Já mávnu, ty půšťaš….

Přátelé, kamrádi…

Kupte kulatý sušenky, budem rozdávat medaile…

Věta, kterou obvykle začínám velmi vážný rozhovor. Proč? Bo to tak mám rád a bo vetšinou nejsem zas tak vážný, jak vážný se snažím být. Příliž složité? Ale kdepak, to hlavní teprve přijde….

Nebo ne? No to se ještě uvidí…

Každopádně na úvod je potřeba si ujasnit pár věcí.

První z nich:
Neumim psat s diakritikou, takze je-li to pro vas velka prekazka, jiz muzete prestat cist,
ja se s tim vazne neumim poprat, priliz mne to zdrzuje… Tezky zivot IT lidi.

Prvni skupinka citatelu prave klikla na X…

Druha z nich:
Ani cestina neni moji silnou strankou, takze se muze stat, ze zde naleznete spoustu pravopisnych chyb, za ktere se ovsem neomlouvam, tak to proste je, berte to prosim jako fakt…

A koukam, ze odpadla dalsi skupinka citatelu…

A ted pro ten zbytek, co vydrzel…
Nevim jak je to mozne, ale jsem magnet, na velmi neobvykle situace
a ruzne prihody, coz muze zapricinit az neuveritelne cteni na techto „strankach“,
ktere jsou vlastne o nicem a uz vubec ne o autech.

Takže… já mávnu, ty půšťaš….