Kterak jsem k BMW M3 přišel aneb úvod…

Kterak jsem k BMW M3 přišel aneb úvod…

Auta a autíčka Publikováno: 8. 1. 2009

…k recenzi, kterou najdete na Club.autofun.cz. Můžete to chápat i takhle: úvodní plky tady, věcné poznámky k samotnému autu na Autofun.cz. Je na vás, zda chcete moje plky číst

Letos tomu bude devět let, co jsem převzal řidičák a dostal oficiálně štempl na to, že mohu řídit auto. Měl jsem z toho tehdy na sklonku minulého století a tisíciletí obrovskou radost, neboť řidičák nebylo něco, co bych dostal automaticky k osmnáctým narozeninám a nebyla to v mém případě ani (jak to tehdy mnoho mých spolužáků vidělo) jakási přirozená součást vzdělání, jehož zacvakání připadalo automaticky na vrub rodičům.

Pokud si to pamatuji správně, řidičák stál tehdy v roce 2000 nějakých sedm tisíc korun, které jsem si musel společně se svou přítelkyní vydělat smažením hranolek v bufetu na koupališti. Léto v tom roce stálo docela za houby, takže výdělek na jeden řidičák nestačil a nebýt laskavosti mé drahé, kdo ví, zda bych dnes mohl tyto řádky vůbec psát. Každopádně peníze jsem nakonec dal dohromady a celkem hladce prošel sítem teorie, testů a jízd. No zkrátka měl jsem papíry.

O vlastním autu jsem si samozřejmě mohl nechat jenom zdát a musel sekat pořádnou latinu, abych mohl vyvést slečnu na vyjížďku rodinným klenotem Fiatem Punto. Dál už věci nabraly rychlý spád. Dostal jsem možnost napsat několik článků s motoristickým námětem. Psal jsem vždycky rád, takže jsem souhlasil. Pak přišly další články, nabídka stálého angažmá, no a všechno ostatní najdete velmi jednoduše s pomocí kteréhokoliv fulltextového vyhledavače.

Hezky v klidu a pohodě

O sobě a způsobu, jakým jsem získával své první řidičské zkušenosti a dokonce i samotný řidičák však nepíšu proto, že bych si bláhově myslel, že to někoho zajímá. Jde o to, že cesta k řidičáku a (ne)dostupnost auta zásadním způsobem ovlivnila můj řidičský postoj a chování na silnici. Mladí řidiči většinou mívají závodnické sklony a snaží se sobě i okolí dokázat, že mají pilovaný stroj plně pod kontrolou.

Takové silácké chování často končí průšvihem a někdy i smrtí, bohužel. Má filozofie ovšem spočívávala v maximální opatrnosti a ohleduplnosti, měl jsem strach o půjčeného auto, o sebe a lidi kolem sebe. Prostě do závodníka jsem měl hodně daleko a pokud jsem se někdy nechal unést, ječící třináctistovka rodinného Punta mi dala rychle najevo, že bych se měl zase uklidnit.

Závodnické choutky se nedostavily ani v době, kdy jsem začal fasovat testovací auta. Strach o rodinné Punto vystřídal pocit zodpovědnosti za půjčený vůz, takže pokud jsem si něco užíval, byla to maximálně komfortní jízda v Mercedesu nebo Audi. Mercedes se ostatně stal mým velkým favoritem v prvních letech novinářské práce a jestliže jsem snil o tom, že mi některé z testovacích aut bude někdy říkat pane, pak se to týkalo třídy E automobilky Mercedes.

Proč právě M3?

Jenže jak roky ubíhaly a já jsem v rámci práce motoristického novináře vystřídal několik sportovních vozů, potkával lidi, kteří sporťákům propadli, vymetal různé akce na okruzích a hlavně získával větší a větší jistotu za volantem, záliba v komfortní a silně ne-adrenalinové jízdě zcela opadla a místo ní nastoupilo nadšení ze strmého řízení, ostrých brzd, silného benzinového motoru a vyladěného podvozku.

Přechod z luxusního avšak malinko nudného a bezpáteřního Audi A4 (nota bene v kombíku a s naftovým čtyřválcem) na BMW 325i znamenal první důležitý krok, jenž ovšem rychle vystrčil na povrch skutečnost, kterou jsem si zpočátku nechtěl připustit. BMW 325i je vynikající auto, benzinový šestiválec má hezký zvuk, slušně táhne, řízení je krásně tuhé – stejně jako sportovní sedačky, podvozek vynikající a spotřeba více než přijatelná.

Jenže 325i nikdy nebude auto, se kterým bude mít smyl vyrazit na okruh nebo které půjdete jen tak projet a vrátíte se domů zlití potem, jako byste běželi maratón. Lze jej chápat jako zajímavý kompromis mezi sportovním strojem a civilním vozem na každodenní dojíždění do práce, na driftování nebo třeba dovádění na okruhu však 166 kW nestačí a ladění výkonu není v případě BMW podle mého názoru ideálním řešením. Ideální řešení spočívá buďto v kombinaci tohoto vozu s jiným, rychlejším nebo úplném přechodu na čistokrevným sportovní stroj.

Co je ale na světě ideální a kdo dokáže ideálu dosáhnout nebo se mu alespoň přiblížit? Mně se splnil sen a přiblížil ideální stav dohodou s dlouholetým kamarádem a částečně i kolegou, jenž si nemá duši Vatanena, ale vlastnil starší M3 (e36) a rád na chvíle strávené s ní vzpomínal. Slovo proto dalo slovo a odstartovalo hledání. Nebylo to jednoduché, neboť po vypuštění M3 E92 se stala M3 e46 překvapivě ceněným zbožím, a tak za prvé nebylo snadné najít hezký kus a za druhé bylo nutné vstřebat šok z aktuální cenové politiky. M3 prostě stojí ranec a pokud nechcete auto nacházející se ve stavu těsně před smrtí, budete si muset připlatit.

Zkrátím to. Dlouho to vypadlo, že budu na svezení v M3 dlouho čekat a možná se jej ani nikdy nedočkám. Dočkal jsem se a jsem za to velmi vděčný. Více o tom, jaká M3 je, se dozvíte v recenzi na club.autofun.cz.