• Saab nežije, ale přežívá. Jak dlouho?

  Auta a autíčka Publikováno: 28. 1. 2010

  Je to dobrá a zároveň špatná zpráva. Saab přežil rozhodnutí o eutanazii, přesto důvodů k radosti moc není. V bezvědomí zůstává dál a nemá daleko stavu klinické smrti. Pomůže Spyker? Obávám se, že ne.

  Dobře rozumím fanouškům Saabu. Mají rádi svá auta, mají rádi svou značku a nechtějí v dnešním komplikovaném světě hledat náhradu. Nehledě na skutečnost, že plnohodnotnou náhradu za Saab v tom mohutném mainstreamu, ve kterém většina originálních nápadu odumírá v řádech týdnů, ani nenajdou. Saab i pro mě znamená symbol starých časů, dob rozkvětu automobilového průmyslu a objevování jeho nejzazších koutů a jejich zákonitostí.

  Saab vznikl podobně jako spousta jiných automobilek částečně z nadšení avšak z větší části prostou evolucí a transformací staršího byznysu v byznys novější a výnosnější. I Saab má za sebou leteckou minulost, která jakmile se začala hroutit a tehdejší generál značky tento stav rozeznal, přikázal přesedlat na něco nového, bouřlivě se vyvíjejícího a ekonomicky mnohem nadějnějšího. Druhá světová válka byla prostě over, letadla nešla na odbyt, ale lidé začínali objevovat auta.

  Nadšení? Ale kdeže, dobrý byznys

  No a tak se zrodila první osobní auta značky Saab. Jste překvapení? Ani se vám nedivím. Pokud nepatříte do skupiny ortodoxních „sábistů“ (neplést prosím s bobisty) a máte v paměti všechna prohlášení a emocionálně vyhrocené aktivity, jež měly směřovat k záchraně značky, čekali byste spíš srdceryvný příběh pracovitého mechanika, jehož úspěch se zrodil v mrňavé garáži někde na pokraji Stockholmu a nestál na ničem jiném než tvrdé práci.

  Ne, i na počátku minulého století a dokonce toho předchozího a ještě mnohem dál do historie svět stál na stejných finančních základech a točil se okolo toho, co neslo, co nést přestávalo a co nést teprve mohlo začít. Velká hospodářská krize první velký nástup aut zabrzdila, druhá světová válka převrátila na chvíli hodnoty a měřítka, potom ovšem rozvoj osobní automobilové dopravy nabral nevídané tempo. No a na něm se svezl i švédský Saab.

  Proč tedy všichni tak hrozně křičeli, kopali a naříkali, aby Saab nebyl zlotřilým koncernem General Motors odpojen od přístrojů? Protože se vlivem různých okolností (prosté evoluce a myšlením lidí uvnitř organizace) vydal trochu jiným směrem, než všichni ostatní. Saab se někde od 70. let minulého století začal profilovat jako originální, úzkoprofilová značka vybočujícího z onoho silného nastupujícího mainstreamu a stavící na vlastní filozofii a hodnotách.

  Na těch hodnotách a filozofii vlastně nebylo až tolik zvláštního. S trochu nadsázky se dá říct, že Saab postavil svou kariéru na tom, že jinak vypadal, trochu jinak se choval a hlavně v něm nejezdil úplně každý, čímž se velmi elegantně a jednoduše vymezil vůči Volkswagenu, Opelu, BMW, Mercedesu a dokonce i Volvu. Saab naopak nikdy neudával tón ve vývoji nových technologií, v čemž naopak hodně zaostával za dravějším a rovněž hodně specifickým Volvem.

  Princ Spyker ze země Nizozemí

  Po nějakou dobu Saabu bohatě stačilo být originálním, bezpečným a třeba spolehlivým, jenže devadesátá léta přinesla nový vítr, nové myšlenky, nové trhy a rychlejší běh času, který rychle odhalil, jak moc Saab zaspal a jak moc se ponořil do míst, o kterých se nemluví. Dál to znáte. Měl přijít zachránce General Motors, který ovšem nakonec nedokázal zachránit ani saab sebe. Krize dala General Motor a Saabu sním smrtelnou ránu, ze které se neměl nikdy probrat.

  Když už doktor vytahoval Saabu z nosu hadičky a mačkal tlačítko OFF, přijuchal princ na bílém koni a svou nizozemsko-švédskou-angličtinou oznámil světu, že Saab zachraňuje ze spárů smrti. Lid provolává slávu spanilému princi v oranžovém hávu a jeho noví poddaní s nadějí hledí do budoucnosti. Bez General Motors v zádech, bez krize, bez problémů s odbytem a jasně zářící značkou vysoko nad všemi ostatními.

  Je to jako příběh z Pohádek tisíce a jedné noci, dokud se na to celé nepodívá někdo trochu kritickým a hlavně realistickým podhledem. Saab se dostal už před dvaceti lety do pěkné kaše, ze které se nevyhrabal ani s pomocí General Motors, jehož sláva byla mimochodem v době nákupu zašlá stejně jako účetní teorie někdejšího šéfa Alfreda P. Sloana. General Motor měl k dispozici celkem slušný vývoj a hromadu odborníků, přesto Saabu na nohy nepomohl.

  A teď to má zvládnout Spyker? Hrozně bych to hochům oranžovým přál, dokud si ovšem neuvědomí, proč Saab padal posledních skoro 30 let na hubu, nenajdou nikdy sílu se zvednout a udržet moloch na nohách. Saab příliš dlouho spoléhal na to, že jeho zvláštní severské charisma dokáže donekonečna zakrývat zjevné nedostatky ve zpracování a přítomnost zastaralých technologií. Nedokázalo. Lidé možná chtěli milovat Saab zvenčí, ale nedokázali se s ním smířit uvnitř. Alespoň ne dostatečné množství lidí na to, aby Saab nebyl ustavičně v červených číslech.

  Samozřejmě neznám finanční detaily, nevím, nakolik se v Saabu neplýtvá prostředky a utrácí efektivně, vím ovšem, že stačilo relativně málo, aby Saab oslovil hromady nových zákazníků a neztratil své tvrdé jádro. Tvrdé jádro opustí Saabu všechno. Všichni budou mít systém kontroly mrtvého úhlu, aktivní tempomat, kontrolu přejezdu jízdních pruhů, nejlepší plasty v interiéru, nejdokonalejší benzínové a naftové motory a Saab nic. Nevadí, odpustíme. Je to Saab.

  Nová krev chce dobrý základ

  Jenže co nováček? Saab ho zaujal, líbí se mu, že nevykřikuje do světa, hele, stál jsem mego a půl, líbí se mu, že ladí s jeho charakterem, dokonce má pocit, že mezi tímhle autem, touto značkou a jím existuje jakési zvláštní spojení. Nováček nechce dráždit, ale nechce ani auto, který má v ulici každý, chce auto, které spojuje výjimečné lidi a které se samo stalo nositelem výjimečnosti. Přitom se ovšem chová tak strašně skromně. Tomu se říká síla charakteru, tomu říkám síla značky.

  Až dotud dobrý, jenomže nováček má nastavena určitá měřítka kvality. Nováček se rozhodně nesmíří s vrzajícími plasty, nováček rozhodně nestrpí krátké sedačky s ubohým rozsahem nastavení, nováček nechce pomatený automat a hučící motor. Nováček mávne klidně rukou nad absencí všech těch elektronických nesmyslů a asistentů, nováček klidně oželí multimediální systémy a možná si i koupí přídavnou navigaci, pokud pod tou úžasně sebevědomou, trochu tajemnou a přitom šíleně skromnou tváří najde kvalitní základ.

  Postavit mrakodrap na dřevěných pilířích prostě není možné a stavět budoucnost moderní automobilové značky na standardu přelomu 80. a 90. let je úplně stejná blbost. Saab má kdesi dole velmi slušný základ, který ovšem musí vyhrabat z hlíny a nalít na něj další kubíky kvalitního betonu. Když tohle udělá, může se těšit na světlé zítřky. Jinak ho čeká klinická smrt a nakonec stejně odpojení od přístrojů.

Co nového u Land Roveru?