• Jak přežít v džungli

  Publikováno: 15. 10. 2008

  Přestože byl Krtek duší i bytostí vždycky rurální hmyzožravec a drnohryz, už pěkných pár let žil natrvalo v Praze. Hektickému stylu života si nakonec přivykl a většinu denních úkonů si zautomatizoval. Původně sice ručně pral na valše a dokonce i ručně řadil, ale teď mu dole pod okny bytu svítila Q7 v automatu. Na hlínách. Jak jinak. Krtek hlínu miloval.

  I dnes ráno docupital do auta a po pořádné námaze vysoukal svojí drobnou postavu do vysoko položené kožené sedačky. Okolojdoucí puberťáci si nechali od cesty nějaké vtipné poznámky o zamindrákovanci, co si nahrabal. To Krtka dokonale rozčílilo. Stáhnul okýnko a na dorost se rozkřičel. „Samozřejmě, že jsem si nahrabal! Hrabu už od narození! Kdybys taky hrabal, nemusíš chodit do školy jak debil. Musejíí do školy, muuusejíí do školy!!“ Ještě chvíli děcka hecoval a když se konečně uklidnil, rozjel se do práce.

  Nábřeží bylo dokonale ucpané. Kromě kolejí pro tramvaje. Krtek pohotově shodil modrou cedulku invalidy do přihrádky a za sklo si pro změnu strčil ceduli s nápisem „3“. Pak stočil Q7 na koleje a svižně po nich upaloval. Protože byl teď tramvaj, dodržoval jízdní řád a u ostrůvků zastávek vždycky na chvíli zastavil. Dveře ale neotvíral. Zamračení lidé se mu vůbec nelíbili a rozhodně je nechtěl přibrat na palubu. U Národní to konečně pořádně osolil, ale nějak se mu smeklo řízení a následně prorazil zábradlí. Když měl Vltavu po pás, zmáčkl domácky dodělané tlačítko na přístrojovce. Ozvalo se hlášení: „Konečná stanice, prosíme, vystupte si.“ A jak si Krtek poručil, tak se i poslechl.

  Živel ho vyplivl o kus níž u Právnické fakulty. Žel už tu na něj čekali strážníci. Oklepal ze srsti vodu a slušně pozdravil: „Haj Hitl.“ „Cože?!“ vykřikl vyděšený důstojník. „Aha, pardon. Čest práci, soudruzi.“ „Coooo?“ protáhl otráveně muž v uniformě. „Aha, dobrej vole. Musíte prominout, že sem si nevzpomněl hned na módním pozdrav, když vidím zase ty stejný obličeje.“ Tím si moc nepomohl a po několika ranách tvrdým pokutovým bločkem ho policisté zlovolně vlekli do služební dodávky.

  „Já nechci do vězení, to nesmíte! Já znám jednoho právníka!“ Krtek prosil a spílal. „To ti tak věříme, vždyť neumíš do pěti počítat.“ „Ale ano, umím. Jsem Doc. Ing. PhDr. Csc. Bc. Dis. RNDr. RSDr. Krtek! Všechny tituly jsem získal poctivě! Na Vysoké škole Katz und Sohn!“ To muže zákona na moment zarazilo a Krtek využil jejich chvilkového polevení a skočil k nohám nejbližšího procházejícího studenta práv. „To je můj právník, to je on! On s Vámi zatočí!“ Přitom se křečovitě držel nohavice, zatímco šokovaný mladík se ho snažil setřást z džín a následně dokonce i seškrábnout mobilním telefonem.

  Naštestí pro Krtka měli najednou ozbrojené pořádkové složky lepší věci na práci. Poblíž se totiž začala konat demonstrace jakýchsi bezsrstých živočichů. Vehementně se dožadovali povinné zaměstnanosti, vysokých daní pro bohaté a že jim prý někdo ukradl nějakou práci a nějaké ženy, které byly prý společné. Krtek chvíli přemýšlel, jak je mohl někdo ukrást, když byly všech a kde vůbec takové ženy žijí, ale nakonec radši využil zmatku a od Vltavy a té jakési prý extrémní pramice utekl.

  Celý incident mu ale připomněl, že by měl jít k volbám. Cestou si vybral nejhezčí billboard a spěchal vhodit lístek do urny. S velkou lítostí pak zjistil, že na seznamu není žádná strana s názvem Tezenis. To ho dokonale otrávilo. „Zase jenom sliby!“ Zaprskal a odešel hledat obojživelný vůz vhodný k vylovení zánovní Q7. To byl zase den!

Jak přežít v džungli – Dolar na dně a krize důvěry Poznávačka automobilových erbů