-
Doba elektrická
Tak dneska nám vypnuli proud. Na chodbě v domě to vypadalo dost strašidelně. Svítilo jen nějaké nouzové světlo a pobíhající zelení panáčci, kteří by měli v případě nebezpečí vyvést nebohé a zmatené obyvatele na světlo boží. V tu chvíli si člověk chtě nechtě uvědomí, jak moc je závislý na tom neviditelném a pro něj většinou nepochopitelném zdroji něčeho, čemu říkáme elektřina.
A tato dáma v letech, zdrátovaná a izolovaná od vnějšího světa si našla cestu i do moderních aut. Tedy, nerad bych se pouštěl do vědeckých výkladů a tvrdých pojmů, protože tomu houby rozumím a stejně tak bych nerad započal diskuzi, kdy si to tato paní poprvé „rozdala“ s automobilem.
Jisté je, že i já a má rodina podlehla kouzlu elektromotoru a vůbec elektrifikaci v nejmodernějších a nejvíce přetechnizovaných autech dneška. Začnu ale popořadě.Na začátku byl kupodivu výlet do Hradce Králové, kde se konala akce, nazvaná RS days. Nemusím zmiňovat, že jí nepořádal ani Mercedes, ani BMW. K vyzkoušení tam byly v zásadě dva vozy. Nové Audi TT RS a Audi R8 V10 Plus.
OFF TOPIC… Pokud chcete vidět video s R8 V10 Plus, jako vánoční speciál mých videoblogů, pak nabízím tento test (i když, co chcete testovat na dokonalosti?)
Je to video řekněme puristické, bez zbytečných zvukových kulis, pouze s čistým zvukem motoru.
No a zmíněnou a ve videu se vyskytující R8 jsem zkoušel ve dvou režimech. Mohli jste se projet po okreskách za vozidlem instruktora a pak celé odpoledne si hrát s tímto supersportem a provádět ho zatáčkami na ploše zdejšího letiště. Ptáte se, které auto mě nejvíce zaujalo? Byla to nebezpečně rychlá a dech beroucí er osmička nebo novinka z Ingolstadtu s famózně znějícím řadovým kvintetem? Zklamu vás, hrdinou dne byla 48 voltová soustava, pohánějící elektrický kompresor v úplně novém osmiválci s dvěma turby. Jsme tady jeden jako druhý fanoušci do aut, takže je to jasné. Mým soukromým favoritem se stala SQ7.
Na zpáteční cestě jsem přemýšlel nad tím, jak nám mohl instruktor v tomto voze vždy spolehlivě ujet na okreskách, zatímco jsme řídili TT RS s výkonem 400 koní a oproti této korpulentní dámě lehkou konstrukcí. Ta myšlenka mě zžírala po další dva dny natolik, abych zavolal do Audi ČR a vyprosil si ještě jeden termín na RS days. Tak se stalo, že jsem poslední den této deseti denní show pro potenciální zákazníky a novináře, seděl na sedadle spolujezdce v SQ7 a marně si lámal hlavu, jestli mohu za jízdy mluvit s profesionálním závodním jezdcem. Naštěstí vražedné ticho prolomil právě on a já měl o starost méně. S Jirkou jsme pak probrali úplně vše. Závody, auta, dokonce i holky. Chtěl jsem ho vnímat, ale v některých místech se mi začala točit hlava, protože SQ7 zcela popírajíc fyzikální zákony, se hrnula do jedné zatáčky, aby si v příštím okamžiku mohla smlsnout na další tak přirozeně a lehce, jako když dáte dítěti do pusy kus cukrové vaty. Ta jistota, ta rychlost, ten podvozek. To, jak jí Jirka vedl, jak ji dával zabrat, to bylo prostě nepochopitelné. Chvíli jsem viděl před sérii zatáček na digitálním přístrojovém štítu 150, jindy se na rovince mihlo trojciferné číslo, začínající dvojkou.SQ7 používá svou elektrickou 48 voltovou síť a separátní autobaterii na to, aby krmila aktivní stabilizátory a také aby roztočila kompresor, který během čtvrt sekundy produkuje až 70 tisíc otáček. Podvozek má navíc zadní sportovní diferenciál a vše dovršuje aktivní řízení – natáčení všech kol. V podání závodního jezdce Jirky to byl koncert, který ovšem byl dost nepříjemným zážitkem pro můj žaludek. Připadalo mi, že musím skončit jako pan Evans v jedné známé televizní show, ale ustál jsem to. Po příjezdu jsem si uvědomil tvrdou realitu. Toto auto je až vulgárně silné, se svými 900Nm a 320kW překonává mé představy o světě pomalých a líných SUV. Ne, neřídil jsem nikdy X5M, ale myslím, že i přes jiné palivo ve válcích je SQ7 minimálně důstojným soupeřem. A taky jsem si uvědomil, že mě doma čeká má stará dobrá 520d, dneska dáma v letech, která už má najeto přes 180 tisíc kilometrů.
Myslím, že SQ7 by mohla být novým rodinným vozem. Od jízdy s Jirkou neuběhly ani tři týdny a já jsem ji objednal do výroby. Dosluhující pětku se čtyřválcem tedy nahradí zmíněné SUV, byť nejsem příznivcem tohoto typu aut a vždycky se mi spíše líbily kombíky. Problém je, že jsem po zkušenostech s 520d ani moc o náhradě ze stejné stáje neuvažoval a další plus pro Audi je to, že prostě tuto značku obdivuji a mám ji rád. Zde bych si ale neodpustil malou, opravdu malou vsuvku. Mám zato, že hodně o oblíbených značkách rozhoduje dětství a mládí. Plakáty nad postelí, připevněné kovovými připínáčky a hlavně modely aut. Já jsem měl doma jednak Audi 100 v bronzovém laku a hlavně Audi Quattro S1 s tou krásnou reklamní dvojící písmen H a B. No a v nabídce Audi jsem měl do této chvíle tři vítěze. Audi S6, RS6 a A6 Allroad. První dva jsou ve výběru kvůli plačícímu motoristickému srdci, které zoufale vzlyká s těžko rozpoznatelnou směsí slov „já nechci konec osmiválců“ a Allroad je zase logická úvaha mozku o možná nejvšestrannějším kombi na světě. Bohužel A6 (vlastně i A8) je už technicky lehce za zenitem a očekává nástupce. Model Q7 je tedy podle mého soudu nejmodernější Audi současnosti. Nebudu vás zatěžovat výbavou, jednak je jí hodně a jednak by to byl možná projev snobismu a vychloubání. Čím vás ale zatížím je výběr barvy. Koukaje po všech Q7, došel jsem k závěru, že jsou buď bílé, černé, hnědé, stříbrné nebo v nějakém nespecifickém odstínu šedé. Ani jedna červená, modrá nebo třeba temně zelená. Nemusím ale moc pátrat, proč to tak je. Na Q7, v mém případě SQ7 se totiž dodávají standardně snad jen tři laky (přeháním je jich deset). Nevyberete si? Jděte jinam nebo sáhněte po Audi Exclusive. Tam se už meze nekladou. Po opravdu důkladném zvažování jsme si položku bratru za 122 tisíc zaškrtli v konfigurátoru. Má SQ7 bude v barvě Turquoise Mica Mettalic, tedy v tyrkysové modré. Vlastně mnohem důležitější ale bude to co je pod kapotou. Poprvé ve svém životě jsem si objednal osmiválec. Mrazí mě z toho v zádech a moc se těším na první kilometry za volantem auta, které, ať chcete nebo ne, je vlastně plné elektřiny. Vždyť dvě nezávislé sítě, dvě autobaterie, to je přece elektrifikace v praxi nebo ne?
Pouze o jeden týden později jsem podepsal objednávku na BMW 330e. Důvod objednávky by mohl být vlastně docela prostý. Doma je jeden silný šestiválec a přibude k němu jeden silný osmiválec. Dohromady 900 koňských sil, vystavených každodennímu a neúprosně zacpanému městu a rozjížděním se v kolonách. Pak zní logicky volba nějakého elektrického vozidla, které vás prostě přesune na jiné místo ve městě, aniž by vám turbodmychadla chtěla rozbít ústa. A pro tyto účely je tady Nissan Leaf, BMW i3 nebo e-golf. Projel jsem se pouze v BMW. Ovládání znám, nic mě nepřekvapí, chyby jsou tam, kde je u BMW vždycky najdu, stejně tak jako silné stránky. Prodejce, jeho přístup, servisní zázemí, to vše mluví pro BMW. Problém BMW i3 je její dojezd. Vlastně po městě je to docela OK, ale musíme brát v potaz, že M3 jako daily car je přes zimu prostě pod střechou a já s tímto autem nechci pak v garáži řešit jeho nářky nad solí v podvozku. Takže v období od listopadu do konce března je tady jen jedno auto a když jede žena s dětmi třeba na týden lyžovat, musí jet autobusem. BMW i3 jsme zkoušeli na celkem dlouhé trase a potřebujeme prostě REX. Ne, že bych nedojel k nějaké té nabíjecí stanici, ale zkoušel jsem u Prahy tři a všechny byly obsazeny. BMW má naštěstí ještě jeden model. Zadokolku, řidičsky nadprůměrné auto s rozložením hmotnosti 49 předek a 51 procent zadek. Je to zmíněné 330e. Elektromotor je součástí osmistupňové převodovky a je doplněn dvoulitrovým benzinovým čtyřválcem. Zkouška tohoto auta dopadla nad očekávání dobře. Zkoušeli jsme jezdit po městě a na elektřinu jsme ujeli 33 kilometrů (BMW uvádí 40). Pak vám neznatelně naskočí motor a vy začnete pomalu ale jistě dobíjet akumulátory. Dojeli jsme s manželkou z Prahy 5 až na Malou Skálu a po cestě a s jemnou prací plynu jsme nabili akumulátory tak, že začaly ukazovat dojezd 3 kilometry. Využili jsme tedy i tyto tři nové kilometry a výsledná spotřeba byla 3,6 litrů na sto kilometrů. Zpátky už to bylo za 6,2 ale i tak je výsledek velmi uspokojivý. Hlavní účel 330e je ale na denní užívání ve městě. Zkoušeli jsme před objednávkou tak nějak vysledovat denní kilometrový průběh a neujedeme nikdy více než oněch 40 kilometrů.
Doposud se tady míchala racionálnost a iracionální chování. Proč utrácet další peníze za nové auto, když se dá za tyto prostředky koupit 36 tisíc litrů benzinu. Jenže u mě to prostě bude vždy o šílenosti a nerozumu. Ještě bych měl říct jednu důležitou věc na závěr. Problém BMW i3 je kromě jiného i cenová politika. Prodejce vám prostě nedá absolutně žádnou slevu. Ani korunu. Na 330e jsem dostal v naprosto plné výbavě (namátkou přístrojová deska v kůži, navigace, connected services, full LED, litá kola atd) takovou slevu, že i3 se jen krčí v koutě s balíkem peněz, které bych musel zaplatit navíc.
Kuriózně jsem začal, kuriozitou také skončím. Několik dní po zapůjčení BMW i3 mně volala jistá slečna z BMW Group a ptala se mě, proč jsem zkoušel právě i3. „Je to kvůli ekologii?“ „Ne“ „Tak je tím důvodem ekonomická stránka celé věci?“ „Vůbec ne.“ „Přemýšlíte o trvale udržitelném životě na planetě?“ „Nikdy mě to ani nenapadlo.“ Slečna byla v koncích řka, že už tam nemá žádnou před definovanou odpověď. „Něco tam ale napsat musím.Tak proč jste měl zájem o elektrický vůz?“ „Prostě mě to bavilo, není všechno jen o ekologii a penězích. Nevšední zážitky lze najít i v elektrickém proudu.“
10 Responses to Doba elektrická
[1]
25. 12. 2016 v 18:38webpaja
K videu není potřeba slov ;-). Krásnej zvuk!
[2]
26. 12. 2016 v 20:00Emel
Ty kupuješ auta jak důchodce maso (jednou za týden) 😀 .
K SQ7 – nepochybně je to technický top a o její rychlosti už jsem nějakou tu šuškandu slyšel. I tak mi to ale zní trošku tak, že jsi nekoupil úplně to co jsi chtěl, ale že jsi prostě neodolal 🙂 .
Osobně nevidím RS6 za zenitem, RS jde vždycky s nějakým zpožděním za běžnou konfekcí…
[3]
26. 12. 2016 v 21:12stealth01
[2] No, to bude maso, až to budu muset celé zaplatit 🙂
Ta SQ7 není, přiznám se, designově moje krevní skupina. Ale jakmile se k ní přiblížíš se šátkem na očích a usedneš dovnitř, je to svět přesně podle mého gusta. Překrásné prostředí a skvělé zpracování. Tak to mám, jako fetišista na interiéry, rád.
Ostatně u 330e jsem volil úplně všechno v kůži, včetně přístrojovky. Já ani nemám chuť to ošáhávat, jako spíše psychický problém s cenou. Takto si ji dokážu sám před sebou obhájit :o))
Opravdu se moc těším na obě auta. 520d má už 180 tisíc za sebou a po pěti letech prostě už mám chuť na změnu 🙂
[4]
27. 12. 2016 v 10:50Emel
Kdybych chtěl rýpat, tak bych napsal, že u pětky jsi měl chuť na změnu už mnohem dřív než po pěti letech 😉
SQ by mě zajímalo, ze své podstaty je mi takové auto proti srsti… a pokud fakt po okreskách prohání TTRS, tak mě to jako fanouška sportovních aut uráží 😀
[5]
27. 12. 2016 v 11:47iudex
Elektrické turbo (resp. ak by to náhodou čítal kolega Audu RS6, tak radšej elektrické dúchadlo či el. preplňovanie .-) ) je budúcnosť. Myslím, že to dosť dobre potvrdil aj tunajší test 750d, skrátka konvenčným spôsobom sa už ťažko ďalej posunúť, ani 4 turbá s tým veľa nespravia. Možno sa to zatiaľ tak nejaví, ale podľa mňa to bude minimálne rovnaký míľnik, ako prechod na priame vstrekovanie nafty. Celkom sa teším na benzínové hotheče s elektrickým dúchadlom.
P.S. v jednom roku kúpiť M3, SQ7 a 330e… myslel som, že šejkovia žijú len na Blízkom východe. 🙂
[6]
27. 12. 2016 v 12:48stealth01
[4] To je velká pravda. Ale pětka tak nějak přestala stárnout. Když ji vyleštím, je jako nová. Najednou doceňuji tu prémiovost, která se začala projevovat až léty provozu. Za posledních 50 tisíc kilometrů prostě přestala vrzat, ale objevily se tři problémy. Zadní měch a jeho výměna, výměna vstřikovačů paliva a před několika dny odešel alternátor.
Ad SQ7, je to tak, že kdyby to mělo být jen jedno auto v rodině, pak bych šel do RS6. Ale uvažuji nad tím, zda to není zbytečné, když mám v garáži tak výtečné auto na zábavu, jakým je M3. Pak je tady ještě jeden požadavek a to sedm míst. Není to vyloženě nutné, ale je to fajn.
[7]
27. 12. 2016 v 12:57stealth01
[5] Možná by bylo vhodné trochu poodhalit financování takových automobilů.
V prvé řadě generální ředitel jedné finanční společnosti je můj dobrý kamarád a poskytl mně v rámci financování aut vždy ty nejlepší možné podmínky, které mohou projít přes evropské vedení této firmy.
Na SQ7 jsem složil zálohu ve výši 200k a na 330e 100k. Jenže… 330e a její akontaci (cca 50-70%) budu muset hradit až koncem července a to je doba, kdy dostanu vratku DPH z nákupu SQ7. Právě ta vratka plus doposud složená záloha mně bude stačit na onu akontaci a splátky pak nepřesáhnou cca 7 tisíc měsíčně, což je pro mě přijatelné.
SQ7 jsem dal akontaci 40% a tu budu muset hradit až koncem května, kdy ji poprvé nastartuji. Musím tedy našetřit cca 950 tisíc do té doby, což je opět přijatelné v rámci mé firmy. Uvidíme kolik dostanu prodejem 520d, původní ceníková cena byla 1.667.000,- Kč s daní.
Výsledek je takový (a proč to celé píšu), že není až tak složité koupit takové vozy v rámci firemní flotily, pokud člověk přemýšlí nad finanční analýzou a plánuje prostředky na následujících devět až deset měsíců. Je jasné, že se může stát cokoliv a já budu muset od svých záměrů ustoupit a smlouvu zrušit. V takovém případě ztratím dosavadní zálohy a svět se bude točit dále.
[8]
28. 12. 2016 v 14:08iudex
Stealth: mohol by Ťa zaujať test SQ7 od Rasťa Chválu, najmä pasáž na mokrej tráve je zaujímavá: http://www.youtube.com/watch?v=Ykjk3XEEbU4
[9]
28. 12. 2016 v 15:03stealth01
[8] Díky moc, ale myslím, že znám snad úplně všechny testy SQ7. 🙂
Já jsem ji taky testoval pro své videoblogy:
http://www.youtube.com/watch?v=W0DdvgT8JPo
[10]
29. 12. 2016 v 11:35speedfred
hmm,zaujímavé poruchy na 520d pri vcelku málo km. Mech ok,ale vstreky a alternátor??
Komentáře nejsou povoleny.