-
Lživé kilometry
((pozn.: tento článek vyjadřuje názory autora a informace v něm nejsou určeny pro právní použití))
Téma najetých kilometrů je v obci kupujících ojetých vozů velmi ožehavé. Sice nesouhlasím s tím, že by se měl stav vozu posuzovat podle počtu najetých kilometrů, ale vzhledem k tomu, že většina lidí nemá asi moc chuť s vozem jezdit do autorizovaného servisu nebo nemají kamaráda automechanika, tak to často končí tak, že jsou kilometry jediným indikátorem, který je pro laickou veřejnost srozumitelný a stávají se tak slovem svatým. Proto se dlouze a dlouho vede debata, jak postupovat v případech, kdy jsou kilometry stočené. Je stáčení kilometrů na automobilu trestným činem? Ano i ne.
Existují obecné a zvláštní skutkové podstaty. Obecnou (základní) skutkovou podstatou je například trestný čin podvodu (§209 zák. 40/2009Sb.). Trestný čin (přečin) pojistného podvodu (§210 zák. 40/2009Sb.) je pak ve vztahu speciality k trestnému činu podvodu. Stejně tak by ve vztahu speciality k podvodu byl nejspíše i trestný čin „stáčení kilometrů“ (pokud by nebyl umožněn jednočinný souběh), ať už by pro něj legislativec vymyslel jakékoliv jméno. Otázka by však byla, k čemu by takové ustanovení bylo.
Trestný čin podvodu je totiž pro tyto případy perfektně dostačující. Jeho objektivní stránkou je jednání pachatele, který uvede druhého v omyl (zatají pravý nájezd vozu), druhý na základě toho učiní dispozici (podepíše kupní smlouvu), na základě této dispozice dojde k poškození druhé osoby (koupí si auto starší než by věděla) a obohacení pachatele (prodal auto dráže). Až obohacením pachatele dochází k dokonání trestného činu. To znamená, že může prodejce namítat podstatně nižší kupní cenu automobilu, než je jeho průměrná tržní cena a tedy, že se neobohatil. Je ale pravda, že by byl takový zásah do měřiče nájezdu kontraproduktivní. Někteří bazarníci tvrdí, že by bez zásahu do měřiče ani auto neprodali, což je na zamyšlenou. Samozřejmě stále existuje problém s výrazy „stav tachometru“ a „počet najetých kilometrů“, ale nemůžete se divit, protože pokud bazarista prodává auto již po třetím majiteli, tak není v jeho silách zaručit, že kilometry opravdu sedí. To by však měl udělat, pokud je auto po prvním majiteli.
Samostatný trestný čin zásahu do měřícího zařízení automobilu by nejspíš trestal jakékoli nakládání s měřičem najetých kilometrů a to zřejmě jen směrem dolů (jiná úprava by neměla smysl, protože by při ní nedocházelo k poškození kupujícího, spíše naopak). Takové ustanovení by však neřešilo prakticky nic. Základní argument prodejce by totiž zůstal. Trestný čin podvodu (stejně jako by byl trestný čin stáčení kilometrů) je činem úmyslným. Vyžaduje se tedy úmysl, nepostačuje nedbalost. Prodejce tedy může namítat, že auto takto již vykoupil a sám byl uveden v omyl (tím by se teoreticky mohl dopouštět trestného činu křivého obvinění §345 (3) písm. d, ale velmi obtížně dokazatelného). V takovém případě by se policie pídila po tom, kdo auto prodejci prodal, což by nebylo tak obtížné zjistit v technickém průkazu. Zjistit, v jaké garáži jakého neoficiálního mechanika k zásahu došlo a kdo byl tím mechanikem, a tedy patrně pachatelem trestného činu stáčení kilometrů, by bylo nemožné.
Výhodou úpravy trestného činu podvodu je to, že trestá uvedení v omyl. Pokud tedy mám na autě jako první majitel najeto sto tisíc a najednou je tam po prohlídce v nějakém servisu padesát tisíc, tak musím vědět, že bylo s nájezdem manipulováno a toto musím uvést. Pokud to neuvedu, tak je absolutně irelevantní, kdo auto stočil. Podvodníkem jsem já, protože ho prodávám bez uvedení zjevných nesouladů a ve snaze za něj získat více peněz. Naopak někdo, pro koho je pohled na nájezd v jeho voze psychicky týrajícím, má stále legální možnost si tachometr stočit pro vlastní potřebu a na konci stočit zpět na skutečný nájezd, nebo na nesoulad při prodeji upozornit.
Fakticky jedinou výhodou nové úpravy by byla skutečnost, že u aut po prvním majiteli by se pořád nabízel trestný čin podvodu ze strany prodávajícího (viz výše) plus případný vícečinný souběh s trestným činem stáčení kilometrů, pokud by byl pachatelem stejný člověk. Jinak by mohla policie provádět kontroly servisů a namátkově zjišťovat, zda tuto zakázanou službu nenabízí (což by dnes nebylo trestné). Stejně by však byl tento trestný čin prakticky nedokazatelný a výmluvy na poruchu měřiče (ke které u některých modelů aut opravdu dochází) nebo přehazování horké brambory mezi prodejcem a bývalým majitelem by byly stále. Asi jediná auta, která by v těchto věcech měla jasno, by byla ta, jejichž výrobci vedou digitální servisní knížku a která mají pokročilé řídící jednotky a palubní počítače, které zaznamenávají kde co, možná i včetně polohy auta v místě změny. O ty však v českých bazarech stejně není zas takový zájem a tvoří v moři stočených aut z pochopitelných důvodů menšinu.
Vzhledem k omezené (až neexistující) možnosti tento trestný čin vyšetřit by byla obdobně nemožná i snaha o vymožení náhrady škody v adhezním řízení (lidově řečeno řízení o náhradě škody při trestním řízení) a v soukromoprávním řízení by neměl poškozený o nic silnější pozici než dnes.
Celá diskuze okolo návrhu na novelu trestního zákoníku a zavedení tohoto trestného činu je tedy zcestná. Pozice poškozeného se tímto trestným činem nezlepší a ti, kteří vozy stáčejí a pak dráže prodávají, se dopouští trestných činů již dnes a moc dobře vědí, že je skoro nemožné je řádně vyšetřit a pachatele potrestat.
Nezbývá tedy než dodat, že je nejlepší kilometry a všechny jejich garance ignorovat. Auto je jen věc a podstatný je její skutečný stav. Až na rozvodový řemen se dá stav prakticky jakéhokoliv důležitého dílu zjistit při prohlídce v autorizovaném servise (kterou dělá mým odhadem v ČR tak 5% kupujících). Pokud bude výstupem pozitivní hodnocení stavu vozu, tak je v podstatě jedno, kolik má najeto. Zakončím tedy, že až Češi zapomenou na stodvacítky, které se rozpadaly v 50 tisících a začnou kupovat i auta s nájezdem přes 150 tisíc, tak přestane mít stáčení takový význam a postupně od něj možná prodejci sami odstoupí.
Hyundai se „“srovnání““ nebojí Sociální implikace ojetého vozu
14 Responses to Lživé kilometry
[1]
26. 8. 2013 v 21:20Ja Prvni 123
je to dlouhý… ale snad jsem to pochopil.
Já bych byl v pěkným průšvihu!
Moje Alfa má na tachometru asi 230tisíc… ale přitom vím, že má najeto už něco přes 600tis.
No – ještěže ji nehodlám prodávat.
😉
[2]
27. 8. 2013 v 13:34šmoula nešika
Máš pravdu, že v případě kilometrových nájezdů nelze měřit jednotným metrem. Rozhodně je obrovský rozdíl mezi stodvacítkou s 50ti tisíci a Saabem 9000 (či jeho konkurencí) z přelomu 80. a 90. let a padesáti tisíci. Rozhodně také záleží na stavu. Když vidím tátův služebák, který má kolem klik samé škrábance od nehtů, rýhu od vandalů, prasklý zadní nárazník s novou odrazkou od zimní kolize s bagrem při couvání, od psích drápů rozdrápaná ventilace v loketní opěrce nebo kapota, pod kterou se leze jen když po podezřele krátké době zasvítí kontrolka stavu oleje… a to má nejeto nějakých 60 tisíc. Proti tomu je v Čechách pořád řada leštěnkářů. Ale jinak si myslím, že každý solidní prodejce ojetin by si měl pořídit diagnostické zařízení, kterým zjistí skutečný nájezd i možné závady na elektronice. Pak nejsou ani potřeba nějaké atestace. Zákazník zkontroluje řídící jednotku a pak už jen stačí se zaměřit na podvozek a stav karosérie a interiéru. A jako základ beru pečlivě před koupí prozkoumat recenze majitelů a odborníků
P.S. Tak dědova škodovka už není, teď chudák neví, jestli se má na stará kolena kodrcat MHD, sedět doma v křesle, nebo ještě něco na chvilku splašit.
[3]
27. 8. 2013 v 20:28rohYpnol
Sice hezky rozebráno, ale opravdu zbytečně dlouhé. Tohle jde napsat do jednoho odstavce, ba dokonce do jedné věty. Ale právníci se rádi poslouchají, vím.
Zkrátka a jednoduše – stáčení tacho při prodeji je trestné již dnes a zvláštní vymezení stáčení coby trestného činu nic neřeší, protože prokázat, kdo stočení provedl, je prakticky nemožné.
[4]
27. 8. 2013 v 20:29rohYpnol
ale abych nekritizoval – mělo to úroveň, to se zas musí nechat.
[5]
27. 8. 2013 v 23:40CenturionCz
[3], [4]
Tak ony jsou v zásadě všechny moje články tady dlouhé. Prostě se ve všem rád trochu prohrábnu, než abych jen napsal tvrzení a bez vysvětlení to publikoval.
[2]
Pokud vím, tak se dá přehrát i ta řídící jednotka. Jedinou šancí na pravé informace jsou tak auta s elektronickou servisní knížkou u autorizovaného dealera, ale to jen za předpokladu, že tam předchozí majitel poctivě jezdil.
[6]
28. 8. 2013 v 11:46šmoula nešika
(5) Tak diagnostikovat závady a skutečné kilometry ze řídící jednotky je věc jedna a zjišťování servisní historie věc druhá. Zjišťovat po internetu prodělané servisní úkony podle VIN lze bohužel jen u pár značek, osobně to považuji za dobrý nápad. Samozřejmě není v silách prodejců, aby auta ve svém bazaru, dejme tomu v Jihlavě, kontrolovali obíháním všech autorizovaných servisů dané značky v okolí, když jim tam vůz přijede prodat místní.
Ale pokud to má někdo jako hlavní zdroj výdělku a prodává vozy nad 50.000 Kč, měl by řídící jednotku, pokud to jde, diagnostikovat a popřípadě údaje tachometru srovnat. A pokud je možnost zjistit po internetu servisní historii, tak by to měl taktéž udělat, lepší pro něj než když to udělá zájemce.
Ale to samozřejmě platí jen pro solidní prodejce. Ty ostatní stejně budou kličkovat mezi paragrafy a ojebávat neznalého zákazníka, kde však (pro oba) platí NEZNALOST (ZÁKONA) NEOMLOUVÁ!
[7]
28. 8. 2013 v 12:02šmoula nešika
(4) Ano, na rozdíl od přednášky o negativním dopadu velkých schránek na bezpečnost silničního provozu, nebo co to mělo být, jsem tento sáhodlouhý článek alespoň pochopil. 🙂
[8]
28. 8. 2013 v 12:42rohYpnol
[6] Proč by někdo zjišťoval skutečné km, když
1) není po tom společenská poptávka (nikdo nechce koupit Oktávku s 300 tis. km)
2) s pravdivými km vůz neprodáš, protože každý raději zajde do vedlejšího bazáru, kde najde tu svoji s vysněnými 150 000 km?
3) celková úroveň bazarů je taková, že poctivec nejdřív pojde?
[9]
2. 9. 2013 v 12:36šmoula nešika
(8) Chápu, že průměrný bazar chce v první řadě ojebat zákazníka, ale jen jsem tím chtěl poukázat na to, že solidní bazar (jako že jich moc nebude) nebo prodejce zánovních vozů mají možnost doložit skutečné kilometry. Pokud jim samozřejmě o tohle nejde, tak je to jejich věc, určitě to mají dobře spočítané. Ale jak se říká Náš zákazník, náš pán, a pokud toto někdo nehodlá respektovat, tak musí počítat, že se dřív nebo později setká jeho byznys s negativní reklamou. Prodejci mají na výběr – buď budou sázet na zákazníky, co to moc neřeší, nebo si mohou budovat dobrou pověst, i za cenu, že ve vedlejším, trochu pofidérním, bazaru mají při stejných udávaných kilometrech skoro neznatelně opotřebovanější kus, který je ale zásadně levnější.
Máš ale jinak pravdu – prodejci se budou přiklánět spíše k první možnosti, jelikož jim přinese stabilní výdělek, zatímco u druhé možnosti musí vynaložit energii a peníze navíc na reklamu, která nejspíš nějaký posun vpřed nepřinese. Je to stejné jako s makovými buchtami. Vyrobit nadýchanou buchtu s čerstvým mákem uvnitř bude dražší a složitější než to zbastlit s kdovíčeho, ale výrobce se za to za to bude moc odměnit etiketou, která není odshora dolů popsaná různými aromaty aromat…
[10]
5. 9. 2013 v 02:4020TFSI
Panove, kupujici dostane, co si zada. Trh mu to vyrobi. Vetsina lidi kupuje v tescu „levnou“ 40-50% sunku, protoze ta 85% je pro ne draha. Jenze ta levna sunka je pri prepocteni na „idealni sunku“ o polovinu drazsi. Kdyz se cloveka na to zeptate, ze si koupil 50-60% vody, mozna ho to trkne driv, nez zjisti, ze aby nejakou sunku chutove citil, bude si muset dat na chleba misto jednoho platku dva na sebe, protoze huba to pozna ….. Ale jak rikam, spotrebitel chce prece levnou sunku :)))
Tak a ted zpatky k ojetejm sunkam a priklad, kdy ani elektronicka evidence nepomuze. Rada pripadu se totiz deje nasledovne: Nove auto najede rychle 60tis km za rok, jezdi do „sprateleneho servisu“, kde ho 4x standardne servisuji (po 15tis km), ale nikde neeviduji. Tesne pred 60tis servisem je auto stoceno na 15tis km a pristaveno k prvnimu evidovanemu servisu. Vse souhlasi a v zadne databazi nic nenajdete. Nasledne je prodano jako rocni zanovni auto s 16tis km …. A pak si kupte rocni auto od dealera. Ty v tom casto jedou primo taky 🙂
[11]
5. 9. 2013 v 16:36šmoula nešika
(10) Ano, je to jak z potravinami. Byznys je byznys a zákazník si musí dát majzla, aby se nestal mastnou položkou v účetnictví.
[12]
5. 9. 2013 v 16:51šmoula nešika
… přestože si bude zprvu myslet, jak ušetřil.
[13]
5. 9. 2013 v 18:1020TFSI
ani nemusim pripominat, ze uvedeny postup lze aplikovat i dal, takze pak dvuolete auto, s 30tis km, muze mit realne najeto 120tis km, ale papirove ani elektornicky o tom zadny zaznam nebude a prodava se vesele jako velice slusna ojetina.
[14]
5. 9. 2013 v 18:59šmoula nešika
(13) No dobře, ale ŘJ jen tak neobalamutíš, nebo jo?
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.