• Odborářský předák, ratlíci a Helenka

  Publikováno: 18. 3. 2010

  Čilý ruch v sále působil nevinně, zkušenému pozorovateli by však neunikl stín nervozity, který celou místnost přikrýval. Přestože většina účastníků živě diskutovala, letmé pohledy na hodinky a pódium byly stále častější.

  Hlavním vchodem prošel elegantní mladík, zkoumavým okem přelétl šumící dav a v koutku oka se mu objevil záblesk pobavení. Nového příchozího si však nikdo nevšímal a tak se bez větší námahy protáhl až do první řady. Téměř současně pohasla světla a zraky všech přítomných zamířily ke kuželu reflektoru, který olizoval řečnický pult.

  Ruch pomalu utichal a opona se párkrát lehce zavlnila. V nastálém tichu vzduch vibroval směsicí očekávání a zvědavosti a prve jen tušenou nervozitu by šlo doslova krájet. Jakoby se její lehký stín zhmotnil ve tmě, která po zhasnutí světel zahalila celý sál. Napětí a ostrůvky vzrušeného šepotu náhle přerušila opona, jejíž dvě poloviny začaly poslušně mizet po stranách pódia.

  Z přítmí zákulisí se vynořila postava statného, dobře oblečeného padesátníka. Obecenstvo vydechlo úlevou a sál zaplavila vlna nadšení, která srdnatě bojovala se stále přítomným příkrovem nervozity. Muž mezitím sebevědomým krokem přešel k pultu, samolibě se ušklíbl, odkašláním si zjednal ticho a začal mluvit:
  „Dobrý večer vám všem, kteří jste dnes přišli. Především těm, kteří se ke mě neobrátili zády ani po té zpackané plastice. Jistě vás potěší, že chirurga jsem propustil a ani tehdejší módní poradce už nedostává šeky s mým podpisem. Díky nové dávce steroidů běhám jako třicátník a cítím se v životní formě.“

  Dav souhlasně mručel, když jako nabroušená čepel vzduch rozčísl zvučný hlas, vycházející z první řady:
  „Ty šaty máte sice střižené velmi pekně a daří se jim zakrývat faldy, nicméně vidím, že jste trochu přibral.“

  Ačkoliv by se mohlo zdát, že to byla otázka, tón nenechával nikoho na pochybách, že to bylo míněno jako konstatování faktu. V davu to zahučelo a většina přítomných se otočila do kouta, ze kterého se vzápětí ozvalo zakvičení:
  „To je lež!!“

  Hlas patřil obtloustlému staršímu muži s řídnoucí „přehazovačkou“, marně bojující s odlesky, které jeho pleš házela jako cédéčko, zavěšené na balkóně na odhánění všetečných ptáků.

  „Tam žádné faldy nejsou, to jsou svaly!“, pokračovala fistule, až se ji knírek zlostně třásl. Nesmělý hlas, který se ozval z prostřed místnosti namítl, že se mu také zdá, že má řečník spíše tuk, byl však umlčen několika nohsledy oplešatělého odborářského předáka:
  „Jasně, že to nejsou faldy, však se podívejte! Jak může vůbec někdo říct, že by to snad byl tuk, pfuj!“

  Mladík, který celou scénu způsobil se pouze neznatelně usmál a pečlivě z pod přivřených víček pozoroval přítomné. Vůdce se chytil hned na první narážku a jeho suitu také nebylo těžké odhalit. Ti teď s uspokojením pozorovali stádo, které poslušně utichalo.

  Muž za pultem vděčně pokynul fistuli, rychle si osušil orosené čelo, nasadil znovu sebevědomý úsměv a pokračoval, jako by se nic nestalo:
  „Pečlivý výběr vitamínů výrazně vylepšil mé trávení, takže mi stačí mnohem méně jíst a přitom tělo dostane stejnou energii, jako dříve. Se svým -“

  „A co včera, jak jste se cpal v Koruně kabanosem a chlebem, jako byste týden nejedl?“

  Obvinění padlo jako blesk z čistého nebe, řečník si byl jistý, že jej nikdo nemohl poznat a že jeho rozežranost zůstane utajena. Čelo se pro změnu orosilo odborovému předákovi, který po řečníkovi šlehl napůl naštvaným, napůl vyčítavým pohledem, zatímco jeho ratlíci začali očima provrtávat přítomné a hledat „viníka“.

  Mladík v první řadě dokázal úsměv přemoci jen s největším sebezapřením. Přecejen nečekal, že se v sále nachází i někdo další, kdo to „vylepšené trávení“ viděl na vlastní oči. Davem to sice opět zahučelo, fistule však mlčela a tak řečník pokračoval:
  „Se svým hlavním trenérem jsem také objevil elixír, který znovu oživil mé vlasy. Jejich lesk je nyní o 67.42% zářivější, než dříve a -“.

  Větu opět nedořekl, protože známý hlas z první řady tónem nepřipouštějícím odpor zvolna, ale důrazně a s dobře patrným sarkasmem pronesl:

  „Myslíte ty šediny, obarvené dnes ráno v kadeřnictví vedle vašeho bytu?“

  To už bylo na předáka příliš. Zakvičel jak podříznuté podsvinče a s brunátnou tváří vystoupil na pódium. Bezradného řečníka, stíženého akutním návalem němosti hrubě odstrčil a zařval do mikrofonu:

  „Který nevěřící pes to byl?! Okamžitě mi toho šmejda najděte, jak se opovažuje opakovaně urážet naši modlu?! Najděte a přiveďtě mi ho sem, tohle se nesmí, opakuji nesmí už nikdy stát! Na naši modlu nám žádný nýmand sahat nebude! Pokora k našemu guru je základem všeho svatého, kde je ta nula? Chci, aby se okamžitě omluvil, až ho chytíte, bude se klanět a když ne…!“

  Většina přítomných začala svého předáka hlasitě podporovat a vedeni jeho hlavními nohsledy, snažili se najít mladíka, aby jej mohli lynčovat. Ten však využil prvotního běsnění knírkaté fistule a rychle přešel k hlavnímu vchodu, odkud postranním schodištěm vyšel na temný balkon.

  Odtud se mu naskytl pohled na celé představení zfanatizovaného stáda. S uspokojením zahlédl člověka, který také viděl žranici v Koruně, jak se opatrně a rychle vytratil. Uvědomoval si, že postavit se umaštěné fistuli mu jen tak neprojde, současně se však utvrdil ve svém názoru, že uhýbat a klanět se před falešnými bohy a jejich přisluhovači nikdy nebude. Kádrovák, hřímající z řečnického pultu nepůsobil ani tak nebezpečně, jako spíš směšně a jeho ratlíci mohli být sami o sobě jen málo nebezpeční. Jisté bylo jen jedno – fistule a jeho boys ještě kvůli nepohodlné pravdě zbrunátní mnohokrát. Stejně jako kdysi Helena Fibingerová, když trénovala na olympiádu.

Český superb(lb) Panamera Turbo – Cayenne de-offroadized