V sobotu 9. července se na místním zámku uskutečnil sraz veteránů (vcc.cz). Jelikož byla páteční noc poměrně bouřlivá, byla to skvělá přiležitost k odpočinku. Sice se nejednalo o nějakou velkolepou akci, ale i tak jsem byl příjemně překvapen.

Zde je několik fotek:

Pozdrav pro Ricarda:

Král srazu: Jaguar XK120

Zástupci jedné stopy:

A něco stálo i na parkovišti:

Kontrast : Fabia HTP a Bentley Continental GT

PS: jestli budete mít problém se zobrazováním fotek, tak mě máte na svědomí…

Na úvod bych chtěl říct, že se jednalo o docela dobrodružnej trip Našim křižníkem se stalo Volvo V40 červené barvy…1.8 benzin, r.v.1998…najeto 222.000km

Na začátku bylo tak naložený, že při bočním pohledu ve vás evokovalo pocit, že se nejedná o Seveřana, ale spíš o Citroen…zadní kolo se vážne špatně hledalo…kdesi v podběhu. Není divu…4 lidi plus plnej kufr potravin,zavazadel,spacáků,karimatek atp. Jo, přesně tak…my nehrajem na hotely a na komfort Přeci jen jsme „chudí“ studenti…Takže jeden stan pro případ deště a jinak pěkně pod širákem. Ale k tomu se ještě dostanu.
Vyjeli jsme v poledne v sobotu 30.června. Z Východních Čech > Praha > Rozvadov…(prosim vás, kdybyste někdo našel na cestě mezi Prahou a Rozvadovem stříbrnou poklici Volvo, tak se ozvěte, díky ) přes Německo a hurá do Francie. Francouzi jsou na tom s omezením rychlosti stejně jako my tzn. obec 50 km/h, mimo obec 90…rychlostní silnice 110 a dálnice 130km/h. Chtěl bych upozornit na značení jednotlivých komunikací…konkrétně dálnice jsou značeny modře a rychlostní silnice zeleně. Co se týče poplatků : FRANCOUZI NEVEDOU NĚCO JAKO DÁLNIČNÍ ZNÁMKY…pokud se pletu, tak mě opravte…hrajou jen na mýto. Tomu jsme se chtěli také vyhnout, takže jsme se pohybovali pouze po neplacených usecích dálnic a po rychlostních silnicích. V souvislosti s tímto bych chtěl říct GOD BLESS GPS Navigace je úžasná věc, nikdy více s mapou…Nemít navigaci, tak tam jezdíme ještě dneska a jsme možná v půlce cesty.

Další důležité info by mohly být ceny PHM…Uvedu pouze natural 95 a 98, protože nafty jsme si nevšímali. Takže ceny 95ky se pohybovaly od nějakých 1,27euro po 1,44….98 jsem viděl nejdražší za 1,48 euro. Jedna věc je cena, ale druhou věcí je dostupnost. Čerpací stanice byly téměř v každé „díře“, ale problémem byla jejich otevírací doba. Počítali jsme s nonstopem a nebo automaty na bankovky nebo platební karty…ale hned první noc jsme zjistili, že to byl omyl. Pumpy zavírají cca kolem 20:00..pak už jste odkázaní na automaty…JENŽE bankovky neberou a platební karty pouze nějaké jejich…VISU to nechtělo. Tak jsme ve 3 hodiny ráno čekali u jedné z pump až dorází někdo tankovat. Nakonec jsme měli stěstí a po krátké konverzaci anglicky, lámanou francouzštinou a „rukama&nohama“ jsme se s mladým domorodcem domluvili, že nám pujčí kartu a my mu dáme cash. Bylo vidět, že domorodec to nedělal poprvé – asi jsme nebyli první.
Těď několik postřehů ohledně dopravy a provozu na silnicích. Jak se říká „jiný kraj, jiný mrav“ – přesně to platilo i ve Francii. Na jihu to byl vážně masakr…velká obliba skútrů…Takže se kolem vás řítily zleva zprava po chodníku…prostě všude. Rychlost relativně dodržujou, ale blinkry jim do aut snad nemontujou. Takže to na mně zanechalo znatelné následky a celkovou změnu stylu jízdy. Řekl bych, že k lepšímu. Nyní neustále kontroluju všechna zrcátka jestli se za mnou neřítí nějaký motorkář. Ne že bych to doposud nedělal, ale v téhle míře je to až abnormální…degenerace Oproti tomu Normandie na severu byla mnohem klidnější.
Co se týče naších noclehů, tak téměř všechny noci jsme strávili na odpočívadlech ve spacáku. Já vím, je to hardcore, ale naše finanční situace jinou variantu nepřipoustěla a taky to takhle mělo správnej šmrnc Pro jednu noc jsme využili hotel ze sítě Formule 1 ( hotelformule1.com ). Ceny od 28 do 34 euro za noc ve 2-3 lůžkových pokojích. Pořádný spánek a pořádná sprcha nám vlily do žil novou krev na další cestu.
Co se týče stravy : konzervu fazolí Heinz a sušenky BeBe už nemusím zase rok vidět viz. foto

ale jako satisfakci lze brát 24 plechovek značky G…Gé jako Guru…eeeeh teda vlastně Gé jako Gambrinus a 6 kousků Plzně Nesmím zapomenout na Havana Club (1ks) …samozřejmě jako desinfekci pro případ úrazu! Jeden člen naší posádky ho kloktal proti bolesti v krku (a následně polknul samozřejmě). Doma se ale nakonec ukázalo, že má angínu.

Ještě mě napadá téma „jazyková bariéra“. Francouzštinu jsem dělal 8 let. Jenže pak přišlo studium na VŠ a s francouzštinou jsem naprosto ztratil kontakt. Ať už z důvodu lenosti, nebo toho, že mě nikdy moc nebavila (každopádně je to škoda). Asi by to byla otázka několika týdnů a znalosti by se oživily, ale to je fuk…prostě když to přeženu, tak jsem uměl akorat OUI, NON, MERCI a PUTAIN DE MERDE (francouzštinář pochopí:-) ). Takže jsme spíš komunikovali anglicky. No jo, jenže už jsem několikrát slyšel, že Francouzi angličtinu zrovna moc nemusej, což jsem doposud považoval za fámu. Až do doby, co slečna v McDonaldu na naši ang. komunikaci odpovídala výhradně francouzsky A to až do doby, než jí došlo, že jsme naprosto v….háji. Tak potom už přešla na angličtinu, ale házela na nás pohledy jak na lidi z prasela.

Nyní už zbývá jen doplnit jednotlivé waypointy naší cesty a několik fotografií :
1) Marseille – velké město, velký přístav, velký bordel…Neříkám, že město není z historické stránky zajímavé, ale…Problém s parkováním (to platí všeobecně pro celou Francii), všude bordel, nachcáno (omlouvám se,ale jinak to fakt říct nejde) a smrad…absence jak veřejných WC, tak i toalet ve fastfoodech…město z velké části tvořeno přistěhovalci

2) Nice – největší rekreační středisko na Cote d’Azur – moc pěkné město, snad jedině pláže na můj vkus moc „hromadné“, ale to je jen subjektivní názor.

3) Monako – jóóóóóó Monako…přehlídka toho největšího luxusu…ráj pro každého automobilového nadšence a pro fanoušky F1…obchody značek Maybach, Aston Martin, Lamborghini, Rolls-Royce, Bentley a McLaren…Přístav plný luxusních jachet vybavených heliportem s vrulníkem…Ceny realit – nejdražší byt, který jsme v nabídce našli, stál 2 800 000 euro Jinak jednoznačně nejpopulárnější značkou mezi luxus. vozy byl Bentley a Porsche. Ještě na závěr jeden detail : ulice Monte-Carla jsou vybaveny defibrilátory upevněnými na zeď. Upřímně se ani nedivím – občas jsem měl pocit, že to tam se mnou sekne fotky se vám snad budou líbit:

4) Saint-Tropez – město četníků město Luxusu…cca 7000 obyvatel…přístav plný jachet, ve městě najdete obchody značek jako Louis Vuitton, Cartier, Dolce Gabbana atp…prostě takové menší Monako. Parkování u pláží – cena za auto/den 4 eura – pohoda…Parkujete opět vedle značek Porsche, Bentley nebo Ferrari…Úžasné písečné pláže, úžasné moře…a po písečných cestách podél pláže se prohání rudá F612…no není to ráj chlapi ?

5) Avignon – město s bohatou historií…jen pro připomenutí : Palais des Papes (papežský palác – určitě každý aspoň tuší o co tenkrát šlo…“čachry machry“ s papežem :-)) a samozřejmě Pont St-Bénézet (znamější jako Pont d’Avignon). Hned na první pohled je jasné, že město žije kulturou.

6) La Rochelle – přístavní město na atlantském pobřeží mezi Nantes a Bordeaux…ráz pevnosti…historie spjata s boji hugenotů za kardinála Richelieu…nedaleko známá pevnost Boyard (bohužel 20 euro za plavbu k pevnosti jsme litovali, tak snad otec Fura ještě nějakej ten pátek vydrží a mrknem tam jindy )

7) Normandie – Omaha Beach – je vůbec nutný komentář ? Vojín Ryan,hm ? Jo,to je přesně ono…Bloody Omaha Beach…tohle místo prostě nešlo vynechat, jelikož půlka naší posádky je zažraná do opevnění z II.SV…Bylo to jedním slovem úchvatný, ta atmosféra tam stalé ještě je a bude. Úcta k Americe je tam cítit na každém kroku…vlajky, pomníky…Taky jsme se mrkli na Point du Hoc. Ten trošku připomínal golfové hřistě – všude samá jáma! Pozůstatky opevnění…ale bohužel ta nejzajímavější část byla oplocená a nepřístupná, přitom tam stál pamatník s nějakým textem, přišlo nám to dost nelogický…jednalo se o pozorovatelnu na samém kraji útesu. No jo, jenže to bysme nebyli my, kdyby někoho z nás nenapadlo těch pár drátu přeskočit a běžet se tam mrknout…všimli si toho i 3 další návštěvnící a vydali se přes oplocení taky…Jenže ejhle – najednou se od moře zvednul vrtulník Scéna jak z akčního filmu…vrtulník měl pod kabinou připevněnou otočnou kameru, která neustále monitorovala pozorovatelnu…podniknul ještě několik náletů aby zkontroloval, že v pozorovatelně nikdo není a pak dosednul zpátky na zem. No a my jsme usoudili, že asi bude lepší vzít nohy na ramena a pláchnout. Ještě jsme navštívili americký hřbitov – pokud se vám vybavily stovky křížů z bílého mramoru, tak máte pravdu…byl to zážitek, ale bohužel trval pouhých 10 minut, protože zavírali v 18:00. Celá naše posádka (kromě mě, já to dokumentoval) ještě okusila pocit při vyloďování a dali si koupel v moři (16,5 °C – těžko bych ho hledal :-)). Jinak Normandie je krásnej kus země s nejasným počasím a vůní Calvadosu.

Nápis je špatně čitelný takže :

HERE RESTS IN HONORED GLORY A COMRADE IN ARMS KNOWN BUT TO GOD

8) Paříž – no comment…snad jen k dopravě >>> prasečina kruháč se šesti POMYSLNÝMI pruhy tam není nic nenormalního…všichni permanentně ruku na klaxonu, stažený okýnka, aby na sebe mohli líp křičet hodně tunelů, podjezdů, takže navigace se občas ztrácela,ale nakonec to dopadlo dobře. Co se týče cen parkovného, tak víkendy a svatky jsou zdarma. Jinak jsem byl svědkem parkování jedné zánovní A3…řidič objevil volný místo podél chodníku…nejdřív couval, náraz do za ním stojícího auta byl znamením, že dál to už nejde, tak pro změnu prásknul do auta před ním…potom už zbývalo akorat dorovnat auto Borec vystoupil, zamknul a v klidu odešel, neřešil ani svoje ani jiné auto. Oni to tam maj holt jako nákupní tašku a přemisťovadlo A->B. (dodatek viz. příspěvek [7] dole pod článkem)

Náklady : jelikož jsme najeli téměř 5500km, tak nejvíce financí padlo na benzín…v průměru téměr 4000 Kč na jednoho…připočtěte jídlo a dostaneme se na nějakých 6 tisíc (+-)

No to je asi zatím všechno…Půlku věcí jsem stejně určitě zapomněl napsat, tak snad třeba časem doplním. Pokud máte nějakej dotaz nebo nějakou připomínku, tak sem s ní. Rád to opravím. Chyby v textu sám časem opravím – nechtělo se mi to po sobě znova číst , takže před váma smekám pokud jste dočetli do konce. Ještě mě napadá jeden takovej detail : Francouzky nejsou vůbec pěkný, pěknou ženskou jsem viděl jen v pěkným autě…takže co se žen týče – žijeme v ráji

Tak jsem se opět po dlouhé době odhodlal ke spáchání nějaké zběsilosti. Poslední dobou to na Blogu žije trošku jiným žánrem…kraluje tomu GTI a jeho Bertoňák…GuaRosH a jeho dodávkář (a díky jeho článkům se nám tu začínají objevovat individua, která nás, ač neúmyslně, baví svými bystrými a moralizujícími postřehy pod článkem – kdo četl, určitě pochopí )…prostě skvělé počtení. Já tento žánr neovládám, tak do toho radši nefušuju – moje zásada!

Tak zpět k mému původnímu úmyslu – po McLarenu F1 si chci dnes vzít na mušku legendární Lamborghini Countach (1971 – 1990). Určitě se každému fandovi rychlých aut okamžitě vybaví ty brutálně ostré linie…né to nejsou linie, lepší bude asi slovo rysy…tak brutálně ostré rysy, že i pětice břitů od Gillette se klepe strachy. Bohužel jsem neměl tu možnost vidět tenhle skvost naživo (i McLaren F1 jsem viděl za výlohou v Londýně – zážitek na celej život) a nevím, jestli se mi to někdy poštěstí. Každopádně se mi někde v šuplíku válí Lamborghini Countach od Buraga bilé barvy – teda vlastně původně byla bílá. Ale ta barva mu neseděla, tak jsem ho „potunil“ červeným Centropenem. Dělali se s ním super šmejry (rozuměj smyky) na parketách….ale to je zase jinej příběh.

Jako následovník legendární Miury to Countach vůbec neměl lehké, ale povedlo se a Countach ve své době predčil i konkurenci od Ferrari. Za návrhem Miury stál Giampaolo Dallara…navrh Coutache má na triku jeho asistent Paolo Stanzani. Ten převzal v roce 68 u automobilky Lamborghini místo hlavního inženýra a začal práci na projektu 112 (ne, to není ten televizní pořad o hrdinech dnešní doby).112 bylo kódové označení nového vozu. Práce na něm začaly hned potom, co byla v roce 71 dokončena Miura SV. Stanzani rozhodl, že u nového vozu bude opět vidlicový dvanáctiválec z Miury umístěn před zadní nápravou, ale nikoli v příčném uspořádání. Konstrukce se od Miury lišila také uložením převodovky. Ta byla uložena uprostřed vozu, což nebylo zvykem u podélně umístěných motorů před zadní nápravou. Výhoda tohoto uspořádání s pětistupňovou převodovkou umístěnou vedle řidiče se projevila ve snadném řazení, což byla vlastnost, kterou mnoho vozů s takto uloženým motorem nemělo.

Objem 3,9litrového dvanáctiválce byl zvětšen na 4971 cm³ zvětšením vrtání a zdvihu. Záměrem bylo představit vůz na Ženevském autosalonu v roce 71. Jelikož konstrukce motoru zabrala příliš času, byl motor nakonec uchycen do jednoduchého podvozku ze čtyřhranných trubek. Tou dobou byla už konstrukce známa jako LP500, což byla zkratka pro „Longitudinale Posteriore 5 litri“ (podélný pětilitr vzadu). Stále ale ještě nebyla navržena odpovídající karoserie. Marcello Gandini od Bertoneho při této příležitosti předvedl své schopnosti a navrhl nezapomenutelnou karoserii. Výchozím bodem tohoto díla byla jeho karoserie umístěná na podvozku Alfa Romeo. Tento vůz Bertone Carabo (skarabeus) se objevil v roce 68 na autosalonu v Paříži. Kupé klínovitého tvaru s příznačným názvem podle dveří, které se otevíraly směrem nahoru jako když brouk roztahuje křídla.

Z tohoto pojetí vycházel Gandini a vytvořil odvážný dvoumístný vůz, jen 1067 mm vysoký. Když dělníci v Turíně pospíchali s dokončováním vozu, jeden z nich náhle vykřikl „Countach“! V místním slangu to bylo údajně slovo pro údiv, úžas…chválu. Toto přiléhavé jmeno vozu už zůstalo a tak Countach netradičně nesl název nesouvisející s býkem či koridou. Vůz byl dokončen až v předvečer ženevské výstavy. Na výstavě se Countach setkal s příznivou odezvou , která Lamborghini přesvědčila, že se našel zdatný nástupce Miury.

Stále zbývalo mnoho vývojových prací a trvalo další tři roky, než se veřejnosti představil první sériově vyrobený Countach, vystavený v roce 74 opět v Ženevě. Do této doby bylo provedeno několik zásadních změn na karoserii a na podvozku. Ty se týkaly chlazení motoru; dvojité chladiče byly místo po stranách instalovány kolmo k dvanáctiválci. Ale to si vyžádalo zavedení dvou velkých vstupních otvorů nad zadními blatníky. Velikost přívodních kanálů na bocích byla také zvětšena. Další významnou změnou byl návrat k motoru o objemu 3,9 litru s výkonem 280kW, protože unikátní pětilitrová verze zklamala. Podle toho pak bylo označení přejmenováno na LP400. Podvozek měl masivní trubkový příhradový rám. Kola byla zavěšena na lichoběžníkových nápravách s vinutými pružinami. Za cenu atraktivní karoserie musel Countach podstoupit určitou oběť v podobě její nepraktičnosti – cestující údajně velice obtížně nastupovali i vystupovali z auta, což bylo způsobeno „výškou“ vozu. Nedovedu si představit jak se soukám do metr vysokého vozu; napadá mě způsob „kotoulem letmo“.

Doba, kdy se tento vůz ještě vyvíjel, spadala do doby rozchodu Ferrucia Lamborghiniho s firmou nesoucí jeho jméno. V roce 72 se zbavil menšího množství akcií a zbývající akcie odprodal v roce 74. Následná nestabilita firmy byla vyřešena až v roce 87, kdy automobilku zakoupil Chrysler. Továrnu Lamborghini v Santa Agata Bolognese opustilo v roce 74 pouhých 23 exemplářů, v roce 75 to bylo 60 kusů tohoto skvostu, ale v roce 78 klesl odbyt opět na pouhých 16. V tomto roce byl dokonce i stát donucen k zásahu do firmy s účelem zabránit jejímu krachu. Tento rok byl také pro model Countach významný v tom, že po vyrobení 150 exemplářů, byl model LP400 nahrazen verzí Countach S, která byla snadno rozeznatelná podle vyrazně vytažených blatníků, které musely pojmout kola Campagnolo obutá do pneumatik Pirelli P7. Došlo také k úpravě zadní nápravy. Zadní přítlačné křídlo bylo součástí mimořádné výbavy.

Verze S se vyráběla až do roku 82, kdy bylo dokončeno 466 kusů. Téhož roku byla vystřídána typem LP500S, který byl představen opět na autosalonu v Ženevě. Jak název napovídá, došlo ke změně objemu. Bylo to nutné kvuli stále přísnějším předpisům pro emise škodlivin z výfukových plynů, které platily na důležitém americkém trhu a které snižovaly poněkud výkonnost vozu. Zodpovědný za tyto změny byl hlavní inženýr Giulio Alfieri – bývalý zaměstnanec firmy Maserati, který v roce 78 nahradil v Lamborghini Stanzaniho. Zvětšním vrtání a zdvihu se dosáhlo objemu 4,7 litrů a stejného výkonu 280kW. Tato verze byla někdy označována jako 5000S.

V roce 85 se motor dočkal dalších změn. Došlo k přidání dvou ventilů na válec a opětovnému zvětšení objemu na 5,2 litrů. Výkon vzrostl až na 339kW, maximálka zůstala kolem 290km/h. Verze nesla označení 5000QV (Quattrovalvolve). QV se stalo nejpopulárnější verzí. Bylo prodáno 610 kusů. V roce 89 byl nahrazen verzí Anniversary, který vznikl na počest 25. výročí automobilky. Šlo pouze o několik úprav karoserie,které navrhla sama automobilka., nikoliv Gandini. Historie vozu skončila v roce 90, kdy byl postaven poslední Countach.

Lamborghini Countach LP400 :

délka: 4140 mm
šířka: 1880 mm
výška: 1067 mm
rozvor: 2426 mm
pohotovostní hmotnost : 1065 kg

motor : vidlicový dvanáctiválec 3929 cm³, vrtáníxzdvih 82x62mm, rozvod 2xOHC,
kompresní poměr 10,5:1 ,výkon 280kW (380k)/8000 min^-1, točivý moment 362Nm/5500 min^-1,
maximálka 290 km/h, zrychlení z 0-100 km/h za 6,9s

pekelnej zvuk LP500S

Mr. Lamborghini

J. Clarkson

docela kvalitni video,ale je nutny download

Murray, který přišel do Velké Británie v roce 69, již měl za sebou návrhy 34 závodních vozů, které zvítězily ve 41 závodech Grand Prix. V roce 87 přešel do závodního týmu firmy McLaren. Rok po jeho příchodu do jejího sídla ve Wokingu získala firma McLaren mistrovský titul v soutěži konstruktérů při Formuli 1 a tento úspěch zopakovala v dalších třech letech, dokud šňůra úspěchů nebyla v roce 92 přerušena vítězstvím stáje Williams. Bylo to vlastně v rozporu s dosavadním Murrayovým působením, když přišel v roce 88 s tímto projektem (zabýval se myšlenkou supervozu již od šedesátých let) za ředitelem stáje McLaren Ronem Dennisem, a po nějaké době svůj plán u Denise prosadil. Výsledkem bylo, že dne 17. března 1989 byla založena společnost McLaren Cars Ltd.,jež měla proměnit Murrayův sen ve skutečnost.

Automobil se měl vyrábět v jiném výrobním oddělení firmy než vozy Formule 1 a zatímco konstrukční práce měl na starosti sám Murray, nebyl ještě vyřešen návrh tvaru karoserie. McLaren měl šťastnou ruku, když za vedoucího návrháře zvolil Petera Stevense, který již měl za sebou karoserie vozu Lotus Elan nebo Jaguar XJR-15.

Práce na projektu začaly v březnu 1990. Konstrukční řešení bylo dokončeno za neuvěřitelně krátkou dobu 11 měsíců a správní rada firmy TAG McLaren Group ho schválila v červnu 1991. Ihned se začalo se zkouškami s pojizdným podvozkem, který dostal jméno Albert podle místa, kde firma McLaren sídlila (Albert Drive ve Wokingu).

F1 byl oficiálně a se vší slávou představen ve Sportovním klubu v Monaku dne 28.května 1992, tedy v předvečer závodu Grand Prix v tomto knížectví. Cena vozu McLaren, 530 000 liber (některé zdroje uvádějí částku až 640.000), která zde byla zveřejněna, vyvolala ve tvářích výraz lehkého údivu. Alespoň 10 lidí hned poukázalo zálohu, která činila 106 000 liber. Celkově mělo být postaveno jen 300 exemplářů.

Všechny hlavní komponenty vozu byly od začátku konstruovány jen pro tento jediný účel. Karoserie je zhotovena z lehkého, avšak velice pevného materiálu, jehož základem jsou uhlíková vlákna. Jen málo se dbalo na to, aby automobil, jenž připomínal přikrčené, silné zvíře, odpovídal módním trendům. Vynikající byly jeho aerodyn. vlastnosti. Při konstrukci se dbalo na to, aby se při jeho ovládání využil přísavný efekt,který vytváří přítlačnou sílu mezi automobilem a povrchem vozovky. Navíc měl vůz dva ventilátory zkonstruované tak, aby odsávaly nežádoucí mezní vrstvu vzduchu dříve, než by při proudění došla k zúžené části pod zádí, a při vysoké rychlosti by tak záď nadlehčovala. Toto uspořádání do určité míry navazovalo na systém, který Murray krátce používal v r.78 u vozu Formule 1 – Brabham BT46.
Jádro vozu tvoří centrální samonosná skořepina, která je sestavena z 94 dílů vyrobených z různých materiálů (Dyneema, hliník, Nomex…). Celá skořepina se vypaluje ve vakuové peci přímo v „továrně“ McLarenu. Hmotnost vozu je 1140 kg.

Motor BMW V12 – peklo na Zemi

Motor byl vytvořen firmou BMW Motorsport speciálně pro McLaren F1, nemá žádné propojení s vidlicovými dvanáctiválci z cestovních vozů této značky. Nese označení S70/2. Teď konečně nějaké dechberoucí parametry: V12 (48 ventilů, vrtání x zdvih 86x87mm, kompresní poměr 11,0:1), 6064 cm