• Nižší střední třída: Ford Focus

  Publikováno: 4. 11. 2008

  FORD FOCUS CELEBRATION 1,6 Duratec

   

  Lída byla výjimečná žena… Nebyla přímo hezká, někomu by se na fotografiích dokonce mohla zdát i ošklivá, ale měla zvláštní kouzlo a popravdě měla každého chlapa, na kterého ukázala. Když tehdy ukázala na mě, ztratil jsem na pár měsíců hlavu, než mi jí vrátila zpět spolu s novými kopačkami.

  Přestože chodila jako chlap, byla to žena do morku kostí a pod rolákem a kalhotami bylo všechno tak, jak má být… nebo ještě lépe…Přesto (nebo právě proto?) jen nerada dávala najevo, že je to citlivá a inteligentní Žena a celá ranní koupelnová procedura tak spočívala v nedbalém rozmazání řasenky a ještě nedbalejšímu učesání krátkých vlasů levou rukou.. Tu pravou zaměstnávala zuřivým mrskáním kartáčku v puse.

  A také dobře vařila, uměla jezdit na koni (a jak!), v raném mládí koncertovala s vlastním klavírním recitálem a vyučovala akrobatické lyžování. Také plynně hovořila čtyřmi jazyky, výtečně jezdila autem i obecně (  😉 ) a spoluvlastnila několik nemovitostí v Praze..

  Její problém byl, že jisté fyzické projevy citů měla výrazně raději, než ty ostatní a mužům kolem sebe tak bez ustání lámala jejich srdce v honbě za novým dobrodružstvím.. Dnes už je obyčejnou šťastnou mámou, ale doma bych jí nechtěl ani náhodou! 😀

  Svou dokonalou univerzálností, rozhledem a raketovým tempem života mi připomíná Focus. Stejně jako poněkud fádním a někdy i nevkusným zevnějškem, kterým snad záměrně chtěla zakrýt to, co odkrývala jen někomu… Ovšem zato často 😉

   

  Lídin šatník

   

  Když přišel Ford před pár lety s novým Focusem na trh, vyčítali mu někteří přílišnou usedlost a odklon od vydařeného designu jeho předchůdce. Pamatuji si, že jsem si při pohledu na fotku v časopisu říkal – „hm, takový robustní, ale docela pěkný..a ten interiér už konečně vypadá jako v autě… jen takovej nějakej divnej zadek to má…“ Ale člověk si časem nějak zvykne… Jenže pak přišel Ford s faceliftem a neutrálně univerzální příď dostala v duchu „kinetického designu“ (blábol nad bláboly) výraz hysterky. Spodní nárazník byl „citlivě“ osazen nevkusným, obrovitým nasávacím otvorem se vstupem k chladiči motoru. Pokud totiž někomu připadá nárazník současných Peugeotů jako nepřijatelný a zároveň slastně vzdychá při pohledu na současný Focus, trpí zvláštním druhem schizofrenie, což zejména u profesionálních novinářů budí rozpaky.. Zkrátka, nárazník evokující řev hladového kojence je slabinou jinak povedeného a vyváženého designu vozu, který má díky originálnímu tvaru celé své zadní části i nezaměnitelnou boční siluetu bez rušivých elementů v podobě příliš velkých převisů.

  

  Mám hlad!

  Líbí se mi vysoký ponton karoserie, kdy dveře vypadají masivnější, než ve skutečnosti jsou a líbí se mi pořádné „chlapské“ kliky od dveří.

  Líbí se mi také přístup do zavazadlového prostoru s objemem nadprůměrných 385 litrů, který je s výjimkou nevyužitých míst kolem podběhů dobře přístupný, skladný a praktický. Tak si představuji praktika v nižší střední.

  

  Ford Practicus

  Nelíbí se mi základní 15″ kola a jejich design.. 195/65/R15 – to je rozměr, kterým by udělal dojem možná tak Fanouš se svým Žigulíkem před hospodou.. Ale Ford Focus? Tedy já bych volil 16″ z lehkých slitin. Cokoliv víc nemá až tak zásadní smysl (později prozradím proč), cokoliv méně prozradí vítr v kapse. Přesto nejsou základní kola utopená v karoserii tak, jak by člověk čekal Jde to 😉

  

  Focus by jezdil dobře snad i na bruslích.. Ale tohle..

  Zatímco víko pátých dveří dopadlo s tichým bouchnutím zpět, už se sápu k levým předním dveřím.

   

  Uvnitř…

   

  Dveře tiše dosednou.. Uhm.. Usedám do sedadel s potahy, co vypadají jako vězeňský mundůr, ale dodávají jinak celkem obyčejnému  interiéru trochu originality a života. Jsou optimálně tuhá a nikde netlačí, sedák je ale trochu krátký a přední část už stehnům příliš nepomáhá. Opěrák je dobrý a šikovně tvarovaný s nevelkým, ale funkčním bočním vedením. Co zamrzelo byla hlavová opěrka, která ode mne nedostala ani bod – je příliš vzdálená od hlavy, takže opření za jízdy jsem dopředu vyloučil. Navíc nešla ani nastavit.

  Škoda, že Ford tak zarputile šetří na materiálech v interiéru, protože být tam jiné, než stříbřenkové ovladače a podklady ciferníků, označil bych celou palubní desku za uklidňující a harmonickou. Pěkné jsou i eliptické výdechy topné soustavy, které tam tak nějak elegantně neruší, jako třeba v 308. Palubní deska je z šedého plastu je povinně změkčilá, ale žádná trampolína to tedy není a konkurence má v této třídě obvykle příjemnější materiály.

  

  Harmonie tvarů, stříbřenková bída. Jinak je ale vše, jak má být

  Po chvilce studia celkem snadno (narozdíl od Mondea!) přicházím na to, kde se co nachází a kterak se ovládá… U Lídy jsem to také nemusel studovat příliš dlouho, i ona byla „user friendly“ a tomu musím vždy zatleskat, protože jen velmi nerad chodím do auta s návodem k obsluze, takže tady palec vzhůru!

  Kde ale chválit nemohu, to je zvuk rádia, které jsem si na zkoušku zapnul. I přes nastavení výšek, hloubek a prostorového efektu je jeho zvuk mdlý a vychází jakoby ze sklepa od sousedů, kde zrovna frčí ABBA a Kája. Ale takovou drobnost mohu odpustit, protože Ford umí nabídnout příplatkové audio Sony s osmi reproduktory za zanedbatelných šest tisíc.

  Co je naopak bez příplatku, to je řazení, které se u testovaného kousku v podstatě vyrovnalo tomu v A3 (činnost synchronů jsem důkladně vyzkoušet nestihl, ale chod byl fantasticky precizní a bez vůlí) a krátká řadící páka se navíc velmi dobře držela. Na ja, německý původ Focus nezapře a i u něj platí, že řazení je za odměnu. Trochu to kontrastuje s mou cca roční zkušeností z jiného Focusu, kde bylo řazení nepřesné, při přechodech z jednotlivých stupňů občas neochotně opouštělo neutrální polohu a s vůlí v kulise bylo kamarád jako jeho kolega v PSA. Testovaný kousek ničím podobným ale netrpěl ani zdaleka.

  A tak si tam sedím, dívám se pobaveně tu na ovládání světel jako z jednoho koncernu s logem vzorku pneumatiky zemědělské mechanizace, tu zase na ovládání autorádia pod volantem jako z Méganu a taky na zamykání centrálu na vnitřní klice dveří, jak to mají rádi na dálném východě.. Ale všechno to tak nějak ladí dohromady, všechno to funguje a víceméně pasuje…

  Když tu mi padne zrak na přístrojovou desku.. Chvíli jen tak smutně koukám a ztěžka oddychuju.. „Tohle ne“, říkám si, „tohle fakt ne“. Kolotočář Eda zaplesá radostí, ale mě se ta láce protiví čím dál víc. Už na pohled levné plastikové ručičky v jinak přehledných budících smutně ukazují k nulám.. Nula bodů za tu šedou plastikovou misku s vyříznutými otvory pro palivoměr, teploměr vody v chladiči a zeleně blikající směrové šipky.. Ze všeho nejvíc ta středová část vypadá jako ufon s velkýma očima a čísly místo zubů. Hrůza, Forde, hrůza!

  

  Focus Plasticus. Ale opravdu fuj.

  Přesednu dozadu za sebe přes rozměrné dveře a zjišťuji, že na kolena, nárty a i ramena je místa dost. Rozhodně nestrádám. Ale rozhodně se také nenarovnám, protože se se svými 185 cm opírám o strop a leštím řídnoucí temeno šedou potahovou látkou.. Nemám ten pocit, že by se karoserie nějak dramaticky svažovala a nevím, čím to může být, ale na výšku se dozadu prostě nevejdu… A tak se koukám dolů na loketní opěrku a vidím, že pokud dobře vybavené auto stojí 385 tisíc, tak to někde prostě musí být znát 😉

    

  Ford Podvozcus

   

  Otočení klíčku přinese slabé škubnutí a ručička otáčkoměru bez módního teatrálního protočení nalezne svou volnoběžnou hranici. Focus se zařazenou jedničkou měkce a zvolna opouští parkoviště a já začínám sbírat „data“. Tak především, volant se dobře drží a díky celkem drsnému povrchu se s ním dobře ručkuje – neklouže. Nemá sice bůhvíjaký průměr věnce, přesto je s ním příjemná práce. Na marketingové řečičky o „upovídaném“ řízení a komunikaci kol s rukama rychle zapomeňte, je to zas jen blábol, ale řízení je příjemně tuhé a úplně prosté zpětné vazby také není. Řekl bych, že je o řád lepší, než ve větším a dražším Mondeu, včetně některých dalších střednětřídních aut.

  Focus se teprve rozjíždí, tak ještě netrápím studený motor a zkouším nastavit zobrazení palubního počítače – ovladač nalézám prakticky ihned na levé páčce pod volantem, zato se mi vůbec nepodařilo objevit způsob, jak ztlumit jas přístrojové desky, která mi protivně červeně zářila do očí. Nic nevrže a neskřípe, auto je ale ještě docela nové (2 400 km).

  Ale co, Focus je prý o podvozku (tak to aspoň všude píšou a zejména anglické časopisy se pro jistotu prodávají i s houbičkou na utření stránek.. nejen od slin.. Jsem rozhodnutý Focusu naložit, zároveň ale vím, že pltí nejen ty silniční zákony, ale zejména ty fyzikální, takže začínám trochu obezřetně a hledám, kam až můžu zajít, než se začne projevovat nedotáčivost, nebo než ztratím adhezi na jedné z náprav a standardně montované ESP vyřeší mé neumětelství.

  Štěstí mi přeje, silnice je prázdná a její tvar už začínám mýt vrytý do paměti. S každou zatáčkou o něco víc šlapu na plyn, ale Focus drží jak židovská víra. Svírám volant, podřadím na trojku a najíždím do zatáčky s horizontem… dole jí utahuju… nic než čitelné centimetrové posuny mimo ideální poloměr… A to jedu na základních patnáctipalcových kolech! Motor už víc nezvládne, těžce dře, ale jeho skromných sto koníků je dnes nazíráno coby výkon z třetihor a za schopnostmi podvozku skutečně smutně zaostává. Z pohledu motorizace není základní rozměr pneumatik špatnou volbou, protože dostat Focus do úzkých je pro běžného řidiče celkem nesnadná věc. Jakýkoliv silnější, nebo těžší motor (TDCi..) už by ale znamenal ztrátu přilnavosti na přední nápravě a tam se širší kola hodí. Focus v zatáčkách jel téměř stejně rychle, jako třeba 308. Ale ta obouvala kola na ráfcích o dva palce vyšší a o tři centimetry širší, což velmi pomáhalo na jistotě a gripu. Rovinka by pro Focus byla trpkým kopancem padesáti turbokoní THP, ale hlučná a dýchavičná jednašestka není jediným motorem v nabídce, žeano  😉

  Jenže kdo z vás chce pořád závodit a hledat své hranice, kdo každý den touží ukázat „soupeřům“ záda? Takových naštěstí není většina, takže ti ostatní budou mít radost z jiné, pro mě třeba daleko důležitější věci. Podvozek Focusu je velmi pohodlný. Samozřejmě svou roli sehrála značná profilová výška, ale na stejné vyjížděl třeba Peugeot 307 a ten se utlumením rázů a komfortem Focusu nevyrovná ani náhodou. Zkrátka, když si zrovna nevšimnete nějaké té díry na vozovce (já vím, jsou vzácné) nebo vyhřezlého víka pražské kanalizace, nic se neděje. Nejspíš to ani nepoznáte a za to ode mne putuje Focusu více bodů, než za utažené vracečky a boční přetížení.

  Z Focusu je také docela dobře vidět do všech stran – snad vyjma pohledu šikmo vpřed, ale tam jsou na tom díky masivním „A“ sloupkům všichni podobně. Zpětná zrcátka jsou také tak akorát velká a šikovně umístěná.

  S úsměvem a v dobré náladě se vracím zpátky na parkoviště a vypínám zapalování. Teprve ticho, které na mě křičí ze všech stran mi připomíná, jak je fordova „jednašestka“ hlučná.

   

   

  Zhodnocení

   

  Ford v modelu Focus nabízí poctivé auto na každodenní ježdění, které vás bude rozmazlovat nečekaným komfortem a přitom podrží na cestách i v ošemetných situacích.

  Kupodivu za něj nechce tak mnoho a v akci je k dostání za velmi slušné peníze.

  Jeho cena je ale vykoupena lehce podprůměrnou kvalitou materiálů a místy trochu nešťastným přístupem k „plastestetice“

  Focus nabízí vynikající řazení a kvalitní řízení, slušné sedačky a neslušné místo nad hlavou zadních cestujících.

  Focus vám za vaše peníze propůjčí obraz hysterky ve zpětném zrcátku auta před vámi, ale také podvozek, který je o třídu výš, než nabízí běžný mainstreamová produkce v nižší střední třídě.

  Jen neberte tuhle stokoňovou jednašestku. Má nemocné plíce a hodně kašle.

   

   

   

   

   

  

  Každá škvíra nepoteší.. prostě něco za něco 🙂

Pocta rytířovi nebes Nižší střední třída: Fiat Bravo