• Cesta domů

  Publikováno: 30. 3. 2008

  Cesta domů

  Cesta domů je vždy jednou z nejhezčích věcí na celé víkendovce. Tentokrát se pro mě stala i jednou z nejzajímavějších. Po předání budovy, jsme kupodivu bez jediného smyku (Milan byl dost dobré závaží) vyjeli z louky a nabrali směr Jedovnice. I Jedovnicemi jsme projeli poměrně bez problémů a diskuze ve voze se ubírala směrem kde je asi druhá půlka účastníků (cukrárna x hospoda). Cesta pokračovala bez větších potíží až do Blanska kde jsme potkali Octavii s pražskou SPZ a očividnou neznalostí silnice kterou jsme projížděli.

  V Šebrově jsem se vzdal a odbočil na Vranov s tím že je to stejně kousek a nemusím jet přes Svitavskou. V poslední zatáčce (GPS: 49°18’46.059″N, 16°36’14.107″E) došla baworovi nafta. Když jsme došli k závěru, že nám opravdu nafta schází* změnili jsme zasedací pořádek. Terka získala sedadlo řidiče a my ostatní jsme šli tlačit. Musím se přiznat to auto je opravdu těžké. Ale ani v takto špatné situaci jsme neklesali na duchu a pomohli jsme si písničkou černý muž pod bičem otrokáře žil. Zatím co my jsme si zpívali tak Terka byla vysmátá jak lečo z pohledů které na ni vrhali protijedoucí řidiči. Na tři etapy jsme BMW dostali až k hospodě ve Vranově kde jsme začali vymýšlet nový plán**. Kromě zastavování aut jsem byl s Terkou vyslán zeptat se do hospody, kde nás nesvědomití turisté upozornili, že sebou nikdy žádnou naftu nenosí. Nakonec jsme zastavili Opel Omegu, jejíž řidič nás byl ochoten odvézt do Brna ať si nějakou naftu koupíme a pak ať se nějak vrátíme k autu. Tak jsme za jeho pomocí odklidili auto pryč ze silnice a já jsem ho zamkl. Vyjeli jsme do Brna.

  V Brně jsme zjistili, že Bartošovi nevlastní jediný kanystr a také to že klíče od domu (kde kanystr určitě máme) jsem si nechal v bundě která je v autě. Bartošovic autem jsme se dostali na pumpu, kde jsme si koupili jak 5l nafty tak i kanystr jehož cena dosahovala skoro ceny pohonné hmoty. Cesta zpět k autu už byla v celku pohoda.

  Po příjezdu do Vranova jsem zjistil druhé pochybení výpravy. Klíče od auta zůstali v zapalování a auto bylo zamčeno. Jediná věc které mě zachránila byla moje nízká obezřetnost při zamykání auta. Dveře od kufru byly naštěstí odemčeny. Ještě že mám v autě Ski Bag. Dírou na lyže jsem se dostal do auta ale cvoček na odemykání byl příliš daleko tak jsem se vyměnil s Terkou***, která si musela sundat náušnice bála se že se jí zaseknou v otvoru na lyže. Při této činnosti se Piškot rozhodl, že to také zkusí. I přes použití tyčky z výstražného trojúhelníku neúspěch. Nakonec jsem přišel na řadu já. Ani přesně nevím jak se mi to povedlo, ale za pomocí té samé tyčky jsem dveře odemkl. Jediné co si uvědomuji je vítězný pocit z poražení auta, které bylo spravedlivě rozhořčeno po té co mu nesvědomitý majitel nedal to co potřebuje.

  Cestou domů, jsem ještě nabral 35 litrů nafty, aby autíčko mělo aspoň trochu radost. Pak už to byla sranda.

  * Auto tvrdilo, že má něco pod 20l. A já mu to sežral.

  ** Zjištění: nikdo v dnešní době nevozí v autě ani 5l nafty.

Ekologická katastrofa