• Skřet hnusnej

  Publikováno: 9. 10. 2012

  Dnes jsem byl svědkem příhody, která mě zvedla ze židle a zapříčinila mé probuzení z blogového spánku. Rozčilení mne už pomalu opouští, ale i tak se s Vámi o příběh podělím.

  Pracuju v Praze a do zaměstnání každý den dojíždím z nejmenovaného okresního města. Někdy jedu autem, někdy autobusem. Dnes jsem se rozhodl pro veřejnou dopravu a jako každý takový den jsem v autobusu vyslechl několik zajímavých příběhů. Při cestě domů jsem se posadil před dvojici vystajlovaných slečen a už když jsem si sedal, mi bylo jasné, že tentokrát to bude velice výživné. Samozřejmě jsem se nemýlil, protože už během chvilky se slečny vyprofilovaly jako celkem slušné pipiny, mimochodem obě studentky bakalářských studijních programů zajisté vážených soukromých vysokých škol… Vtipnými příhodami ze školních lavic, ani srdceryvnými příběhy z modelingu vás zde nebudu obtěžovat a rovnou se přesunu k tématu zde aktuálnímu, k automobilismu. Jedna z dvojice se totiž ukázala jako majitelka nejen řidičského oprávnění, ale i automobilu Ford Focus v modré barvě.

  Vyprávění o svých řidičských zážitcích začala příběhem o píchlé pneumatice. Překvapivě věděla, že má v kufru rezervu, ale tam její znalosti, možná pro ni naštěstí, končily. Rezerva jí totiž nešla z kufru vyndat… A zjistila, že nemá hever… Jako možný důvod toho, proč rezerva nešla vyndat, jí napadlo, že se roztekla pneumatika a přilepila se ke karoserii. Přivolaný známý zjistil, že je rezerva jen přišroubovaná a hever samozřejmě našel pod ní… Kvůli opravě píchlé pneumatiky se pak vydala do místního „Barumu“, kde jí to jeden skřet hnusnej všechno dal zase dohromady. (Do místního Conti Trade Centra jezdím také – dvakrát ročně na geometrii a občas i kvůli přezutí a zmíněný pracovník je jedním z důvodů, proč jezdím právě tam…)

  Druhý příběh byl odvyprávěn jako vysvětlení a důkaz toho, že Focus není malé auto a neparkuje se s ním vůbec lehce. Nedávno totiž odjížděla z obědu s kamarádkami, auto měla zaparkované před restaurací v kolmém stání na kraji silnice a na obou stranách měla zaparkovaná další auta. Venku bylo horko a v autě bylo asi milion stupňů, tak si pustila naplno klimatizaci a začala couvat. Samozřejmě hned vytočila volant na plný rejd a v zrcátkách sledovala, jestli za sebou má volnou cestu. Po chvilce se jí auto zastavilo a nechtělo jet dál. Nechápala proč, tak pořádně přidala plyn a o kousek jí to zase popojelo. V ten moment spatřila jednu z kamarádek, jak na ní zuřivě gestikuluje a po chvíli si uvědomila, co provedla. Předkem svého Focusu nabrala bok vedlejšího auta a v jeho zadních dveřích vytvořila, dle svých slov, díru jako kráva… Přes hluk běžícího ventilátoru klimatizace neslyšela náraz, ani následující skřípot. Na nárazníku Focusu bylo, díky tomu, že je moderní a tvrdý, jen pár malých odřeninek a červených škrábanců. Následoval hovor tatínkovi, který doporučil rychle odjet nebo se nějak spojit s majitelem poškozeného vozidla. Slečna neodjela hned, na majitele poškozeného vozidla prý čekala skoro půl hodiny a protože nikdo nepřišel, teprve pak odjela… V té chvíli jsem to už nevydržel a musel jsem reagovat. Dostalo se mi ujištění, že teď už s sebou vozí papír a tužku, aby při případné další nehodě na sebe mohla nechat kontakt…

  A proč jsem to sem psal? Někteří z vás si možná pamatují moji příhodu, kdy mi jeden ze sousedů před naším barákem vytvořil podobnou díru jako kráva a také se neobtěžoval se zanecháním kontaktu. Ve Volvu mi pak za dveře havarijně nepojištěného auta naúčtovali třicet tisíc… A nedávno mi někdo udělal trochu menší důlek, díru tak asi jako prase, v levém c-sloupku a myslíte, že na sebe nějaký kontakt nechal?

Retro Prague 2009 „Na výletě v Příbrami“