• Cukr a skořice

  Publikováno: 10. 11. 2015

  Docela rád vzpomínám na své dětství hlavně ve spojitosti s úchvatnými jídly, která vzhledem k době byla sice hodně jednoduchá, ale zato strašně dobrá. Jedna z pochoutek, kterou mě připravovala máma, byly voňavé a nadýchané lívance a k nim prazvláštně vypadající mix cukru a skořice v misce vedle talíře. Prokládal jsem ony lívance ve směsi shora, zezdola, lžičkou jsem posypávával rozkousnuté produkty z těsta, abych ve finále slízal poslední zbytky za příslušného doprovodu rodičů, kázajících cosi o zdraví mého chrupu. A právě stejný mix dvou surovin v misce mi mou vrozenou nešikovností přistál na rozloženém katalogu s anglickým textem, který v perexu nesl hrdě pro mnohé neznámou směsici písmen a čísel. Stálo tam M3/M4/M4 Coupé product catalogue. Stejná pochoutka se vkrádala do mých úst i po nejméně čtvrtstoletí od posledního kulinářského požitku v podání mé mámy. Jenže tehdy jsem ani náhodou neuvažoval o nákupu nového sportovního vozu, ledaže by se jednalo o výměnu autíček, tak oblíbenou mezi mými kamarády na základní škole. Dnes, v dubnové plískanici za okny, jsem vybíral opravdové sportovní auto. Auto s charismem, legendu nebo možná ikonu. Něco, co budu milovat i nenávidět, auto, ze kterého budu mít přirozený respekt.

  Sedím a hltám. Hltám informace v katalogu a procvičuji si online svou angličtinu. Stejně všemu nerozumím, ale sugestivní obrázky a kvalitní voňavý tvrdý papír dává všemu patinu neznáma. Marně se sám sebe ptám, proč si chci koupit něco tak šíleného, investici, která je ztrátová už od podepsání objednávky, snad i cesta k prodejci se do té ztráty dá započítat. Jsem hnán něčím jiným, než logikou mého mozku. Je to sice šílené, ale důvod proč utratit miliony je strach. Strach z nové éry, nové doby bez šestiválců, bez ryku vytočených osmiválců, bez chrapláku, jež vyluzují pětiválce. Doba útlumu, síly bez emocí, turbodmychadel na každém ze všech tří válců, zvuku bez hlasivek. Doba, kdy Helena Vondráčková zpívá z playbacku a produkce koncertu se vám snaží narvat do hlavy myšlenku, že vše je opravdové. Doba sterilní s naprosto jasně stanovenými emisními a hlukovými limity. A já před tou dobou chci utéct. Vstupenka do ráje stojí dva milióny a svatý Petr stříhá lístky před branou, kovanou z výfukových potrubí. Další důvod není. Vlastně je. Chtěl bych se naučit pořádně řídit, mám sice najeto skoro 900.000 kilometrů bez nehody, ale to je jen výjezd na nejbližší dálnici a přeprava do nějakého bodu za zvuku Mobyho z repráků. Chci cítit příčné a podélné zrychlení, chci se naučit projíždět zatáčky bokem i naprosto přesně s důrazem na slovo rychlost. Problém je v tom, že nežiju sám, mám dvě děti a ženu a tak potřebuji auto s výše zmíněnou cenovkou a čtyřmi dveřmi. Druhá potíž je v mé postavě. Mám lehce přes dva metry a vážím 114 kilo, což jsou asi kosti, protože jsem relativně štíhlý. Tím pádem mohu zapomenout na Porsche a Alfu Romeo 4C. A pak je tady pochopitelně celá řada dalších věcí. Když si jednou zvyknete nastupovat a vystupovat z BMW nebo AUDI, když si zvyknete na přístup prodejce, tykáte si s ním a občas spolu vyrazíte i na „pařbu“, když víte jak se ovládá MMI a jak skvěle padne do ruky iDrive, asi nebudete v sedm ráno postávat v dešti před zavřenými dveřmi prodejce Mercedesu, abyste ho uprosil na zápůjčku C63 AMG. Když k tomu všemu přidáte mou vrozenou konzervativnost, pak by vám do výsledku rovnice asi nezapadl ani Lexus RC-F nebo Pájova „kočka“.

  Rozhodnutí vybírat ve vodách BMW bylo pro mě ale taky těžké. Po všech zkušenostech, které se značkou mám, bych se asi měl vykašlat na zkoumání jejich ceníků. Jenže doba je jinde a názory, postoje a povaha se mění. Stačí přidat trochu velkorysosti, špetku zapomnění na všechny komplikace a pravá ruka už nedočkavě kliká na konfigurátor, vytvořený v Mnichově. Myslím, že to, že jsem pozbyl jistou zarputilost je vlastně dobře, protože jinak by fantastická M3 nemohla být ve hře. Vybíral jsem ze tří kandidátů se čtyřma dveřma obou německých značek.

  AUDI RS3

  

  Když jsem psal recenzi na A3 1.4 TFSI, napsal jsem, že átrojku beru jako logický předstupeň nové RS3 (8V). Chtěl jsem si prostě na autě za třičtvrtě milionu zkusit, jaké to asi bude (minimálně ergonomicky) v RS3, až jednou vyjede před brány v Ingolstadtu. Když skutečně vyjela, byl jsem zklamán z toho jak „tuzersky“ vypadá. Stříbrné lemování kolem výfuků bylo prostě divné. Ale určitě si pamatujete, jak nás na jaře krmili videem, na kterém se prohánělo po jarní krajině šedé auto s černým optipaketem a s brutálním zvukem. Toto je má kombinace, řekl jsem si tehdy a v podstatě měl vybráno. AUDI RS3 má je pro lehké připomenutí charismatický pětiválec o objemu 2.5 litru a výkonu 367 koní. Zrychlení bylo drtivé a já se modlil, ať je to auto co nejvíce podobné tomu, které se prohánělo pyrenejskými silnicemi v osmdesátých letech, ať je podobné autu, u kterého se divákům rychlostních zkoušek a závodů tajil dech a běhal mráz po zádech. Každé šteknutí z výfuku při podřazování bodalo do žeber, táhlý pískot turbodmychadel se vrýval pod kůži a způsoboval kolaps u jinak ostřílených petrolheadů kolem trati. Auto, které prostě přitahovalo pozornost. Chtěl jsem, aby kluci v AUDI udělali něco podobného, aby šli do nekompromisních řešení, nehledě na cenu. Chtěl jsem, aby technici udělali dlouhý nos na celý Brusel a připravili bestii, jejiž jediná civilní stránka budou zadní dveře. Jenže ono se to nestalo. Bohužel. Je mi líto AUDI, ale své peníze posílám jinam. Nedotáčivost by bylo možná to nejmenší. Ale chladnost a kalkulace účetních zabily slibný projekt. To auto je, milé AUDI, někde jinde, než mělo být. AUDI A3 a AUDI S3 je možná plné kompromisů kvůli výsledné ceně, ale tady jste měli přitlačit na pilu. RS3 má být z jiného světa a ne mít skoro stejný podvozek jako běžné verze. Proč v BMW jsou schopni „narvat“ přední nápravu z M3 do 1M? Mohli se na to vykašlat a auto by fungovalo taky, ale oni šli do hardcore řešení a celé to předělali. Miluju tu touhu být nejlepší. A RS3 je nejlepší bohužel jen v motoru a to je dost málo. Auto jsem zkoušel, měl jsem ho celkově tři dny (ve dvou termínech) a řídí se velmi dobře. Ale víc, než to „dobře“ od něj nečekejte. Zátah je famózní, zvuk je skvělý a podvozek navzdory recenzím relativně pohodlný. Ale u AUDI se prostě i tady šetřilo a bylo převzato až příliš technických řešení běžných modelů. RS modely mají být nekompromisní. Kašlat na výslednou cenovku, kdo na to nemá, tak to nekoupí. Jenže tady je RS3 a je moc, až moc normální. A motor to nezachrání. Nejhorší na tom bylo, že jsem měl opravdu těsně před podepsáním objednávky. Po krátké testovací jízdě jsem byl rozhodnut pro kombinaci RS3 v Audi Exclusive barvě a Audi Exclusive interiéru. Po přečtení několika testů jsem si AUDI půjčil znovu na víkend a zaměřil se na popisované nedostatky a ony tam bohužel jsou. Navíc si myslím, že bratránek Golf R tomuto drahému pětiválci dost šlape na paty v jízdních vlastnostech a celkové sladěnosti podvozku.

   

  Alpina B3 BiTurbo

  

  Díky klukům z Inveltu jsem měl možnost projet se na celý den v Alpině B3. Další auto s pohonem všech čtyř kol. Po asi dvou stech kilometrech na svých oblíbených okreskách z dob, kdy jsem tam jezdil s Golfem GTI, jsem měl jasno v jednom. To auto má neskutečnou trakci. Trakci, trakci a zase trakci. Sedí jako přilepené a po vypnutí stabilizace s ním jde krásně blbnout. Navíc šestiválec z 335i vyladěný na 410 koní dýchá prostřednictvím složitého, přesto nádherně znějícího výfuku, jehož finální část (včetně „silenceru“) pochází z dílen světoznámého Akrapoviče. Tady jen poznámka. Alpina, stejně jako BMW do roku 2016 přezbrojili a nabízejí faceliftované verze řady 3, takže B3 nyní používá jednotku z 340i. Vracím se k B3 a zvuku. Ten je famózní od čtyř tisíc dál. Mistr Akrapovič si dal záležet na tom, že ještě v noci v absolutním tichu vám budou pulzovat bubínky v uších. Mistr Akrapovič taky zapříčinil, že jsem ve čtyři ráno s dlouhým zívnutím vstal, potichu se oblékl a vykradl se potichu z domu, abych bétrojku projel ještě ve tmě. Tehdy jsem si uvědomil, jak úžasně to auto pracuje. Je společenské, tiché a nezáludné. Je to kamarád, který s vámi jede vodu a povídá si u načatého soudku piva za doprovodu mírného pádlování na klidné řece. To všechno ovšem platí jen do té chvíle, než uvidí první jez a divokou řeku za ním. Sundá si košili, vlastně ji roztrhá, a ukáže vám kolik síly v jeho těle dřímá. Ten jez je tlačítko Sport a ta divoká řeka je klikatá okreska kolem Srbska se skalami, které výtečně odrážejí řev jeho hlasu. Alpina B3 je fantazie na čtyřech kolech. Ale má dvě základní slabiny, proněž byla vyřazena. První je bohužel cena. Jak jistě víte, jsem fetišista na interiéry, detaily a pokud budu chtít po Alpině potažení interiéru prvotřídní kůží, pak si k už tak vysoké ceně připočtěte dalších 12 tisíc euro. Nemá vzadu aktivní dif, což je součástí základní výbavy modelu M3 od BMW. To všechno dohromady z nepříliš zajímavou slevou z ceny (Alpinu si člověk nekupuje s očekáváním dvaceti procentního snížení cenovky) dělají z B3 až příliš drahou třistačtyřicítku. Druhý důvod je, že na svou exkluzivnost se mi zdá až příliš obyčejná vevnitř. Možná to je tím, že testovací auto mělo najeto přes třicet tisíc, možná je to volantem jako ze starého Buicku, možná dalšími faktory. Proto jsem se rozhodl ho ukázat dvěma lidem. Má žena mi bohužel potvrdila to samé a kamarád (Ferrari F430, Nissan Skyline první generace vyladěný na 800 koní) mi nechtěl věřit, že za to chce Alpina takové peníze. Prostě to auto nezachrání ani dvojbarevné prošití na volantu. Je fakt, že B3 ve mně z hlediska jízdy zanechala nejvíce emocí, jenže je moc drahá a cena neodpovídá ani náhodou tomu, co nabízí. Myslím, že v tomto případě je lepší si koupit 340i s M paketem a ladit externě na požadovaný výkon.

   

  BMW M3

  

  Bohužel jsem neměl možnost si ji nikde vyzkoušet. Emtrojka mi nějak unikala. Jediné, co měli prodejci jako testovací vůz, byla verze M4. Bavil jsem se s několika lidmi od BMW (naposledy s nějakým technikem na autosaloni v Frankfurtu) a ti všichni mi potvrdili, že M3 se od M4 liší civilnějším chováním. Jiné zdroje zase tvrdí, že M3 a M4 se podvozkově a vůbec celkovým projevem skoro vůbec neliší. Zkoušel jsem tak na několik dní jen verzi M4 (aby se to nepletlo, budu používat v dalším textu označení M3). Nejdříve bych chtěl zmínit, že ze všech třech vozů má nejhorší zvukový projev. Po tolika recenzích a informacích o umělém zvuku jsem i já byl ovlivněn. Nicméně mě osobně se zvuk po několika desítkách kilometrů začal líbit a stal se až návykovým. Přes celé spektrum otáček se navíc zvuk dá opravdu poslouchat, chce to zažít a neposlouchat ho na YT videích a repráčcích od Logitechu. Auto, které jsem po krátkém svezení označil za naprostého outsidera, auto, které se mu zdálo moc civilní a umělé se každým dalším kilometrem za jeho volantem stávalo nádherně a precizně fungující hračkou pro dospělé. Člověk by neměl dát na úplně první dojem, protože M3 se vám zaryje pod kůži jako jehla v rukou zkušené sestřičky. Není to vpich, který by od začátku bolel, ta masochistická radost nad přetížením v zatáčkách přichází pozvolna. Zvykat si na M3 je nebezpečné a nádherné zároveň. Překvapuje jako kněžka lásky, která se v přítmí červených lucerniček svléká do spodního prádla a vy nevíte, jak vše bude pokračovat. Kdybych měl M3 a B3 porovnat, s dovolením si vypůjčím přirovnání k bodyguardům. Alpina je jako osobní strážce v perfektně padnoucím obleku, slušný až nenápadný, ale se smrtící silou v případě potřeby. Je to strážce, který s vámi mluví zdvořile a nikdy by jste ho neslyšeli říct jediné sprosté slovo. M3 je bodyguard z úplně jiného těsta. Pod oblekem z vybraných látek se při pohybu tu a tam objeví náznak rozsáhlého tetování. Je drsný už od pohledu a sílu přímo vyzařuje. M3 je auto, které vám nic neodpustí, pokud vypnete stabilizaci. M3 je nekompromisní šestiválcové řešení, které se skvěle hodí do této doby. M3 umí jezdit za senzačních osm litrů, ale když ho naštvete proteče mu žilami i třicet litrů na každých sto kilometrů. Vlatně ani nevím, proč se zde rozepisuji o spotřebě paliva. Důležitým ukazatelem je totiž počet úsměvů na sto kilometrů nebo chcete-li spotřeba potu na vašich zádech v litrech.

  Seděl jsem nad katalogem, ušpiněným od směsi cukru a skořice přesně druhého dubna tohoto roku. Sedmnáctého října jsem podepsal závaznou objednávku na výrobu a dodání vozu BMW M3. Vše je vysvětleno a napsáno. Vlastně mi zbývá objasnit ještě jednu nejasnost. Proč jsem tento blog nazval „cukr a skořice“. Je to docela prosté. Objednané auto je touto směsí dost poznamenáno. Bílý cukr v tomto případě znamená barvu karoserie (Alpine White) a exoticky hnědá skořice kůži Individual v interiéru (Amaro Brown s kontrastním bílým prošitím). Černé karbonové doplňky M-Performance už nechám na vaší fantazii. Co třeba spálený lívanec?

Příliš mnoho otazníků Sázka na sedmičku