Má ji motorovou

6 reakcí na Má ji motorovou

• [1]

  29. 2. 2012 v 13:41GTI

  Známe, známe, zrovna včera jsem ho brousil na cedečku v autě. Musel jsi škytat… Tvrdej, živočišnej, ostrej bluesovej řízek. Špica.

  Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

• [2]

  29. 2. 2012 v 20:20Tomik_1

  Nebyl jsem a mrzí mě to. Můj názor na blues už znáš. Člověk by měl být důslednější i v tom co chce. Doufám, že příště. Bohužel to „příště“ se mi nevyplatilo s Garry Moorem :-(((

  Jinak mometálně brouzdám cesty s Yvonne Sanchez (Invitation).

  Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

• [3]

  29. 2. 2012 v 22:39Tomik_1

  Kdybys chtěl svázat dokonalou píseň s dokonalou károu, tak jdi, otevři garáž, nakopni vrtuly, stáhni střechu , nalad – Buddaheads – Howlin´ at the Moon, (6) 911

  …..volume doprava a plnej plyn!

  Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

• [4]

  1. 3. 2012 v 6:55Dinar

  GTI, Tomik: myslím, že jak Joe tak Češi pochopili, že je dobře se jednou ročně vídat, takže doufám, že příště nevynecháte.

  Letos to bylo extrémně do rocku, ono v hale už blues tolik nevyzní, i když jeden starší kousek z Blues de luxe si střihnul, a akustickou vložku taky. Ale většinou to byl virvál jak na AC/DC, ale s takovýma kytarama (jeho basák je taky bůh), že všechny legendy museli v hrobech jen spokojeně pomlaskávat. A na závěr, pro něj už klasicky, zeppelinovský mix, tohle už nikde v podobné kvalitě naživo slyšet nejde.

  Já ho mám fakt rád, bez debaty jeden z party světových kytaristů, na jejichž spočítání stačí prsty jedné ruky, takže hvězdné manýry? Ne, on přijde na pódium na minutu přesně, dvě hodiny absolutně bez přestávky do toho buší a pak půl hoďku přidá, je u toho vtipnej a je na něm vidět, jak ho ta muzika neuvěřitelně těší.
  Já na koncerty prakticky nechodím, Bonamassa je výjimka, z toho vždycky svítím ještě dva dny potom.

  Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

• [5]

  1. 3. 2012 v 12:06GTI

  [4] Jasně Tohle znám… Dinare, já jedu Johna, a natáhl jsem si do auta z těch CD mix, mám tám i známou pecku – So Many Roads, je to na živáku z 2008. To je takovej nářez, že se dokonale rozvalím v autě, pustím to na hodně silný grády a jedu, jedu… letím

  Sakra a ty zmiňuješ z koncertu ty led zepp… uuua… normálně se mi ježí chlupy. Jedny zeppelíny hraje i na cd… a jestli tam dával i to blues z trojky L.Z…. to bych příště musel! Já zažil v Praze Planta a žiju z toho dodnes…

  Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

• [6]

  1. 3. 2012 v 12:59Tomik_1

  Dinare, muzika Bonamassy je neskutečně plná. Jde z ní cítit nadšení. Tak to totiž vypadá, když si chlap s něčím doopravdy hraje…Jde to z hloubky a není to dělaný pro prachy. Pokud se klučina s tím přitvrzováním nenechá svést, tak je to už teď živoucí legenda rockbluesu. To Ti tu klidně podepíšu.

  Tuhle jsem si postahoval (nakoupil aby bylo jasno ;-)) právě kapely jako Chickenfoot, Liqiud Tension Experiment, Black country comunation, apod. Dlouho jsem měl pocit, že to jde s tou muzikou postupně do… Ale tím, jak se promíchají hráči, sejdou se nejlepší s nejlepšími, se doslova otvírají další a ještě lepší možnosti muziky.

  Mě hodně potěšilo, když jsem právěš tuším v Black Country s Bonamassou objevil klávesáka z mý uplně nejvíc nejoblíbenější kapely – Dream Theater, Dereka Sheriniana…. Když si představím tyhle dvě kapely dohromady, tak je to doslova orgasmickej zážitek

  Pro vložení odpovědi na komentář se musíte přihlásit

Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni.