• Skotský vejletění

  Publikováno: 19. 8. 2015

  Zdravím pánové, zase po roce mi byla dopřána dovolená a vzhledem k tomu, že mi někteří z Vás pochválili loňskej slint o vejletu do Anglie, usoudil jsem, že i letos si zasloužíte sepsat nějakou krávovinku. Začnu rozvláčně a na konec bych dal nějaký obecný tipy a kecy. Asi.

  Poněvadž jsem člověk veskrze nenápaditý, konzervativní a bojácný, usoudil jsem, že když už jsem teda párkrát v tý Británii byl, asi bych tam měl jet zase. Tím, že manželka si momentálně užívá nekonečnou (mateřskou) dovolenou plnou relaxace, klidu a psychické rovnováhy, vyzval jsem svýho bratra – jedinýho člověka mimo mý ženy, se kterym bych si myslel, že ten tejden cestování v klidu přežiju.

  Poněvadž tak nějak všude kromě severu tý Británie jsem už byl, bylo celkem jasný, že se mi tentokrát nevyhne Skotsko. Před nákupem letenek došlo na špekulování, kamžeto vlastně poletíme – rovnou Glasgow, nebo to pojmem sportovnějc a dáme to z Londýna?  Londýn! Letenky do Glasgow zadraho, brácha se chtěl mrknout do jedinýho velkoměsta v Evropě, takže bylo jasno.

  Plán zněl jasně, hehe – jeden den Londýn, pak ráno pučit auto, vyrazit nahoru skze ve Snowdonii we Walesu, pak Edinburh, nahoru do Speyside na nějakou tu whisky, podél lochnesky na Skye, dolů do Glasgow, zpět do Londýna a domů. Celkem tedy šest dní řízení. Kupodivu, celkem to vyšlo..

  Nicméně jsme na prestižním automobilovém serveru, takže něco k autu, žejo. Opět jsem využil služeb Enterprise, kterážto půjčovna mi vyhovuje a řekněme tři neděle před samotnym půjčením mívaj slušný ceny. Napřímo vycházeli levnějc, než kdybych je bral třeba přes Rentalcars. Je u nich mimo jiné výhoda, že se dá částečně snížit spoluúčast – dost často je to všechno, nebo nic. To jest, v ceně je základní pojistka se spoluúčastí tisíc liber, víceméně u všech půjčoven, od kompaktů po střední třídu. Vzhledem k momentálnímu kurzu libry (viz dále) se mi to riskovat nechce. Ovšem na nulovou spoluúčast si vemou pomalu stejnou částku, jako za celý půjčovný – u toho Enterprise si to za nějakejch 13 nebo kolik liber na den snížíte na 200 GBP. Lepší!

  Už jsem starej zpohodlnělej strejda, takže nic úplně malýho si pučovat nechci – beru tedy předem „Mondeo or similar“ s manuálem, jako vloni. Cenovej rozdíl oproti kompaktům takřka zanedbatelnej. U týdle třídy je (pro mě) výhoda, že dost možná dostanete diesel. Tak tedy, ráno nastoupim a chlápek že pro mě má buďto Mondeo v benzínu, nebo novej dieselovej Quasqai. Vzhledem k ceně paliv a tomu, že to mám naplánováno najet vrchovatě přes dva tisíce kiláků, beru ten Quasqai, prej je i líp vybavenej.

  Vyzvedávám tedy, překvapivě černýho:), novýho Quasqaie. Oblejzal jsem si to tudle v salónu když jsem byl žebrat o slevu na Note, tudíž jsem byl zvědav, jakej bude. Exteriérově mě.. neuráží, ale žádná velká láska. Pěkný lakovaný osmnáctky, to se to bude parkovat! Úplně to slyšim, hehe.. Zaměstnanec půjčovny, ten hovado, se zasměje, když automaticky otevírám levý dveře. Si to chci prohlídnou i z druhý strany, neasi!:) Vevnitř útulno, překvapivě blbej výhled vzad, loketní opěrka se nedá vysunout, sakra. Vestavěná navigace, parkovací kamera, príma! Navigace funguje logicky a rychle, oproti mýmu blbýmu externímu Garminu je to nádhera. Vyjíždíme. Na pohyb vlevo jsem poměrně zvyknut, žádnej problém tedy. Nenechám se začátečnicky zmást tím, že kulisa řazení zůstává stejná, jako u nás. Řízení lehoučký, akorát na mě občas něco pípá, co to sakra.. aha, tyjo, hlídání pruhů a automatický nouzový brždění. Hlídání pruhů mi přijde jako blbost, stejně to pípá nějak slabě. To automatický brždění mi přijde prima, radar furt hlídá, nejdřív to začne pípat trochu, pak to začne řvát a pak by to asi i začlo brzdit. Což jsem teda nevyzkoušel, no. Užitečná fičurka pro semafor za horizontem a podobně. Funguje to ale fakt hezky, bere to cyklisty, neni to zbytečně přecitlivělý při řízení..

  Motor, renaulťácká (žejo..?) 1,6, takovej normální chrochta. Menší turboefekt než u koncernu, zase přes 3000 to naprosto nemá smysl točit. Převodovka celkem přesná, ale dlouhý převody jako kráva – jedu ustálenejch 55 mil na šestku po okrsce a našeptávač řazení na mě úplně vážně, že tam jako mám dát pětku. Nuže dobrá..

  Zatím jsme se šoupli nahoru do Walesu, skrz Snowdonii. Bohužel je sobota, takže krásný silničky si moc člověk neužije – samej tůrista v Mikře, kterej  si od rychlostních limitů odečítá cca 50%, co kdyby tam náhodou vběhla veverka s kočárkem, nebo nevim. Jinak tenhle národní park je prostě nádhernej a kdybych měl říct jedno místo v Anglii kam fakt zajet, doporučim asi todle. Den končíme v pitoresknim přímořskym městečku Llandudno, plnym zvolna odkvétajících, sprostých anglických růži. Fish and chips s octem a hráškovam pyré exkluzivní, ale kde je sakra nějakej místní pivovar? Budu pít Fostra či Heineken za čtyři libry, ne. Pffffff!

  Další den se šoupem do Edinburgu, překračujem skotský hranice, si připadám jak Highlander, hehe:) Krásná silnička parkem Cairgorms. Cafra, na bika by to tam taky musela bejt paráda.. V Edinburgu zrovna nějakej festival nebo co, na ulicích spousta takovejch těch socko-umělců, v každý hospodě malý pódium s budoucíma hvězdama stand-upu, celkem prima večer. Nádherně hořkej Three Hop Lager od místního pivovaru. Kdyby jenom to pivo nebylo tak bolestně drahý.. no, po čtyřech, pěti kusech to začne bejt jedno a přestávám zadržovat čurání (abych si to v sobě, za ty prachy sakra, užil), smířen s tím, že žena a děti holt budou mít pár dní po návratu dovolený hlad:)

  Další den máme rezervačku na prohlídku v malý whisky destilérce v městě Forres. Zapomněl jsem zmínit, jelikož jsem starej nervóza a plánovač, skoro všechny ubytování mám zařízený dopředu – ovšem zde to byl fakt ořech. V malym městě na jednu pondělní noc (twin room) absolutně bez šance v jakymkoli Bed and Breakfast. Pln zoufalství píšu do destilérky, jestli mi nějak neporaděj – s tim, že po ochutnávkách budu těžko řídit. Je mi vysvětleno, že přesně na ten termín se tam zrovna koná mistrovství světa v orientačnim běhu, proto je všechno plný – jsem já to ale šťastný muž. No nic, nakonec přespíme v městě asi deset mil vedle a šoupnem se vlakem. Samotná prohlídka whiskárny a následná ochutnávka sedmi různejch single malts byla bomba, kdo tam pojedete, byť žádnej fanda whisky, fakt doporučuju. Je tam těch palíren v okolí strašný hafo, my byli konkrétně v hodně malý („Benromach“), šli jsme sami dva s nějakou jejich manažerkou. Whisky z roku ’76, co tam prodávaj za v přepočtu 20 litrů, jsem fakt ještě neměl a asi jen tak mít nebudu. No, takovej lepší tuzemák. Akorát ty brambory jsem tam, bohužel, moc necejtil:) Ač srdcem a pupkem pivní muž, pořídil jsem si jednu jejich flašku domů a těšim se, až to otevřu.

  Pak se jelo dolů kolem Loch Ness a těch jezer vedle, na Skye.. Měli jsme, jako celej vejlet, fakt kliku na počasí. Dokonce když jsme pak ukazovali nějaký ty fotky třeba recepčnímu v hotelu, nechtěl věřit, že je to Skye. Prej photoshop, protože tam furt prší. Byť jsem si nebyl úplně tim Skye při plánování jistej, protože je tam hodně tůristů a je to relativně daleko, je to fakt must. Nic podobnýho jsem zatim asi neviděl, viz foto.. Třeba pohled z Glacier pointu v Yosemitu je supr, ale oproti tomuhle, meh:) Takže kdo pojedete do Skotska, zamluvte si počasí a objeďte to, za tři hoďky může bejt hotovka. A nebo by tam člověk asi mohl strávit tejden. No, naše varianta byla ta první. Mimochodem mezi Loch Ness a Skye, včetně celýho toho ostrova úplně fantastická silnice. Všichni jedou z nějakýho důvodu dost pomalu, ale dá se předjíždět.

  A už mě to neba:) Dále tedy Glasgow (cestou kolem Ben Nevis), takový, v porovnání s Edinburghem, celkem nijaký město. Ale za půl dne člověk stejnak prd pozná. No dobře, zvlášť když tráví třičtvrtě toho půldne v hospodě:) K pivu. Místní svrchně kvašený ejly nic moc na mou chuť, uměj dobře uvařit IPA samozřejmě, překvapením pro mě byly místní ležáky. Specifický, hořký, plný, míň řízný, skvělý.

  Poslední den z Glasgow do Londýna po nudný dálnici, vrátit kaškáj a domů. Celkem to hodilo nějakejch 2600 km. Průměrná spotřeba kolem 5,8l. Obecně k řízení ve Skotsku – podobný Anglii, možná o něco lepší silnice (tim, že jich tam je míň). Infarktově úzký silničky tam samozřejmě jsou, ale vlastně nic tak hroznýho – míň kamennejch zídek. Zrcátko jsem kupříkladu odřel jenom jednou. Většina jede HROZNĚ pomalu a já fakt nevim proč – žádnej závodník taky nejsem. Samozřejmě kruháče všude, musí si na to člověk zvyknout a naučit se řazení – když má nájezd na kruháč tři pruhy, tak to má nějakej smysl, žejo. Když by někdo vjel do levýho a na druhym výjezdu neodbočil, je jasný, že ho na třetim někdo odbočující zevnitř sejme.

  Kolkolem to bylo fakt hodně vydařený, s jednim velkym ALE – měli jsme strašnou kliku na počasí. Zmokli jsme trochu pouze jednou – taky mohlo pršet skoro celej tejden. Pokud by fakt pršelo, bych byl silně zpruzen, protože je tam prostě všechno sakra drahý. Nejsem si jist, jak moc je to sezónou.. ale řekněme ubytování někde u Fort William, nejlevnější dvoulůžák v Bed and Breakfast s hajzlíkem na pokoji, 100 liber. Vajíčka z prášku, samozřejmě. Obecně ubytování jsme pod 80 liber/noc myslim neměli, a to jsme brali ty levnější varianty. Jo měli vlastně, paradoxně v Londýně:) Cena benzínu/dieselu 1,1 – 1,25 GBD. Slušný pivo 4 GBP/pinta. Five guys fastfood v Glasgow, 25 liber za dva hambíky, velký hranolky a jedno pitíčko. Průměrnej oběd pro dva s jednim pivem každýmu 40 GBP. Všechno násobme 38 – 39x, žejo.

  Teď znim jako strašná socka, sakra:)

  Nakonec si dáme pár fotek. Kdyby někdo přemejšlel o podobnym vejletě, ať mi směle napíše a já mu pošlu nějakej lepší itinerář/mapičku, protože jsem to plánoval celkem dlouho a troufám si tvrdit, že to vyšlo moc pěkně. Tak.

  EDIT: Teď jsem si uvědomil, že jsem moc nenapsal k tomu Nissanu. No.. příjemný auto, ale domů bych ho, za ty prachy, asi nechtěl. Výbava sympatická, viz výše. Po 3000km celkovýho nájezdu už (ještě?) lehce povrzávalo cosi v interiéru. Řízení celkem přesný, tupý kolem středu. No, co by taky člověk chtěl od malýho jakože SUV:) Překvapivě nízký, občas jsem o něco drhnul. Super byla ta parkovací kamera, taková ta z ptačího pohledu, na to bych si cafra zvyknul.. Dost malej kufr, mi přišel. Podvozek tak akorát tvrdej, limity jsem nezkoušel.

  Snowdonia Snowdonia

  

   

  

  Snowdonia

  Urquart Castle u Loch Ness

  Skye

  Skye

  Eilean Donan

  

   

Insignií po Anglii a Walesu