuzení mě láká podstatně teplejší ráno, trochu oblačno, ale stále velmi pěkně. Snídám a vyrážím směrem k nejsvernějšímu cípu Evropy.
Jestli jsem byl v pátek unešenej norskou přírodou, teď mi to co vnímám úplně vyráží dech. Jedu zatím vnitrozemím, široký pláně se střídají s kopci místy posetými chatkami, který jsou na víkend zabydleny „lufťáky“. Pozor, pokud se tu předělává cesta, pak s něčím nízkým nemusíte bezpečně projet a dvakrát zvedám podvozek na třetí stupeň světlosti. Každopádně silnice bez děr a hladký, jestli jsem za cestu k oceánu (cca 150km) potkal 5 aut, je to hodně.
Ve chvíli kdy se mi otevře první pohled na nekonečnou dálavu lemovanou fjordy mi až srdce poskočí. Neopakovatelnej pohled, jedna úžasná scenérie střídá druhou. Rezignuju na focení a vše točím…poprvý mě mrzí, že nevezu foťák a snažím se vše zachytit jen na telefon. Až skličující průjezdy úzkými tunely ve skalnatých fjordech se střídají s cestou po pobřeží. Stáda laxně se potulujících sobů křižují silnici a připadám si jako v pohádce, která mě přivádí k cíli cesty.
Parkuju před menším komplexem budov na skále čnící nad oceánem, silnej vítr mi na pozdrav bere čepici a doprovází mě na samou hranu pevniny. Turistická sezona je pryč a tak kromě obsluhy krámku se suvenýry, kavárny a kina jsem tu sám.
Je to fantastickej pocit, kterej si užívám desítky minut než mě profoukanýho zláká vidina kafe a polední pauzy. Následně poslední pohled do dálky, hladím Jeremyho a vydáváme se hodinu po poledni na cestu zpět.
Nechce se mi zpátky přes finský lesy plný zvěře bez plotů kolem silnice a tak se rozhoduju uhnout přímo do Švédska s následným napojením na E8. Na trojhraničí mě vítá šero, mlha a déšť…tedy ne úplně šťastná kombinace, přesto volím dosud neznámou cestu. Zpětně můžu říct, že nešlo o nejlepší variantu. To jsem si začal uvědomovat po pár desítkách minut cesty, kdy jsem spíš tušil jezírka, mokřady a močály lemující úzkou okresku, ke který si světla snažila houstnoucím deštěm i mlhou krájet cestu. Postupně se snižující hladina paliva v nádrži, desítky minut a kilometrů bez protijedouího auta, nebo někoho mířícího mým směrem, světla vesnice nebo aspoň přítomnosti živý duše ve mě poprvý za celou cestu vyvolaly pocit, kdy bych si přál mít někoho před či za sebou.
Vysvobozením se s dojezdem asi 40km stala benzínka, kterou slušně stavěná starší švédka akorát zavírala. Nechává mě tankovat aspoň 20 litrů životodárnýho moku a tvrdí, že za chvíli (to je v tamnějších poměrech relativní pojem) dorazím na hlavní silnici.
Kolem 22h vidím pár nájemních chatek a ačkoliv akorát majitel odjíždí, dává mi klíč a lámanou angličtinou (poprvý za celou cestu, jinak perfektní jazykový schopnosti všech) vysvětluje, že tam budu sám a on přijede ráno v 9.
Chatka vyhřátá, žádnej problém, jen mi neřekl, že se dá otevřít zvenku pouze klíčem. Nebudu to tu rozvádět, ale část noci jsem spal tím pádem stejně v autě a ráno čekal na něj, aby mi otevřel :-).
Je neděle, sedám ke kafi, pouštím on-line přenos GP Japonska a přemítám, kam dojedu a co chci vidět. Noční dobrodružství nezůstalo úplně bez následků a mám bohužel horší hybnost pravý nohy…teď jsem rád za tempomat ;-).
Targetem je oblast Uppsaly a ubytování, abych mohl ledovat nohu. Ačkoliv jsem na první benzínce shodou náhod narazil na kluky v sanitce, kteří mi pomohli, moc toho při pauzách nenachodím. Navečer mi pomáhá Dinar s hledáním hotelu přes internet, nakonec jsem našel úžasnej a v lesech ukrytej B&B hotel, kterej v ten samej čas využíval testovač Audi s mulou nový generace A6. Moc jsem toho nenafotil, když zpozoroval můj zájem odjel…takže zase hotýlek sám pro sebe.
Ráno jsem usoudil, že volnej půlden asi neprochodím a požádal asistentku o přebukování trajektu z Trelleborgu z úterního rána na pondělní večer, nějakej drobnej nákup suvenýrů. Klidnej dojezd do přístavu a hurá na loď. Počasí do jakýho jsme se dostali pár minut po vyplutí mi vnuklo myšlenku, že se zřejmě vrátíme…ale slovo sveřepost má evidentně v kapitánovi svou definici. Nebudu vás oblažovat detaily, jen hrdě prohlásím, že já maso v sobě udržel, zatímco většina cestujících ne a na loď teď chvíli nemusím :-D.
Německo ani Polsko už pak v žádným případě nenabídnou tak relaxovaný cestování jako skandinávský státy. Shon, zácpy, agresivita. Nejhorším zážitkem je pak zhruba 80km dlouhej úsek polský dálnice od hranic s D směr Berlin-Wroclaw. Těžko popsat povrch jinými slovy než otřesný, tragický, neakceptovatelný! Jeremymu jsem se omlouval ještě doma.
Suma sumárum…cesta trvala něco přes 6dní, spotřeba kolem 9,5litru, bez jediný závady a stresu. Ve Švédsku a Norsku můžete potkat spoustu krásnejch aut ve veteránským věku (Saab Sonett, Volvo P1800, spousta 240-tek…atd), avšak v dokonalým stavu. Finsko má pak na severu země svůj autopark omšelejší. Všem dopravním expertům doporučuju návštěvu Skandinávie! Ne, není pravdou, že všichni striktně dodržují rychlost. Odhadem polovina řidičů jede o 10-20km/h rychleji, ale všichni používají levej pruh pouze k předjíždění, nikdo se na vás netlačí ani zbytečně nebrzdí. Za celou dobu jsem nepotkal jedinou dopravní nehodu. Spousta stabilních radarů je pak jasně dopředu označena, jednou jedinkrát jsem viděl civilní dálníční stíhačku, jinak vše ve válečným zbarvení.
Bezpečný cestování je hlavně o plynulosti, ohleduplnosti a pod ochranou policie, žádný represivní metody. To mě z hlediska cestování zaujalo nejvíc!
Co dál? Jeremy zůstává v garáži, zasloužil si svý místo. Začínám plánovat další cestu…východ láká, takže uvidíme na jaře. Děkuju všem, kteří to dokázali dočíst až sem. :-))
SVĚTÁK Cadillac ATS – Americký downsizing
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
50 Responses to Jeremy na cestách
[1]
13. 10. 2014 v 7.53GTI
Smekám, no já prostě smekám. Smekám! Palce hore.
[2]
13. 10. 2014 v 8.13woody-alien
Prej dokázali dočíst až sem….;-) Bylo to skvělý, nádherný. A příhody s nájemní chatkou, kterou sis moc neužil 😀 a sveřepým kapitánem vejdou do Zlatého fondu. Paráda.
[3]
13. 10. 2014 v 8.20Dinar
Já smekám rovněž, hlavně za ty koule jet sám, musím se přiznat, že jsem webpaju od záměru, po té co z mojí účasti sešlo, odrazoval… zima, losi, zdivočelé Finky atd., nicméně nedbal a jel. 🙂 Evidentně to stálo za to. Nádherný cestopis, který potvrzuje, že stále může platit ono pověstné, že i cesta znamená cíl. Palce up!!! 😉
[4]
13. 10. 2014 v 8.36iudex
Paráda Pajo, takýto roadtrip, navyše úplne sám, klobúk dolu!
Inak pred pár rokmi absolvoval trip na Nordkapp môj kamarát, avšak v dvojici a východnou trasou (cez Pobaltie) a až späť cez Nemecko: http://roadtrip.blog.cz/galerie/norsko
A Pajo, kúp si už prosím Ťa normálny foťák, iPhone je síce možno dobrý telefón, ale je večná škoda przniť ním takéto fantastické destinácie. 😉
[5]
13. 10. 2014 v 8.48webpaja
(1) (2) (3) Tohle se píše samo. Je neuvěřitelný, jak se dají polykat denně stovky km bez větší únavy, pokud je doprava a chování řidičů jako na severu. Pak jsem se nestačil divit, když člověk jede přes D1 a zpátky, že je vycucanej jako citron.
Jinak vede jednoznačně Volvo, nejvíc XC60 a řada 70. Ze zahraničních pak Audi+BMW nebo japonci, méně pak M-B. Silná je Škoda, JLR spíš RRS, koček málo. Italové vůbec. Z francouzských aut nejvíc Captur.
Policie ochotná, příjemná.
Sami Norové mě odrazovali jet zpátky přes N, kvůli striktním limitům a doporučili Švédsko. Přesto jejich okresky na severu slouží k jízdám k potěšení. Když jste rychlejší, pozdraví a nechají vás jet, nebo očekávají to samý od vás.
Famozní byla drobná padesátnice v Citroenu AX, která švihala s pusou od ucha k uchu jako ďábel 🙂
[6]
13. 10. 2014 v 8.58Dinar
[5] Čoveče, ta D1 mi v poslední době přijde jako upír z Nosferatu, ujedeš 800km po Evropě plus D5 nebo D8, pohoda, přijedeš na D1 a po 200km jsi, jak říkáš, vycuclej jak citron, určitě to má racionální vysvětlení, ale stejně si myslím, že je v tom i kus černé magie. :-))
[7]
13. 10. 2014 v 11.00Joab
Super, paráda.
Kolik ti to celkem hodilo kiláků?
Akorát možná škoda toho foťáku, já jet takhle úplně sám (a že mě to láká!), slušnej foťák bych rozhodně bral a kvitoval bych absenci pruzení od spolujezdců typu „to už vyfocený máš, vole..“:)
[8]
13. 10. 2014 v 11.28MariAchi
Paráda, Pajo, sice jsi to spíš proletěl, ale i tak je super si vyluxovat hlavu na nějakým roadtripu sám, bez věčně zvonícího mobilu a emailů. Znám to z motorky a doufám, že si tky hned na jaře někam vyrazím 🙂
[9]
13. 10. 2014 v 11.56GTI
Přečetl jsem si tě ještě jednou, paráda. Prosím tě, nepochopil jsem to s tím klíčem od chatky, vždyť jsi ho měl, tak v čem byl problém? Kolik jsi najel kilometrů? Hele, jak píše Dinar, jet sám, to je velká odvaha. A co noha, už je v šusu?
Jdu se podívat na mapu. Tak mě napadá, že takovýhle výlet by možná zasloužil ještě, abys do mapy zakreslil cestu, ofotil to, a dal to sem jako poslední snímek. Tys toho navíc tolik zažil, žes to sem mohl dávkovat po částech 🙂
[10]
13. 10. 2014 v 12.28webpaja
(6) Přesně jak psal Dinar…“když cesta je cíl“ 🙂
(7) Zřejmě jsem neúmyslně porušil dietní pravidla a nebylo mě úplně dobře, takže jsem ve 3 ráno šel na vzduch a klíč bylo to poslední na co jsem myslel. Naštěstí jsem měl v kapse klíče od Jeremyho.
Noha je v ortéze, naordinoval jsem si po tripu přemotorovanej zbytek října a se sádrou by se to nedalo ;-). Celkově cca 7500km, určitě sem hodím trasy. Zážitků je spousta, dáme to na podzim k vínu v užší společnosti.
[11]
13. 10. 2014 v 14.28GeekStar
Nádhera. A velmi inspirativní! 🙂
[12]
13. 10. 2014 v 14.38T613
Paráda!
Když jsi ty a Dinar o tomhle plánu vyprávěli na jaře, tak jsem si říkal, že jste dva cvoci (v dobrým samozřejmě). Ale ty jsi Pájo hotový magor, smekám 😀
btw. postižen moderátorstvím jsem nejdříve proletěl fotky a říkal jsem si : „ty vogo, Dinar si vzal emerického stejšna?“ 😀
[13]
13. 10. 2014 v 15.05Emel
Super super super 🙂 , vydržel jsem to dočíst zatím dvakrát. Jen ty, příroda, auto… má to něco do sebe, za volantem se dá docela dobře na všechno zapomenout.
K autu… tvá volba je hezkým příkladem toho, jak člověk míní a pánbůh mění 😀 . Jedna paní povídala, že naftové Allroady byly na údržbu poměrně drahá auta (měl to jeden známý a dost na to nadával a pak si koupil S3 😉 ).
[14]
13. 10. 2014 v 15.14webpaja
(9) (10) (11)
Cestovat do skandinávských zemí beru jako nejbezpečnější možnost jak si vyčistit hlavu…pro začátek byla laťka nízko. Příští rok musí výš ;-).
K Allroadu…je potřeba napsat, že s Outbackem žádnej problém nebyl. Převodovka šla hladce, jen se udělaly klasický úkony a vyměnily brzdy. Interiér byl bez pardonu voňavka. Největší problém tak byly sedačky. Prostě mi nesedly.
Allroad I. je bez pravidelný a řádný údržby samozřejmě nekonečnou studnicí problémů. Můj kousek předcházel servis do posledních km. Podvozek krásnej, interiér jakbysmet, motor už dnes nevynikne kultivovaností, přesto šlapal jako hodinky. Podvozek mění pozici na povel jako u novýho a tak nebyl důvod ho nevzít. Zcela jasně deklaruju, že před cestou proběhl větší servis s kontrolou všeho, ale v zásadě se měnily jen oleje a filtry.
Primárně šlo o to dokázat, co už několikrát předvedli kluci z TG. Udržovaný starý auto odvede stejnou službu jako nový. A s touto bombou… 😀
[15]
13. 10. 2014 v 15.23Spacir
Nikdy bych do tebe neřekl, že umíš tak poutavě psát :-). Prostě super!!! Už se těším na podrobnosti u vína, až bude víc času 🙂
[16]
13. 10. 2014 v 15.31webpaja
(13) Vážím si toho, už jsem byl i naživo nařčen, že to píše jinej Andrzééén 🙂
[17]
13. 10. 2014 v 15.58woody-alien
[15] Pájo, to víš, verbálním projevem sis nasadil laťku dost vysoko. 😀
[18]
13. 10. 2014 v 17.02h.onzyk
Super počtení, a jak už se tu psalo, velmi inspirativní pro dlouhé podzimní večery nad mapou a vlastní plány , díky 🙂
[19]
13. 10. 2014 v 19.21Tomik_1
Pájo, jsi neuvěřitelnej! Tohle chce fakt koule.
Napadá mě spousta otázek…třeba jen nechápu, že Tě to samotnýho bavilo. Mě by přišlo, že se to snad nemohlo stát, kdybych o tom nemohl s někým zavzpomínat. A to by byla věčná škoda…
Todle si měl fakt dát na díly. Kdybys k tomu koupil podíl v auto.cz, tak s posledním dílem jsi majoritním akcionářem…konečně čtení!
No věřím, že to třeba ještě doplníš. Ještě jednou fakt smekám!
[20]
13. 10. 2014 v 20.42kyklop
Klobúk dole a všetky palce hore, hltal som každé slovo a každú fotku. Podobný výlet chcem jedného pekného dňa spraviť s obytným prívesom a s dcérou, keď bude staršia…..
[21]
14. 10. 2014 v 5.09webpaja
(15) (16) Tomíku, sám na to mám víc pohledů…
1) Originálně byla idea sednout do starýho krumplu, jen s ním pocestovat a zjistit, zda to dojede. Když ne, prodáš ho někde za pár šlupek a letíš zpátky.
2) Spousta z nás se dostane do věku, kdy lidi kolem od tebe něco chtějí…za plat, za platbu, z rodinný přízně, z kamarádství apod. Ty sám když něco chceš, obvykle to zaplatíš a většinou si to zařídíš sám. Celej rok se potkáváš s lidmi…zajímavými, úžasnými, přínosnými, milými, ale i nudnými, prudiči, falešnými. A pak je fajn na pár krásnejch dní vypálit někam, kde od tebe nikdo nic nechce a nepotřebuje. Takovej druh „samoty“ beru jako očistnej, neředěnej. Čas jen pro sebe. Vnímání všeho okolo je krystalicky čistý, vjemy hlubší a silnější. Fotky děláš jen pro známý, rodinu, přátele. Sám si to, co ti utkvělo v hlavě promítáš znovu při cestě, u jídla, odpočinku, před spaním…
3) Telefon jsem úplně nevypnul a občas se s lidmi, který mám rád jen tak pokecem podělil o zážitky 😉
4) A na úplný odlehčení…ještě pořád beru řízení jako zábavu, baví mě to klucí. Přestože nešlo o žádný sportovní dělo :-). To si nechám ještě na jeden delší víkend teď do zimy ;-)!
[22]
14. 10. 2014 v 5.57webpaja
Omluva všem, kterým se nepřidal příspěvek automaticky. Už přenastaveno 🙂
[23]
14. 10. 2014 v 5.59woody-alien
[21] K tomu mám dvě poznámky. Za prvé – zcela chápu touhu být chvíli sám a nechat hlavu odpočinout, užívat si nerušeného vnímání krás. Tyhle očistné vyjížďky podnikám taky, ne ovšem tak daleko a tak dlouho. Prchávám, jen auto a já, obvykle tak na půl dne, na den. A nejsem si jistej, jestli bych takovejhle trip chtěl absolvovat sám. Přece jen rád dobré věci sdílím (tím nemyslím, že kradu na internetu 😀 ) třeba s kamarádem.
Druhá poznámka se týká focení. Už dávno jsem zjistil, že mě zaznamenávání prožitých věcí neinteresuje a dělám to taky téměř výhradně, protože to pak chce někdo vidět. Nejspíš dost lidí nebude souhlasit, ale raději si ukládám pouze do hlavy. Alzheimer nás stejně nakonec všechny spojí, protože i ti, co budou mít plná alba a flešky, nebudou mít tušáka, co na těch fotkách vlastně je. 😀
[24]
14. 10. 2014 v 6.24webpaja
(23) První bod chápu, druhej plně odsouhlasuju 😀
[25]
14. 10. 2014 v 6.39Franke
Tohle mi připomíná můj nechtěný auto výlet do Anglie, kdy mi na jaře 2010 zrušili kvůli islandské sopce let a já musel do Leadsu by car. Zase na druhou stranu týden ježdění mi dal možnost poznat Impérium trochu intimněji. Pájo, super text, podobný trip mám taky v plánu, pouze jiný typ vozu a jiný směr kompasu …
[26]
14. 10. 2014 v 7.34MariAchi
[23]
Woody fuj, takhle to hodit zpátky do reality! 😀
[27]
14. 10. 2014 v 13.37XTad
Paradni. Ja bych mozna volil obdobi, kdy je tam trochu zeleneji. Jinak, nechces hodit „Jeremyho“ na moje.auto?
[28]
14. 10. 2014 v 13.43webpaja
(27) Děkuju, nějak nejsem na zveřejňování aut na moje.auto. Jeremy je jako štěně, který mě zatahalo za nohavici, že z něj bude slušnej tahoun saní, ať ho vezmu na cestu a pak se uvidí. Parkuje před plotem a čím dál tím víc mám před ním respekt, že mu asi připravím příjemnej pelíšek 🙂
A propôs zeleno je tam v době, kdy je tam samej turista. Z tohoto pohledu bylo unikátní mít většinu přírodní nádhery sám pro sebe 😉
[29]
14. 10. 2014 v 14.34iudex
(27) Neviem, či v tejto zemepisnej šírke je niekedy v roku extra zeleno; kamarát tam bol v júni (červnu) a akurát machy a tráva boli trochu zelenšie, iná zeleň tam nie je: http://roadtrip.blog.cz/galerie/norsko/obrazek/13422904
http://roadtrip.blog.cz/galerie/norsko/obrazek/13422888
http://roadtrip.blog.cz/galerie/norsko/obrazek/13422857
[30]
14. 10. 2014 v 15.51Tomik_1
(21) Rozumím Ti Pájo, pěkně si to vystihl… Četl jsem to sice jen jednou, na rozdíl od kolegů, ale fakt je ten, že přemýšlím kudy chodím nad všemi aspekty vůbec toho celýho tvýho tripu.
V určitých pohledech nemůžu neříct, že bych neměl husí kůži (takový Nekudovský vyjádření 😉 ) Láká a mrazí mě to zároveň. Člověk si uvědomí, jak je vlastně přízemní, před jakými zbytečnými mantinely žije. Kolik má možností a jak málo je využívá. Co všechno dokáže být krásný, když jen zvedne hlavu.
Ještě k tý kombinaci cesty a Jeremyho. Totiž přijde mi trochu škoda tý nevyužitý čtyrkolky. Jako píár článek si dokážu představit to jet v zimě s náhonem jen na zadek. Jak jinak než s vozem, které má vyvážení 50:50 😉
Jinak pro mě Sever jako JO. Ale Východ, resp. Jihovýchod NE…Tam nemám mantinely, ale hodně vysokou zeď.
[31]
14. 10. 2014 v 16.25boost.
Krásný čtení, webpajo. 🙂 Občas je nějaký pročištění potřeba spáchat, vorazit a načerpat síly. Sever mě láká, a potom, co jsem si tohle přečetl, rozhodl jsem se, že až budu moct, vyrazím sám se svým ořem.
Ten tah Berlín-Wroclaw znám a bohužel musím souhlasit. Děs běs!
[32]
14. 10. 2014 v 17.17XTad
(29) Extra asi ne, ale to nazloutle chmiri by se treba na chvili zazelenat mohlo. Ale nevim, nikdy jsem tam nebyl, akorat jsem si pred napsanim prispevku hodil do googlu norway north pole summer 😀
(30) Perfektne napsano, souhlas do posledni tecky.
[33]
14. 10. 2014 v 22.24HitmanPB
No Pája, najskôr som si prečítal komentáre a reakcia Woodyho-aliena ma dunútila si článok prečítať.
Skvelé – Fantastické – Úžasné !!!
Doslova si ma nažhavil na myšlienku takúto cestu raz absolvovať.
Viem si živo predstaviť ten neskutočný reset mysle a všetko, čo Si pri tejto ceste zažil.
Desať palcov hore 🙂
[34]
14. 10. 2014 v 22.46HEMI
Webpajo, vďaka za skvelé počteníčko. Minulý mesiac som bol 2 týždne na Islande a keď som jazdil autom („09 Grand Vitara 2,0i, manuál, bez tempomatu…) vravel som si: „Napíšeš potom na auto.cz pár dojmov a postrehov, plus nejaké tie fotky z cesty k ľadovcom, aktívej sopke Bárdabunge, čiernym plážam atdˇ.“ taký bol plán…
Avšak po prečítaní Tvojho blogu si to zrejme rozmyslím, keďže podobne pútavo to zrejme nenapíšem. Ale ak bude čas, aspoň sa o to pokúsim.
Inak som prekvapený, pretože so štýlom jazdenia (ohľaduplnosť, plynulosť, málo represie) sa severské krajiny podobajú. Na Islande značne dominovali Toyoty, na počudovanie, švédskych vehiklov bolo veľmi málo, omnoho viac bolo zástupcov americkej proveniencie.
Rešpekt za cestu osamote! Mind reset neskutočný.
[35]
15. 10. 2014 v 5.53webpaja
(30) Pro trip na příští rok vycházím z přesvědčení, že všude žijí dobří lidé a proto bez ohledu na politický a náboženský předsudky vyrazím za pro mě nejzajímavějším cílem. Volbou prvního Allroadu jsem získal univerzální expediční auto a i když se de facto teď osvědčil a využil jen na pár objížďkách při opravách místních silnic, jsem za něj rád 🙂
(31) Právě na pseudodálnici od hranic D/PL jsem litoval Jeremyho nejvíc. Na tom autě je fantastický, že i přes celkovej nájezd cca 290kkm nic uvnitř nevrže, podvozek nerachotí…prostě jen hučí ten naftovej, šestiválcovej dinosaurus vepředu. Na těchto 70km se ale rozdrnčela snad i lepená okna…
(32) Každý roční období má svý a nebejt mojí nedbalosti z hlediska focení na IP (jak mě správně vyhuboval Iudex), byly by patrný i sebemenší rozdíly tolika odstínů šedi, že by i dnes už klasickej ženskej pornoromán jen zíral 😉
(33) Není se čeho bát, jen vyrazit. Nechci aby to vyznělo blbě, ale příprava na cestu z hlediska trasy mi zabrala na google maps asi 2 minuty. Prostě se spojily destinace a bylo 🙂 Drobnosti typu „coby – kdyby“ se vyřešily přes právníka během chvilky taky a tradááá 😀
(34) Tak to každopádně sepiš! Island mě láká taky, ale severozápad si nechám napřesrok. Úžasná lokace HEMI, těším se na zážitky 🙂 !!!
[36]
15. 10. 2014 v 10.39iudex
Pajo, ešte jedna vec mi napadla: nechceš pridať tú prvú fotku (alebo inú s Jeremym) do našej fotosúťaže na MACZ? Tohtomesačná téma je Moje auto na výlete a to by si rozhodne bodoval. 😉
[37]
15. 10. 2014 v 13.07webpaja
(36) Víš, že já umím jen vyhrávat a na to ta fotka není 😀
[38]
15. 10. 2014 v 13.09iudex
(37) Prečo nie? Viacerí už vyhrali s fotkami z mobilu, ide viac o obsah ako o dokonalé formálne prevedenie.
[39]
15. 10. 2014 v 21.58Andromeda
Klobouček dolů Pájo, úžasné čtení, kouzelně napsáno 🙂 … Člověče, jako by jeden cestoval s Tebou … Díky …
[40]
16. 10. 2014 v 12.33matii
Nádhera, taky mě Nordkapp láká. Můžeš zhruba shrnout náklady?
[41]
17. 10. 2014 v 5.56webpaja
(40) Nepočítal jsem to přesně, ale někde mezi 25-30k 😉
[42]
17. 10. 2014 v 17.37Ronault.
Pajo, klobouk dolů!
Hlavně obdiv za odvahu vyrazit sám. Pravda, vyrazil jsi do bezpečných zemí kde bych se nebál nechat v odemčeném autě peněženku na sedadle, ale přesto ty odlehlé vzdálenosti v autě kde není ani živáčka… no… klobouk dolů za odvahu.
Sám už asi 3 roky chystám Nordkapp, jen tedy rád bych to vzal po Norském pobřeží a vyhraním si na to asi 3 týdny, možná více. Z prvu byl problém s financemi, ten se parciálně již řeší a teď s osazenstvem.
Chtěl bych se zeptat, jak to je s Nordkappem? Někde jsem četl, že se tam platí docela vysoké vstupné. Je to pravda?
Já se před 14 dní vrátil taky s roadtripu, ale ujel jsem jen 3600 km přes SLO, HR, BIH, ale asi mě tvůj cestopis rozhoupal a možná to taky sepíšu.
[43]
17. 10. 2014 v 19.05webpaja
(42) Pokud ti jde jen o Nordkapp, pak utratíš cca 160 korun, ale včetně parkovnýho. Zaparkuj na pár hodin v Peci a povíme si 🙂
Samosebou něco přihodíš za kino atd. Nicméně nejde o žádný hausnumero.
Určitě vydej blog a norský pobřeží bych na zpáteční cestě vyměnil za švédský cesty 😉
[44]
17. 10. 2014 v 19.16Ronault.
[43] Tak to je v pohodě. Já někde četl, že vjezd vyšel na několik tisíc za auto a dva lidi. Tak asi by to byl takový okruh po Scandinávii, rozhodně ne dvakrát kolem pobřeží Norska. Kažopádně díky za info. 😉
[45]
18. 10. 2014 v 5.57webpaja
(44) Nesmysl, je tam o něco dražší benzín, jinak fajn 🙂
[46]
31. 10. 2014 v 15.15Ondore
Webpajo, ej Ty jeden malý dobrodruh! 😉 Vždy obdivujem, keď si niekto v tomto frmole dokáže odtrhnúť čas len pre seba a prekročiť hranicu všedného, klobúk dole!
Podobne ako kyklop mám v hlave podobný výlet s dcérou – sadnúť do auta na takých 15-20 dní, kam nás cesta zavedie pobehať EU, snáď sa odhodlám 🙂
Ale keď budem mať gule, tak sa plánujem pozrieť na juh, v dvojke s niekým, kto sa nebojí a odnesie ma do kopca 😀 https://www.google.sk/maps/dir/%C5%BDilina/K%C3%BAh-e+Dam%C3%A1vand/@42.7890474,25.4513073,5z/data=!3m1!4b1!4m16!4m15!1m5!1m1!1s0x47145ea4e72cf5bd:0xe9a4e40ac6c36a0a!2m2!1d18.7419519!2d49.2215903!1m5!1m1!1s0x3f8fd7d780686025:0x107c28a30a7f19f7!2m2!1d52.1275481!2d35.9467494!2m1!3b1!3e0?hl=sk
[47]
6. 11. 2014 v 8.52iudex
Ja by som ešte záverom dodal, že takéto sny, resp. takáto zábava je čisto mužská záležitosť (niečo v štýle tej starej reklamy na Fernet: i muži mají své dny), ktorú ženy nechápu. Keď som po prečítaní blogu (so zasnenými očami, vidiac pred sebou nekonečné obzory spoza volantu) povedal o pajovej ceste manželke, tá len nechápavo pokrútila hlavou a odbila to vetou: to musela byť dobrá nuda. A bolo vymaľované. 😉
[48]
7. 11. 2014 v 14.09webpaja
(48)…ano, častý stanovisko něžnýho pohlaví. A taky, nebylo smutno, nebál jsi se, nevadilo ti být sám? :-))
[49]
11. 11. 2014 v 22.04connect
pekne pocteni, kdybych to vedel dopredu, mohl ses u nas ve Stockholmu zastavit na kafe 🙂 tak priste… 🙂
[50]
14. 11. 2014 v 7.28webpaja
(49) To je škoda, zrovna Stockholm jsem jen proletěl bez kafe 🙂 . Takže příště!