• Krtek a Berry

  Publikováno: 15. 7. 2007

  V L.A.

  Krtek ležérně zasune packy mezi svoje temeno a hlavovou opěrku. „Tvař se přirozeně a upřímně, chce to cvik, ale za pár let v tom možná budeš stejně dobrej jako já.“ Postarší obtloustlý černoch za volantem se nervózně potí „Dobře, tvářím se nenápadně, šéfe. Jak jste mi říkal, půjčil jsem nám auto, ve kterým nebudeme budit pozdvižení. Nikdo nepozná, že jsme tajný agenti.“ Přiblíží se pouliční prodavač hot dogů a křičí „Hot dog za dolar! Hot dog za dolar! A zde pro tajné agenty sleva dva za cenu jednoho!“ Krtek jedná rychle, vyskakuje z auta a používá svůj proslulý bojový chvat. Zakusuje se prodavači do achillovky. Ten padá nezadržitelně k zemi, kde mu hned nasazuje krtek želízka. „Kdo tě poslal?! Mluv! Jak si nás poznal?“ „Nikdo mě neposlal, přísahám! Myslíte, že je to tak těžký vás od policie poznat?“ Krtek sedíc stále prodavači obkročmo na krku vrhne pohled na šedivý Ford Taurus, ze kterého se na ně zubí hamburger přežvykující Berry v šedém saku a černých brýlích. Před Taurusem parkuje zlatý Escalade na 22 palcových kolech a s poplatinovanýma klikama od dveří. Za nima parkuje růžové BMW 7 s airbrushem na kapotě vyobrazujícím bitvu mezi mormony a mimozemšťany. „Ne, asi ne.“ Uznává krtek a odemyká želízka. Přátelsky oklepává prach z prodavače a do dlaně mu vtiskne držhubné. Vrací se za Berrym do Tauruse. „Potřebujeme lepší přestrojení. Tady jsou všichni moc ulítlý.“ Po dvou hodinách lifestylové kůry vycházejí oba společně ze salonu „Free-cool-in“. Krtek si vykračuje sebevědomě, černou srst si po celém těle nechal odbarvit na blond a na hlavě má paruku se zelenýma dredama. Zato Berry si stále nemůže zvyknout na síťované tílko jako jediný kus oblečení na horní polovině trupu a hlavně na haloweensky vyřezávanou dýni na své hlavě. „Šéfe, vážně to musím mít na sobě?“ „Neboj se osvěžit svůj šatník, Berry. Vypadáš skvěle. Jen by to chtělo na hlavu nějaký ten módní rozcuch.“ Oba nyní se nyní mohou pustit do hlídky, aniž by budili pozdvižení. Po tříhodinovém nudném čekání konečně projíždí ulicí náklaďák s velkým nápisem na boku „Today Tomorrow Toyota“. Zajíždí do nedalekého skladu. Po hodině vyjíždí ven. To už zapadá slunce. „Nastal náš čas, Berry, já jdu zadem, ty jdi předem.“ „Jasný, šéfe.“ Po pěti minutách se ve skladišti rozlítnou oboje dveře a dovnitř vtrhnou dvě komické postavy. Nikde nikdo. Uprostřed místnosti stůl s nákresy a v rohu velká lednice. „Himlhergotdonrvetr“ rozčiluje se sudetsky krtek. „To auto tu není.“ Dodá zklamaně Berry. „Aspoň jim za trest vyžereme ledničku.“ Krtek pročítá lejstra na stolku. „Zadrž, Berry! To je to auto.“ Ukazuje frustrovaně na obří lednici. Berry přijde blíž a při bližším pohledu teprve rozlišuje malá kola v rozích karoserie, malé čelní sklo, velké na výšku posazené madlo dveří. Krtek čte „Toyota DoubleDecker 2010, čtyřmístný dvoupatrový městský miniautomobil, dvě místa k sezení dole, dvě místa nahoře, dokonalé využití prostoru, šířka a délka metr sedmdesát, výška tři metry deset, standartně je dodáván MP3 přehrávač s pamětí 10gigáčů.“ „To je ovšem ďábelské.“ Vydechne Berry a otevírá boční dveře společná pro obě patra. „Je to hrozba národní bezpečnosti, nezapomeň co říkal náš šéf, Foxowitz: vypátrat, unést, prozkoumat, zlikvidovat.“ Oba nasedají dolu, Berry řídí a pořádně dupe na plyn. Bílý minivůz nové generace divoce točí 8000 otáček za minutu a s řevem hodným holicího strojku vystřelí ze skladiště. Berry funěním zamlžuje čelní sklo asi patnáct centimetrů před svým obličejem a pokusí se přeřadit. Krtek vypískne „Co to, mein Gott, děláš, Berry?!? Šáhnul si mi mezi nohy.“ „Pro… pro..promiňte šéfe, je to nezvyk, zhruba takhle daleko mám v Mustangu řadičku.“ „Tohle by nešlo, Berry, možná vypadáme jako přihřátý, ale nejsme. Ty padej nahoru do patra a já budu řídit.“ Po přeskupení osádky vyjíždí Toyota znovu na divoký úprk pryč z města. Krtek jí taky nešetří, obzvlášť, když se v kameře, nahrazující zpětná zrcátka, objeví policejní Crown Victoria se zapnutým majáčkem. Ostřeji řízne zatáčku a DoubleDecker se bez váhání položí berryho vahou na bok. Dál už jedou jen asi dva metry s ohlušujícím skřípotem, krtkovým sudetským klením a berryho modlením. Za chvíli jsou v obklíčení limuzín LAPD. „Vylezte ven s rukama nad hlavou, otočte se zády k nám a položte ruce na ledničku.“ Rozkazuje velitel. „Můžu to vysvětlit, nejsem šlapka ani hollywoodská celebrita.“ Hájí se krtek „Jsem tajný agent Krtek Ňůňéz z CAA a tohle je můj parťák.“ „C&A? Prodáváte oblečení? Vypadáte spíš na převoz zmrzliny.“ „Nenene, to je nedorozumění, jsem z Central Automobile Agency. Nové tajné služby Spojených států. Tady máte kontakt na mého šéfa.“ Za necelou půl hodinu už nad křižovatkou visí ve vzduchu nákladní vrtulník a krtek s Berrym připevňují lany Toyotu. Pak oba nasedají a míří do Groomlake 51 splnit druhou část úkolu: prozkoumat a zlikvidovat.

  Groomlake 51

  „Našel jsem šestý držák na nápoje!“ křičí z útrob Doubledeckeru krtek. „Musíme tedy překvalifikovat nebezpečnost tohohle automobilu ze třídy D do třídy ED.“ (D-dangerous, ED-extradangerous; pozn. autora) soudí Berry. Krtek otevře motorový prostor a ven vyběhne Tom. Má svižnost nindži, ale krtek trénuje denně reflexy při chytání much. Zahryzne se mu do kotníku a hned jak dopadne Tom na zem, už u něj klečí Berry a paralyzuje ho svým proslulým lochtáním. „Lochtám ho na stupeň dva.“ „Než dojdu pro stráž, radši přidej na trojku.“ „To ne, to by se pomočil a kdo by to uklízel?“ Berry přestává s mučením, až když krtek přivede dva vojáky US Army. Sotva Tom chytne dech, křičí, zatímco ho stráž vleče pryč: „Všechno sem viděl, všechno, jeden černoch a jeden mimozemšťan. Zlodějííí. Nás stejně nikdy neporazíte. Protože naše auta stavíme podle tradičních samurajských principů kukuruku a jamammotor.“ „Prd víš, prd.“ Neudrží se Berry. „Bléé.“ Vyplázne na něj Tom jazyk. „Bléééé.“ Kontruje Berry. To už ale mizí Tom v uličce s celama. „Dejte ho do celi k Abú Zubejdovi a tý osminohý potvoře z jiný galaxie.“ Stačí ještě zavolat krtek na stráž. „Já mu dám mimozemšťan, ten teprve uvidí mimozemšťana.“ Uhlazuje si svojí na blond odbarvenou srst. Do místnosti vejde seržant „Šéf chce zprávu.“ „No jó, už to budééé.“ /Dvě hodiny později/ Krtek a Berry sedí hluboko zabořeni do velkých křesel v černé místnosti. Čekají. Krtek nervózně odpárává vyšívaný nápis CAA z levé loketní opěrky. Berry se potí. Najednou se rozsvítí. Ve tmě ale zůstává zadní část pokoje směrem, kam se agenti dívají. „Tak jak jsme na tom?“ „Do..do…dobře pane Foxowitz, prototyp odcizen a rozebrán. Jen jsem se musel nechat odbarvit a tady Berrymu se rozbili při tý havárce hodinky. Tak jsem myslel, že bychom mohli dostat při….“ Krtkovi se zadrhne hlas. „Ano, mám pro vás nový případ.“ Berry se osmělí: „A co dovolená?“ „Chápu vás, chlapci, ale síly zla taky nejsou na dovolené. Národní bezpečnost je ohrožena. Nezapomeňte, že jste součástí úderných sil celosvětového spiknutí chovatelů drobného zvířectva, žen v domácnosti mezi 28 a 35 roky, afrického kmene Zuluů a ukrajinských včelařů.“ „Vážně?“ vyvalí krtek oči. „Samozřejmě že ne, agente!!! Pro koho pracujete se nikdy nedozvíte a kdyby snad náhodou ano, zemřete!“ V ten okamžik se rozsvítí i strop nad Foxowitzem. Berry omdlí a krtek si s pištěním dlačí dlaně do očí „Nic jsem neviděl, nic, vážně ne!“ Od vyřezávaného stolu se ozve hlasitý smích. „Můžete otevřít oči, agente.“ Krtek tak váhavě učiní a uzří, že postava sedící za stolem má na hlavě gumovou masku lišky. Vedle stolu čeká pohledná sekretářka a ta se teď vydá přímo ke krtkovi. „To je Melinda, předejte jí zprávu o Toyotě, pak můžete jít. Nesahat, neočumovat a to vypáraný logo z křesla vám strhnu z platu. V garáži už na vás čekají pokyny pro další úkol.“ Jak to dořekne, Foxowitz zmáčkne propisku a zmizí ve výbuchu konfet. Když se všechen ten blýskot usadí, je tytam. Krtek probudí Berryho, předá zprávu v deskách Melindě, přitom si myslí „ale o čuchání šéf nic neříkal…“.

  D1

  Když rozbalovali na letišti obálku, byli pořádně napnutí. To se projevovalo tak, že Berry jí rozlepoval asi dvě minuty a krtek mezitím nervózně běhal kolem něj a recitoval Lorelei od Heinricha Heineho. Pak Berry vydechl: „Jedu domů. Dostali jsme tajný úkol v Československu!“ „Jak jako domů?“ „Jsem původem Čechoslovák, šéfe.“ Objasnil situaci mohutný černoch a na důkaz ukázal krtkovi medailon se svatým Václavem, který mu visel na krku. Krtek nedůvěřivě zamrkal „O tom bych musel něco vědět, jsem ze Sudet a ty zloděje půdy a majetku poznám po čichu přes dva kopce. Jestli ty jsi z Česka, tak sním vlastní klobouk.“ „Z žádnýho Česka, to je asi nějaká země v Asii. Já jsem z Československa. Jako Čechy a Slovensko, chápeš? Moje prababička je odtamtud. Moc krásná a bohatá země, jezdí se tam vlevo. Kdyby nebyla tenkrát ta neúroda švestek, tak tam žijeme dodnes.“ Za chvíli už oba seděli v letadle a studovali svůj úkol. Na Ruzyni se krtek rozčiloval „Že my vždycky vyfasujeme tu nejhorší práci, to je diskriminace, budu si stěžovat hodně vysoko, ale na černocha a krtka si holt každej dovoluje.“ „Já jsem Čechoslovák a ten úkol mi nevadí.“ Oponuje Berry. /// Večer se oba plíží na místo akce. Z dálky se ozývá hukot a skřípění brzd. Schováni částečně za terénní nerovností obhlíží oba přístrojem pro noční vidění situaci. A stydne jim krev v žilách. Explodující kamiony, zběsile kličkující maličká auta, pobíhající splašená zvířata dokreslují dílo zkázy. „Tak říkal si vlevo jo, ty jeden Čechoslováku? Sice bordel tu mají pěknej, ale připadá mi, že jezdí vpravo.“ Rýpne si krtek. „Ba ne.“ blaženě se usmívá Berry „koukej, támhle jeden jede správně po československu.“ Následuje další exploze. „Už ne.“ Směje se krtek a vyklepává z odbarveného kožichu drobné zbytky kamionu a hořící peří. „Asi vezl drůbež.Tak jdem na věc, šéfe.“ „Asi jsi nepochopil, že rozkazy dávám já. A já říkám, že se jde spát a brzo ráno, až bude menší provoz, začneme.“ A jak řekl, tak udělali. Ráno vybalili padělané uniformy Policie ČR. Postavili zátaras a začali organizovat systém. Zavedli speciální dvouproudý provoz. Krtek si zabral pro sebe levý pruh v každém směru a dovolil jezdit tam jen autům koncernu VW. Kdo měl TDI, směl mít dokonce puštěný rádio. Berry byl radikálnější a v pravém pruhu dovoloval jezdit jen pick-upům, které vezli pouze balenou vodu. Bez bublinek. Bilance prvního dne navečer byla působivá. V levém pruhu klesla nehodovost na 10% předchozího dne. Berry byl hvězdou. V pravém pruhu nedošlo ani k jediné nehodě! Nikoho totiž nepustil přes závoru. Další den pokračovali v nově zavedeném pořádku. Berrymu zkusil prorazit závoru nějaký blázen. Měl černé audi s modrým majáčkem a jel zběsilým tempem. Dokonce před ním a za ním jely dvě motorky, taky s majáčkama. Ostřílení hoši se však nenechají překvapit. Berry vytáhnul ruční granát, zubama ho odjistil a přesným hodem přímo na kabinu Audi zlikvidoval. „Tady jenom pick-upy s pitnou vodou!“ zařval do megafonu a dál vyčkával, zda někdo vyhoví podmínkám. Zato krtek už skoro nestíhal kočírovat provoz. Koncernových vozů jezdilo mnoho a navíc řidiči TDI, tedy asi osmdesáti procent, přes nahlas puštěné rádio neslyšeli jeho instrukce z megafonu. Přesto krtek a Berry opouštěli Evropu s pocitem dobře vykonané práce. Berry o to spokojenější, že si po práci ještě stihnul projít památky a vyfotit se s vojákem hradní stráže a s Medou Mládkovou.

  Velká omalovánková loupež

  Krtek si potřeboval trochu odpočinout od vyčerpávající služby v přísně tajné CAA a tak tráví týden na českém venkově. V zásadě mu bylo jedno, kde bude odpočívat a tuhle dovolenou získal zadarmo od Berryho, který jí vyfasoval od svého krajanského spolku, ale nemohl jí využít, protože se prolínala s kurzem řízení auta po dvou kolech. Krtek nechtěl budit pozornost a tak chodil každý den se síťovkou pro lahváče piva do místního koloniálu, i když to pivo pak nepil. Ve sklepě měl schované své pravé sudeto-americké pivko New Bayern. Dneska bylo ale v koloniálu nezvykle rušno. Skrz výlohu viděl prodavače Pepu, jak drží ruce ve vzduchu a kolem se míhají malé postavičky. Jasné přepadení, Krtek byl však i na dovolené připraven na všechno. Nejdřív sáhnul do levé kapsy pro otrávenou hlínu, ale nahmatal jenom díru na dně kapsy. Sáhnul tedy do pravé a pak s cvičenou čtyřiceticentimetrovou žížalou v pracce vběhnul do koloniálu. Ihned na něj mířilo pět kalašnikovů. „Ťo těš?!“ „Co chci? Abyste ihned složili zbraně a vzdali se.“ Zapištěl Krtek svou výhružnou fistulí a natáhnul dopředu ruku s cvičenou žížalou, která byla pruhovaně obarvená potravinářským barvivem. „Jinak na vás pustím tohohle smrtelně jedovatýho korálovce!“ Žížala se na nacvičený povel začala výhružně vlnit. Krtek jí vypustil na pult a šéf čínského komanda se dal do usedavého pláče. Odevzdali zpátky tašky s lupem a nechali se zatknout. Jaké bylo krtkovo překvapení, když zjistil, že kradli jenom omalovánky a vystřihovánky aut. „Ťo být plány na naše nová auto.“ Krtek vyvalil oči „To je jako budete lepit z papíru?“ „Papíl levná a levná auta, doblá auta. Levná melcedes, levná Lolls Lojs, levná…“ „To stačí, teď se omluvte tady Pepíkovi za způsobený trauma a půjdeme na strážnici nebo ústřední výbor nebo já nevím jak se tomu tady říká, když vás chci udat.“ Vyrazí ven z obchůdku, ale čínský boss se usmívá…..stihnul pod triko schovat vystřihovánku Roomstera….

Autosféra Krtek – Boj o zákazníka