-
Dejá Vu
Když mě před dávnými lety učil můj otec řídit a pohybovat se v provozu, jeho poučky by se v zásadě daly shrnout do jediného souvětí: Musíš předvídat, koukat daleko před sebe, kolem sebe a taky musíš myslet za ostatní.
Ta slova mě provází celým mým motoristickým životem a vzpomněl jsem si na ně znovu před nedávnem, když jsem otevíral obálku od soudu z maďarské Békése. Soud mi v ní poměrně obsáhle oznamoval, že téměř po 4 letech ukončil řízení týkající se nehody, kterou (nyní už i úředně) způsobil řidič maďarského kamiónu jedoucí sice po hlavní silnici, ale bohužel na červenou. Na podzim 2010 mi tímto konáním způsobil demolici zánovního Transita (totálka), delší pobyt v nemocnici, dvě operace a bohužel také částečnou ztrátu – jak to jen správně formulovat – snad řidičské jistoty.
Ta se sice časem obnovila v původním rozsahu, žádné „mruky“ nebo pochyby mě nepronásledují, ovšem přesto se občas znovu na inkriminované křižovatce sám sebe ptám, jestli v tu chvíli moje obezřetnost neselhala. Jestli jsem nemohl více myslet za toho řidiče, jemuž buď bylo zatěžko zastavovat a znovu rozjíždět těžkou soupravu anebo si toho rána prostě spletl městskou komunikaci s dálnicí. Těžko říct, ale od té doby se snažím myslet ještě víc.
A tak tedy před pár dny jen pár set metrů od „místa činu“ dojíždím v pruhu tahač s návěsem naloženým dvěma jinými tahači a vrtá mi hlavou, jak chce podjet nedaleký viadukt s omezenou průjezdní výškou, když kolem příslušných dopravních značek projíždí jak kolem kovárny . Začínám zpomalovat a vytvářím si značný odstup. Žádné dvě vteřiny, opravdu pořádný odstup. Jak mi však následující dění potvrzuje, můžete myslet jak chcete, ale všechno stejně nedomyslíte. Zcela jsem zastavil a zapnul výstražné blinkry v očekávání, že souprava dojede k viaduktu, zaváhá, poté bezradně zastaví, uvázne v místě odkud se bez pomoci nedostane a co chvíli bude doprava v daném místě naprosto vyřízená. A já budu mít díky svému odstupu možnost otočit se a vzít to jinudy.
Řidič soupravy se ovšem s váháním nenamáhal a pod viadukt srdnatě vjel. Nevím přesně, kdy zjistil, že právě ničí majetek za milióny, ale podařilo se mu zastavit dřív než přepravované tahače z návěsu „sundal“. Trosky však létaly ještě hezkých pár metrů dozadu. Zhruba někde tam, kde bych stál se svým autem, kdybych o tom nepřemýšlel. Takže to snad se mnou nakonec není tak zlé a mohl bych už tu srážku s kamionem nechat plavat…..
Epilog: 12.11.2014 cca 7:15 hod. Znovu na místě činu. Stojím na brzdě a blikám doleva. Na semaforu naskočí zelená, poslední pohled do obou stran a……zase na brzdu. Dobré dvě, tři vteřiny poté, co mám zelenou, mi přímo před nosem křižovatkou nevzrušeně profrčí mnohatunová obluda. Nic zvláštního, normálka. Aspoň pro ty, co už to znaj.
Jeden den v životě petrolheada Alea iacta est
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
18 Responses to Dejá Vu
[1]
12. 11. 2014 v 12:00iudex
Moja manželka mi vždy, keď vletím prirýchlo do križovatky s argumentom, že mám prednosť, hovorí: A si si istý, že to vedia aj tí na vedľajšej? Byť v práve nestojí za rozflákané auto.
A k Tvojej „maďarskej“ nehode: jednu pani zrazil na prechode vodič SUV. Bol odsúdený za ublíženie na zdraví, ale súd pani odkázal na uplatnenie jej finančných nárokov na civilný súd. Súd po dlhých ťahaniciach vyhrala, má nárok podľa rozsudku na cca. 12000 eur náhradu za bolesť a sťaženie spoločenského uplatnenia. Vodič je však dlhodobo nezamestnaný, nemajetný a má na krku 11 exekúcií. Poisťovňa plniť odmietla. Takže je síce v práve, ale h…no z toho. Preto je najlepšie sa nehodám vyhýbať aj za cenu toho, že ostatní vodiči človeka budú považovať za pripos.atého či prehnane opatrného.
[2]
12. 11. 2014 v 12:13webpaja
Bravurní text od toho, kdo opravdu jezdí a zná. Ano, předvídat je to nejdůležitější. Kamiony jsou pro mě stejný jako auta s tmavými skly, kdy nemám oční kontakt s jejich řidičem. Pokud ho nejsem schopen navázat, předpokládám ten nejnemožnější manévr, kterej mi přijde na mysl.
Perfektní Woody! 🙂
[3]
12. 11. 2014 v 12:19woody-alien
iudex: Jak jsou některé věci úsměvně podobné. I poté, co bylo svědecky vyvráceno „spiknutí“ Čechů vůči maďarskému řidiči (při výslechu vyžádaném maďarským soudem jsem si připadal jako nejhorší zločinec a lhář), se celým rozsudkem jako červená nit táhnou odkazy na neutěšenou finanční situaci viníka. A samozřejmě, případné nároky z důvodu zranění, následné pracovní neschopnosti atd. je nutno uplatnit v samostatném řízení u civilního soudu. Prý, aby se rozhodnutí dále neprotahovalo. Po 4 letech. 😀
Pro mě je ovšem důležitější, že se bohužel na té křižovatce za ta léta nezměnilo zhola nic. Není tam kamera, kamióny vesele dál jezdí na červenou….je to už blizoučko dálnice, takže ani s dodržováním 70-ky to nějak nepřehánějí.
[4]
12. 11. 2014 v 12:23webpaja
(3) Právně funkční stát…to by měla být definice každýho člena Unie. Základní a jasná. To co píšeš je nepochopitelný!
[5]
12. 11. 2014 v 13:55Dinar
woody: rozumím ti, a taky proto, že po pětadvaceti letech ježdění jsem se stal poprvé „účastníkem silniční nehody“. Všechny ty roky jezdím pamětliv podobných rad a zásad, o kterých píšeš, a přestože ukrajuju z druhého milionu km za volantem, zatím mi to vycházelo, a přestože se člověk občas do nehodové situace dostane, právě ona snaha předvídat a počítat s horší variantou vedla k tomu, že jsem měl dosud čistý štít. Až (řečeno s Douglasem Adamsem) do ono osudného čtvrtka, kdy mě na D1 sestřelil náklaďák způsobem, na který se nedalo reagovat nijak, prostě neviděl moje auto vedle sebe v pruhu a odbočil… do mně. Faktem je, že pár dní jsem měl zvláštní pocit pokaždé když jsem míjel nějaké větší auto, ale už to přešlo. Každopádně teď, ještě více než dřív, vidím a slyším trávu růst. 😉
[6]
12. 11. 2014 v 22:36kyklop
(1) Ak to skončí len rozbitým autom, je to stále ten lepší prípad, ďaleko horšia je akákoľvek ujma na zdraví. Fakt, že si v práve ti zdravie nevráti, na auto si ešte (pokiaľ ti to zdravie zostane) zarobíš.
[7]
12. 11. 2014 v 22:42kyklop
je to síce iný prípad, ale za čias jazdenia po starej ceste medzi Nitrou a Zlatými Moravcami (jazdil som po tej ceste veľa) som veľmi veľa krát výrazne zväčšoval medzeru medzi mnou a predo mnou idúcim auto skrz to,že oproti sa niekto rozhodol predbiehať a tieto manévre často končili vyhýbaním sa až tesne pri krajnici. Čo by nasledovalo pri malom zaváhani je asi každeému jasné….ďakujem za aktuálne prepojenie týchto miest dialnicou
[8]
13. 11. 2014 v 08:02woody-alien
[5] Dinar: Jj, pro mě to taky byla první opravdová nehoda, jen „už“ po 20 letech. 😉 Přesně jak píšeš, ošemetným situacím se asi vyhnout nedá. To bys musel sedět doma a čučet do bedny. A ani tam to není jistý. 😀 Nicméně zkušenostma a dodržováním jistých zásad je dokážeš eliminovat. A pak,když už si myslíš, že tě nic nepřekvapí, přijde tohle. Ano, po pár dnech znovu v provozu to přejde, ale ze začátku se mi v blízkosti těžkých náklaďáků nejezdilo vůbec dobře. Paradoxně jsem v té době možná jezdil rychleji než kdy předtím. Hlavně abych je neměl před sebou, za sebou, vedle sebe.
[9]
13. 11. 2014 v 08:10woody-alien
[7] kyklop: Jasně, to co píšeš o vytváření odstupu a sledování ostatních, spadá do těch v textu zmíněných zásad. Musíš být neustále jako ostříž a volit správná řešení. Ten tvůj úsek neznám, ale i u nás je hodně zrádných silnic. Momentálně nám dává docela zabrat nedokončená D8 a tím pádem haldy kamiónů na silnicích, které na to nejsou kapacitně stavěné, všeobecně silný provoz a minimum možností pro bezpečné předjíždění. Zkrátka dost třaskavá kombinace.
[10]
13. 11. 2014 v 10:38wikinko
Slováci, ktorí tu sú, určite poznajú v Petržalke dolnú Einsteinku (nie diaľnicu), v smere na Žilinu,kde je teraz už cca 6 mesiacov umelo spravené malé esíčko. Mesiac dozadu išiel vedľa mňa v pravom pruhu bulharský kamión, zaregistroval som jeho BG ešpezetku, a vravel som si, že bulhar za volantom určite spí. Spomalil som, a on samozrejme esíčko nezaregistroval, pokračoval krásne rovno. Ak by som nespomalil, zlisoval by ma. Tiež ma otec učil predvídať, dávam teraz 70t km ročne, bez predvídania by som tu už nebol.
[11]
13. 11. 2014 v 20:55MariAchi
Woody, tos mi připomněl moje cestovatelská léta v jedné stopě – na motorce si člověk tuplem uvědomí, že je ne jednou, ale oběma nohama v hrobě a podle toho jedná a předvídá a přemýšlí za všechny okolo… A pak i při jízdě v autě těžím z reflexů a návyků, které jsem si za ty desítky tisíc km za řídítky vypěstoval…
[12]
13. 11. 2014 v 21:35woody-alien
[11] mariachi : No to věřím, motorka je ještě jinej level. I proto jsem ji pověsil na hřebík ještě dřív než jsem s ní pořádně začal. Když si asi před půl rokem švagr kupoval silniční motorku pro občasné rekreační vyjížďky, viděl bys ten rozruch v příbuzenstvu. Hotový slzavý údolí. 😀
[13]
14. 11. 2014 v 19:32MariAchi
A víš, co je na tom zajímavý? Nikde jsem necítil kolem sebe větší nebezpečí, než u nás. Turecko, Sicílie, Rumunské hory mezi nekonečnými kolonami kamiónů, Bulharské pobřeží, zácpy kolem řeckých metropolí… Prostě všude na pohodu, ale u nás jsem hned musel zapnout smysly na plné pecky.
[14]
15. 11. 2014 v 14:08
Co dodat… 🙁
Nedávno jsem se večer vracel z Německa přes Děčín a jen nechápavě sledoval brutálně předjíždějícího týpka v Ibize. Vzal to přes dva a přes plnou, no a s plynem na podlaze se chtěl zařadit zpět do pruhu, jenže jak se u Rynoltic ta silnice tak různě vesele dělí, tak skončil na několik vteřin v protisměru… Říkal jsem si – jet tam rodinka ve stodvacítce, mám výlet i s Eintopfem. O dvě auta později jeli policajti… Není nadto riskovat za takového provozu a v místech, kde to řidič nezná. A i zmíněný rutinní risk je teda věc… dřív nebo později se to může vymstít.
[15]
15. 11. 2014 v 16:11šmoula nešika
To jsem já, šmoula… už zaséé. 😀
Úplně to vidím: „Projedu se tam, ať vím, kde přesně dát pozor, a cestou asi zmlátím toho blba.“ 😀 😉
Prosím… ne. Stačí, že už jsem proti sobě stihl poštvat půl vratislavických antiporschistů. 🙂
[16]
16. 11. 2014 v 19:26Emel
Hezký textík… je škoda, že tyhle zkušenosti jsou nepřenositelné a při jejich získávání…
[17]
17. 11. 2014 v 14:30šmoula nešika
[16] Minule podvědomá inspirace, tentokrát zase kolektivní nevědomí… 😀 To je ale psycho, woody. 😉
[18]
17. 11. 2014 v 18:29woody-alien
[16] Emel: Jako zkušenost dobrý. Ale příště už raději pouze teoreticky. 😉
Komentáře nejsou povoleny.