-
Lekce 34: Přidej a zmiz
Dnes se vrátíme opět na silnice, do víru plného provozu a prakticky si procvičíme jeden z úkolů dobrého řidiče – najíždění z vedlejší. Tématu jsme se již několikrát věnovali, nicméně jsme ještě neprobrali fázi, kdy se na tu hlavní konečně dostaneme. A jak se zdá, čeští řidiči o tuto lekci svým chováním na silnicích doslova škemrají.
Už jsme se v jedné z lekcí naučili, že když chceme najet na hlavní a odbočit vlevo, není nutné vždy hned odbočit vlevo. Dejme tomu, že už máte tuto techniku zažitou, respektive, že v tomto případě používáte mozek. Nicméně, co dělat, když už na té hlavní jsme? Zdá se, že hlavní mantra některých řidičů je: „To stihnu.“ A když už to stihnou, tedy auto na hlavní do nich nenarazí, přestane je náhle zajímat, co se za nimi děje. V případě těsného „vítězství“ se trenky doma vyperou, hlavně že jsme tam.
Srovnej rychlost
Obvykle se tedy setkáme se situací, kdy aut z vedlejší na tu hlavní vjede, stihne to a pak… A pak nic. Veeeelmi zvooolna zvyšuje rychlost na těch obvyklých devadesát. Pokud jedete za ním, a horko těžko jste to jeho stihnutí dobrzdili, máte chuť hodit po něm všechny svoje body.
Podívejme se na jeden případ, který je velmi extrémní rozdílem rychlosti, takže doufám, že se nikomu z vás nestane. V době, kdy z mého řidičáku ještě kapal inkoust z razítka a nekryl nám záda všemocný bodový systém, jsem v nějaké soutěži vyhrál zapůjčení tehdy zbrusu nového produktu francouzského socialismu – Peugeotu 307. Mým přibližovadlem byl tehdy favorit (podotkněme, že po notných investicích v perfektním stavu), takže jistě pochopíte, jaký to byl životní skok, alespoň na ten víkend. Inu, odjel jsem na Moravu na výlet za krásami Lednicko-valtického areálu (OK, byla za tím ženská). Při cestě zpátky jsem projížděl D1, kde tehdy byly u Prahy nevím proč dva pruhy, asi kvůli výstavbě nějakých protihlukových stěn. Benzínový motor 1.6 tehdy sváděl k vyzkoušen hranic. Kdo taky ve dvaceti nezkouší hranice všeho možného, že? A tak jsem zkoušel maximálku pežota.
Kvůli uzavření třetího pruhu na D1 se auta, na dálnici najíždějící, rozjížděla ze stopky přímo pod kola kamionů. Tentokrát jsem byl v pravém pruhu já, na tachometru 205 a vyšla na mě škodovka 105. To číslo není její rychlost, ta v době rozjíždění byla asi tak desetinová. V levém se mnou už delší dobu závodil nějaký germán tuším v passatu druhé generace (ale v perfektním stavu, podle laku). Uhnout tedy nebylo kam. Škůdka se blížila první kosmickou rychlostí. Ke mě. Brzdy dostaly zabrat, ale zvládli jsme to. Á propos, pamatujete na lekci o rychlosti, kde jsme psali, že dodržování povolené rychlosti je důležité i pro ostatní, aby měli nějakou konstantu pro rozhodnutí, jestli vjet nebo nevjet? Já to tehdy nevěděl. No, nicméně, škodovka, hnaná brutálním výkonem litrového motoru, se nějak neměla k tomu, aby se dostala na běžnou dálniční rychlost.O tom to je
A právě to je kámen úrazu. Když už to teda stihnete, musíte se okamžitě přizpůsobit okolnímu provozu. Ne vjet na hlavní a ležérně si to rozjet na šedesátku. Místo věty „To stihnu.“ si neustále opakujte „Zrychli, vole.“ Protože to, že přinutíte toho, před kterým jste to stihli, zpomalit, je na přesdržku. Samozřejmě se dnešní lekce netýká vozu s HTP motory (ne ve stěračích, ale pod kapotou), věřím, že jejich piloti dělají, co mohou. Ale překvapivé je, že se obvykle to samé děje i u mnohem silnějších aut, pro něž by pružné zrychlení z 20 na 90 mělo být otázkou okamžiku.
Pro snažší orientaci jsem připravil tabulku, ve které si jistě najdete srovnatelné auto, abyste věděli, s jakou jednotkou času máte zhruba počítat.Škoda Fabia/Roomster 1.2HTP/1.4TDi – týden
Ford Focus 1.8TDCi – 5 vteřin
Audi A6 3.0 TDi – 2,5 vteřiny
Porsche Cayenne, Range Rover Sport, Boeing 737 – 250 litrů benzínu
Lekce 35: Nebezpečí, které snad nezakážou Lekce 33: Prémiová polemika
Bebo
Delicious
Digg
Bleetbox
16 Responses to Lekce 34: Přidej a zmiz
[1]
1. 3. 2011 v 10:08Horst Fuchs
Přinutit někoho na hlavní zpomalit samozřejmě není „přestupek jako kráva“, on totiž není přestupek vůbec. Auto na hlavní můžu omezit, nesmím ho ohrozit. I když ve tvé storce se jednalo spíš o druhou variantu, neb jsi byl nucen NÁHLE změnit směr či rychlost jízdy.
Což neznamená, že bych nebyl … roztrpčen, když se těsně přede mne nějaký obdobný produkt řízeného socialistického hospodářství nacpe. Notebene, když je za mnou kilometr volno.
Lepší oříšek ale je, když auto přijíždí zleva po hlavní, bliká doprava, nicméně kupodivu pokračuje křižovatkou rovně. Stalo se to asi každému, jednou jsem takhle málem sejmul předváděčku Mondeo. Chlapík měl asi jiné starosti, než si kontrolovat zapnutý blinkr. Podle všeho bych byl ale viníkem jednoznačně já, protože musím dát přednost autům na hlavní.
[2]
1. 3. 2011 v 10:10blowik
S tímhle článkem nejde nesouhlasit… thumbs up!
[3]
1. 3. 2011 v 10:11nextright
(1) S tím přestupkem máš samozřejmě pravdu, v textu jsem to decentně upravil…
[4]
1. 3. 2011 v 10:12blowik
[1] ona ta hranice mezi omezením a ohrožením je často až nepříjemně vetchá…
[5]
1. 3. 2011 v 10:12Cara Binieri
[1]
A proto mám kameru na čelním skle. Proti videozáznamu se argumentuje těžko.
[6]
1. 3. 2011 v 10:16GTI
Tohle je velmi nosné a realistické téma. V duchu aktuálních diskuzí si napišme, že jsou nájezdy z vedlejší… prémiové, mainstreamové a lowendové.
Roli hrají dva aspekty – zkušenost šoféra a auto, které řídí. Zkušenost znamená vědět, jak mi auto zrychluje a jak to jede tomu, co se blíží po hlavní. Vezmeme-li v úvahu šoféra zkušeného, je u aut kolem 300 koní zařazení možné v podstatě kdykoliv. U pomalejších vozů holt to vyžaduje daleko větší obezřetnost.
Co si však musíme napsat, v zákoně na tyto a obdobné „vřazovačky“ dopadají termíny – ohrozit, omezit. Někdy nesmíš ohrozit, někdy nesmíš ani omezit. Vedle těchto právních pojmů však s houstnoucím provozem logicky předbíhá morálka právo a vygenerovává termíny nové, jedním z nich je „naprasit“ jiným zase „elegantní vnucovačka“.
To naprasení je jasné, nedosahuje intenzity ohrožení ani omezení, avšak svým šmrdolením se jedná o amatérský projev. Nejsou za něho černé body, maximálně facka na dalších semaforech.
Elegantní vnucovačka je termín z absolutní jízdy většinou nadtřistakoňových prémiových jezdců, kteří vnucovačku umí s milimetrovou přesností. Ta je podpořena automatickým jemným zpomalením jezdce jedoucího po hlavní. Míra zpomalení je daná víceméně stupněm respektu, který „elegán“ na silnicích obecně požívá, však to znáš, prémiový člověk, prémiové (silné) auto…
Asi nejrizikovější kategorie vjížděčů jsou kloboukoví lowenďáci, kteří mají rytmus vjíždění zažitý ještě z dob F.L.Věka. a kteří výkon svých aut nepočítají v koních nýbrž ve volech…
V posledně uvedené souvislosti však nezapomínejme na to, že status silničního „prasmena“, „elegána“ a „silničního volka“ je v mnoha případech natolik vratký, že jedeš-li po hlavní, počítej spíše s tím, že z vedlejší ti tam vjíždí šofér tvých kvalit, tedy ten volek. Budeš aspoň vědět jak si pak v nemocnici trefně nadávat…
[7]
1. 3. 2011 v 10:32blowik
[6] F.L. Věk a volové u mě zabodovali… ale bohužel smát se během smrtelně vážnýho cvičení neni žádnej šlágr
[8]
1. 3. 2011 v 10:46Emel
nextright: beru to jako ilustrační případ… myslím, že by se asi dalo přibrzdit na 170 a zařadit se za Passata, pokud tedy za ním nejel ve vláčku Fiat 500…
[9]
1. 3. 2011 v 10:50nextright
(8) Myslím, že tak nějak to ve skutečnosti bylo. Mám pocit, že pašík trochu zrychlil, já hodně zpomalil, a nějak se to vyřešilo…:-)
[10]
1. 3. 2011 v 11:05Horst Fuchs
Ono je ta hranice někdy ošidná. Každý den vjíždím na hlavní ve vesnici, kde je vpravo zatáčka a není do ní vidět. Pokud jede auto po hlavní tak 50-60, ani ho neomezím. Většinou jedou kolem 70 a to pak musejí trochu ubrat plyn. Problémem jsou kamióny, které jsou rozjeté z kopečka a nechce se jim kvůli pár set metrům vesnice brzdit. Takže vjedu na hlavní a najednou si vezu na kouli rozzuřený kamión… Z jeho pohledu musím být naprostý dement.
Jinak při jízdě po německých dálnicích dochází občas k zajímavým momentům, když jedeš něco pod dvě kila a nějaký kamión se najednou rozhodne předjet o 2 km/h pomalejšího kolegu.
[11]
1. 3. 2011 v 11:32parezzbablu
Jo já jsem jednoho v supermejnstríímu musel včera vytroubit.
Jedu si po silnici ve vesnici (někde okolo Dolní rožínky). Silnice mirně skopečka, padesátka se moc udržet nedá. Přijíždím ke křižovatce, kde hlavní (po které jedu já) mírně zatáčí doleva. Vidím z vedlejší přijíždět pašíka (tuším 4. generace, zatmavený okna, nabstlený ledky na předním nárazníku…), říkám si mám sice přednost, ale když na to on šlápne tak se tam v pohodě dostane. Taky že jo šlápnul na to v pohodě se tam dostal. ALE! 15m!!! za křižovatkou zabrdil až skoro do zastavení a jal se odbočovat doleva na dvorek k nějakýmu domu.
Opravdu nebyl daleko od toho abych vystoupil a zkusil bych mu tu přednost vysvětlit ručními argumenty…Ale pak jsem si řekl, že si ho jednou najde naložená SCANIA se 30 tunama dřeva a pak bude mít dost času na přemýšlení jak to je s tou předností
[12]
1. 3. 2011 v 12:23kuko
Ještě než na Tebe spadne nějaký mrtvý výtah, rychle si oprav tu hrubku – Focus je buď 1.6TDCI nebo 1.8 TDCI nebo 2.0TDCI, ale v žádném případě 1.9TDCI 🙂
Jinak souhlas – sám mám slabší auta, proto často když vidím, že bych to sice mohl stihnout, ale ten rozjetý ďábel by musel brzdit (a je jedno jestli dodržuje/nedodržuje předepsanou rychlost), tak si raději počkám. A když se teda už zařazuji do provozu, tak tu svojí 1.4 pořádně rozběsním 🙂
[13]
1. 3. 2011 v 12:44Emel
GTI: i s těmi 300k se musí opatrně… jednak se to při zabočení a prudkém přidání rádo smekne, jednak může staršího účastníka trefit šlak když mu tam na poslední chvíli s řevem a plameny vlétne jiné auto.
[14]
1. 3. 2011 v 13:20nextright
(12) Díky za upozornění, původně jsem tam chtěl dát golfa a nějak se mi to vymklo…:-)
[15]
1. 3. 2011 v 14:10kuko
[14]
Golfa místo Focuse! Chlape, na tvým místě bych raději minimálně měsíc chodil je po schodech 🙂
[16]
1. 3. 2011 v 14:12nextright
(15) Nezlob, nebo tam hodím C4!
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.