• Lekce 6: You´ll never walk alone

  Publikováno: 5. 4. 2007

  Titulek šesté lekce jsem si vypůjčil z klubové hymny slavného anglického fotbalového klubu – FC Liverpool. Hodí se totiž k dnešní probírané látce. Říká totiž, že nikdy nepůjdeš sám. A to samé platí na silnicích, nejen anglických.

  ---

  Média poněkud nešťastně nazývají automobilovou dopravu dopravou individuální. Mají totiž tendenci hledat nejjednodušší odpovědi, aby je pochopili i čtenáři z vinných sklípků malebného moravského pohraničí. A jako nejjednodušší opak ke slovu hromadná (ne, Novák, to není to samé jako špatná nebo zapovězená) je individuální. Totiž taková, kdy se nepřepravujeme mastnou tyčí, ale v pohodlí svých škodovek, fordů, volkswagenů nebo hyundaiů. Nicméně i přes zdánlivou samotu, danou stále kvalitnějším odhlučněním motorů (i díky tomu zní diesel v oktávce tak trochu jako benzín), prostě musíme přijmout fakt, že na silnicích se občas vyskytují i další individua (opět to slovo) s podobnýnm cílem, jako máme my. Tedy s cílem zamachrovat, zazávodit si a přesvědčit se, že tatra s pískem je při čelním nárazu docela tvrdej oříšek.

  Tam venku někdo je
  Chápu, že všichni potřebujete dát najevo svojí individualitu, nicméně veřejná vozovka není k tomu úplně nejlepší místo. Taková individualita se zde dá dávat najevo několika způsoby. Jen tak namátkou z běžného silničního dne můžeme vybrat pohrdání lidskými životy, předjíždění v zatáčce, ale také pohrdání prací automobilových konstruktérů, a sabotování jejich několikaleté práce při vývoji vašeho vozu lepením kil plastů z Tesca (dobře, ty pytlíky do košů na oknech místo fólií máte z Globusu, takový multibrand), uřezáváním pružin a podobně.
  Při každé příležitosti, od usednutí za volant až po vypnutí motoru se na silnici s někým setkáváme. Jsou to setkání příjemná, jako dvě lesbické krásky v otevřené corvettě, až po setkání méně příjemná, kam můžeme zařadit třeba hlídku městské policie u cedule konec obce dva kilometry za posledním barákem v polích.
  Ti všichni nějak ovlivňují ten mikrosvět, který můžeme nazvat silniční provoz. Patří sem živočichové úplně nejmenší, například motorky, větší – to jsou třeba zmíněné škodovky, fordy a další, ale také ti silnější – audi, mercedesy a BMW. Pak je tu ještě jedna skupinka, ale tu nemá rád vůbec nikdo – všechny předchozí skupiny ve výjimečné shodě, a to jsou kamióny. Každý je ale nemá rád z jiného důvodu. Motorkáři proto, že jsou velcí a nebezpeční, malým zvířátkům pak blokují cestu, protože do levého pruhu je nepustí ti silní, a těm silným vadí kamiony když jim to střihnou do levého.

  Ohledy jsou třeba
  Z výše uvedeného vyplývá, že na silnici je potřeba brát mimořádné ohledy. Dojet chceme všichni. Možná teprve teď někteří docení předchozí lekce, které z požadavku braní ohledu na ostatní vycházejí.
  Možná si připadáte, když se chováte jinak, že jste něco víc, než ostatní. Máte pravdu – jste sociálně nepřizpůsobivé tupé hovado, které nemá co dělat nejen na silnicích, ale ani ve slušné lidské společnosti. Tímto netvrdím, že není potřeba občas šlápnout na plyn, idiotské je především nebraní ohledu na druhé.
  Z nepochopení podstaty věci pak vyplývá většina problémů na silnici. Tady je potřeba začít, pokud nám záleží na tom, aby jízda po silnici autem, které jsme si sami vybrali (tedy ne služební fabií HTP f junioru) byla opět požitkem, ne trestem.

  Dneska to moc veselé nebylo, příště se ale vrátíme do už zaběhlých kolejí. Dokonce má velkorysost dosáhla vrcholu, takže si můžete formou vyjádření v komentářích vybrat, jestli má být příští lekce o velmi kontroverním tématu, tedy maximální povolené rychlosti nebo raději o něčem klidnějším, jako je předjíždění.

Lekce 7: Jak vyhrát Lekce 5: Mrázek ústředna!