• Insignií po Anglii a Walesu

  Publikováno: 29. 5. 2014

  Po nevelkym úspěchu mýho blogu o cestování po Kalifornii sem dám ještě o něco zbytečnější příspěvek, tentokrát o zemi kapku studenější, upršenější, nicméně řidičsky též poměrně zajímavý.

  Zase po roce nám bylo s manželkou vyrazit na dovolenou. Poněvadž obecně mě lidi dost serou, snažím se jezdit dřív než v hlavní sezóně a někam, kde neni moc Čechů. O červnový dovolený v Chorvatsku tedy radši pomlčím:) Jako obvykle to vemu rozvláčně, jak mi co přijde na prst, takže stylistiku a tak vůbec moc nezkoumejte. Oppa Topper-style!:) Berte to jako třeba tip na dovolenou s pár postřehama k řízení a tomu konkrétnímu autu.

  Vzhledem k tomu, že v Anglii (Cornwall a Devon) jsme byli předloni a dost se nám tam líbilo, byl to můj tajnej tip. No a když jsem narazil na zpáteční letenky z Prahy do Londýna s Ryanem za necelejch 13 stovek na konec května, bylo rozhodnuto. Dál mi bylo jasný, že chci každej den vidět něco jinýho – takže se bude jezdit. Nakonec mi to v plánovači hodilo nějakejch 2000 kiláků za těch 8 dní, což mi znělo tak asi akorát – bude se jezdit, ale nebudem trávit celý dny v autě. Mimochodem, kdo používáte Google mapy na plánování – dole se přepněte na tu starou verzi, poněvadž ta umí, narozdíl od tý nový, víc než deset průjezdnech bodů. Než jsem na to přišel, zestárl jsem o rok. Hotely klasicky přes booking, každej den jinde. Trasa: Londýn – Bristol – Swansea (strašlivá prdel, mimochodem) – nahoru Walesem do Snowdonie (parádní silnice!) – Liverpool – Sheffield – Great Yarmouth (pitoreskní přímořský městečko) – Canterbury (paráda!) – Dover (až na hrad a bílý útesy nič moč).

  Nadešel výběr auta z půjčovny. Vzhledem k tomu, že jsme měli najet relativně víc kiláků (mil), chtěl jsem něco, z čeho mi neupadnou záda, neuchlastá mě to a třeba to vyjede kopec. Automatu mi netřeba, páč jsou o dost dražší a řadit mi neva. Mimochodem, bylo pro mě při mý řidičský premiéře v Anglii předloni celkem překvapením, že kulisa řadičky neni obráceně, alébrž stejně:) Teď už mi to bylo jasný, hehe. Tedy, nastalo klasický skenování rentalcars.com. Ceny nebyly špatný, leč.. furt to nebylo úplně ono. Jsem rozmazlenej, auta si půjčuju často a furt jsem se nemohl zbavit zpomínky na nový dieselový jedničkový BMW v Malaze v listopadu, tři dny s plnym pojištěnim za 35 EUR. Kupodivu, nakonec mi nejlíp vyšlo vzít auto přímo přes Enterprise na letišti (vrácení tamtéž), tedy mid-class (Mondeo or similar) za 159 liber na těch 8 dní, spoluúčast klasicky 800 liber. Platba až na místě, blokujou po dobu vypůjční jenom 200 liber, ne celou spoluúčast – což je celkem výjimka a velmi jsem to, jakožto chudák, ocenil.

  Po příletu tedy vyplnit formality, sympatickej Polák na přepážce Enterprise (jako tý půjčovny, jo:) mě ještě ukecal na připojištění spoluúčasti asi za 100 liber – trochu mě vystrašil, že se každý poškození počítá zvlášť – jakože odřu levej bok, pravý kolo a teoreticky bych jim tam pak nechal 16 stováčků. Asi kecal, co já vim, no nicméně jsem mu to jako trouba zaplatil. A za ten klid v duši to asi stálo. Klasicky přišla možnost upgradu zdarma, v mym případě na novou dieselovou Insignii – jasně, diesel chci, beru. Vyzvednutí – pěkná bílá Insignie s nějakym sportovnim paketem, v tom silnějšim dvoulitru (120kw, nemýlím – li se). Potěšila mě vestavěná navi a elektrický sedačky, za ty prachy velmi slušná výbava. Najeto nějakejch 11,000 mil. Tyvole, 19′ kola. Těšim se na parkování:) Mám něco najeto s novejma Astrama, tedy ovládání celkem jasný. Až na ten prťavej touch pad nebo co to je za řadičkou, ten jsem nepoužíval, radši jsem klikal na dotykový navigaci.

  Už to mám sakra nějaký dlouhý, koukám:) Takže postřehy k autu – Na devatenáctkách kolech poměrně tvrdý, krátký nerovnosti teda nic moc. Na druhou stranu, mám pocit, že s čimkoli menšim by to moc nevypadalo, zvlášť s tim sportovnim paketem. Na dovolenou dobrý, domů bych případně chtěl max. osmnáctky. Sedačky (taky něco jakože sportovního) moc hezky držej, jakožto hejskovi odkojenym koncernem mi vyhovuje, že jsou celkem tvrdý. V interiéru neni celkem problém, všechno hezky měkoučký. Teda.. to co má bejt měkký, je měkký. Tempomat se ovládá prímově, pochopitelně. S navigací vypadá interiér o hodně líp, zbavil se tý miliardy tlačítek. Kufr absolutně dostačující. Na zadní sedačky se vejde batoh. Blaho!:) Přijde mi strašně nepřehlednej rychloměr, naštěstí to má centrální barevnej dispej s velkym digitálnim ukazatelem rychlostosti. Štvala mě kapku klimatizace – při dešti se furt zamlžovalo čelní okno, na „Auto“ – bylo potřeba občas vynutit maximální proud vzduchu. K jízdě – kromě tý ne úplně zanedbatelný tvrdosti na ostřejších nerovnostech jsem byl moc spokojenej. Kapku ty kola teda hučej, občas na dálnici. V zatáčkách velká jistota i přes mrtvý a na mě příliš měkký řízení. Nedotáčivost v rozumnejch rychlostech neni (narozdíl od mýho služebního Superbu). Že je těžká? Asi jo, ale já to nejsem schopen poznat. Motor jede hezky! Lze vytáčet (proč, žejo) přes pět tisíc, nějak rozumně začne jet po překročení patnácti set otáček. Hodně dlouhý převody, nicméně na trojku na okrsce neni problém rychle a bezpečně předjet. Start stop funguje tak jako.. občas, nějak jsem nepřišel na ten systém. Za celou dobu jsem nepochopil, jak funguje ta elektronická ruční brzda – ťukám nahoru, zamkne se. ťukám dolu, nic. Nahoru nic. Mám zmáčknout brzdu – nic. Začnu nadávat – plác ho, jedeme. No, už na to radši nešahám. Jo! Pro mě nepochopitelná věc, to auto nemá vzadu ani ty nejobyčejnější parkovací senzory. Vzhledem k tomu, že výhled vzad je obecně bídnej, příliš radost jsem z toho neměl.. k pár polibkům tedy došlo, leč láska s ostatními nárazníky to byla veskrze platonická a nezanechávající žádný následky. Co se týče toho důležitýho, pro nás socky – spotřeba byla až překvapivě moc dobrá. Těch lehce přes 1200 mil zakončil palubní počítač informací o 55mpg – tedy nějakejch 5,1 l/100km. Čemuž se až těžce věří, dle tankování bych si tipnul do 5,5l/100. Jezdil jsem v podstatě v rámci rychlostních limitů, na dálnici tedy 75mil/h, na okrskách občas o fous rychlejc. Ale ono se na typický britský okrsce moc rychle jet stejnak nedá:)

  Jinak bych si ho, mít zbytečný peníze co se nedaj utratit za hodinky, kola či chlast, klíďo koupil. Motor se mi zamlouval víc než u koncernu (tak nějak víc user – friendly, mi přišlo), celková „bytelnost“ vyzařující z toho auta, též.

  Teď obecně něco k řízení v Anglii a nalevo – je to víceméně otázka pár kilometrů, než si člověk zvykne. Tím, že sedíte napravo, je to prostě přirozený, jet na druhý straně. Se svym autem by se mi teda do Anglie moc nechtělo, musim říct. Líbí se mi obecně mnohem větší ohleduplnost, na silnicích – na dálnici se na tebe nikdo nelepí, nikdo nejede jako prase, žádný myškování. Možná jsem měl kliku:) Poprvé překvapí šířka (úžka) menších okresních silnic – dost často jsou z obou stran silnice kamenný bariéry a dvě auta vedle sebe se prostě nevejdou. Takže na sebe mávnete, jeden z vás těch sto metrů couvá zpátky, poděkujete, pohoda. Žádný značky, tak nějak to hezky vyplyne. Silnice jinak samozřejmě v lepšim stavu než u nás. Moc se mi líběj kruháče – vzhledem k tomu, že jsou na ně Angličani zvyklý, je to rychlý a bezpečný. Samozřejmě se řaděj do všech pruhů při nájezdu, neexistuje aby někdo, kdo stojí v levym, nevyjel na prvnim, maximálně druhym výjezdu. Na těch větších jsou na silnici napsaný čísla silnic, ne který pokračujete – dle toho se řadíte. Občas semafory. Pokud bych měl vypíchnout hezký úseky pro řidiče, řekl bych – Snake Pass u Sheffieldu, cokoli ve Snowdonii, většina menších okrsek ve střednim Walesu.

  Tak, už mě to nebaví a taky musim něco dělat. Kdyby náhodou někoho něco zajímalo, ať se zeptá. Ještě teda dvě ostudný mobilový fotky našeho vražednýho vozu.

  

  

   

Skotský vejletění Auto pro ženu?