Desátá symfonie //blog.auto.cz/wpaja Just another weblog Fri, 02 Apr 2010 07:52:58 +0000 cs hourly 1 Desátá symfonie //blog.auto.cz/wpaja/2010/04/02/desata-symfonie/ //blog.auto.cz/wpaja/2010/04/02/desata-symfonie/#comments Fri, 02 Apr 2010 07:21:23 +0000 //blog.auto.cz/wpaja/?p=1 číst dále

]]>
Napadlo mě spousta klišé povídaček na začátek, ale všechny jsou zbytečné. Jde pouze o jedno…podělit se s vámi o jízdní dojmy s BMW 530d F10. Vozidlo jsem dostal v černé metalíze s 19“ koly hvězdicového designu se zdvojenými paprsky. Vizuálně dokonalá kombinace, stejně dobře budou zřejmě fungovat všechny tmavší laky, ve světlé jsem pětku ještě naživo neviděl.

Taktéž vynechám pasáž vnějšího vzhledu, bylo o ní napsáno více než dost, za sebe říkám LÍBÍ. Při prvním seznámení mi unikla vlastnost popsaná Perunem, lehké dveře, které vyžadují o něco svižnější švih. Doprovází ho ovšem to krásné luxusní tlumené žuchnutí, které každý v dané třídě očekává. Ten, komu se něco podobného příčí, nechť si připlatí za elektromechanické dovírání dveří. Sako hozené na zadní sedačky potvrzuje už předchozí dojmy, prostor neohromí, ale bohatě stačí.

Málokdo by očekával, že demo vůz bude holátko a tak jen dodám, že vůz byl plně „naložen“. Elektrické nastavení sedadel, v této třídě již téměř povinné, doplňoval stejným způsobem seřiditelný volant. U zmíněných věcí ještě chvíli zůstanu, volant optimálního průměru a tloušťky dostal pro mě neobvyklé ovládání tempomatu (a všech možných asistentů), které po počátečním zvyknutí beru jako rovnoprávnou alternaci za klasickou páčku pod volantem na kterou jsem zvyklý nyní. Samotný volant dostal jemnější kožený potah na hony vzdálený některým hrubým kreaturám, které se ve vozech s vrtulí ve znaku v minulosti vyskytovaly.  Moc jsem se těšil na příplatkové komfortní přední sedačky, leč ve voze byla jejich sportovní verze. Samozřejmě odpadá možnost příplatkových masáží a všemožného nastavování, ale přesto poskytují nadprůměrné pohodlí, nezbytnou vysouvací část sedáku a kromě dlouhého opěradla i vynikající tvarování (pro mě by mohly být i užší).

Ještě před samotným rozjezdem zírám na širokoúhlý display obrazovky multimediálního systému s pěknou grafikou a nepoměrně jednodušším ovládáním pomocí iDrive. Osazení je v přirozené výšce i vzdálenosti, odstínění i přes neúprosné jarní slunce v pořádku. Nedá mi ještě nepřipomenout už klasickou a velmi specifickou strukturu povrchu palubní desky…prostě poznáte, že je to BMW i na dotek.

Testovaný vůz má bezklícové odemykání a startování, proto odkládám transpondér do šachtičky v popelníku, sešlapuji brzdu a řadím D. A propós, elektronický volič samočinné převodovky bez mechanické vazby je věc báječná, pryč jou doby mačkaní pojistných obrknoflíků a rejdění pákou v podélné ose…

Systém aktivního natáčení zadní nápravy umožňuje otočit vůz na prostoru, který by nestačil autům o třídu menším, přesto jsem nezaznamenal jakýkoliv pocit vědomí jeho práce, funguje přirozeně a nenásilně. Podobným způsobem pracuje i aktivní řízení, pokud nepřesedáte přímo z verze s obyčejným posilovačem, nezaznamenáte po chvíli jízdy nic speciálního. Kromě krátkého testovacího intermezza na letišti jsem s tímto typem řízení do styku nepřišel, ale při běžné i svižné jízdě mi nepřipadal jako handicap.

Kapitola motor asi rozvíří nejvíce debat. Nemůžu souhlasit s tím, že nezasvěcený dokáže poznat bez váhání naftový pohon. Klidný běh bez vibrací, absence jakéhokoliv chrochtání nahrazeného vzdáleným a výborně odtlumeným hučením nedá příliš prostoru ke kritice. Motor a jeho sladění s převodovkou je perfektní. Akcelerace je do 180km/h vynikající, jasná a tak přirozená, že do momentu pohledu na HUD, či tachometr může leckomu připadat jako nevýrazná. Rychlost s jakou se však rafička pohybuje (nebo se mění čísla holografického promítání) vypovídá za vše. Auto je rychlé, při předpokládané ekonomice provozu (nevěřím, že by šla i při větších dynamických nárocích přes 10l/100km a při běžném ježdění mezi 7-8) až neskutečně rychlé. Změna převodových stupňů je briskní, jemná a nerušivá. Auto mělo „klasický“ 8-mi stupňový automat bez možnosti řazení pádly pod volantem, ale při snaze o manuální domluvu ke změně stupně jsem opět nezaznamenal rozdíl. Tedy rychle, jemně, efektivně… Snad jedna výtka by se našla, podřazování při zastavování mi nepřišlo tak jemné jako jakékoliv změny „kvaltů“ během jízdy.

Ještě krátce k akustické pohodě. O motoru už řeč byla, dával jsem si pozor na aerodynamický hluk, jehož vyšší míra byla kritizována, ale buďto jsem hluchý, nebo redaktor kritiky jezdil za větrného počasí. Do rychlostí začínajících dvojkou není po rušivém hvízdání, či hučení ani slechu.

Podvozek je kromě motoru u BMW další stěžejní oblastí (vlastně ještě prioritnější). Ani 19“ palcová kola nedokázala překazit schopnost elektronických tlumičů pohlcovat běžné nerovnosti a na rozdíl od E60 i jízdu bez jemného, ale neustálého natřásání (to už jsem hodně kritický, nikdy jsem se v E60 necítil opravdu nepohodlně). Tím však nechci říct, že se RF pneu neprojeví. Podařilo se mi „vymést“ past na mamuty při předjíždění traktoru a ačkoliv tlumiče zabránily přenesení rány do interiéru, tak pneumatiky hlasitým zaduněním daly vědět o své velikosti i vyšší neodpružené hmotě. Opět jsme u bodu sváru a opakuji, že mi to osobně za pohodlí nenucení stavět u píchlé pneumatiky stojí. Stabilita karoserie, potlačení náklonů, odvezva na pohyby volantu jsou bezprecedentní. Podvozek je jednoduše famózně vyvážený a vynikající.

Závěr:

Nebudu se pouštět do srovnávání s konkurencí, BMW řady 5 je však podle mě nejlepším vozem vyšší střední třídy současnosti. Tichý, hbitý, komfortní, rychlý a sportovně elegantní společník.

]]>
//blog.auto.cz/wpaja/2010/04/02/desata-symfonie/feed/ 36