• Krtek dělá autoškolu 2/2

  Publikováno: 10. 7. 2007

  VII. (Čínská mise)

  Skoro to už v minulém díle vypadalo, že se Krtek stane válečným hrdinou v nějaké intergalaktické bitvě. To se ale můžete domnívat jen díky omezeným výrazovým prostředkům porcelánového jelena. Ten totiž sestavoval tým pro úplně jiné poslání. Jeho cílem bylo zachránit severoamerickou a západoevropskou civilizaci před přílivem levných čínských aut. Protože kecama o tvrdých šedých plastech a neférovosti TUV srovnání zdržíte od nepatriotického nakupování samohybů jen část populace, bylo potřeba tvrdě zakročit. Jelen využil své telepatické, telekinetické a další tajuplné schopnosti k několika dílčím cílům. První krok byl, že udělal z Jardy a Bertoňáka přední čínské šéfdesignéry. Jejich tvůrčí činnost měla na čínský průmysl devastující účinek. Bertoňák začal překlepávat karoserii jednoho vlakového vagónu. Jarda hbitě opatřil mřížku hladiče ze Zetoru. Pak to dali dohromady. Na záď nápis Ralls-Rayce Foeton. Na příď rovnou tři sošky letící Emily. Protože moc dobře všichni víme, že čím víc Emily, tím víc Rollsu dostaneme. Když jeden důležitý čínský straník, co se přišel podívat, namítal, že je to kopírování Rolls-Royce, Bertoňák ho šmahem setřel: „Rolls-Royce? Vůbec neznám a tak nehodnotím. Jak bych mohl kopírovat něco, co neznám?“ Straník se nezmohl na odpor: „Tak dobrá soudruzi, nenechte se už rušit“. Byl totiž telepaticky jelenem omámen a žil v domnění, že Bertoňák je Bertone. Po vlajkové lodi začala masová produkce levných vozítek. Protože Jarda a Bertoňák nemohli takový nával práce stíhat, dostali od Strany vítanou pomoc. Každý padesát dětí ve věku 8-14 let. Společně svářeli, bouchali a tvarovali od rána do noci. Administrativně zdatný krtek, který zatím na své hlavní poslání čekal, mezitím falšoval třídní knihy. Děti byly ostatně rády. Vyrábět ve školním sklepení zábavní pyrotechniku bylo mnohem nebezpečnější. Jedno dítě ve snaze zalíbit se Jardovi, dokonce mu nabízelo bezplatný pohlavní styk. Jarda nevěděl, jak se z toho vykroutit, tak ukázal na opodál sedícího Krtka a prohlásil: „Nemůžu, támhle je moje manželka.“ A tak práce vesele ubíhala dál. Jen občas nějaké dítě odpadlo kvůli ptačí chřipce. Když konečně byla kompletní modelová řada hotová, přišel velký den pro Krtka. Měl dělat testovacího pilota a provádět předváděcí jízdy postupně se všema členama vedení Strany. Stačilo nalepit mu na volant logo VW a během celé jízdy se z něj pochvalné ódy jen linuly. „Podívejte se, soudruhu Ti, jak to auto úžasně sedí na silnici, pevný podvozek je základ.“ Chválil Krtek, zatímco si soudruh málem překousl jazyk během přejezdu železničních kolejí. „Ano, samozřejmě, že air-bagy chybí, soudruhu Cho. To byl záměr. Získali jsme tak další dvě schránky na deštníky. Jednu ve volantu a jednu přímo před Vámi.“ Soudruh: „Ale co bezpečnost?“ Krtek: „No právě, že nám šlo o bezpečnost. Podívejte se, Vy tady v Číně máte strašně moc kyselý deště. Já vím, že to máte plně pod kontrolou a je jen otázka času, než jim poručíte přestat. Ale do té doby může mít celá posádka vozu neustále po ruce ochranné deštníky. Jsou navíc potaženy azbestem. To kdyby na vás chtěl nějaký reakcionář nebo antirevoluční živel použít plamenomet.“ Zkrátka a dobře Krtek prostě exceloval a mise byla naprosto úspěšná. Jarda, Bertoňák i Krtek dostali všichni řád Rudé záře. Pak si je vyzvednul už jen Jelen ve svém létajícím talíři a s křemičitýma slzama ve svých porcelánových očích jim děkoval za záchranu automobilismu v USA a Evropě. „Vy být naše špáša, ty auta vážně hnuš a ne kráša.“

  VIII. (Mise Passat)

  Při zpátečním letu všichni bujaře oslavovali. I porcelánový jelen se řádně namazal. Začal zpívat: „Mám malý lítací talíš, mě na parohy táhne“, „Kdyš se jeleni poperou, tak leda parožím nebo šekerou“, „Chytil jšem na pašece laničku…né, přeče lašičku“. Úplně odvázaný byl ze songu „Š š šepotám“, kde se ztratila jeho vada řeči. Obohatil to i o nějaké taneční kreace a než se vzpamatoval, kopnul kopýtkem do několika ovladačů a otevřel tím za letu dveře. V okamžiku to vysálo Jardu, Bertoňáka i krtka. Jelen hned vystřízlivěl, lítací talíř opět uzavřel a začal zoufale zkoumat, jak zachránit situaci. „To je ale šitulace“ mumlal si a zkoumal, nad čím právě letěli. A zjistil nemilou věc. „Vždyť já je vyšypal pšímo nad Volfšburkem!!!“ Hned začal nasazovat na přistání, dřív než stihnou napáchat nějakou škodu. To už ale naše trojka nepáchala Škodu nýbrž Volkswagen. Konkrétně se zapojili do vývoje nového Passatu. Stežejního modelu automobilky. Jarda našel na smeťáku starou valchu a hned jí namočil nikoliv do necek, ale do chromu. „Ideální maska chladiče“ chlubil se hned Bertoňákovi. Ten ale nevnímal. Upravoval totiž vzhled zadních svítilen tak, aby mu připomínal jeho loňský vánoční stromeček. Jenže to nedotáhnul dokonce, protože ho krtek odvolal na pomoc do interiéru (kde bylo potřeba přidat pár nápisů „Passat“) a tak zůstalo každé zadní světlo jinak barevné. Když byli hotoví, zbývalo už jen přesvědčit taťku Pišnšrýdra, že je to OK. To samozřejmě obstaral krtek. Vytáhnul ho s Passatem na okružní jízdu. Pišnšrýdr byl ale nějaký zamlklý a těkal vyděšeným pohledem okolo sebe. Krtek se tedy obětoval a na chvíli mu půjčil svoje brýle. Jen si je Pišnšrýdr nasadil, uslintával z Passatu blahem a říkal „Ty pochromovaný loga udělejte klidně ještě větší. Ať každej vidí, že na to máme. Nejsme žádný héj nebo počkéj.“ Když dorazil jelen a urychleně je všechny tři vyvlékal z tovární haly, byl už Passat hotový.“ „Čo šte to provedli vy nemehla?! Tohle by ani atomovka nešvedla!“ Zamknul je do nákladního prostoru talíře a rozechvělý se jal pilotovat zpátky směr Praha. Hlásil vysílačkou na jelení dispečink: „Miše še ždařila. Bohušel to odškákal Pašát.“

  IX. (Radost z jízdy)

  „Tak jak vám to šlo?“ tázal se GTI v zástěře od kuchyňské linky zatímco připravoval svojí specialitu. Braniborské párečky v bavorském pivečku. Zaražený jelen sedící u stolu na židli váhavě pravil: „Práče kvapná, málo platná.“ „Tak to nechápu.“ křičel GTI ze špajzu. Šel si pro hořčici. Bez ní totiž nejsou braniborské párečky braniborskými párečky. Mezitím se krtek připlížil k hrnci a přisypal do něj pár chroustů a lučních kobylek. Když se GTI vrátil, seděl už krtek zase způsobně u stolu a leštil si brýle. „Když mi to tak šlo, dostanu nový auto na cvičení?“ To ale GTI už spatřil na vařečce rozvařený hmyz, když chtěl ochutnat a krtek sotva stíhal uhýbat lítajícím nožům a vidličkám. Bylo mu jasné, že další Polo mu GTI už nekoupí a tak začal prohledávat skládky. Po pár dnech hrabání mezi akciemi z první vlny privatizace a uměleckýma dílama od Knížáka narazil konečně na vozidlo. A ne ledajaké. Tovární značku už nešlo přes vrstvy koroze poznat. Ale uplatněné konstrukční postupy napovídaly, že rok výroby bude jen o málo vyšší než číslovka 1900. Krtek provedl zběžnou renovaci (něco málo pochytil od Jardy a Bertoňáka). Pak vozidlo pokřtil flaškou bavorského pivečka, které odcizil z GTIho spižírny. Slavnostně (ale radši i trochu opatrně) lahví bouchnul o karoserii a vykřikl: „Křtím tě na jméno Bismarck!“ (Co jste vůbec čekali od germanizovaného krtka?) Pak přivedl Matese. Ten se zprvu díval na povoz nedůvěřivě, ale poté, co ho krtek ujistil, že se jedná o moderní repliku klasického Morgana, souhlasil s pokračováním jízd. Krtek: „Tak jdem Bismarcka projet.“ Mates: „Koho? To nemyslíš vážně, takle pojmenovat ušlechtilé vozidlo. Bude to Prince of Wales!“ Krtek: „A víš vůbec, že anglická královská rodina jsou Němci?“ Mates: “ Jestli okamžitě nesklapneš, tak nedostaneš řidičák.“ Krtek: „——–.“ Mates: „No proto.“ Mates se usadil na místě spolujezdce a krtkovi začaly milé povinnosti řidiče puristického roadsteru. „Jako za starých časů ve Vestfálsku“ Nadšeně vykvíkl. Mates: „Cože?“ Krtek: „Jako ve Wessexu, povídám.“ Krtek začal točit klikou startéru trčící z chadiče. Užíval si ten pocit sounáležitosti z vozidlem. Měl celý svět v packách. Konečně motor naskočil. Krtek běžel do auta. Uvolnil ruční brzdu a rozjeli se. Sešlápl spojku, nacpal tam dvojku a pomalu spojku pouštěl. Vibrace z motoru mu masírovaly záda. Začalo pršet. Levou packou tedy začal kroutit kličkou, která byla zevnitř za čelním sklem a poháněla ručně stěrač. Pravou packou řadil a volant držel v zubech. Dorazily ke křižovatce. „Nemáme blinkry.“ Snažil se Mates překřičet chrapot motoru „Dej znamení o směru jízdy packou.“ To už začal mít krtek pocit, že mírně nestíhá. Co ale může být hezčího než splynout s vozem v jedno tělo? Jednu duši? Jeden tvar? Na další křižovatce si krtek musel vynutit přednost v jízdě, která mu ze zákona náležela. Udělal to snadno. Levou packou mačkal klakson připevněný nalevo ke karoserii. Pravou packou ovládal ručně poháněný stěrač. Volant držel v zubech, stál na levé noze a pravou řadil. Mates začal mudrovat: „Co tam cpeš ty rychlosti bez sešlápnuté spojky?! Co sem tě učil?“ Krtek zachrčel s plnou tlamkou: „Ještě, že zrovna nemusím dávat znamení o směru jízdy.“ Mates: „Co remcáš? Nechceš snad skončit jako ty líný Američani, že ne? Tlustej, hloupej a nikde by tě neměli rádi.“ To už naštěstí přestávalo pršet. Byl nejvyšší čas. Krtek už zkoušel, jestli by něco nešlo ovládat jeho maličkým ocáskem. Moc toho nebylo. Maximálně si tak mohl leštit pod sebou sedačku. Začalo prudké klesání. Bismarck nabíral sám od sebe na rychlosti…Mates spokojeně řičel: „Nádhera. Vítr nám čechrá vlasy!“ Krtek: „Pomóc, mám mouchu ve voku! Já ji ukážu až zastavíme! Já jí sežeru, to uvidí!“ To ale neměl říkat. Moucha měla očividně kamarádku a ta se mu rozmázla v druhém oku. Oslepený krtek přestal cítit sounáležitost se silami vesmíru (rozuměj: pustil volant) a Bismarck zahučel do rybníka.

  X. (Rybolov)

  „Mám je! Sežral jsem je vobě!“ kvičel krtek. „Buď už zticha nebo tě hodím přes palubu.“ Zavrčel Mates, který od vltavské příhody vyrážel na lekce řízení vždy vyzbrojen samonafukovacím člunem. „Tohle je loď jejího veličenstva a velím tu já.“ Krtek: „Hm hm hm. Ujde. Kde jsou odkládací přihrádky? A hlavně: má to integrovaný deštník?“ Mates: „Sundej už si ty brejle nebo si aspoň zalep tlamu.“ Konečně dorazili k břehu rybníka. Zmáčený Mates bežel zatelefonovat si do nejbližší vesnice (mobil se mu utopil). Cestou poděsil pár dětí. To víte, Mates. Mokrý muž v zeleném (kombinéza RAF) a s dýmkou v ústech. Typický vodník. Z vesnice zavolal na pomoc Ciella s lanďákem. Krtek mezitím hlídal člun a pozoroval pářící se vážky. Samozřejmě se je pokusil sníst. Když dorazil Land Rover Discovery, Mates zatočil s navijákem jako s lasem a hodil ho doprostřed rybníka. Pak začal Ciello navíjet. Hák se o něco zachytil. Po chvíli se začal automobil vynořovat. Nebyl to ale Bismarck! Byl to Passat. Byl obalený pletivem a vnitřek měl očividně celý vybetonovaný. „Jen nějaký neúspěšný podnikatel. Spusťte ho zpátky.“ Zavolal Mates a nahodil znovu. Tentokrát se nad hladinu začala vynořovat černá Audi A8 s modrým majíčkem na střeše. Krtek: „Jé, pane ministře, co tu děláte?“ Mates: „Nevybavuj se, máme práci.“ A dal pokyn Ciellovi, aby Audi spustil zpátky. Napotřetí se konečně zadařilo a na břeh se drápal Bismarck. Vodou takřka nedotčený (už víc zreznout nemohl). Krtek začal radostí jódlovat. Sotva auto vysušili a zprovoznili, přiletěl čáp a shodil jim telegram. „jozki vola o pomoc-stop-moje lod se srazila s trajektem který vezl do evropy zasilku cadillacu-stop-marko uprchl-stop-je ozbrojeny a nepricetny-stop-okamzite prijedte-stop“ Naši hrdinové hned vyrazili na cestu směrem k Hamburku. Cestou se přidal i Radio v Espace. Když dorazili k severnímu německému pobřeží, rozestavěli hlídky po pláži. Marko, pokud přežil, se pokusí někde vylézt z moře. Všichni si nachystali rybářské sítě a pušky s ampulkama uspávacích látek. Marko se z moře vydrápal přímo před Matesem. Po měsících vězení a koupeli v moři vypadal jako něco mezi anarchistou a kapybarou. Mates začal křičet: „Tady jéé!“ Marko začal kolem sebe mávat mokrou omšelou fotkou pick-upu od Jaguaru a začal utíkat. Mates: „A je agresivní!“ Jal se ho pronásledovat. To už se všichni sbíhali. Krtek vystřelil. Marko uhnul a šipka zasáhla Matese do stehna. „Krtku, já tě….“ Mates začal v běhu za ostatními zaostávat a posléze sebou seknul do písku a usnul. Marko běžel jako o život a ostatní mu nestačili. Obzvláště krtek na svých krátkých nožičkách ne. Tak to vzdal a začal se na pláži opalovat. Ciello: „Už je skoro u dálnice!“ Radio: „Neboj se. Jemu nikdo nezastaví.“ To se ale přepočítali. Marko stopoval asi půl minuty, když mu zarzdila VW dodávka pomalovaná pestrobarevnými květy a lístky marihuany. Mates spal. Ciello a Radio měli jazyk až na břichu. Marko jel na technoparty a krtek….Krtek se opaloval.

  XI. (Bismarck LeMans)

  Marka se nepodařilo dopadnout a ten poté, co se vymotal ze změti kabelů od reproduktorů a nějakých podivných květin s trsama podlouhlých listů, běžel na nejbližší místo, kde se dal podat inzerát do Annonce. Vyplnil ho takto: „Chystá se mnoho automobilových novinek. Na své si přijde každý. Minivůz od Rollsu, SUV od Betleye, prodloužená limuzína VW, tříkolka Land Rover, mixér Audi a kolečkové brusle Seat. Ty budou obzvláště emotivní.“ Další den to vyšlo v novinách. Panika, jak očekávali naši hrdinové, nevypukla. Právě naopak. Lidé byli nadšení. Když se dozvěděli, že kolečkové brusle Seat mají dokonce (no považte) kombinovanou spotřebu 0 litrů na 100km, tak vypukl u dealerů poprask. Na fyzicky méně zdatné jedince se v pořadníku nedostalo a došlo i k pár ošklivým zraněním. O poslední kousek na skladě se popral nový český premiér s jednou důchodkyní z Vysočan. Pan premiér díky velké váhové převaze nakonec vyhrál a vítězoslavně si na brusle připevnil modrý majáček. Krtek mezitím perlil na poslední jízdě před závěrečnou zkouškou. Protože měl trochu mindráky, přidělal si na Bismarcka loga se čtyřmi kruhy. Zrovna když parkoval, jel kolem vůz se zaměstnanci Autobildu. Ti hned zabrzdili, vyskákali z auta a s foťáky a kamerami se vrhli na Bismarcka. Ptali se krtka, o co se jedná. Reportér Autobildu: „Co to je za Audi? To neznám. Nějaký nový typ?“ Krtek: „Ano, nový vysoce výkonný vůz na bázi Lambo Gallardo.“ (honil si krtek triko a cítil se důležitý) Reportér Autobildu: „Vypadá trochu zastarale.“(řka to velmi opatrně neb taťka Pyšnšrýdr má štěnice všude) Krtek: „To je všechno samořejmě kamufláž.“ Reportér: „Ah ano. Hned o něm napíšeme článek.“ A všichni se vraceli do svého vozu, aby co nejdříve dali světu vědět o chystaném zázraku.“ Krtek ještě chvíli pózoval opíraje se tlapkou o zrezlou karoserii svého veterána a zahalekal na odjíždějící reportéry: „Hej, a nezapomeňte udělat nějaký pěkný srovnávací testík, kde nejlépe vynikou klady mého miláčka. Třeba srovnávací test s Dacií Logan by nebyl špatnej. Ne, ne, počkejte, už to mám. Crash-test LeMans versus Citroën C1. To bude ono!“

  XII. (Der Meister Maulwurf)

  Konečně ten den nastal. Den, kdy si můžete vybojovat řidičák. Když jste krtek, nepovažujete to za samozřejmost. Krtek musí bojovat v dnešním světě o rovnoprávnost. A je rád, když se ho ujme někdo jako je GTI a vysvětlí mu, kdo je Guru a další užitečné věci. Mates nenechal nic náhodě. Na zkoušku si vypůjčil Suzuki Swift, protože Bismarck by se nemusel komisaři líbit. Kolem trasy nechal rozestavět obrněné transportéry. Ze vzduchu všechno jistily Grippeny. Tramvaje i autobusy měly výluku. Děti ze škol v okolí dostaly speciální „krtko-prázdniny“, aby nemusely riskovat život na cestě do školy. Musely ale slíbit, že zůstanou doma a budou pařit střílečky na compu. Ty menší a citlivější navíc musely zatáhnout záclony a nekoukat se z okna. Klub Adrenalinových Sportů se ale o akci doslechl. (Asi únik informací, když Matese opil Yaroukh v hospodě.) Do zakázané zóny pořádal za mastné vstupné výlety. Krtek začal testem z teorie. Exceloval. Jen u otázky „Jakou barvu bude mít vaše tělo při otravě modrou skalicí? A)modrou B)zelenou C)žlutou“ přeškrtnul všechny možnosti a dopsal velkými tiskacími písmeny „ČERNOU“. Pak zamířil do Suzuki, kde na sedadle spolujezdce nervózní Mates vypotil už nejmíň litr tekutin a vzadu dřímal komisař. Krtek se opatrně rozjel. Komisař stále spal. Vzbudil se až za třetí křižovatkou, zrovna když krtek začal žrát osvěžovač vzduchu ve tvaru smrčku. Komisař: „Co co co to děláte?“ Krtek zahuhňal s plnou tlamou: „Déj ši érvejš a volně dýchej!“ Polkl a svižně pokračoval v jízdě. Komisař byl v klidu. Strachy zaječel až když se z pouliční lampy spustil na bungee-jumpingu Jožki těsně před auto. Zorbování na Novém Zélandu mu přišlo málo nebezpečné a tak byl tady. Sotva stihnul zamávat a už ho guma táhla zpátky nahoru. Podruhé se spustil těsně nad beton až za zádí projíždějícího Swiftu. Opojený nebezpečím se hlasitě řehtal. Tu mu ale vypadla peněženka. Dřív než se potřetí zhoupnul dolů, odcizil mu jí nějaký spoluobčan. Krtek mezitím bravurně manévroval k cíli. U vrat autoškoly už čekal GTI oblečený jako rozleskávačka. Krátké vlasy měl sepnuté růžovýma mašlema do dvou culíků. Na sobě měl minisukni a tílko. Poskakoval, mával kolem sebe nafouknutýma airbagama z Passatu a vykřikoval: „Dřív než řekneš raz dva, krtek ti to nandá!“ Krtek zastavil a napjatě očekával technickou otázku. Komisař: „Co budete dělat, když se vrám rozsvítí kontrolka brzd?“ Krtek: „No koupím si nový Golf.“ GTI začal opět vehementně hopkat a křičet: „Krtek, ten je pro radost, nových Golfů není nikdy dost.“ Komisař se chvíli ještě váhavě rozhlížel a pak tiše zašeptal: „Máte to.“ Krtek: „Jooo. Mám to.“ Všichni vystoupili z vozu. Mates si otíral pot z čela a oddychoval. Ze stromu na ně začal Ciello sypat konfety a Radio Jihlavanku. GTI se přiřítil a začal krtka zasypávat dárky. Nové VW brýle obohacené a samovolné zatmavování proti oslnění americkými a anglickými auty. Kožené kalhoty s padacím mostem a integrovaným pouzdrem na deštník. Tabatěrka na chrousty a samozřejmě i videokazeta „Učíme se jódlovat s Claudií Schiffer“. No a to je konec, děti.

  Tak tedy konec autoškoly. Ale krtka to rozhodně konec nebyl. Hned po získání řidičáku se vydal na dráhu detektiva…

Krtek detektivem Krtek dělá autoškolu 1/2