• Silný zážitek

  Publikováno: 2. 6. 2009

   

  Pod pojmem silný zážitek si dnešní(chcete-li,mnou neoblíbené slovo – moderní)člověk nepředstaví nic,co je již na první pohled zcela banální – jako je třeba –činnost to zcela běžná – banánní,nebo-li oloupávání banánů(nakonec,to mohlo být silným zážitkem leda tak pro nějakého pračlověka,který právě banán objevil…).Dnes si pod frází silný zážitek běžný občan představí –“bandžižamping”,skok z letadla bez padáku,sjetí Mount Everestu na tříkolce nebo přeplavání bazénu plného lidožravých žraloků…Zkrátka něco,při čemž okolním lidem tuhne krev v žilách a naopak krev Vaše je čím dál tím řidší vlivem neskutečného množství vyplavujícího se adrenalinu – to je SILNÝ ZÁŽITEK!

   

  A já mám již také takový.Pravda,oproti příkladům které jsem uvedl je poněkud”ubožejší”,ale protože jsem si ho pořádně užil a – i když teď už tolik ne,ale ještě před chvíli jsem měl dost velkou chuť se o něj s Vámi,alespoň v téhle podobě podělit – neudržel jsem se a začal jsem(jak jste si asi i všimli),psát….

  Pátek,29.5.2009,cca.14:00

  Tak se konečně,po,sice často až nekonečných,ale zrovna tento týden,celkem rychle uběhlých pěti pracovních dnech,poté,co jsem se spolužákem Františkem vážně filozofoval nad tím,jak bychom si právě tyto hodiny – první hodiny nadcházejícího víkendu,měli co nejvíce užít,tak nějak pozastavuji v myšlenkových pochodech a uvažuji nad tím,jak zmiňovaný začínající víkend co nejlépe využít.Samozřejmostí(u mé osoby)je,že jako první mne napadá – motorový oř.Vyrazit někam v sobotu?To se ale v podstatě dobrovolně vzdávám možnosti osedlat dalšího,ovšem”lehce”výkonnějšího hřebce – terénní dvoutaktní motocykl nejmenované značky(dále jen TDM 😀 ).Z hloubání mě vyrušuje tatík,jež mi sice s téměř neznatelným,ale v hloubi duše jistě velmi blaženým úsměvem oznamuje,že se v neděli chystá jízda,na které se právě otestují nejen všechny schopnosti TDM,ale i schopnosti mé,tedy schopnosti jezdce,jak moc je fyzicky způsobilý k pořádné,dravé,adrenalinové,terénních překážek plné(zároveň ovšem i bezpečné)jízdy na – TDM,ale i TČM(terénním čtyřtaktním motocyklu – ne všichni disponují dvoutakty,v podstatě právě čtyřtakty mají navrch).

  Mnozí z Vás teď už jistě předpovídají:Na nabídku samozřejmě kladně reaguji a zbytek článku již bude v duchu strmých výjezdů,bahnitých brodů,či uklouzaných sjezdů.No – když ono,ne tak docela…

  Háček je totiž v tom,že jsem – s díky odmítl.Proč?…..No,jak píši o něco výše.Na takové to akce jsou totiž hodni pouze skuteční muži a mé předchozí – ano,teď to už napíšu – Enduro jízdy pouze se zmiňovaným otcem jako nezbytným doprovodem,byly jasným důkazem mé,ještě značné(a i pochopitelné)nevyzrálosti ohledně techniky jízdy,volení adekvátní rychlosti a ani s fyzičkou – ačkoli se snažím ji zlepšovat,to zrovna není nejslavnější…Zkrátka a dobře,při mém případném zúčastnění se jízdy společně s dalšími,stejně jako můj otec,již”vyježděnými”jezdci,bych se stal pouhou brzdou a následně možná i jakousi roznětkou nejrůznějších nepříjemných situací,ústících z nervozity,která by jistě panovala u ostatních jezdců kvůli neustálému čekání na mě.Takže takhle ne…..

  Sobota,30.5.2009,cca.13:00

  Zatím den velice podprůměrný.Copak,že se z nebe občasně spustí nějaký ten deštík,to je jedině dobře(osobně považuji toto období za nejlepší období,co se týče počasí,v roce),daleko horší je,že”není co dělat”(ono by se samozřejmě něco- i užitečného,našlo).Sedlání motorového oře,když vypadl TDM,znamená pouze možnost volby jedné ze tří možných alternativ na téma:50 ccm(Simson,Jawa 21,Jawa 23),osedlání čeho si jiného pak znamená tamto se šlapkami – ne Babeta – bicykl!Znovu,uprostřed rozhodování – táta.”V neděli v 10:00 je trénink(na následující jízdu) na trati”.Ačkoli jsem jasnou odpověď nevypudil ihned,uvnitř jsem měl dávno rozhodnuto – do tohohle jdu!

  Plný nově nabyté euforie a také čerstvě upečené bábovky,jsem se nakonec v sobotu v podvečer rozhodl pro kolo….

  I tato jízda by stála jistě za povšimnutí,ovšem,vlastně ještě nejsme ani u toho hlavního,takže možná někdy jindy,teď jen hezky”vydadat”,a…….

  Neděle,31.5.2009 10:00

  S tátou jsme již na trati.Nádrže dolité,boty úplně až přibité(tak pevně drží),nové koleno výfuku(sportovnější)natěšené,když ale to!Bláto.Ano,samozřejmě že se s ním dalo v deštivém období počítat,ale ono ho je dost.Tam,kde motokrosová trať vede přes louku,je prozatímně(ano,i přes více jak 5 cm vysok锚palky”na zadní gumě)dosti kluzko(motocykl ve smyku nejen při akceleraci či deceleraci,ale často i při snaze o přímou jízdu po rovině!),tam kde trať louku opouští a z mezičky jezdce vede na louku druhou,aby se znovu přes mez dostala zpět na louku první,se tvoří – nejprve,aby jezdci nebyli hned tolik zaskočeni,“menší” kaluž,aby následně po otočení o 180 se vjelo do totální – Endurem zvané – “žumpy”,kde již slabší mají potíže vůbec se přes toto místo dostat(včetně mne).

  Zaváděcí kolečko:jen potvrzuje zmiňované.Motocykl na jen lehce skloněné louce má tendence přetáčet se(nutná častá korekce odrazem příslušné nohy),zdolávání meze se stává hrou na nervy(vyjedu,nevyjedu)a překonání zmiňovan锞umpy”je,díky savému bahnu z něhož jen tak nevyndáte nohu,natož pak například záď motocyklu(což je při rozhození motorky do dvou kolejí úkon nezbytný)doslova bojem s větrnými mlýny(jak se z toho dostat – čtěte dále…)

  Na místo již doráží zmiňovaní zkušenější jezdci,povětšinou se zánovními motocykly TČM(viz výše).Po nezbytném pozdravení a jednotlivém zjišťování kdo je kdo,přichází věta,jež jen tak mimochodem utrousil právě jeden ze zkušenějších:”Tak jdeme se trápit”.Jak přesně to vystihl snad ani sám nevěděl….

  S tátou jsme usoudili,že nebude úplně od věci,nechat tyto divočejší exempláře,aby přeci jen trochu trať vyjezdili,bláto se tak stalo méně mazlavé a tedy i méně klouzavé a abychom to my,klidnější(tedy především já)měli o něco snažší.

  1.Výživné kolo:Konečně se ke slovu dostávám já a mnou sedlaná TDM,1.kolo kromě problémů v”žumpě”(kde,ač by to člověk neřekl,je hlavní,když se tedy už zastaví,nebát se a drtit to co jen zdravý rozum umožní – loudavým tempem výletníka a deštěm bahna vyvolaným protáčejícím se zadním kolem TDM,se z toho lze bez újmy na zdraví dostat)se dostávám do”ostrého”kola číslo dvě.Začínám si troufat malinko víc a myšlenkami,jakou asi zvolit rychlost na blížící se skok nevěnuji dostatečnou pozornost volbě koleje při výjezdu meze,TDM se dostává do dvou kolejí,jde na”štorc”přes trať a společně se mnou padá.Hbitě se zvedám a do stejné pozice(stojící)se snažím přinutit i TDM.Začínám,nejdříve tiše,postupem času stále hlasitěji nadávat na bahno,které motocyklu zcela jistě dává dobrých 5 kilo navíc a když už to vypadá,že mé úsilí se konečně vyplatí a já si TDM lehce opírám o koleno,abych si mohl přehmátnout(a zároveň dal odpočinout vyčerpaným pažím),mi noha na bahně podjíždí – a jsme tam kde jsme byli……….

  (po ztrátě možná 1Dcl benzinu – když motorka leží,benzín zní teče,se našemu hrdinovi podařilo,vlastními silami(!)motocykl přimět to stojící polohy a odvést kousek od tratě,kde nyní odpočívá…)……………..

  Už nyní přicházím na to,že tento den pro mě bude skutečně silný zážitek – a nejen pro mne.Támhle se zrovna k zemi odporoučel jeden z kolegů(v nejrychlejším místě tratě má svou TČM – jako já,ve dvou kolejích =”bác”na zem),tuhle další kolega nezvládá stoupání a musí chtě nechtě zapojit sílu svých bi,a tri – cepsů,a hned vedle menší a mladší kolega nezvládá svůj stroj a opětovně nám vystupuje z motocyklu(2x za sebou)…

  Nakonec jsem si dal pár dalších kol a vyčerpaný zastavil na odpočinkovém místě,kde se již shromažďovali i ostatní jezdci.Nastala horečná výměna zkušeností a postřehů,kontrola(pakliže byla přes zašpinění stroje možná)samotných motocyklů a po ani ne moc dlouhé době se šlo do akce znovu.Tentokrát do toho šel i táta na ode mne”pučené”(vlastně si jen vzal to,co mu patří)TDM(sám zde byl na TČM)-měl jsem tedy zase nějakou tu chvilku co možná nejvíce”odezřít”ze stylu ostatních jezdců.Z těch určitě stojí za vypíchnutí jezdec na TDM,který,ačkoli teoreticky měl nejmenší předpoklady stát se nejrychlejším jezdcem,v praxi to byl právě on,který diktoval tempo.Naprostý zázrak oproti tomu,co jsem předváděl já,tzn:plné využívání potenciálu motocyklu(bahno,nebahno),naprosto precizní zvládání motocyklu jízdou ve stupačkách a leckde efektní skok pro diváky.Nyní,protože táta už přijel,přicházím na scénu já…..

  Snaha o průjezd zatáček smykem většinou končí dosti neharmonickou jízdou plnou ukvapených odrážení se nohou od země(přičemž zadek ve smyku velmi zřídka),nájezdy do zatáček zbytečně prodlužované a příliš pomalé,zvládání terénních nerovností chybně v sedle namísto ve stupačkách,o občasných problémech v”žumpě”nemluvě…

  Snad jediné dva okamžiky které by snesly porovnání s konkurencí:Při jednom z nájezdů na skok s kolmou odskokovou hranou(nutnost přidání plynu či zatahat za řidítka,aby motocykl nešel na přední kolo,pakliže se tak neučiní je tu značné riziko pádu)jsem místo 3.převodového stupně měl zařazený převodový stupeň 2.=po přidání plynu efektní,na zadní kolo orientovaný”let”-,druhý konkurenceschopný okamžik se stal o pár kol později,již před- právě zmiňovaným skokem,kdy došlo opět k podcenění kluzkého povrchu a následnému pádu na přední kolo(pro diváka to mohla být tzv.”solidní huba”).

  Naše účinkování na trati se pomalu chýlilo ke konci a podle známého pravidla,to nejlepší na konec,se mezi ostatními jezdci rozhodlo k tréninku startů!Nezúčastnit se by byla samozřejmě veliká chyba a proto moje přítomnost v”štrůdlu”zhruba 15 jezdců byla pochopitelná.Po seřazení(hrubém seřazení)na imaginárním startu,jsme byli povinni zhasnout motor.Poté jsme byli informováni o zbývající 1 minutě do startu,následně 15 vteřinách do startu(startovací páky již v patřičné poloze)a – odmávnutí bílým praporkem,znamenající start!

  Napoprvé,když vezmu v úvahu moji nejnevhodnější pozici na startu a mé nulové startovací zkušenosti jsem si vedl celkem dobře – objevil jsem se zhruba v polovině startovního pole.Napodruhé to bylo horší(ale ne zcela nejhorší)což společně se zvětšujícími se zásobami bahna v mé helmě(neměl jsem brýle)způsobilo moji nechuť zkoušet si startovací procedůru napotřetí.

  Chuť však přišla nečekaně brzy zpět,konkrétně po zaslechnutí informace,že se nyní pojede takový lehký,10-ti minutový závod.Na startovním roštu,opět ve špatné pozici – jsem byl okamžitě pečený vařený.Start – zhruba jako v prvním tréninku +pád jednoho z jezdců v 1.zatáčce způsobil mé ocitnutí se na chvíli v první polovině startovního pole!S přibývajícími metry se číslovka hovořící o mém umístění samozřejmě zhoršovala,ale chvíli jsem se držel jednoho z jezdců na TČM a když mi i ten poodjel,mé soustředění padlo na uhájení pozice před dotírajícím jezdcem na TDM.Co se ale nestalo…V jedné ze zatáček,kde jsem ani nepokoušel průjezd smykem,zadní guma obalená bahnem přestala podávat alespoň ten potřebný minimální grip a já se chtě nechtě ocitl(ano,opět)na zemi.

  O zbytku se nechci ani moc rozepisovat,ne snad že bych začal mlátit do motorky,ba co hůř,do protivníků kolem sebe(stejně byli všichni pryč)jako nějaký fracek,ale přesto – závod jsem zbaběle nedokončil….. fuj……….. To je vše,dobrou noc.

  

WTCC-Mexiko-Puebla(22.3.2009)