-
Poslední léto – díl druhý
To, co se v opojení večera zdálo jako samozřejmé gesto, teď vypadá směšně. Co si vůbec myslíme, že dokážeme? Ranní paprsky pouštího středozápadu nemilosrdně bubnují do mých spánků. Zchladím dlaň o vyzývavý blatník mého gété, které ještě voní mrazem noci a kouknu do přízemní haly zaprášeného motelu, kde se Ike pokouší zaplatit. Majitel zoufale třeští oči. Byla tma, když jsme dorazili a on až teď vidí obličeje tak známé z televize. Rozhodí rukama jako Ježíš v Riu a couvá od pultu. Ikeovi dojde trpělivost, mrští bankovku na pult a beží ven.
Cesta ubíhá, i když nemá kam. Polykáme prostor a nevěříme, že na východě svítá. Pro nás dva ne. Kabinou mi protéká hlas Shelby Lynne. Netuším, co poslouchá Ike, ale kdykoliv se na něj otočím, gestem mě ujistí z kokpitu o své přítomnosti. Tohle jsme my.
Kdo jsem? To nevím. Řekl jsem to kdysi i svojí holce, když se mě na to ptala. To záleží na mínění druhých lidí a já se jich nikdy neptal. Prostě jsem se narodil tam a tam a snažil se žít. Pak přicházeli lidi a každý hledal někoho jiného. Někdo hledal dalšího do chlastparty. Pak přijde druhý a hledá nepřátele. A tak ho třeba našel ve mně. Není nic jednoduššího než najít nepřátele.
Za to, co sem nedělal na univerzitě. Za to, co sem dělal v Mogadishu. Za to, jak jsem se snažil přežít v týhle lidský džungli. Ani jednou bych sám sebe neoznačil za hrdinu. Ani za padoucha. Dělal jsem, co jsem musel, abych vydržel sám se sebou. Jak si to kdo přebral, takovým jsem se pro něj stal.
Z nepříjemných myšlenek mě probral policejní Crown Vic. Naznačím rukou oblouk a oba strhneme před ladnou limuzínou prudce volanty. Každý z opačný strany řežeme zem, štěrk odlétá a při dopadu chrastí jak pytlík diamantů.
Vteřiny. Za vozem stojí okresní důstojník s hvězdou na srdci. Zvedá ruku. Přivírám oči v očekávání střelby. Ruka je prázdná a . . . . polda salutuje. Netřeba slov. Asi ne každý nás zná jenom z televize.
Srovnám kurz a můj pruhovaný ford se dychtivě vrhne zpátky na asfalt. Cvak, cvak. Gétéčko vděčně bliká na pozdrav. Zase venku. Kam? To uvidíme.
Zítra. Zase. Kolikrát budou chtít. Kolikrát budem muset.
lones.blog.auto.cz
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox- Prosinec 20121 Příspěvek
- Srpen 20121 Příspěvek
- Květen 20121 Příspěvek
- Září 20091 Příspěvek
- Říjen 20083 Posts
- Červenec 200810 Posts
- Červen 20081 Příspěvek
- Květen 20081 Příspěvek
- Duben 20082 Posts
- Březen 20083 Posts
- Únor 20086 Posts
- Leden 20083 Posts
- Prosinec 20071 Příspěvek
- Listopad 20071 Příspěvek
- Září 20071 Příspěvek
- Červenec 20076 Posts
- Červen 20073 Posts
- Květen 20071 Příspěvek
- Duben 20072 Posts
- Březen 20071 Příspěvek
- Únor 20071 Příspěvek
- Leden 20074 Posts
- Prosinec 20063 Posts
- Listopad 20065 Posts
- Říjen 20064 Posts
- Září 20062 Posts
84 Responses to Poslední léto – díl druhý
[1]
29. 4. 2007 v 12:06element5
Je to dobrý Lonesi, nějak ale nevím jak to pochválit, …fakt mě to chytlo u srdce.
[2]
29. 4. 2007 v 12:26Lonestarstate
Dík.
[3]
29. 4. 2007 v 18:42GTI
Jo… život teče… i když zrovna nemá kam… a „za to co jsem nedělal“ a „za to, co jsem dělal“ (sakra, Lonesi, to je silné… ) tak za to palce nahoru. A vůbec… paže z Ria… to jsme my… je to celé šíleně nadupané… bouří se mi po četbě oba spánky… vpaluju se do tvých obrazů jak lupa na slunci… a… když už si myslím, že jsem tě uchopil… musím se vrátit o odstavec nahoru… abych v dokonalé pokoře poznal, že pochopit znamená jen jednu možnost… a já vlastně nevím, co mám chtít. Protože síla obrazů netkví v jejích popisnosti, nýbrž v jejích spalujících náznacích. Tak dnes… to bylo opravdu brilantní… vždyť „dovolená jsem tomu přestal říkat…“… Palce vzhůru, až do oblak.
[4]
29. 4. 2007 v 20:41element5
„Jak si to kdo přebral, takovým jsem se pro něj stal.“ … neměl jsem zrovna víkend mého života a nespočítám kolikrát jsem se sem dnes vrátil. Společnost mi teď dělá Dylan a jeho „I Want You,“ která se v přehrávači točí stále dokola, na stole stojí skoro prázdná láhev červeného vína, pokud si dobře pamatuju rozhodně ne ta první, přemýšlím, kde jsem špatně odbočil, … „Kdo jsem?“
Lonesi, chtěl jsem jen říct, že kdybys ještě dnes zvládl přídavek, vůbec bych se nezlobil.
[5]
29. 4. 2007 v 22:15Lonestarstate
GTI: Jo, náznak stačí. Jako v Bulitovi, jako ve westernu. Jeden pohled, který to zhodnotí. Element5: Dnes už nejspíš ne. Ale brzo.
[6]
30. 4. 2007 v 7:37josefopava
….“Kdo jsem?“….to je síla…díky za pokračování…
[7]
30. 4. 2007 v 18:11kkk
Lonesi, moc diky, ze tu pises! tohle je proste dokonale;)
[8]
2. 5. 2007 v 11:03briza
Ktery, ze „poustni stredozapad“ mas na mysli? Americky nebo australsky? Ja jen, ze na americkem stredozapade budes pouste tezko hledat. :-))
[9]
3. 5. 2007 v 19:32Lonestarstate
Brizo, brizo, pořád stějný hnidopich jako když si kdysi prosazoval, že v USA jsou jen rozbité silnice. Tak zaprvé sis spletl adresu, nejsme na webu geografů, byla to JEN povídka. A hlavně: nemáš pravdu. Nehodlám se s tebou hádat o přesných významech vědeckých termínů. Pouště středozápadu je běžné slovní spojení používané v literatuře. Tak například na http://www.janaphotos.net/travel.htm se dočteme: „Spousta národních parků a každý je jiný, procestujte pouště středozápadu“. Takže propříště: přestaň mě pronásledovat se svým cynismem a chytáním za slovíčka.
[10]
4. 5. 2007 v 9:15briza
Ono je asi lepsi uznat chybu nez na ni trvat. 😉 Ze to byla JEN povidka? O.K., nakonec Karel May taky psal ctive pribehy z mist kde nikdy nebyl. Ale to, ze na americkem stredozapade zadne pouste nejsou je fakt. A to, ze jedna konkretni fotografka na svem webu v tom ma stejny zmatek na tom nic nemeni (stejne jako reci o „tahani za slovicka“). Co takhle zkusit nejaky autoritativnejsi zdroj napr. http://en.wikipedia.org/wiki/Midwest#Geography ? Americky stredozapad jsou hlavne nekonecne prerie, kukuricna pole a sem tam nejake jezero (a povodi Mississippi). BTW ze stredozapadu je takove pekne road movie – The Straight story (u nas to davali jako Pribeh Alvina Straighta). Pokud jsi to nevidel mohu doporucit. 😉
[11]
4. 5. 2007 v 21:26Lonestarstate
Nehodlám to dále řešit. Pokud chceš přesně rozlišovat prérie, savany, pouště, polopouště a jiné biotopy, posluž si, ale jinde. Použil jsem normální ustálené slovní spojení, nikoliv odborný termín, protože se nejednalo o žádný atlas, slovník ani encyklopedii nýbrž povídku. Myslím, že už jsem jasně vyjádřil, že nestojím o to, aby si i nadále pokračoval ve svém chytání za slovíčka a tvoje další příspěvky na tohle a podobná témata budu mazat. Všichni už na auto.cz dávno víme, že jsi byl kdysi v USA a strašně moc toužíš na to poukazovat asi jako na svůj jediný životní „úspěch“ i za cenu opravování domnělých chyb.
Komentáře nejsou povoleny.