-
Italské prázdniny
Kdo kdy jezdil autem po Itálii, ví své. Proto se nenechá děsit zprávami o výši italských pokut, neboť pokud bude jezdit jako Ital, nikdy žádnou nedostane. A jezdit jako Ital znamená brát dopravní značení a pravidla silničního provozu nikoli jako dogma, nýbrž coby doporučení laskavé italské matky.
Jako bývalý řidič profesionál jsem si zvykl dávat pozor na ostatní víc, než na cokoli jiného. Řízení v silničním provozu není žádná zábava. Zvlášť, když máte denně urazit pět set až osm set kilometrů, jako já na třídenní cestě do Kalábrie. Italský venkov na dohled od Sicílie jsme letos navštívili popáté a je celkem jisté, že za rok tomu nebude jinak. Protože září v Kalábrii vám prodlouží české léto o měsíc. A protože zatímco doma panuje nostalgie a vadne listí, tam všechno kvete a slunce pálí, a to všechno za hubičku.
Chápu, že jezdit více než dva tisíce kilometrů daleko autem na dovolenou může někomu připadat jako bláznovství. Má to ale své výhody, a dokud to půjde, jinak cestovat nebudu. A teď k Italům na silnicích. Stopka, plná čára, omezená rychlost, znamení o změně směru jízdy, zákaz předjíždění, zákaz telefonování za volantem, přednost v jízdě, všechny vyjmenované pojmy na italských silnicích nahrazuje jedno slovo – tolerance. Ital své laskavé matce vládě prostě toleruje její péči a dělá si, co sám uzná za vhodné. Tedy plnou čáru nevnímá, omezení rychlosti nevidí, směrovky nepoužívá, předjíždí, kde to jde, jednou rukou telefonuje a druhou gestikuluje (ale přitom zpomalí, takže se ihned vytvoří kolona), a z vedlejší na hlavní silnici vjíždí jako rytíř bez bázně a hany, hrdě a odhodlaně, neboť provoz musí být plynulý. Parkuje kdekoli, přechod pro chodce a chodník s vysokým obrubníkem nejsou důstojné překážky.
A nikomu to všechno nevadí. Žádný účastník provozu si na nikom nevynucuje dodržování zákona, nikdo nikomu nespílá do volů, všichni se vzájemně tolerují a dávají na sebe pozor. Chodci ve vozovce jsou respektováni stejně jako řidiči parkující na přechodech a všichni jsou přátelé. A víte co je zvláštní? Nikdy jsem zatím v Itálii neviděl dopravní nehodu. Ale sotva na cestě zpět přejedu do pořádkumilovného Rakouska, kde se jezdí striktně podle zákona díky nesmlouvavé policii a hrozbám likvidačními pokutami, pokaždé potkám alespoň jednu.
Zatímco na italských silnicích panuje zdánlivý chaos, je na nich vlastně pořádek a klid. Žádné napětí a agresivita. Ale sotva se ocitnete venku z Itálie, za chvíli to cítíte. Agrese, ego, hrubá síla, rychlost, závodění, bezohlednost.
Mám Itálii rád. Mám rád Italy. Jsou to obvykle milí lidé a lidskost je jim bližší než zákony. Ale hlavně nejsou ze své podstaty agresory.
Salve.
Posvátná kráva O designu Škoda mluvit
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
8 Responses to Italské prázdniny
[1]
27. 9. 2017 v 22:26Mr.Murphy
safra, připomněl jsi mi, jak moc mě mrzí že jsem v Itálii tak dlouho nebyl…. Asi si tu zemi idealizuji, ale podle mě to tam funguje přesně jak jsi napsal 🙂 Mě tam řízení vždycky strašně bavilo právě proto, že se tam jezdí tak nějak organicky 🙂
Pravda, okresky a městečka bývají strašně zasekané a je to opruz….. ale jinak tam jezdím fakt rád…. navíc to kafe které si můžeš všude dát…. no nádhera 🙂
[2]
28. 9. 2017 v 08:39iudex
Pekný blog a plne s ním súhlasím. 2 týždne dozadu som bol v južnom Taliansku (Neapol, Sorrento, Amalfi…) a tá doprava ma tam neprestávala fascinovať. Najprv som bol vyplašený aj prejsť cez cestu, žiadne púšťanie chodcov na prechode ako u nás, človek musel proste na ten prechod vojsť a až potom autá naveľa zastali, ale motorky kľučkovali aj tak okolo človeka. Križovatky bez semaforov a kruháče fungovali systémom silnejší a rýchlejší ide prvý, ak chceš vojsť z bočnej na hlavnú, musíš sa tam natlačiť, inak by si čakal do súdneho dňa. Najprv mi to prišlo strašne netolerantné a agresívne, ale po čase som zistil, že v tom žiadna agresia na slovenský spôsob nie je, proste to je dané temperamentom a intenzitou dopravy. Keď si pozriem bratislavské zápchy, tak nechápem, ako môže v Taliansku s násobne (!) väčším počtom áut byť doprava plynulejšia, ale proste je a funguje to. Kým u nás pri nejakom natlačení sa auta pred druhé auto pomaly ľudia berú bejzbolky a idú vec „riešiť“, v Taliansku sa vodič len zasmeje, pohoda, žiaden stres a výbuchy agresie.
Má to ale aj dva dôsledky, ktoré by u nás ľudia ťažko niesli. Jeden je to, že tam ľudia jazdia takmer výlučne malými autami, teda segmenty A, B a C. Stretnúť sedan veľkosti Superba bolo výnimočné a SUV tam skoro neboli (jediné veľké SUV v Neapole, čo som videl, bola X5 na diplomatických značkách). To by ľudia u nás, odvíjajúci svoje spoločenské postavenie a hodnotu od veľkosti auta, ťažko rozdýchavali. A druhý dôsledok talianskeho jazdenia sú doškrkané autá. Odhadom 50% áut, čo som za tých niekoľko dní v Kampánii videl, malo nejaké následky, od mierne oškretých rohov nárazníkov po silne narazené nárazníky či dvere. Opäť, ľudia u nás vidiaci sa vo svojom naleštenom tátošovi by asi zinfarktovali. Tam to nikto nerieši. skrátka auto je dopravný prostriedok, nie statusový symbol.
Po tomto talianskom zážitku sa už inak pozerám na naše zápchy a snažím sa menej stresovať a brať to viac južansky. 🙂
[3]
28. 9. 2017 v 11:49Emel
Na druhou stranu mají Italové na silnicích stejně mrtvých jako Němci… při výrazně menším počtu obyvatel i aut.
[4]
28. 9. 2017 v 17:36Verny_2013
Právě jsem se včera z Itálie konkrétně z Bologni vrátil. Musím souhlasit. Přes mnohem větší intenzitu dopravy a větší chaos je to vlastně pohoda. Italové jsou k sobě velmi tolerantí, sice si rádi zatroubí, ale agresivita jako u nás tam není. Největší opruz mi dělali němečtí důchodci s karavany a obytňáky při předjíždění kamionů směrem na Brenner. Kamion 100, obytňák 105 a přestože byly mezi nimi mezery, tak dokud jich nepředjel všech 10 tak se nezařadil. Ale zajímavé v Německu jeli poctivě v pravém pruhu. Tam si to skopčáci nedovolili.
[5]
28. 9. 2017 v 18:28Mr.Murphy
Emel: myslím že podstatný díl na těch mrtvých budou mít řidiči motorek a skůtrů, kterých je v Itálii násobně víc než v Německu….. ale bez přesných čísel se můžeme jen dohadovat…..
[6]
29. 9. 2017 v 07:22webpaja
Není to tak černobílé. V první řadě je potřeba rozlišovat sever a jih Itálie, občas příjemně neformální chování „seveřanů“ se pod Římem mění v absolutní nezájem o hmotné škody či újmy na zdraví. Od Neapole níž je pak vhodné cestovat vlastním autem jen případě potřeby nového celolaku. Co se musí nechat je možnost dostat se z vedlejší na hlavní ve velmi krátkém čase, na druhou stranu pak zůstanete viset na dálnici za souběžně jedoucími vozy v obou pruzích, bez známky zájmu o to co se dějě za taliánem držícím v jedné ruce mobil a ve druhé cigáro. Výstražná světla, zpětná zrcátka a ve většině případů i blinkry jsou zbytečnými prvky pouze zvyšujícími hmotnost vozu. Když už někde blinkr použije, pak je schopen s ním jet desítky kilometrů.
Každá země má své a jen v Itálii se mi stalo, že mě policisté zastavili a následně požádali, abych zvýšil svou rychlost na dálnici s omezením nad limit pro zvýšení plynulosti provozu…zajímavé.
[7]
2. 10. 2017 v 10:43Redmex
Taliansko je moja srdcovka, študoval som tam cez Erasmus v Miláne, takže asi som trochu zaujatý, ale je to ako píšeš.
Rád tam jazdím autom, aj keď nie vlastným :). Vždy sa mi páčilo, že ten chaos na cestách je len pre neznalého. Inak je to krásne organizovaný chaos, len má vlastné pravidlá, nedržia sa zubami nechtami tých písaných a značiek. Doprava sa samo organizuje podľa momentálnych podmienok. Výsledok je ale oveľa lepší ako ten stres a agresivita u nás.
Možno je to aj tým, že si prežili zahustenie dopravy už dávno pred nami a ich mestečká nikdy neboli na ten nápor pripravené na rozdiel od Nemecka. Nič iné ako sa s tým naučiť žiť im ani neostalo a chápe to aj polícia. 🙂
Niekedy to dosiahne až absurdný rozmer – autá zaparkované na električkovej trati v Miláne a kompletne zablokovaná trať. Ale nejak sa aj to vždy utrasie bez prehnaného stresu. Alebo samovražedné uličky v kopcovitých mestečkách, kde sa z poza rohu vyrúti autobus a nie je tam miesto ani na skúter, ale zrkadlo neosadia. Ono to však nejak funguje, nevidel som tam kopy mŕtvol.
@iudex: Neapol bay a celkovo Kampánia je výborná voľba. Podľa mňa jedno z najkrajších pobreží Talianska a u nás poriadne neobjavené. Čerešničky na torte sú malé ostrovy ako Procida . Vidím, že máme podobný vkus. Strávili sme tam september minulý rok.
[8]
21. 10. 2017 v 14:53Ja Prvni 123
Hezky napsané… můj vtah k Itálii je tady myslím znám. Ostatně psal jsem podobně o ježdění v Římě.
Jen nesouhlasím s tím, že nevnímají svět okolo – právě naopak!
Vnímají ho pozorně… a řídí bravurně. Jen přijímají vyšší rizika, než my… a ano, předpisy tam mají sílu doporučení – a někdy ani to ne. Zastavit v Římě na stpce by dost možná znamenalo, že do mě ten zezadu vletí… to přece nemůže předpokládat, tak nestandardní chování!
🙂
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.