• Sklopte zrak! Přijíždí král! (4.)

  Publikováno: 17. 5. 2008

  

  Po třech dílech o Royale by se dalo říct o čem bude ten čtvrtý a poslední díl? Vždyť již vše bylo o tomto voze napsáno v oněch třech dílech?! (Tedy aspoň v to doufám) Čtvrtý díl bych chtěl věnovat několika okolnostem, které nepřímo souvisely s tím to nádherným vozem.
  Možná jste si všimli, že v úvodu tohoto, ale i druhého dílu, jsem umístil sošku na zadních nohách stojícího slona, který byl umístěn na chladiči některých vozů Royale. K této sošce se váže bohužel smutná tragédie rodiny Bugatti. Tato soška byla dílem jeho mladšího bratra Rembrandta Bugattiho (16.říjen 1884 – 8.ledna 1916). Rembrandt byl umělecky nejnadanější ze všech dětí Carla Bugattiho a svým talentem ohromoval i samotnou svou rodinu, která byla sama nesmírně umělecky nadána (například jeho strýček Giovanni Seguatini, který mu mimochodem vybral jméno, je slavným italským malířem). Ve svém díle se zaměřil především na znázorňování zvířat. Po vypuknutí První světové války se přihlásil jako dobrovolník do vojenské nemocnice Červeného kříže v Antverpách. Bohužel jeho zkušenost s utrpením a smrtí zraněných vojáků, spolu se stále zhoršující se finanční situací, otřásla jeho křehkou osobností natolik, že 8.ledna 1916 spáchal sebevraždu. Na Ettoreho přání byla zhotovena posmrtná maska, která je dnes vystavena v pařížském Musée d´Orsay. V současné době patří jeho díla k nejdražším uměleckým dílům vůbec.

  

  

  

  

  Více ukázek z jeho díla a jeho podrobný životopis najdete zde

  Druhým mužem, který se zapsal navždy do historie Royale je prvorozený syn Gianoberto Maria Carlo Bugatti (9.ledna 1909 až 11.srpna 1939), všemi zvaný jednoduše Jean. Stejně jako celá rodina měl nesporné umělecké nadání. Krom Esdersova roadsteru Royale navrhl také Bugatti typ 50, 55 a 57. Krom toho prokázal i mimořádné technické nadání při zkonstruování několika velice výkonných motorů. Jeho vášní byla rychlost, a proto toužil po závodech v rodinném týmu, toto přání mu ovšem jeho otec zakázal, a tak alespoň testoval některé vozy osobně. Od začátku třicátých let získával v otcově firmě stále větší slovo, až ji během celostátní stávky dělníků zcela převzal. Během jeho působení se zaměřil především na výrobu vysokovýkonných motorových vozů Autorails, díky nimž se podařilo firmu zachránit od úpadku.
  11.srpna 1939 se rozhodl otestovat Bugatti T57C Tank, které nedlouho předtím zvítězilo 24h Le Mans. Při rychlosti přes 200km/h se střetl s opilým cyklistou, ztratil nad vozem kontrolu a narazil do stromu… bylo mu pouhých třicet..

  

  

  Třetí, kdo měl s Royale společné geny, je rychlostním rekordmanem na železnici. Byl to motorový vůz Bugatti Autorails. Tento vlak, respektive motorový vůz, je označován jako první moderní vysokorychlostní vlak světa. Bugattiho Autorail byl vyráběn v jednovozové, dvouvozové nebo třívozové verzi. Nejmenší měl přepravní kapacitu 36 cestujících a největších až 144 cestujících. O pohon se staraly dva až čtyři motory původem z Royale. A jak se tam ocitly? Vzhledem k malému počtu vyrobených limuzín Royale měl Ettore skladem dost vyrobených motorů pro něj, a tak je nechal zabudovat do svého vlaku. Do konstrukce použil i jiné své zkušenosti z automobilového světa. Konkrétně konstrukci brzd, konstrukci karosérie etc. Nejrychlejší a zároveň nejluxusnější souprava se jménem PRESIDENTIAL byla vybavena čtyřmi těmito motory s celkovým výkonem přes 800koní. Presidential překonal v roce 1934 světový rychlostní rekord rychlostí 196km/h. Provoz těchto velice oblíbených vlaků ukončila stále rostoucí cena benzínu.

  

  

  

  Bugatti typ 41 Royale se narodil se do doby, která mu jakožto nejdražšímu vozu světa vůbec nepřála. Do doby, kdy milióny lidí na celém světě žily ze dne na den, a i nejbohatší lidé světa si utahovali opasky. Ale možná i pro svou vzácnost se tento vůz stal legendou, stejně jako i samotná firma Bugatti.

  Konec

Tajemství proutěného košíku 2. : Wankelovým jménem Sklopte zrak! Přijíždí král! (3.)