• Proč mě na dostihy už nikdo nedostane

  Publikováno: 12. 12. 2011

  Tahle příhoda se mi stala zhruba před měsícem a půl. Moje přítelkyně hrozně ráda sleduje dostihy a pravidelně navštěvuje Velkou pardubickou, což mi vždycky trochu unikalo a nikdy jsem to nechápal. Raději se podívám v televizi na fotbal nebo tenis, vlastně na cokoliv jiného, co v televizi zrovna je. Se svojí polovičkou sdílím dost společného, ale koně do toho zrovna nepatří.

  I tak sem jí chtěl pro jednou udělat radost. Před nedávnem měla narozeniny a přímo se nabízelo, abych s ní zašel na koňské závody, co se v tu dobu konaly. Stejně mě už dlouho přemlouvala, abych s ní šel aspoň jednou. Tak jsem to zkrátka zkusil. Jenže nepřišla nuda, jak sem očekával, místo toho mi pěkně zatrnulo.

  Vzal sem nás autem rodičů. Zaparkovali jsme na hlavním parkovišti u dráhy a odebrali jsme se pak do hlediště. Všechno vypadalo ok, než nás vylekal příšerný rámus a rachot odněkud zezadu. Dostihy ani nezačaly a lidi se shlukovali u vchodu, aby viděli, co se děje. Podívali jsme se na sebe s přítelkyní a hned jsme se k davu přidali. Chaos vycházel z parkoviště, kde mě čekalo fakt libový překvápko.

  Na parkovišti stálo otevřené nákladní auto, kde stál zahrazený už jen jeden kůň. Zbytek se rozprchl nevím kam a v tu chvíli mě to zrovna moc netrápilo. Co mi spíš drásalo nervy bylo rozmašírovaný auto mého táty, vypadalo to totiž, jako by se po něm proběhlo stádo koní (že by to nebylo daleko od pravdy?). Jako kdyby mi někdo seshora dával znamení – třeba že na dostizích už se nemám nikdy ukazovat? Tatínek měl sice povinné ručení online, ale havarijní pojištění, co by mu nahradilo aspoň část škody, si ještě nezařídil. Když si kupoval nový, na povinné ručení online už rozhodně nešlo zapomenout.

Proč nemám rád zvířata