Výběr

„Tak jaká auta to budou? No?!“ Otevřel jsem oči. Nemohl jsem se rozhodnout. Měl jsem si vybrat tři auta mého srdce a ten chlap byl strašně neoblomný. „Ještě pět minut,prosím!“ Naléhal jsem. „Ne,ne! Už jste měl dost času. Byznys je byznys, nemám dnes jenom vás!“ Měl pravdu. Neměl jen mě. Když si pomyslím, kolik toho musel za den stihnout,musel jsem mu mlčky vyseknout poklonu. „Ale…já opravdu nevím…!“ Blekotal jsem. „Je jich tolik…“ Muž se zamračil a v očích mu zasvítily plamínky…byl černovlasý,vysoký a vypadal teď opravdu hrozivě.

Kéž by nebylo toho rozhovoru na nudné přednášce práva… Bavili jsme se s kamarádem o krásných autech (jako obvykle) a tu mě napadla taková hra: Napsali jsme si každý na kousek papíru tři auta, která bychom si koupili, kdyby nám vůbec nezáleželo na penězích, a pak jsme to spolu probírali. Oba jsme napsali krásná, nádherná auta – když jsem viděl jeho výběr, byl jsem unesen. Ano, tahle auta bych také chtěl… Stará i nová, rychlá i luxusní…klenotů na čtyřech kolech je moc. Díval jsem se na ta jména a tehdy jsem udělal první chybu. Řekl jsem polohlasně, zahleděn do názvů těch nejkrásnějších aut světa, větu, které teď lituji: „Za tahle auta bych se snad i upsal ďáblu“. Ano, tušíte správně. Ten muž, který na mě tak naléhá, není žádný realitní agent či snad nějaký obchodník, je to ďábel osobně. Nebudu vám popisovat okamžik, kdy jsem udělal druhou chybu a upsal se mu vlastní krví, ve slabé chvilce při počítání peněz na mém kontě. Nebudu se vám tady ani ospravedlňovat. Ne, na to je pozdě. Teď se musím soustředit a vybrat tři auta, která mi stojí za mou duši.

Zkuste to se mnou…není to věru lehké…