• Všechno je jednou poprvé, ale jen máloco je napořád

  Publikováno: 22. 4. 2008

  Ve svém životě mám dvě vášně. Lezení a moje holčičky. Tu první holku jsem potkal už na střední a byla to láska na první pohled. Dodnes si pamatuji, jak jsem tam stál jako opařený a nemohl se ani hnout. Nádherná brunetka, dokonalé křivky, veliké čokoládové oči, sněhobílé šaty…. Můj mozek pracoval naplno. Vymýšlel jsem miliony způsobů jak ji oslovit a všechny hned zavrhoval. Musím přeci na něco přijít! Smůla, nic jsem nevymyslel a když procházela kolem mě, sen o našem společném životě se rozplýval jako led v jejím drinku. Ale v tom zasáhl osud. Opilý učitel fyziky zakopl, strčil do mě a zákon akce a reakce se řetězil. Červené víno, které ještě před chvílí plnilo mou skleničku najednou stékalo po bílých šatech té krasavice… ….a jak to dopadlo? S Adélou jsme dodnes.

   

  Myslel jsem že podobné setkání už nikdy nemůžu zažít a přece. Téměř po deseti letech to přišlo znovu. Bylo to v podvečer na Vinohradech. Stála tam na silnici pod stromem a schovávala se před deštěm. Teď už jsem byl zkušený, přistoupil jsem a podíval se na její jméno. Zlatovláska na sobě měla vyryto Citroen Grand C4 Picasso. Byla to zase láska na první pohled a těm já věřím. Jenom jsem se v tomto případě nespoléhal na osud, ale jednal. Začal jsem o této krasavici shánět informace a za čtrnáct dní sem jí pozval domů. Adélka byla nadšená a obě holky si moc dobře porozuměly. Je pravda že někdy na sebe žárlí, ale už si zvykly, že svůj čas teď věnuji oběma. A víte co u svých holek miluji nejvíce? Jejich geniálně řešené úložné prostory. :-))

  

Zlatá horečka