-
Dodge Caliber – 4000mil s američanem
Dodge Caliber – 4000mil s američanem
Na dva týdny po USA jsme si po dlouhém výběru ještě z čech objednali Pontiac G6 or similary car. Doufali jsme, že ho tam také najdem ale hned po příchodu do půjčovny bylo jasné, že na parkovišti jsou všechna možná auta jen ne Gé šestka.
Okamžitě nám cpali dvoudveřovou G5, což jsme z prostorových důvodů zamítli a jediná čtyřdveřová možnost byla PT Cruiser, což jsme zamítli taktéž. Po chvilce vymýšlení nakonec vyhrabali finální zázrak, který jsme v polozklamání přijali.Bílý samolet Dodge Caliber SXT 2.0 16V
Rok výroby 2009
Najeto: 24918 mil
Výkon: 158 koní
Automatická převodovka, manuální klimatizace, rádio cd, tempomat, elektrická okna, 8x airbag a slušnou porci bezpečnostních systému jako abs, esp, kontrola tlaku v pneu atd…toť vše potřebné.První dojmy:
Nijak dvakrát atraktivní krabice, která jde vidět i v našim končinách.
Vnitřek celkem prostorný, vyšší stavba karoserie, pro naše potřeby poměrně ideální vůz.
Lak byl v slušném stavu, občas nějaký škrábanec, bez koroze 🙂
Překvapením bylo, že jsou na autě obuty M+S pneumatiky, navíc tři Firestonky a jedna Pirellka.Druhé dojmy, aneb sžití s američanem.
PLUSY:
Nic jsem neočekával, ale mile mě překvapil fortelně zpracovaný interiér, který nijak nevrže a vše drží na svém místě..
Uvnitř vozu je příjemné ticho, motor neproniká výrazně do interiéru, od kol a podvozku se ozývají přijatelné zvuky.
Prostornost ve všech směrech. Tři osoby 183-188cm nemají problémy s koleny ani hlavou. Kufr má dostatečné parametry.
Sedadla sice už nevypadali nejnověji, ale i po delších přesunech nikdo neměl rozlámaná záda.
Cestovní komfort je proti evropě nadstandartní
Spotřeba dvoulitru se stále pohybovala při průměrných 8 litrech (75% dálnice / 25% město). Při ceně cca 13Kč za litr to je sranda.
Vynikající audio. Reproduktory zabírají snad třetinu dveří a podle toho i hrají.
Některé zajímavé vychytávky jako například ve stopě umístěná led lampička, „panic“ tlačítko pro spuštění alarmu k odhánění nenechavců, nebo automatické zamykání dveří za jízdy.
I s vypnutými světly po zamčení svítí cca půl minuty „na cestu domů“
Držák na nápoje mezi sedadly počítá s místními monstrozními fast foody a vejde se tam gigantický kelímek McDonald, který má zhruba litr a půl. (Ano, velké pití v mekáčí má litr a půl, malé „jen“ půl litru)
Před spolujezdcem je chlazená schránka na plechovky nebo malé pet flašky.MINUSY:
Těch je bohužel mnoho a některé jsou v dnešní době naprosto absurdní.
Celý interiér je vyroben z betonovoých plastů s katastrofálně hrubým povrchem.
Středová konzole má vynikající, super tvrdý roh, který vychází přesně do kolene levé nohy – peklo.
Loketní opěrka i madlo dveří je ze stejně tvrdého plastu se strukturou šmirglu, takže po několik hodinách má člověk úplně rozedřený lokty.
Přední sedadla jsou ze zadu obložená podobně příjemným materiálem, takže při rozvalení a opření se o tato opěradla opět šmirglujete kolena.
Paradoxně je tento porobeton nachylný na poškrábání, kdekoliv uděláte nehtem nenávratou rýhu.
Na to, že má auto najeto jen necelých 25 tisic mil, potah sedadel je vytahaný (sedí se ok, ale nevypadá to zrovna dobře)
Přední sedadla mají neuvěřitelné gumové opěrky hlavy s dírou uprostřed, které jsem naposledy viděl snad ve favoritu. Zadní jsou prozměnu součástí celé lavice.
Pásy všech sedadel se v oblibě zasekávají a tahají pás zpátky, takže se musíte každou chvíli odpoutat a připoutat znovu.
Displejů je tam spousta, ale suma sumarum nic neukazují, palubní počítač chybí úplně.
Jakmile rozsvítite světla, všechny displeje pohasnou, takže přes den není nic vidět.
Přední dálková světla svítí hůř než potkávací. Sice člověk vidí o trochu dál ale je to spíš šero než světlo. (potkávací se zhasnou)
Palubní cinkátko neúnavně zvoní kvůli kdejaké kravině
Před spolujezdcem je sice chlazená schránka na pet flašky, ale některé delší půlitrovky se tam nevejdou.
Hned pod chlazenou schránkou je kastlík stupidních rozměrů, takže pokud tam něco nevložíte přesně dle výlisků, nejdou dvířka zavřít.
V celkem designově zdařilých výplních dveří jsou prahistorické kolíky zamykání, které vyjíždějí při odemčení snad pět centimetrů ze dveří.
Vzadu chybí jakýkoliv výdech klimatizace, takže vepředu mrznou a vzadu se dusí
Autozamykání má i neduhy. Pokud řidič neotevře dveře, nikdo se nedostane ven i když auto stojí. (resp. může když si vytáhne ten obr kolík)
Možná detail, ale mně vadil klakson volantu, který se musí zmáčknout silou 10kN.
U takhle nového auta bych bral jako samozřejmost bezramínkové stěrače (všiml jsem si, že v USA je nemá prakticky nikdo)
Další dinosauří záležitost je venkovní napevno umístěná anténa trčící z pravého blatníku. Metrový prut.
Zpracování madla zadního víka kufru je hodně levné, div že tam není klika od vrat.
Roleta kufru je kapitola sama o sobě, uchycení je obráceně než normálně (zacvakává se zespoda) navíc její provedení vyvolává usměv až údiv. Je to jen kus srolované koženky tvaru nepravidelného čtyřúhelníku, navíc po stranách je roztřepená jak kdyby ji někdo vystřihoval doma nůžkami na plech. Kufr tedy zakryje jen zhruba uprostřed a boky jde vidět dovnitř.
Vzadu chybí stropní lampička nebo jiný zdroj světla.
Dozadu je tragický výhled z auta při parkování
Zrcátka mají dostatečnéé rozměry ale zoufalá skla. Hlavně levé je spíš lupa než zrcadlo, navíc ani jedno nepokrývá mrtvý úhel.
Při zamykání vozu zatroubí klakson. Sice jasný signál, ale není nic lepšího než přijet o půlnoci na motel a hezky si tam párkrát zatroubit pod okny bydlících. Bohužel tuhle vlastnost má drtivá většina amerických aut.
No a to nejlepší asi na konec.
Stošedesáti koňový dvoulitr spojený s automatickou převodovkou.
Odezva pedálů je snad dvě vteřiny, motor bučí ale nejede. Při nízkých otáčkách to celkem ještě odpych má, nebo alespoň to odpovídá číslům otáčkoměru, ale když se šlápne na pedál, převodovka po několika dlouhých chvílích podřadí, narve tam až 6000 otáček, motor řve, ale auto nezrychluje. Rychle se odpíchnout z křižovatky znamená řádnou porci psychických příprav zda to stihnete nebo ne. Nevim kolik Caliber váží (jen 1384kg), ale 160 koní by s ním mělo cloumat levou zadní. Tohle je poměrně velký průšvih, který se hodí opravdu jen na tempomat na dálnici, kde při maximální povolené rychlosti 70mil točí lehce nad 2000ot za min. Alespoň, že brzdy brzdí jak mají, i když s tím souvisí další zarážející „výbava“, a to jsou zadní bubnové brzdy. 160 koňový dvoulitr a bubny? No jak myslíte…
K tempomatu si také neodpustim kritiku, protože i po rovině není vždy schopen držet přesnou rychlost a kolísá +- 2 mile za hod.
Poslední i když očekávatelná vlastnost je jízda. Auto pluje, houpe se, nedrží moc dobře stopu. Rychlé změny směru jízdy je potřeba dělat obezřetně. Podíl na tom mají i balonové pneumaticky 215/60 R17.Závěrem ani nevim co napsat, protože Dodge Caliber má extrémní množství negativních a život znepříjemňujících vlastností a přesto s ním bylo celkem příjemné dovolenkové cestování
Na zapůjčení je to asi velmi dobrá volba, ale kdybych si ho měl koupit, neváhal bych ani vteřinu a šel o dům dál.RA
Tak zas po dovolené II. – USA 2010 Fusionmanie
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
15 Responses to Dodge Caliber – 4000mil s američanem
[1]
25. 4. 2010 v 20:47RS
test
[2]
25. 4. 2010 v 20:48Navtech
Škoda, že místo popisu tý šílený krabice, si nenapsal něco o tý cestě, co si viděl a kde všude byl.
[3]
25. 4. 2010 v 21:26RS
Bude neboj, mám to už napsaný… Cestou jsem tak 90% sesmolil, ale je potřeba to trochu dodělat + fotky atd. Vrátil jsem se včera, takže se dávám teprv dohromady 😉
Ale je to spíš místní autotrh než „co bylo na dovolený“
[4]
26. 4. 2010 v 8:06_Teddy_
priznam sa ze som nikdy nechapal vkus americkeho zakaznika co sa tyka aut, a asi sa mi to uz ani nepodari pochopit. Z tych ohavnych krabic na tom parkovisku bych nebral ani jednu. Vsetky vyzeraju ako pohrebaky…
Jo, a pise sa „similar“, nie „similary“.
[5]
26. 4. 2010 v 8:27Emel
Na té pláži mu to celkem sluší…
[6]
26. 4. 2010 v 9:02prekladys
dobře, že v nadpisu máš američan s malým ´a´. je smutné, že automobil, o jehož kvalitách a dílenském zpracování ještě počátkem 50. let nikdo nepochyboval, se scvrkl do podoby čehosi, co lze bez zardění nazvat korejským paskvilem z doby před 10 lety.
[7]
26. 4. 2010 v 9:20Perun
Náhodou, moc dobrý 😉
Ten výčet negativ je přesvědčivější než 9 milimetrů důrazných argumentů..
Osobně neznám výstřenější nižší střední, než vyšší Caliber 🙂
[8]
26. 4. 2010 v 10:03RS
_Teddy_: tak na parkovišti byly i zajímavější kusy jako Camaro, Mustang nebo Corvetta, ale pro tři lidi co se chtěji pohodlně a v rámci možností ekonomicky přepravit z bodu A do bodu B to bylo zbytečný. O ceně zápujčky už ani není třeba mluvit 😉
Chyb tam je určitě více, je to psaný na koleně v autě nebo při snídani na hotelu 🙂
prekladys a Perun: Fakt je těžký to auto nějak hodnotit. Svým způsobem je otřesný, ale vzhledem k tomu, co se tam pohybuje po silnicích není vlastně vůbec špatný. 😀
[9]
26. 4. 2010 v 12:05prekladys
nedá mi to, abych se nezmínil o jiné půjčovně. koukl jsem na net a funguje doposud (https://www.nationalcar.com). jmenuje se nationalcarrental. na vybraných místech půjčovala (či ještě půjčuje (?)) klasiku jako běžné vozy. jedna z prvních knížek, kterou jsem si po pádu železné opony dovezl ze zahraničí, pojednávala o tomto fenoménu. autor píše, že když přistál na letišti v LA, měla půjčovna na ploše téměř 90 aut ze 40.-60. let (rok 1988).
[10]
26. 4. 2010 v 12:36RS
prekladys: Od National jsme měli pujčený auto my 😉 … Jmenujou se buď National nebo Enterprise … je to ale jedna společnost.
[11]
26. 4. 2010 v 19:46Navtech
Já si vždycky bukuju a beru auto u Alamo, ale to je holport snad právě s těma National a další, takže když upeču smlouvu, tak je třeba rovnou na National. Beru si vždycky Dodge caravan, nebo podobnou krabici. Když jdu na parkoviště, tak tam stojí tak 2/3 asiatů, ale říkíám si, že nejedu do ameriky, abych si braj „japonce“, ne? Taky mi nejde do hlavy, jak se někomu můžou podobný americký auta líbit. Jediný, co se mi na nich líbí je, že nejsou moje a v klidu se jich zbavím. 🙂
[12]
26. 4. 2010 v 21:22RS
Alamo jsem původně chtěl, ale nějak se stáhli z letišť. Byly na Newarku i JFK a už nejsou nikde. Zbylo prakticky jen National/Enterprise.
Japonce jsem taky odmítl, chtěl jsem pravou ameriku, což teda nevyšlo, ale pořád lepší než třeba Nissan Versa apod.
Průměrně jsou americký auta dost hrozný, ale najde se pár kusů, který se mi opravdu líbí. (nemůžu samozřejmě hodnotit jestli i jezdí tak dobře jak vypadají) Fláknu to pak všechno na blog.
[13]
28. 4. 2010 v 8:56Ondore
Vitaj doma, RS! 🙂
Mal si pekný výlet po východnom pobreží, moja prvá cesta cez US bola podobná (od Key West po Boston, ale kombinovane auto+lietadlo). Ale poďme k autu. Tvoje skúsenosti zodpovedajú vybranej triede. Je to amerika a Tvoj (objektívny) popis si automaticky všetci spoja so slovami „jasné, amerika, kam sa na nás hrabú“. Spracovanie, kvalita plastov, motor, prevodovka, všetko je to shit… Je to pravda, ale len do chvíle, kým si našinec dokáže uvedomiť, že si mal k dispozícii jednu z najslabších výbav jedného z tých povedzme stredne drahých áut strednej kategórie. Čo to znamená preložené do európštiny? Že si mal auto cca veľkosti Octavie a keby sme zobrali porovnateľný motor a výbavu, tak Caliber stojí cca 60% ceny Škody a to sa niekde prejaviť musí…
Škoda, že si nesiahol po vyššej triede, komfort a výbava Fullsize Class je celkom inde. Ja viem, peniaze… Osobne by som si v US vybral japonca, alebo keď ameriku, tak niečo z veľkostí, ktoré sú tam klasikou, t.j. Fullsize, Premium alebo Luxury (nezáleží, či Sedan, Crossover alebo SUV).
Ešte máš v očiach tamojšie pomery, tak si to skús teraz zobrať obrátene, keď amík príde do Európy a požičia si napríklad PoloDasCar, tiež sa dobre baví na tom, v čom sa tu vozíme 😉
[14]
28. 4. 2010 v 12:57RS
[13] Co se týče výbavy, hned ti musim oponovat, protože SXT je nejvyšší dostupná výbava nabízená pro Dodge Caliber, takže jsme mohli mít maximálně duální klimatizaci nebo kožená sedadla navíc… Na zoufalém hodnocení auta to zkrátka nic nemůže změnit. (Je ještě nějaká pseudosportovní, ale tu nepočítám)
Cena je samozřejmě věc druhá, ale pořád se jedná o produkt, který by v zásadě nemusel být vůbec špatný, přesto je nepochopitelně deklasován mnoha drobnostmi.
Vzhledem k tomu, že původně rezervovaný vůz neměli, tak nám nabídli třeba i full-size Dodge Avenger (za příplatek cca 3000kč), což ale není nic jiného než trochu širší Caliber s kufrem. Interiér je stejný. V nabídce byla pak i Impala, ale tak nějak jsme se shodli, že za každou cenu nemusíme živit 3,5 litrovou V6 a vzali jsme bělocha 🙂
[15]
28. 4. 2010 v 14:44Ondore
[14] Tak som si tú výbavu schválne našiel a hneď Ti musím oponovať 🙂 Postupnosť výbav je SE, SXT, R/T a Tebou spomínaná „športová“ je SRT4, tak sorry, mal si druhú najnižšiu 😉 Ja viem, že našincovi to množstvo štandardnej výbavy príde ako najvyššia, ale v požičovniach je to normálka, že v autoparku majú skôr tie slabšie – to samozrejme nie je pravidlo, ale povedal by som 80% áut je takých.
So zúfalým hodnotením väčšiny amerických áut súhlasím, voči tomu nenamietam, ale sedel si v aute, ktoré je spotrebák a a keby som mal prirovnať triedu, tak „prepočítané na naše pomery by to bola tak Fabia Class“. Cena tu zohráva rozhodujúcu úlohu, ale uznávam, že európan by našiel výhrady aj vo vyšších kategóriách (na druhú stranu by nechápal, čo je tam ako štandard a on doma za to musí priplácať), ich preferencie sú skrátka iné…
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.