• Jak přežít v džungli – Dolar na dně a krize důvěry

  Publikováno: 17. 10. 2008

  Ranní čaj bývá obvykle pohodovým okamžikem, dnes mne ale namíchla hned po ránu reklama v časopise. Palcové titulky hlásaly „Dolar na historickém dně! Kdo zaváhá, nejede a je blbec!“ Následovala galerie žádoucích vehiklů. To člověku nasadí brouka do hlavy. Hned po snídani jsem se jal prohledávat svůj legendární domek. Poslední dobou vidím jeho fotky často v novinách. Pojmenovali ho „Radarová stanice v Brdech“. Mně se v něm ale líbí. Obzvlášť horní pokoj je úžasně prostorný. Mám ho rád, i když ho mám jen pronajatý. Majitel je na mne hodný. Platím jen malý nájem a za to mu smím dům hlídat.

  Stále jsem nemohl najít ani halíř (zapomněl jsem, že už se nějakou dobu nerazí), když v tom dovnitř vtrhl udýchaný Krtek. Zabouchl za sebou dveře a z posledních sil zapištěl „Operace, Rusové v zahradě! Rychle si zapni televizi!“ Zaprotestoval jsem. „Na takový kraviny se já nedívám. A obzvláště takhle brzo po ránu. Chceš úplně zmagořit?“

  Krtek mne neposlechl, zapnul obrazovku a z televize přeladil na kamerový systém okolo domu. Opravdu. Zahradou plnou vzrostlých smrků se plížila osoba. Do obličeje jí nebylo zatím z té dálky vidět, ale hruď měla plnou cínových a hliníkových medailí. Zdálo se mi, že jsem rozpoznal Leninův řád za inflaci a Stalinovo vyznamenání za dekapitaci. O původu nezvaného hosta nemohlo být pochyb.

  S rozvahou jsem do dlaní ošlehaných Chromem a plameny vzal nabitou baterku. Nechal jsem jí nabíjet celou noc a zlověstný štítek hlásal: „Evropská centrála pro kontrolu importovaných elektronických domácích pomůcek varuje: při olizování obnažených vodičů hrozí úraz elektrických proudem, popáleniny na jazyku, brnění v kostech a u některých osob se může dostavit nekontrolovatelná erekce. Důrazné varování: Dovezeno z USA (pozn.: to je ta země, kde hrají fotbal rukama a říkají tomu nohomíč)“.

  Zatímco já vsadil na klasiku, Krtek holdoval extravagantním zbraním. Nachystal si vrhací hvězdice ze Stuttgartu a cvičené žížaly. Vím, že jsou zakázané Ženevskou konvencí, ale když jde o život, myslím, že nic jako humánní boj neexistuje. Navíc krtek ani nebyl člověk. Když se ale přiblížil vetřelec blíže ke kamerám, uklidnili jsme se. Byl to obyčejný tatromuž. Pohyboval se vzpřímeně, takže tatromuž dvoutaktní. Tenhle exemplář jsme navíc důvěrně znali a skoro by ho šlo označit za našeho kamaráda. Pokud vůbec můžete kamarádit s tatromužem.

  Zjevně se věnoval své oblíbené kratochvíli. Shrbený hledal s virgulí zbytky kopřivnických miláčků a proto působil dojmem, že se plíží. Krtek si setřel pot ze zamlžených cibulovek a konečně, když se definitivně zklidnil, vypadlo z něj, proč zavítal do mého letohrádku, kde padají pečení holubi do úst. Občas i řádně propečený rogalista.

  „Potřebuju hilfnout….ehm, helpnout…s vylovením Q7. Nemáš nějaký vhodný prostředek?“ „A proč ses neobrátil radši na Pekelnou Mícu? Má všechno včetně Landwasserschleppera a U-bootu.“ „Nemá čas. Prý pašuje Vltavským dnem na Letnou nějakou chobotnici. Zní to sice jako pod jeho úroveň, ale ten starý pán prý za tuhle prasárnu bohatě platí….“ Víc jsem nepotřeboval vědět.

  O půl dne později už jsme prohledávali dno s cvičenými delfíny od maríny. Dárek od mého domácího. Protože ale byli zvyklí na mořskou vodu, museli jsme je s Krtkem pravidelně solit, pepřit a polévat zbytkama ropy z francouzských tankerů. Jinak by utrpěli aklimatizační šok. Nakonec jsme našli a vylovili nejenom Krtkův egowagen, ale já ke svému neskonalému nadšení (vyhrkly mi slzy z uší, no dobrá, možná to byly zbytky říční vody z potápění) nalezl americký dolar. Měli tedy pravdu! Opravdu byl na dně.

Způsobila krize krach byť jediné automobilky? Jak přežít v džungli