Auta a jejich lidé

Nemohl jsem odolat, abych si také nezablogoval a napadá mne téma, které jsem si zvolil jako titulek celého blogu. Všímáte si, jak si někteří lidé vybírají některá auta? Myslím to tak, že určité typy lidí vždycky zvolí tu svou značku nebo svůj typ a pak si můžete být téměř jisti, že za volantem toho či onoho modelu najdete určitý typ člověka. Samozřejmě nelze paušalizovat a samozřejmě jsou i výjimky, ale za těch bezmála 20 let (pááni, to snad neni možný) let co vlastním řidičský průkaz skupiny B jsem už něco najezdil a něco napozoroval. Samozřejmě to může být i obráceně – čemuž i jako ateista věřím, že auto si vybere Vás! Jako pes nebo možná ještě lépe kočka. Fakt si myslíte, že jste si vybrali auto? Třeba si ono vybralo Vás! Alespoň moje auta si mě vybrala docela určitě.

Takže pojďte se teď začíst do mých zkušeností a než se urazíte, tak se zamyslete jestli nejste zrovna ten typ o kterém mluvím.  Krom toho píšu níže uvedené se zamrkáním oka a úsměvem a všude zdůrazňuji slovíčka zpravidla a většinou… A než mne začnete kamenovat, tak rozhodně nemluvím o kvalitě toho či onoho modelu anebo značky. V dnešní době se už špatná auta nevyrábějí, fakt ne. Jsou jen dobrá a lepší. Nicméně o tom to nebude. Taky to nebude o tom, jestli rozdělovat auta na ta drahá a laciná, závist ani hodnocení sociální situace v mém příspěvku nehraje ani tu nejmenší roli. Za volantem pekáče sestaveného z dílů z vrakoviště může sedět jak hovado tak gentleman stejně jako za volantem Bentleye. A taky nehovořím o autech upravovaných a tuningových, tam by to bylo příliš jednoduché… Ze srovnání vypadávají také veteráni – tedy automobily starší 25 (chcete-li podle pravidel FIVA 30 let), která jejich majitel udržuje pro radost a potěchu svou i svého okolí, jejich řidiči jsou většinou gentlemani a pohodáři – ovšem se zvyšujícím se počtem veteránů mladšího data schopných i velmi rychlé jízdy přibívá hovad…

Zajímavé také je, že to jaké auto kdo vlastní je ovlivněno regionem jen částečně. Mnohdy potkáte za volantem stejného typu auta anebo značky stejné typy lidí kdekoliv na Světě. A pro jistotu dodávám, že má pozorování většinou sedí jak na majitele letité ojetiny, tak na šťastlivce se zbrusu novým kouskem.

Některé modely aut se žádnými zvláštními vlastnostmi svých řidičů nevyznačují, za jejich volantem potkáte jak roztřeseného začtečníka, závodícího stálepuberťáka, gentlemana i rozvážného důchodce.

Asi nejspecifičtější skupinou řidičů jsou majitelé vozidel značky Toyota – čestnou výjimku tvoří ti co mají nějaký terénňák, dodávku nebo pick-up, ti co mají nějakou Toyu dovezenou z USA a možná ti co mají nějaký ten sporťák.

Toyota – my jsme vlastně vůbec nechtěli žádné auto
Zvláštní skupina lidí, kteří jsou opravdu odlišní od většiny majitelů ostatních automobilů. Je téměř jedno jestli potkáte Aygo, Prius anebo Avensis za volantem sedí zpravidla typ člověka – středoškolský učitel, vážný až posmutnělý výraz (viděli jste někoho v Toyotě jak se usmívá? já ještě nikdy), muži mívají zpravidla vousy – často plnovous, ženy vlasy stažené do koňského ohonu, některé ze zmíněných věcí se kombinují bez ohledu na pohlaví. Řidič Toyoty je velmi ekologicky uvědomělý a nejraději by všude jezdil na kole nebo veřejnými prostředky hromadné dopravy, když se s ním začnete bavit o autech, většinou začne vyhýbavě odpovídat – „…my jsme vlastně nechtěli žádné auto, ale když je to do školy (práce, chalupu…) tak daleko a nic tam nejezdí.“ To že takoví lidé většinou volí Toyotu si vysvětluji ekologickým image Priusu, který se přenáší i na ostatní modely značky. A to, že Toyota si nese pověst velmi spolehlivých vozů a v neposlední řadě také to že většina Toyot nevzbuzuje vůbec žádné emoce. Tihle lidé by si totiž nedokázali vůbec připustit, že v nich vzbuzuje emoce něco tak odporně primitivního jako auto.  Podotýkám, že tohle platí i na západ od našich hranic.

Zajímavé je, že ostatní japonské značky se žádným specifikem svých řidičů nevyznačují. Možná řidiči Subaru s výjimkou všech aut této značky, které se podobají anebo by se mohly podobat Rallye vozům jsou zálesáci, kteří Vám v nouzi rádi pomohou už jen aby se vytáhli, že ta jejich čtyřkolka to Vaše utáhne.

Dalším poměrně specifickým řidičem je šofér Renaultu. Výjimky – nákladní a užitková auta, ovšem pozor na Kangoo!

Renault – podívej se co to dělá…
Jedete-li krajinou a před Vámi se objeví automobil této značky, buďte ostražití. Můžete si být jistí, že udělá nějakou pitomost. Zastaví aniž by bliknul blinkrem, odbočí doleva anebo se začne z ničeho nic otáčet. Prostě dostane Vás do situace, kdy Váš spolujezdec zpravidla křičí něco ve smyslu „…podívej se co to dělá…“ a vyšperkuje to nějakým peprným výrazem. Vysvětluji si to tím, že kupci Renaultů jsou jaksi bohémštější než zbytek populace, přízemnosti jako blinkr jsou jim jedno. Navíc díky cenové politice automobilky je Renault často autem začátečníků a málo vyježděných lidí. I zde jsou ovšem výjimky, čímž zdravím svého věrného automechanika, kterému to za volantem Renaultu nejen ohromě sluší, ale samozřejmě jezdí jako naprostý gentleman!

Vlastnosti řidičů Renaultů se přenášejí i na Dacie a v některých případech i na řidiče ostatních dvou francouzských značek a někdy i Fiatů. Platí to ale, s výjimkou Dacie, zpravidla u aut ojetých, které patří k tomu levnějšímu na trhu a tak končí v rukou lidí, pro které řízení není až taková radost.  Výše řečené platí i v západní Evropě, ovšem opět s jednou výjimkou a tou je samozřejmě Francie, kde je Renaultů příliš na to aby jejich řidiči mohli být nějak specifičtí.

Až na to co jsem zmínil v minulém odstavci je opět zajímavé, že majitelé Peugeotů a Citroenů žádné specifické vlastnosti během mých bezmála 20 let pozorování neprojevili. Podobně majitelé Fiatů. Za jejich volantem naleznete celé spektrum řidičů od vyježděných až po nezkušené od zákeřných až po gentlemany. Nijak nevynikají ani majitelé Fordů a Opelů. U Volkswagenu se dá říci to samé, celé spektrum, až na dva pozoruhodné případy:

Volkswagen Golf – Übermensch im Überauto
Ano, řidiči jednoho z nejprodávanějších aut Světa mají společné vlastnosti. Za volantem Golfu zpravidla sedí někdo kdo je zcela přesvědčen o své nadřazenosti, protože řídí nejlepší a nejdokonalejší vůz planety. A je jedno jestli je to 30 let stará jednička, která drží pohromadě jen silou vůle anebo zbrusu nové auto.  V Německu to platí o něco méně, protože tam je Golf opravdu beztřídní auto za jehož volantem je jak dělník tak manager, jak farář tak prostitutka. Důvodem většinou nevypočítatelné a agresivní jízdy je dle mého názoru stále masírování médií o tom jak je Golf nejlepší a to se pak přenese i do chování řidiče, který je tím pádem nejlepší taky. Na východ od Aše se k tomu přidává i názor, že VW je lepší zboží (o Ikee a C&A si to myslíme taky…). Výše uvedené se netýká řidičů Golfu plus, Combi a odvozených modelů jako je Bora, Jetta atd. ti už jsou opět různí.

Volkswagen Passat – na Audi nezbylo
Pozoruhodné je také chování většiny řidičů tohohle vozu zpravidla v tmavé barvě a zpravidla v karoserii kombi. Bude se Vás snažit dojet, předjet, ukázat se. Co na tom, že zpravidla sedí za volantem auta služebního, které mu neříká pane. Ale ukázat svaly, to přeci může. Mám pocit že většina pilotů tohoto jinak spíše nenápadného vozu má jakýsi problém s tím, že to jejcih auto není Audi a proto Vás o kvalitách Passata musí přesvědčit a to za každou cenu.

Ostatní modely této značky opět nemají řidiče, kteří by se vyznačoval nějakými výraznými společnými znaky. Podobně různé je to i s řidiči Audi. Mercedes – kupodivu až na drobné výjimky řídí zkušený řidič a zpravidla gentleman, který si nemusí už nic dokazovat. Fakt, jeden mi dal přednost když jsem před lety uháněl se svým Fiatem 126.

BMW – to si paní zadriftujete
Tak nevím, teď si asi udělám hodně nepřátel. Ale těm co sedlají BMW asi něco schází… BMW rovná se skoro vždycky agresivní řidič, který je přesvědčen o své naprosté přednosti. Taky znáte ty čtyři kulatá blikající světla v zádech na dálnici v jakékoli rychlosti? Jeden český licenční časopis okupují téměř bez výhrady fanoušci této značky a dnes již bývalý šéfredaktor ve své poradně čtenářům téměř vždy doporučoval BMW i když se ptali na tříválcový diesel pro cesty na chalupu. Nezapoměl také vždycky zdůraznit, jak si s „bavorákem“ pěkně zadriftujete. Bezpochyby jsou to kvalitní auta, párkrát jsem se svezl, ale stejně jako jeden můj známý musím říci: skvělé auto ale já nechci patřit mezi ně – jeho majitele.

Domácí značka – knedlík, zelí
Automobily naší domáci značky se zvláštními vlastnostmi nevyznačují. Je jich příliš a řídí je příliš rozdílní lidé. Co platí o Golfu v SRN platí o Octavii u nás, beztřídní auto za jejímž volantem je dělník, který na ní jako ojetou léta šetřil, tak majitel prosperující firmy, který si každé tři roky kupuje novou, aby nenaštval okolí. Agresivní bývali řidiči stříbrných Octávií – jeden časopis ji dokonce nazval automobilem s absolutním právem přednosti, ostatně většinou to byla služební auta. A kupodivu ubylo jich, asi povýšili na Passata. Určitou zvláštností jsou majitelé do dnes přeživších stopětek a stodvacítek, kteř Vás s hrdostí budou přesvědčovat, že tohle bylo to nejlepší auto, které kdy v Boleslavi vyrobili a všechno co vyrobili potom je na nic. Ubývá jich – naštěstí.

Východní Evropa – ničevó
Řidiči východoevropských  vozů opět s výjimkou již zmíněných značek Škoda a Dacia nic specifického nevykazují, i těchto vozů valem ubývá a kdo si dnes ještě koupí třeba Oltcita a nechce ho do sbírky veteránů, ale na normální ježdění musí mít opravdu smysl pro humor.

Podobně bez zvláštních specifik jsou na tom i řidiči anglických vozů – řidiči obstarožních Roverů se blíží spíše Peugeotům a Fiatům, levné auto někde v rohu bazaru pro někoho kdo potřebuje jezdit, Jaguar by měl z řidiče za volantem dělat gentlemana nějak automaticky, ne vždycky tomu tak doopravdy je.

Americké značky – hello boys!
Tady jen velmi stručně, protože je amerik u nás jako šafránu, tak jejich majitelé tvoří cosi jako komunitu, často se majitelé stejných typů zdraví. Platí to třeba i o Jeepech, kterých je v Evropě relativně dost. Často je za volantem někdo kdo je fakt v pohodě. I zde jsou ovšem výjimky jako majitel červeného pick upu, který mi zcela neamericky při výjezdu z vedlejší nedal přednost a když jsem jej na to zatroubením upozornil, tak mi vztyčeným prostředníčkem ukázal co si o tom myslí. Trochu jiní jsou majitelé Hummerů, ale tady by bylo neetické se snažit z těchto lidí vytřískat ještě nějaký fór. (mmch. víte že opravdu většinou vypadají přesně tak jako ti lidé co je má Hummercentrum na billboardech na Štěrboholské?)

Luxusní vozy – já na to mám
Přesně tohle by člověk od řidičů luxusních vozů čekal – nadřazenost. Ale kupodivu musím říci, že s výjimkou zde již zmíněných značek žádné specifické vlastnosti nevykazují. Naprostý pall mall. Za volantem Ferrari od gentlemana po Mareše všechno a platí to i o těch nemnoha jiných značkách co se u nás dají v tomhle segmentu potkat.

Zbývá tedy snad jen zhodnotit řidiče korejských vozidel, ale ani tam zatím moje pozorování nebyla úspěšná. Možná proto že značky jsou na trhu zhruba právě mých zmíněných 20 let a ještě si auta nedokázala vychovat ty své specifické řidiče.

Určitě by bylo zajímavé pozorovat, jestli by se chování řidiče změnilo, kdyby zasedl do vozu jiné značky, jestli by si ho auto vychovalo. Já myslím že ano. Vždyť ve většině zmíněných případů jde o auta služební, a sám jsem zažil člověka co ve svém služebním voze jezdil jako pirát a ve svém vlastním pak jako vyděšený začátečník.

A na konec by se slušelo napsat za volantem čeho můžete potkávat mne, po městě většinou ve Fiatu Panda, na dálnici v Jaguaru x-type a na klikatých silnicích v některém z mých veteránů. Tak a teď suďte!