Rover 620ti – James

Tak konečně ho mám doma.

Předem říkám, že o auta se zajímám docela dlouhou dobu a přibližně rok jsem se živil ježděním jak po Praze, tak mimo ČR. Nějakou dobu jsem dělal i Modrého Anděla, takže jsem si vyzkoušel opravdu hodně aut.

Auto jsem si vybíral opravdu hodně dlouho. Trvalo mi skoro 9 měsíců, než jsem našel to pravé. Ze začátku jsem uvažoval nad Opelem Omegou kolem roku 98 s motorem 2,5 V6. Mám slabost pro zadní náhony, ale bmw ve slušném stavu bylo mimo mé finanční možnosti a omega se mi zdála jako dobrá volba.

Moje předchozí dvě auta byly také omegy, ale v rodině byla i Fábie a Octávie, takže jsem měl aspoň nějaké srovnání různě velkých aut a jejich chování na silnici. Není to moc, ale aspoň jsem zjistil, co od vozu požaduji.

Začal jsem tedy s omegou, která nabízí dobrý poměr cena/výkon a ještě navíc zadní náhon. Hledal jsem pěkné, nejspíš dovezené auto, ale po shlédnutí pár „vraků“ které byly podle prodejcu v perfektním stavu jsem trochu zanevřel. Omega s takovým motorem, který jsem chtěl a v dobrém stavu byla skoro k nesehnání. Hlavně se často vozí z Německa, což samo o sobě je spíše výhoda, ale pokud vám někdo prodává 9 let staré silné auto, tvrdí že má najeto 120 tisíc, tak mu nevěřte pokud nedodá komplet servisní knížku a účty za opravy. Pokud se někdo o auto takhle stará a jezdí s ním tak málo, určitě si bude schovávat doklady, zvlášť v Německu.

Takže postupem času jsem začal pokukovat i jiných značkách, to už jsem měl připravené peníze, ale nechtěl jsem nic uspěchat, omega ještě jezdila, tak kam chvátat.

Další možností bylo volvo S/V40 kombík se mi líbil víc jak kvůli prostoru, tak kvůli designu. Ale kombi se hůře shání, tak jsem si řekl, že pokud najdu pěknou S40 vezmu klidně sedan.

Teď už to byla jenom otázka který motor. O 1,8i jsem skoro ani nepřemýšlel, když už chci kupovat nové auto, tak chci aby mělo větší výkon a hlavně silnější 2,0i a nejsilnější T4 vychází ze slavného 5-ti válce volvo, který při dobrém servisu najede hodně přes 500 tisíc kilometrů.

Nakonec se mi povedlo najít ideální auto. Ok výroby 1998, servisované pouze v AUTO HASE, garážované, komplet dokumentace, prostě voňavka. Akorát ty najeté kilometry byly sice pravdivé, ale i tak 200 najeto je docela dost. Ale přeci jenom u pravidelně servisovaného auta by to neměl být takový problém. Ačkoliv i u Volva je potřeba dvouset tisících měnit věci jako jsou tlumiče apod.

Po týdnu prohlídek a váhání jsem vyrazil auto koupit…a samozřejmě si ho někdo odvezl asi dvě hodiny přede mnou.

Tak jsem hledal dál. A ptal jsem se na zkušennosti a zjišťoval ze všech možných webů informace o různých značkách a typech aut. Až jsem nakonec narazil na Rover 620. Tohle auto mě zaujalo jak stylem a grácíí, tak cenou a výkonem.

Známý jezdí už skoro deset let v 620Sdi a nemůže si ho vynachválit. Spolehlivé auto, které má špatnou pověst, protože Rover před pár lety zkrachoval a lidé se bojí nedostatku náhradních dílů. Ale opak je pravdou, co se týče mechanických součástí, není problém. 620 je postavena na bázi Hondy Accord (tyto dvě značky spolupracovaly spolu na vývoji). Pouze karoserie se shání špatně a trvá to déle než u ostatních aut, protože se musí objednávat z Anglie.

Do 620 se dávaly benzínové 1,8i a 2,0i a jako benzínová třešnička na dortu 2,0ti. Z dieselů pouze 2,0Sdi a 2,0SD, tedy diesel bez turba.

Moje volba padla na Rover 620Ti což je nejsilnější motor, který se do Roveru dával. Disponuje výkonem 147kW a kroutícím momentem 240Nm což je na takhle lehké auto docela pěkné.

Co mě málem odradilo byly výsledky Crash testů, které pro rover dopadly zoufale, ale v roce 1997 provedl Rover přestavbu a zpevnění karoserie, takže u nových modelů se již není čeho bát.

Každopádně je docela težké sehnat tento typ rovera, je jich málo a lidé si je hlídají a málo se jich zbavují, dokud jsou pojizdní. Mě se každopádně povedlo narazit na velice slibně vypadající nabídku. Koupen nový v ČR, první majitel byl otec současného majitele (lékař-což jsem si ověřil) a současný majitel (jeho syn) je také lékař a auto prodává po deseti letech pravidelného servisu, protože čeká rodinu a bude kupovat služební auto a také do kufru rovera se kočárek horko těžko vejde.

Každopádně auto vypadalo přesně tak, jak ho majitel popisoval. Interiér netknutý, motor šlapal čistě, lehký únik oleje kolem tešnění motoru není nic drahého. A když mi známý automechanik, který auto zevrubně prohlédl řekl, že podvozek vypadá jako u alfy po 20 tisicich, tak už sem byl rozhodnutý, že sem našel to co jsem hledal.

Interiér v elegantní šedé kůži, klimatizace, šíbr, vše v elektrice, netknutá 16″ litá Rover kola, DO, ABS, 2x Airbag, předepínače pásů, atd. Majitel k tomu dokonce dodal původní gumové koberečky, zimní plecháče s původními poklicemi atd. Prostě bylo vidět, že se o auto staral s láskou.

Takže sem si ho odvezl domů…

Tomu, kdo podobný motor nikdy nevyzkoušel, nemá cenu vysvětlovat, jaký to je pocit mít pod kapotou 200 koní. Turbou sice papírově zabírá lehce nad 2000, ale do 2500 otáček táhne jemně jako klasický dvoulitr, ale jakmile přesáhnete hladinu 2500 až 3000 otáček, skoprníte…když jsem si to vyžkoušel poprvé, nevěřil jsem tomu a jenom kulil oči, potom jsem se jenom slastně usmíval 🙂

Po velké a těžké omeze je tohle opravdu rozdíl. Při správném řazení zůstanete zatlačení do sedačky až do nějakých 180km/h když konečně přeřadíte na 5-ku a necháte se dál unášet zvukem motoru.

Výhodou je otáčkoměr do 8 tisíc a až do 7-mi motor opravdu tvrdě táhne.

Převodovka má tzv. slip diferák, což usnadňuje řazení. Další věcí je velice dobré zpřevodování, které umožňuje velice sportovní jízdu.

Nemám bohužel srvonání s opravdu sprotovními vozy, ale když srovnávám podvozek 620ky, octavie, fabie a omegy, tak jsou to nebe a dudy…Rover je sice 10 let starý, ale původní cena byla kolem miliónu a podvozek je dělaný na ostrou jízdu a takhle silný motor. Z omegy jsem zvyklý spíše na plynulou jízdu a velké najíždění si do zatáček a ačkoliv bych si teď mohl dovolit hodně ostré řezání zatáček, tak zůstanu u starého stylu, přeci jenom auto ještě tak neznám a hlavně se mám moc rád na to, abych se někde zabil. A kromě toho bych tím i rozbil auto, což by mě taky zamrzelo 🙂

Řízení je přesné a okamžitě se s ním sžijete. Opět pokud srovnám s octavii, omegou nebo fabii, tak je to opravdu rozdíl. I po deseti letech je to stále požitek a anglická pečlivost je znát. Zatím se mi nestalo, že by auto začalo nějak blbout i při ostrém brždění na nerovném povrchu, což je věc hlavně tlumičů a celkově podvozku.

Co se týče celkového pocitu z auta, tak ho buďto milujete, nebo se vám nelíbí. Není to nic mezi. Pro mě je to prostě anglický gentleman s dáblem v těle.

To je další věc, která se mi na 620ti líbí. To jak vypadá. Nikdo by od něj nečekal, že se pod kapotou schovává takové stádo. Nikdy sem nebyl příznivcem příliš agresivního vzhledu, nedej bože tuzzingu, nejdřív jsem si říkal, že malé lízátko by mu neškodilo, ale to jsem hnedka po koupi zavrhnul, auto je krásné s těmi doplňky, které má…jedině snad kliky v barvě laku mi tam chybí, ale to je otázka času.

Špatné vlastnosti?

Co se týče vnitřního prostoru, tak je na tom Rover dost špatně, je sice dost dlouhý, ale má opravdu veliký prostor pro motor a tak na zadních sedačkách už moc místa nezbývá. Kufr patří do průměru, ale víko zavazadelníku je dost úzké, takže s nakládáním většich věcí bude trochu problém. V základu nemá Rover dělené zadní sedačky, ale jakmile ho máte v kůži, tak už s nimi můžete počítat.

Také malý počet odkládacích prostor a miniaturní kastlík u spolujezdce mě dosti překvapil. Každopádně malý prostor vlevo pod volantem je velice praktický, vejde se tam telefon, peněženka a doklady.

Jinak co se týče pohodlí a zpracování interiéru, tak kromě rychleji opotřebovaného volantu si doopravdy není na co stěžovat. Masivní a kvalitní zpracování se dá čekat již při prvním pohledu na auto, je to prostě jeho styl. Nic nevrže a nebouchá ani po 10 letech a 100 tisících kilometrech.

Sedíte pomalu jako ve sporťáku velice nízko a do auta prostě vklouznete a pomalu až zapadnete, což pomáhá při ostřejším průjezdem zátačkami, kdy vás sedačka opravdu nenechá vyklouznout a dává to velice příjemný pocit. Když jsem z Rovera přesedl do fabie nebo octavie, tak se to ani zdaleka nedalo srovnat. Koncernová auta jsou velice strohá a funkční, z Rovera je cítit pečlivost a snaha o vytvoření příjemného prostředí a ne kanceláře. Při srovnání s omegou jsem byl docela překvapen, protože do té doby jsem si myslel, že pohodlnější auto než omega není. Ale 620ka se jí vyrovnala, neřekl bych že je pohodlnější, ale dosahuje přibližně stejné úrovně.

O designu auta jsem se již zmiňoval, ale ještě pár detailů. Předek auta je velice robustní, až agresivní, přídavné mlhovky jsou u této kategorie aut samozřejmostí. Výtku zaslouží plastové kliky. Jinak auto působí celistvě a masivně.

Chromované lišty podél celého auta jenom dokreslují celkový dojem elegantniho anglického gentlemana, kterým pro mě Rover 620ti rozhodně je.

Není to auto pro každého, musíte si ho buďto na první pohled zamilovat, nebo už k němu nikdy neproniknete.

Má svůj jedinečný styl