• Superb II

  Publikováno: 18. 7. 2008

  Škoda Superb

  Tento test resp. text už „suším“ asi týden. Důvodem je, že jsem se chtěl trochu více rozepsat

  o designu nové velké škodovky, ale zase jsem nechtěl, aby mé hodnocení bylo poplatné dojmům z prvního setkání, tedy nechal jsem na sebe auto pár dní „působit“, a řekl bych, že se můj názor na něj už ustálil.

  Takže Superb II, je ho všude plno, testuje se zvesela, hodnotí a porovnává. České „limo“, to je prostě téma, a jaké. Totiž, pokud se podíváme zpět na představení několika posledních škodováckých modelů zjistíme, že došlo k zajímavé proměně. Dříve se nový model škodovky odbyl slovy o konzervatismu, účelnosti a pár větách o chalupářích, jenže počínaje roomsterem staly se modely této „konzervativní“ automobilky z hlediska svého designu velmi kontroverzními a názory polarizujícími. Zvláštní efekt, řekl bych.

  Superb, auto, které má nastoupit na cestičku prošlápnutou svým předchůdcem, postaveném s šetřivou opatrností a plnící roli průzkumníka škodováckých šancí v tomto segmentu. Ukázalo se, že dálnici sice neprošlápnul, ale na slušnou okresku to stačilo, takže teď druhé kolo a Superb II, který je už zcela svébytným modelem.

  Ten „můj“ je v tmavě modré metalíze, na osmnáctipalcových kolech. Tmavá metalíza a velká kola, to jsou jistě faktory, které vzhledu každého auta pomůžou, a nejinak je tomu u superbu.

  Přední a předoboční pohled je bez problému, ba co víc, superbí předek je dokonce velmi povedený, je to auto s kapotou a blatníky, v době kdy polovinu obého u jiných novinek zabírají světlomety, je pohled na předek superbu velmi osvěžující. Vůbec tvar světlometů vč. zakomponovaných ostřikovačů je jedním slovem vymakaný, dojem předku umocňují tvarově a hlavně proporčně perfektně zvládnutá maska a další nasávací otvory v nárazníku. Žádné obrovské tlamy, agresivní pětiúhelníky, a přesto auto dělá dojem dravosti a přikrčenosti ne nepodobný výrazu bavoráckých vdolečků, tedy zde za jedna. Dál je to bohužel horší, boční pohled odhalí příliš hmoty nad a za zadními koly, problematickou linii střechy a příliš tlustý C sloupek. Je možné, že konstrukce twindooru nedovolila jiné řešení, ale i přes plošší linii střechy, kdyby měl C-sloupek třetí malé okýnko nebo jen falešný náznak (třeba ve stylu mazdy 6), velmi by to opticky odlehčilo dojem hmoty nad zadním kolem a macatost C sloupku. Při pohledu na Superb mi ale vadilo něco ještě více než poměry hmot z bočního pohledu. Celkem dlouho jsem zkoušel různé úhly, až se mi to začalo jevit celkem jasně. Nejhorší je předoboční pohled, od půlky auta dozadu. Superbu trčí záď, totiž, z tohoto pohledu vypadá těžkopádně na zadek, problém je v tom, že záď se v oblasti rohů dostatečně nezužuje, vystrkuje konce auta do stran, a při té délce je to už moc, působí to disharmonicky. Jistě je to daň za objem kufru, ale tady těch deset litrů mohli klidně oželet. Chuť se dá spravit zadním pohledem, tady opět pochvala, proporce a umístění zadních světel, decentní odtrhová hrana, neagresivní a přesto dynamické. Tedy celkově design není bez problémů, na druhou stranu proč je takový jaký je, na to odpovídá Superb uvnitř. Prostor, prostor a zase prostor, na tom autě je prostě vidět, že jej nestavěli jako obyčejnou střední třídu, která má zastat roli manažerského auta s občasným převozem pasažérů na zadních sedačkách. Superb je auto, které jasně ukazuje, že záměrem je tak široká škála použití, že prostě k nějakým kompromisům v podobě designu dojít muselo. Tohle auto v základních motorizacích může sloužit jako cesťácký povoz středního managementu, díky twindooru a prostoru vzadu si jej může jako rodinné dovolit lépe situovaná rodina, i s velkými dětmi, a ve vrcholných motorizacích a výbavách může klidně sloužit jako ministerská limuzína. Tohle, ať kdo chce nebo ne, je rozsah schopností, které v rámci třídy nezvládne žádný z konkurentů. Pokud si toto člověk uvědomí, neměl by mít problém některé sporné aspekty designu superbu přehlédnout.

  Interiér je velmi povedený, a to jak v rámci střední tak i vyšší střední třídy. Pro řidiče výborný posaz vč. širokého rozsahu nastavení sedačky a volantu a dokonalá ergonomie, jsou tou nejlepší kombinací z německé školy a škodováckých zvyklostí. Pocity z místa řidiče jsou opravdu velmi podobné německým premiovkám vyšší střední, útulnost, obklopenost autem a prostor tak akorát, rozhodně jsou auta střední třídy, která v příčném směru nabízejí více prostoru, ale ať to byl od Škodovky záměr nebo je to jen stav daný hodnotou šířky vozu, působí to útulně a velmi premiově, včetně materiálů a zpracování. Výsledný dojem např. ve srovnání s ikonizovanou Mazdou 6 je, že sedím v autě o kategorii výš. A tento dojem se umocní ještě více po rozjezdu. Podařilo se mi vyhnout se dýzlu a mám auto s 1,8 TSI, což je motor, o kterém v Superbu člověk ani neví, a je jedno v jakém režimu zrovna pracuje. Ticho, žádné vibrace, lineární tah a pocit dostatku výkonu i pro tak velké auto. A to je důležité právě proto, aby mohla vyniknout největší deviza superbu, a tou je kvalita jízdy. Klidně oblíznu dva prsty a budu přísahat, že Superb je s přehledem auto s nejlepší kvalitou jízdy v segmentu a nejvíc ze všech tím připomíná auto vyšší střední. Je totiž dokonale odhlučněn od kol, pokud bych měl znova použít mazdu 6 ke srovnání, tak na 18´´ kolech to není rozdíl jedné, ale dvou tříd. Zvukový komfort je doplněn absencí aerodynamického hluku. K perfektní akustice se přidává svou prací i podvozek, který dokáže nabídnout takovou kvalitu „zadkového“ komfortu, že ve třídě se dá přirovnat snad jen Mondeo resp. snese srovnání i s etalonem komfortu jízdy o klasu výše, tedy s MB E. Kvalita jízdy je jednoznačně nejvýznamější markantou superbu, a před škodováckými konstruktéry nezbývá než smeknout za to, co dokázali dostat z podvozku složeného z koncernových komponent. Co potěší, je to, že dokonalý komfort není na úkor dynamických vlastností podvozku, který je naprosto srovnatelný s passatem, tedy dostatečná jistota, snadná ovladatelnost, čitelná lehká (zde díky motoru) nedotáčivost v kombinaci s mírně tupým řízením. Zmiňovaná Mazda 6 má podvozek agilnější a také její řízení je lepší, strmější a těžší, je jistě zábavnějším autem k řízení, ale rozdíl není takový, že by se dalo říct, když chci auto se schopným podvozkem musím vzít Mazdu, protože Super je jen pohodlný. Chyba lávky, na to co si i odvážný řidič může v běžném provozu dovolit superbí podvozek stačí s přehledem, díky delší zádi nepostrádá ani určitý prvek zábavnosti, možnost řídit auto v zatáčkách plynem. Není tolik mrštný, ale rozhodně nemá tu, až přílišnou, vláčnost citroenu C5. Prostě povedené. K motoru a převodovce se mi psát ani nic nechce, jsou to dostatečně známé agregáty a v superbu se chovají jako kdekoliv jinde, co bych si ale dovolit tipnout, je, že tato motorizace bude pro Superb ideální, a po opadnutí zbytků dýzlmánie, i nejprodávanější. Také o twindooru a místě v zadu už bylo taky napsáno dost, takže můj závěr směrem k Superbu je, že z technického hlediska je to auto na špičce třídy, a to nejen svým projevem, ale také nabízenou šíří variant a použitou technikou, tedy otázka prodejní úspěšnosti (mimo ČR) bude víceméně závislá na přijetí či nepřijetí diskutabilního designu nového mladoboleslavského kočáru.

Bylo jednou jedno TURBO. Nová sedma!!!