• Bavorský dýchánek (M3 GTS)

  Publikováno: 28. 7. 2010

  Vlna kritiky se snáší v posledních letech na mnichovskou automobilku z řad „skalních“, „mladých a neklidných“ nebo naopak „pamětníků těch pravých BMW“. Jistě, BMW už nedělá svá auta stejně jako před dvaceti lety, jenže všechny ty řeči o ztrátě kurzu BMW, o zkonzumnění jejich aut, jdou zhusta na vrub přehnaných očekávání, chybějcích zkušeností s nedostatky předchozích generací a tudíž jejich přehnanou glorifikací, a to v kombinaci s nechápáním směřování automobilového průmyslu obecně, tady mám na mysli zejména brekot nad vyšší váhou aut, a na druhé straně sáhodlouhé diskusní rozbory hvězdiček NCAP, nebo otázku vývoje motorů, ano BMW bude mít tříválce s turbem, ale zlobit pro to bychom se měli na úplně jiné lidi než na bavorské inženýry, na ty se případně zlobme až ty tříválce nebudou nejlepšími motorizacemi mezi svou konkurencí.  

  Sám se nepovažuju za nějakého extra znalce starých pravých BMW, ale vzhledem k tomu, že jsem začínal na E30 v dobách, kdy byla aktuálním modelem, a má další auta byla až na výjimky právě BMW jsem snad schopen posoudit vývoj posledních dvaceti let, navíc zhruba deset let mám možnost projet si veškerou bavorskou produkci přicházející na trh a porovnat ji s konkurencí. Přesto, a možná právě proto, vím, že zásadním, co se událo za oněch posledních dvacet let není to, že by BMW rezignovalo na své firemní atributy dle hesla „Freude am Fahren“, ale že se jednak změnili ostatní, kteří se v tomto smyslu velmi zlepšili, a jednak, že v podmínkách diktovaných více a více všesvazující legislativou ani není možné, aby se auta špičkových výrobců svými kvalitami, schopnostmi, ale také charakterem stále více nepodobala. Je třeba tento trend chápat, stejně jako způsoby, kterými dnes mohou ti špičkoví svou špičkovost projevit, například extra edicemi sportovně zaměřených modelů.

  BMW M3 GTS

  Už když člověk tohle auto vidí stát vedle „obyčejné“ emtrojky, dojde mu, že to není jen poladěná emtrojka, to auto už svým postojem a dodatečnými prvky zbroje, říká, já jsem závoďák. Být tohle auto dílem tunera, řeknu njn., ale rozšířit rozchod a dát dozadu křídlo umí každý, jenže chyba lávky, změn je více, a na těch podstatných místech; brzdy, přepracovaná převodovka s jinými spojkami, stavitelný podvozek a zejména „poladěný“ motor, poladěný tak, že je to vlastně motor úplně jiný. A potom to zásadní pro sportovní auta – váha, váha která je pod patnáctisty kily, což je sice pořád o víc než sto kilo přes váhu slavné CSL, na druhou stranu tu máme o sto koní více.

  Takže jak je to, tuníme, klameme tělem, nebo je tohle auto i schopné? Uvnitř skořepiny, polorám, hasičák, jo, dobrý, ale to je pořád v mantinelech netovárního tuningu. Jenže stačí nastartovat a prohrábnout plyn. Hm, to už začíná být zajímavé, totiž tam, kde se při prohrábnutí plynu u emtrojky ozve jemně barytonový zvuk véosmičky, GTSka zazní mnohem hlubšími tóny, ale s větší naléhavostí a následným zaprskáním při usazování se na volnoběh. No, tak se projedem.

  Bohužel, celé mé projetí se omezuje pouze na okruh, snad mi těch patnáct kol dá alespoň pár odpovědí. Takže brnku o pádlo a jedem. Rychlost, jsem rychlost 🙂  ne, není to Blesk McQueen, ale ten zátah je famózní, od volnoběhu motor táhne, s prominutím, jako postřelená svině a rychlost s jakou se dostane ručička otáčkoměru k osmičce je fascinující, šup další kvalt a znova, vrůůůůméééén, zvuk se mění a já se držím volantu, ne, tohle není sportovní varianta silničního auta, tohle je polozávodní auto, prsk, prsk, dva kvalty dolů brzdy a zatáčka. Posadím se do pravé, ne moc zeširoka ať mám místo, a pak zatlačím, čekám totiž, že při té rychlosti a výkonu mi ustřelí zadek, a tak mrknu, co na to stabilizace v M módu… jenže nic, GTSko se jen zapřelo zadními koly a vystřelilo ze zatáčky, hmm, to auto bude mít limit možná o kus dál, než kam je schopna zajít moje kuráž.

  A taky jo, kombinace širšího rozchodu se skvělými corsami dává takový grip, že dostat tohle auto do náznaku driftu mi trvalo pět kol, než jsem si troufnul zašlápnout to v zatáčce natolik, že jsem se dočkal mírné korekce elektronického dozoru. A vůbec tu nejde o nějakou záludnost, to auto je prostě tak úžasně stabilní a efektivní v držení čisté stopy, že rychlost k utrhnutí za plného tempa je už otázkou dostatku morálních sil, a také zkušeností, pokud si člověk dovolí vypnout stabilizaci. Ovšem, k driftování na parkovišti bude právě stačit jen vypnout stabilizaci a šlapat a točit, jenže k tomuhle účelu to auto stavěno není.

  GTSko, stejně jako mně, mnohem více uspokojuje čistá stopa, efektivita, to je jeho rajon, tady exceluje, všechno pro takovou jízdu potřebné u něj funguje o kus lépe než u standardní emtrojky. Hlavní pochvala a fanfáry míří k řízení, naprosto dokonale vyvážené, citlivé, byť s minimální zpětnou vazbou (tu ale nemá žádné auto s motorem vpředu vyrobené v posledních deseti letech), stručně řečeno to nejlepší, jaké BMW za posledních několik let pustilo do světa, fantastické brzdy, skvěle dávkovatelné a i po patnácti kolech bez slábnutí fungující. Tohle vše pod taktovkou perfektně sladěného páru motor/převodovka.

  Ano, ti dva si skvěle rozumí,  M3 GTS je jedno z aut, které, atakujíc výkony (ve smyslu podání) supersportů mi celkem jednoznačně předvedlo, že manuál je už pasé, já vím, zábava, vtažení do děje, jenže ať se na mě kdo chce jak chce zlobí, výkony GTSka už jsou za limitem smysluplného použití manuálu, tohle auto není na okresky, na to má příliš brutální výkon i nastavení, přestože bude i tam dle mého schopné, jeho domovem je okruh, a tam svým syrovým a přitom chirurgickým projevem dokáže řidiče vtáhnout do děje i za pádla, alespoň u mě se mu to povedlo. Divize M předvedla, že stále umí. 😉

Kdo se bojí… GeTerosexuál na pátou