Chtěl jsem psát pokračování toho, jak dopadla renovace karoserie – nezoufejte, pokračování bude. Jsou důležitější věci, o kterých je třeba říct, a které mohou pomoci i jiným. Mixneme kafe s arménským koňákem a valíme na to.
…na které dlouho nikdo nešáhl. Totéž by mohla říci o sobě kdejaká průměrná čtyřicátnice, která má pevnostní nárazníky ještě nelegalnější než ty podomácku urobené v kdejaké garáži na kreténa zpitým Pepou (DIY intensifies), ale zde tuten stav vypadal tak nějak podobně. Nuže, nazízneme robě pod sukénku.
Proč jsem to potřeboval udělat? Levá polovina nesvítila vůbec, pravá – jakžtakž, stará žárovka už byla nějaká nedomrdlá. Navíc, nevěděl jsem, zda mi vůbec funguje kontrolka prázdné nádrže (která se rozsvěcuje podle nálady – a to nejen u mě, takový drive2.ru nebo američtí monteráci tvrdí to samé), zbytek žárovek chtěl překontrolovat také.
Předem se omlouvám za kvalitu některých fotek. Dělal jsem to na benzince pozdě večer (doma mě to fakt nebavilo, a padla na mě kreativní nálada a chuť něco v tom životě změnit). Velký dík Nikitě V. za pomoc a trpělivost, který mi s tím pomáhal.
Co budete potřebovat:
Moje žárovky měly kody: MR149329, MR320391, MB066068.
0. Dejte volant do nejnižší polohy.
1. Nad budíkama uvidíte dva šrouby – odšroubovat pomoci kratšího šroubováku.
2. Vezměte do ruky plastové páčidlo s tenkým koncem. Budu nudnej, ale: zarážejte ho opatrně, protože nevíte, co je pod tím, a zda tam není poškození z dřivějška. Ty šediny a vzteky urvané péro nikdo nenahradí. Na obrázku jsem madskillzově zakroužkoval místa, kde se ten panel pevní k palubovce.

Hint: pouhé páčení v těch místech nestačí. Odpojte to v jednom místě a posouvejte zaražené páčidlo k dalšímu. Tím se vyhnete poškození panelu.
Všechny spoje uvolněné. Zatáhněte k sobě, ale zastavte se.
3. TLAČÍTKA! Jak asi budou zapojené? I dítěti je jasné, že nenasávají tu elektřinu z dračího prdu, nýbrž z drátu a konektoru. Odpojte konektory mlhovek, dimmeru, polohovače světel a ostatní. To odpojení je vcelku jednoduché – je tam vždy taková zarážka na konektoru, takže dolů a od sebe. Netahejte za dráty – já vím, že to je víc než jasné, ale přesto v návodu na mikrovlnky se píše „nesuště tu mokré čičiny“.
4. Až po odpojení konektorů budete moci sundat panel. Oběma rukama zatáhněte k sobě, pak dolní okraj – k sobě a nahoru, a až poté zbytek.
Bližší pohled: konektory odpojené (díky Mitsubishi za opravdu intuitivní zapojení, kvalitní konektory a všechno ostatní, muciky muck), špína všude. Otřete a ošetřete kosmetikou dle libosti.
5. Šrouby, které drží desku s budíkama – out (4x). Sklíčko nechte být, vůbec nijak nepřekáží. Můžete však, pokud ho chcete vyleštit i zevnitř.
6. Celé to k sobě. Při bližším pohledu vás překvapí to, že některé komponenty pro ty desky vyráběla Toshiba. Řiďte se obrázkem, který jsem postoval úplně na začátku, a podle toho měňte žárovky. Neodpojujte žádné konektory, pouze patice (otočit – vyndat).
Upozornění: nedotýkejte se ničeho jiného, než té patice. Deska je věcí citlivou, pokud vaše ruce jsou mastné/špinavé/mokré, může dojít k mikrozkrátu.
7. Žárovky mohou jít ven trochu ztuha, ale nebojte se – směle je vytáhněte z patice.
8. Pokud je to vše, princip je stejný jako v případě rozborky zbraně – co se odpojovalo jako poslední, připojuje se jako první.
POZOR! Pokud chcete otestovat funkčnost žárovek zapnutím světel – nerozsvítí se to. Chvilku mi trvalo, než jsem přišel na to, proč. Připojte konektor dimmeru k ovládacímu tlačítku. Nevím proč to tak funguje.
Majitelé digiklimatu můžou toto přeskočit. Ti, kteří mají místo pohodlné digiklimošky s přivětivým pípáním mixerský DJ pult, čtou dál a snaží si uvědomit ten rozsah utrpení, které je čeká. Kuřáci si mohou dát vajgla – budou klidnější.
Přikládám schéma:
1. Odšroubujte dle návodu:
2. Začiná hardcore. Odpojte tlačítko A/C – jakoby ven a odpojte konektor.
Postačí, když ten panel povyndáte. Pro otočení patice (myslím, že standardně doprava) raději použijte multitool.
Tlačítko A/C je odpojené (prázdný konektor uprostřed). Samotný mrdoplesk začal, když jsme museli vyndat rádio (včetně rámečku). Buď je to SONY tak na pokemona, nebo už jsme byli tak unavení, ale správně a napoprvé nakombinovat šuplík, rádio a rámeček nešlo ani lidem s vysokoškolským titulem.
Ten modrý mimozemskej žalud je žarovka. Měnit. Cigáro.
3. Montujte to celé zpátky. Cigáro & kafe.
Ten je celkem napohodu. Žádné chytáky v podobě nečekaného bimbase u jinak celkem pohledné ženštiny vás nečekají. Závěrečná část vcelku epesní trilogie.
Z tohoto výkresu jsem pochopil akorát to, že někde v tomhle zámku žijou dvě vyhořelé žárovky, které musím poměnit hned, ať to vypadá už sakra dobře. Navíc, vyhořelá žárovka může dělat solidní bordel (kontrolka ABS tančila celkem slušný kan-kan, ale už mě nechala na pokoji).
1. Sundejte zadní krytku – vemte plastové páčidlo s tenkým koncem, zaražte ho a nechte ho pod zadní částí, druhým páčidlem, které povedete kolem přední krytky, pomalu odpojujte zoubky. Zde velké díky pánům z Pajero klubu za radu – zpočátku jsem rval tu přední krytku, což se nesmí – drží ji dva šrouby. Ta zadní se drží na odnimatelných spojích.
2. Pohled zezadu – raději využijte hi-tech, tedy frontální kameru vašeho mobulu, abyste viděli, co se kde nachází.
Pokud potřebujete vyměnit žárovky pouze ve voltmetru / ukazateli tlaku oleje, nemusíte číst dál. Pokud budete muset měnit žárovku i v kompasu, pokračujte.
Šípkou označený šroub odšroubujte, ten samý je i na druhé straně multimetru. Odpojte zadní konektor a vyndejte celý přístroj.
3. Všude uvidíte spoustu šroubů. Směle je odšroubujte. Myslím, že celkem je jich 8.
4. Trochu jsem lámal hlavu s tím, jak vyndat kompas. Kovový plíšek, který drží velký bílý hlavní konektor, stlačuje také i dráty, které vedou k maličkému konektoru ke kompasu. Odšroubujte ty šrouby a posuňte kompas dopředu, poté odpojte malý konektor.
5. Následně odcvakněte krytku kompasu. Jsou tam dvě žárovky na šedých paticích, typ MR283314. Ta žárovka se z patice nevyndává, nýbrž se mění celá. Plochýem šroubovákem ji odpojíte. Pokud nevypadne hned, raději ji pomožte plastovým páčidlem. Né šroubovákem.
6. Pokud je všechno hotové, a test (zapnutí světel) dal pozitivní výsledek, a nemáte žádný problém – můžete klidně assemblovat všechno zpátky. Jen prosím trošku citlivěji na ten kompas.

Konečně nemám jednookýho piráta a vidím na všechno. Speedometer je zářivější než tachometer – ano, i v tacháči musím obnovit žárovku. Ta stará už je vysvícená.
Ve věži už je iluminace, která mi dělá radost:
Příště snad dokončím ten článek o výsledku vyvaření kastle. Je tam opravdu obrovský kus práce.
]]>
Nějaký Panzerkampfwagen (rozuměj: tank) na kolečkách jsem chtěl už dávno. Freud nervozně pohuluje doutník, ale tady nemá co pohledávat – nejde o kompenzaci velikosti určitých partií ani genderového uvědomění, a ani nešlo. Jeepy a jiná podobná auta ve mě vzbuzovala respekt už odmalička a vzbuzují ho i dodnes. Navíc, občas jezdívám do míst, kde se vlci bojí srát, takže já jsem radši, když tím projedu v pořádku a s jistotou. Můj předchozí vůz – Nissan X-Trail T30 (2.5, QR25DE) mě v tom neuspokojoval. Je to fajn SUV, které už tak trochu dost voní po patisserii Paul, ale sedí mi víc ergonomika Mitsubishi a jejich jízdní vlastnosti. S tím se nedá dělat nic, ač Nissan a Datsun mám rád něžnou krokodýlí láskou.
Přesně toto Pajero se používalo jako pracovní auto. Nehledě na to, že se s nim zacházelo v souladu s jeho účelem, drželo to a snášelo to seč mohlo. Tahání přívěsů s koňma a různých uvízlých a zapadlých řidičů, vození věcí do lesa & zpátky a tak podobně. Nehledě na to, že jsem věděl a tušil, co mě bude čekat (ahoj koroze!), kývnul jsem na to. Nejen kvůli velmi příznivé ceně, ale také kvůli 4G72 motoru (3.0 V6), který běžel parádně, přídavné převodovce bez kvíkotu, automatu, který řadil jak má. Čert vem kastli, říkám si. Něco málo vydetajluju, obnovím gumy, těsnění, vyvařím rez a pohoda.
…občas vitamíny by se měly dodávat v plechovkách, ale radši v kýblech, nebo spíše v barelech…


Stav před jakýmikoliv opravami. Nášlapy, pochopitelně, drží jen z náboženských důvodů. Blatník – tak velkou díru nemívala snad ani Sasha Grey. Zadnice je rekurzní příběh sám o sobě. Akceptováno jak stojí a leží. Jedeme k dochtorovi.
Dejme tomu druhý život, řekl jsem, a odvezl to svým velmi dobrým známým, kteří mi už kdysi zachránili Galanta. Přitom jsem upozornoval, že s největší pravděpodobností koroze bude i pod plastovými lemy blatníků – a taky že byla. Přední blatník byl kompletně na výměnu – bylo to lepší, i vzhledem jak k bezpečnosti, tak i ke smysluplnosti práce.
Na obrázku výše je první polovina rozkošné zadnice, s apetitem pojezená červotočem. V zemi zapadjícího kruhu kapečke nevychytali antikorozní ochranu (asi se nějaký Jošimoto trochu sekl ve výpočtech, ale následně s nim sekla šéfova katana).
Hint pro majitele č. 1: na vnitřek plastových lemů je nalepen polystyren, který to má jakože držet. Horší může být snad jenom vražda dítěte motorovkou. Opatrně lemy sundejte a oddělejte ten polystyren, jeho absence nevadí, nýbrž škodí – nasakuje vodou a neschne. Výsledek vidíte sami.
Hint pro majitele č. 2: pokud rádi jezdíte mimo trasy, MYJTE TO. WHY: Po použití vlastního údu v souladu s přírodou ho přeci řádně umejete. Táž procedura podobně prodlužuje životnost i vašeho auta. Umývejte to ručně nebo vapkou, já spíš doporučuji ručně. Rozhodně používejte kartáč na podběhy (detailing shopy jsou jich plné – od Chemical Guys po různé jiné) k vyčištění obtížně přístupných míst. Já jsem dostal z těch dutin tolik úrodné půdy, že snad otevřu pěstírnu. Třeba rajčat.
Hint pro majitele č. 3: Pokud jste si nechávali dělat nové nášlapy z dutých trubek, zalejte dovnitř použitý motorový olej a zaslepte konce těch trubek. Pokud máte nerezové na zakázku, „závidím“ vám jen v dobrém a chci je taky.
„Solidní archeologie.“
„Tmel, tmel everywhere. Skulptura toť solidní, leč na Renezanci to nebude“.
Podrobnější fotoreport z první části akce bude v dalším postu. Právě ho připravuju. Přemýšlím, zda do toho zahrnout něco užitečného – zkusím se ještě poptat toho karosáře, co mi to dělal, zda by mohl dat nějakou užitečnou radu nad rámec základní údržby. Just in case.
]]>
Slušností je vždy pozdravit, byť se jedná o obyčejný máloblog, který možná přečte jen pár jedinců za celou dobu jeho existence.
Pomalu otevřeme lahvinku Diplomatica a po tak perném dni, jako je tento, se chopíme propisky, tedy klávesnice.
Nejsem ani novinář, ani přeborník v autech, ani místr volantu. Při pohledu na mě Ken Block se nedáví nečerstvým driftem, Škoda nevyznává lásku Hyundai, v Mazdě se nepáchají masová harakiri kvůli dalšímu Wankelovi, a ženy nepláčou na různé způsoby jako v Severní Koreji (byť mám stejně dementní účes a zhruba stejně široký jako Nejsvětější vůdce státu, který je snad největším trollem ve Východoasijském regionu).
Mým hobby je zamilovat se do starých věcí a pokusit se dát jim druhý život. Ty moje 2 současná auta by o tom mohla povyprávět. Ale podrobněji o každém z nich v dalších článcích. Vlastně, celý ten počin a záměr vychází z celkem rozsáhlých prací na současném Pajero Sportu, kterému bylo opravdu velmi blbě (ale už se z toho postupně dostává), a nemalým tancím s bubnem kolem osmičkového Galantu a jeho celkem komplikovanému a rozmazlenému motoru (also, současní majitelé GDI motorů, pro zdejší končinu netypického zvířete, si počtou, že tvrdé BDSM v místních salonech je občas procházka rájskou zahradou se zmrzlinou v ruce, zadarmovým LSD a zpívajícími hipisáky, a třeba něco užitečného odnesou).
Samotný název „Wotsudisu“ pochází z anglického „what’s this“, předělaného na japonské znění. Jednoduše a lidově – WTF. První slovo, které pronese nováček nebo kdokoliv, kdo se setká s něčím, co dosud neviděl. WTF nabývá různých podob, zabarvení a tonalit – od něžně blankytné překvapenosti, až po grafitově černé smíření se s osudem. Právě zde budu řešit různé formy WTF a snažit se najít na ně odpovědi.
Celkem často se tu budou objevovat posty, které ukazují účinek různých detailingových prostředků (převážně á 500,- peněz za lahvinku), s čím si poradí a co dovedou na tom autě odstranit. I přes to, že existují analogy a levnější prostředky (i obyčejný čistič brzd za pade dovede udělat divy), přesto bude vhodné napsat o mnoha z nich – samozřejmě, s potřebnou foto/video dokumentací, ať je to aspoň trochu edukativní… Takže očekávejte posty typu „stupnice tvrdosti hoven na různých površích a čím se dají vydrhout“, případně „čím namazat <vložte potřebné>, aby to něco dělalo/nedělalo“.
Třeba i já nasbírám od vás nějaké zkušenosti a rady – proč ne.
Takže velké konichiwa všem, kdo sem zavítá a nějak se u toho zabaví. Pokud jeho psychika to ovšem vydržela až do sem.
]]>