• Smrk & Dotlačil

  Publikováno: 7. 5. 2007

  Nikdy neodmítnu pomoc kamarádům. Obzvláště pochází-li z technicky a kulturně zaostalého regionu bavorského. GTI je právě takový případ. Ačkoliv pracuje pilně na českém přízvuku, jemné nuance naší řeči mu stále unikají. Při koupi „nového“ automobilu byl tedy nucen spoléhat se na moje překladatelské schopnosti.

  Ke svému dvoumístnému traktoru a dubovým saním si chtěl opatřit opravdovou legendu. Porsche 911. A tak jsme společně zamířili do renomovaného autobazaru Smrk a Dotlačil. Ihned nás upoutal výstavní exemplář tmavomodré devětsetjedenáctky. Prodejce a majitel v jedné osobě (zaměstnanců má prý spoustu ale zrovna mají všichni dovolenou) poplácal Porsche po karoserii a loktem namočeným primalexu nenápadně domaloval za cenu na předním skle jednu nulu. „Dobrá volba. Pán bude spokojený.“ „Co říkal?“ tázal se mě nedočkavě GTI. „Že s touhle nadupanou modrou kráskou osolíš na horizontu každýho bejka.“

  „Ne ne ne. To není modrá. Ale švestková H5N1X. Já to vím přesně, já u Porsche pracoval, takže tu nemystifukujte kupce.“ „Co říkal?“ GTI už sotva držel sliny uvnitř úst a netrpělivě podupával nohou, jako když mučí plynový pedál. „Pán prodávající říkal, že je neskutečnej tupec a prý bude i zkušební jízda.“

  „Und was ist DAS?“ GTI upřímně zhrozen ukázal na tmavou loužičku šířící se pod Porsche. Pan Smrk zareagoval promptně: „To jsou rozlitá kola. Příplatková výbava. Zdarma…. Jako že nic neplatíte.“ „Pán prodávající říká, že je to coca cola.“ „Na gut. Aber Bier….“

  Nastalo trapné ticho. Každý z nás přemýšlel, jestli se nepodřekl, že čeština není jeho rodnou řečí a zkoušeli jsme vše zachránit česky nevšímavým pohledem, jakoby v písku vedle louže bylo něco extrémně zajímavého.

  „Und was ist DAS?“ GTI botou ukazoval tak dlouho do země než se Smrk sehnul na půl metru, aby lépe viděl a chytil plný zásah, jak GTI kopnul písek. Zatímco jsme oba naskakovali do Porsche, ještě se válel na zemi a mnul si oči.

  „Já zapomněla kredit karte, já zaplatila později až příště tady.“ Maskoval vše GTI omluvným tónem jako když mamince rozbil urnu s prapradědečkem a tik v noze už dával zabrat obstarožní krasavici.

  Nebylo otevřeno, ale drátěný zrezlý plot pro nadržené bejčky není žádný problém. Zatímco jsme mizeli v dáli, padající sloupky vysklívaly každé druhé auto v lajně. „Tohle mi už nikdy nedělej, teď abych se styděl ukázat mezi lidma.“ „Dívala jak řídila.“ GTI mě ignoroval a s obličejem nalepeným na skle, vyplazeným jazykem a vytřeštěnýma očima mířil domů. Vážně pohled pro bohy. Takže si pamatujte základní pravidlo pro nákup v autobazarech. Slušný lidi vždycky vezmou na hůl. Nebuď slušnej. Placení je pro holky.

Centimetr svobody Poslední léto – díl druhý