• Proč nemám rád zvířata

  Publikováno: 12. 12. 2011

  Když jsem si pracně vydělával a následně koupil ojetinu v bazaru s výhledem, že s ní prostě budu jezdit jako všichni ostatní, tak jsem byl asi na omylu. Tolik věcí, co se mi stalo v jednom měsíci se některým lidem nestalo ani za celý život.

  S autem jsem si hodně vyhrál. Nekupoval jsem ho úplně v nejlepším stavu, ale rád jsem si ho upravil a opravil podle sebe. Nakonec se mi střední průmyslová automobilní docela šikla. Fabii jsem bral na projížďku skoro pořád – vyzvedával sem mladšího bráchu ze školy, jezdili jsme s přítelkyní na výlety a tak dál. Při těch cestách jsem ale zjistil, že mám asi pekelnou smůlu.

  Začalo to černou kočkou, co mi přeběhla přes cestu. Obvykle nedám na pověry, a tak jsem si toho nevšímal, ale kdo ví, možná to bylo znamení? O tři dny později jsem jel do práce a mourovatá kočka už to odnesla. Vběhla pod kola přesně v ten moment, kdy jsem ladil rádio. O týden později jsem jel na nákupy s přítelkyní z chaty a to mě málem trefil šlak. Byla už tma a hlavně mizerná viditelnost kvůli mlze a najednou náraz. Srnka. Auto to odneslo „jen“ rozbitým předním sklem a my s přítelkyní byli ještě nějakou dobu docela v šoku.

  Měsíc smůly končil o dva týdny později, kdy jsem se chystal na chalupu ke kamarádovi. Jeho chalupa je zapadlá v takové vísce, kde člověk moc lidí nenajde. Pasou se tu krávy, kozy a ovce. Takže jsem cestou jednu ovci potkal, ale protože jsem na to nebezpečí myslel ještě než jsem vyjížděl, zabrzdil jsem včas. Já vlastně doteď proti zvířatům nic moc neměl. Tak proč se mi pořád pletou do cesty?

Proč mě na dostihy už nikdo nedostane Ahoj všichni!