• Nižší střední třída: Peugeot 308

  Publikováno: 15. 8. 2009

  PEUGEOT 308 1,6 THP PREMIUM PACK

   

  Tlustý kluk tiskl svou tvář na silné lepené sklo výběhu v pavilonu šelem a z bezpečí těch několika nepřekonatelných centimetrů se pitvořil na lvy. Ospale polehávali na betonové podestýlce s trochou slámy a jednou napůl rozpadlou pneumatikou zavěšenou na větvi suchého pahýlu stromu. Chlapce zaujal zejména lev s tmavou hřívou. Netečně napůl seděl a napůl ležel, tak jak to kočky dělávají, a občas zatřásl hlavou, když už nemohl snášet opruzující mouchu v očích. Jen nervózní špička ocasu napovídala, že tenhle lev je cokoliv, jen ne netečný. Jeho žluté oči nepřetržitě sledovaly počínání toho drzého spratka…..

  Otec otylého hošíka se s mírným zafuněním sklonil dolů a s rukou na synově rameni pronesl něco v duchu „klid Huberte, tenhle lev ti žádnou parádu neukáže. Jsou přežraný a líný, zvykli si na lidi, víš? Pojď se radši podívat, kde najdeme nějakou klobásu, mám hlad….“

  Hubert  ale toužil po vzrušení ještě o trochu víc, než po klobáse – tedy opravdu mimořádně silně a tak se na lva zamračil, strčil prsty do koutků pusy a roztáhl jí, jako když chce křeček spolknout talíř. Odhalil při tom své zuby a to byl poslední signál pro krále zvířat.

  Lev vyrazil s udivující rychlostí vpřed a zastavil se během vteřiny těsně vedle chlapcovy rozšklebené tváře… Jeho vyceněné zuby a zlostí se blyštící oči byly blíž, než kolik by unesl svěrač kohokoliv z vás… Sklo dokonale izolovalo od skutečného nebezpečí i od temného vrčení, o to lépe bylo ale slyšet, že se plní obsah Hubertových kalhot něčím, co velmi intenzivně nechce zůstat uvnitř.. Chlapec ani jeho otec nebyli daleko od zástavy srdce, oba bledí jako stěna v nahotě poznání, jak slabí jsou ve srovnání s těmi silnými.

  Klobásu toho dne vystřídala vana a lev spokojen se svým výkonem, tentokrát skutečně uvolněný, zaujal své původní místo. Kdyby ho někdo lépe pozoroval, zjistil by, že se usmívá. Kdo zná kočky, ví, že to dokážou.

  Peugeot 308 vypadá tak trochu jako ten znuděný lev, kterého má ostatně ve znaku. Zkratka THP (Turbo High Pressure) mu ale propůjčuje něco ze světa krále zvířat a dává mu křídla, která byste u Peugeotu v nižší střední třídě nečekali.

   

  Levorel…

  Peugeot 308 koncepčně vychází z předchůdce v podobě revoluční 307čky… Mnohé změnil k lepšímu, některé neduhy ponechal a jiné, bohužel, přidal.. Co se však vzhledu týče, dle mého soudu prodělala 308čka takovou menší metamorfózu z nezáludně zakulacené 307čky do současných „trendy“ ostrých hran a prolisů. Tam, kde byla 307 proporčně ideálně vyvážená, její nástupce neudržel tempo..

  Přední část se mi nicméně velice líbí a i když velmi záleží na úhlu pohledu, vypadá přirozeně „dravě“ a velmi promyšleně. Architekturu přídě podtrhuje drzý orlí zoban s velkým logem lva, který z bočního pohledu vypadá opravdu originálně a přitom nenásilně. Orlí nos totiž slušně kompenzuje jinak výrazný spodní „předkus“ dolní hrany nárazníku s chromovaným grilem. Velmi efektní, drzé a vyzývavé… Ovšem se základní jedna čtyřkou už trochu komické.

  

  Nomen Omen

  Typické Peugeotovy světlomety ve tvaru mandle zasahují hluboko do boků karoserie, přičemž tomuto designovému jazyku dal čas za pravdu v podobě mnohých kopií u konkurenčních značek. Chytrolínům provolávajícím svá historická moudra a doprovázejícím je sérií zvracejících smajlíků jaksi…. sklaplo 😎

  

  Bystré kočičí oči do zatáček čočky točí. Díky, Citroëne...

  Světla u 308 ale mají ten správný výraz až se skleněnými čočkami xenonů.. do té doby je to takové… obyčejné… Vertikálně umístěné mlhovky (další unifikace napříč současnou výrobní řadou – časem to „napadne“ někoho dalšího, uvidíte..) dobře doplňují přechod mezi hlavními světlomety a sněžným pluhem na vozovkou.

  

  A tebe si dám taky 😉

  Pojďme dál.. rovně seseknuté lemy blatníků tolerují 16″ kola, o palec menší rozměr už ne. Testovaný kousek obouval Pirelli Zero Nero 225/45 ZR17 a k celkovému naturelu vozu se, dlužno dodat, tento rozměr hodil náramně. Celým bokem se táhne výrazný prolis až k zadním světlům, který masivní ponton dveří odlehčuje a dobře sekunduje agresivní přídi. 307 se ale docela dobře obešla i bez něj.. 😉

  

  Pirelli Zero Nero: Pozitivní rasismus

  A jsem na konci – tedy tom doslovném, protože mluvím o bachraté zádi s neúměrně do boku protaženými světlomety. Ostrá příď s výrazným převisem je v kontrastu s touto zádí prostě v nesouladu. Disproporce mezi zadní a přední částí je velmi výrazná a zbytečná. Skutečně nechápu, proč nebylo zadní okno o něco větší a kolmější, proč je víko zavazadelníku takové titěrné a k čemu je zbytečné optické odlehčení spodní části zadního nárazníku (pouťovým a navíc nefunkčním difuzorem), který má přece auto „přikovat“ k silnici pod ním?

  

  Tohle jsem šlohnul z netu... jeden obrázek nahradí celý blog

  Ještě oblíbená disciplína všech otců s kočárky a dětskými koly (ne, uhrovitý hošík to ještě nedocení), kvůli které beru za spodní hranu kufru a….

  Cha chá! 442 litrů vypadá jinak 😛 Tady Peugeot se zákazníky opravdu laškuje… Hondě lze jejích 415 litrů ukrutného zavazadelníku uvěřit, ale Peugeot prostě svévolně namísto metodiky VDA (pravidelné kostky o hranách 10×10 cm) užívá podstatně příznivější měření v litrech – třeba vody, která vyplní i poslední spáru mezi čalouněním… Střízlivě odhaduji na průměrných 350 litrů, což je stále ještě citelně více, než u sourozence C4, ale zato je nakládací hrana nepřijatelně vysoko a vstupní prostor opravdu maličký – litry prostě nejsou všechno, monsieur Peugeot. Za zmínku stojí fakt, že kryt zavazadelníku ukrývá další odkládací prostor – třeba na dokumenty. Promyšlené a velmi praktické.

  

  Šálivá hra s litry a decimetry krychlovými.. moc praktické to ale není.

  Důvod vysoké hrany a masivní stavby zádi  je ale prostý – karoserie se kroutí výrazně méně, než ta na C4 a dá se s nadsázkou označit jako torzně dosti odolná.

  A jde se dovnitř.

   

  Lev salónů

  Ve 307 jsem „pár“ kilometrů najezdil a její interiér mám dodnes velmi rád. Je opravdu vzdušný, ve všech směrech je místa dost a není to vykoupeno žádnými kompromisy. Interiér 308 je v tomhle ohledu stejný a navíc přidává vyšší kvalitu a (vyjma nepochopitelně odfláknutých madel dveří, za ktará se skoro bojím vzít, aby mi nezůstala v ruce) i pocit bytelnosti a každodenní použitelnosti.

  Dveře zapadly velmi lehce a ve srovnání s těmi nejlepšími i trochu kovově.

  A pak už se jen rozhlížím.Vnímám ideálně tuhá sedadla, která dobře podpírají bederní oblast i spodní část stehen, hlavová opěrka má tvar obráceného „V“ (Merci, Renault) a dá se vysunout velmi vysoko. To v praxi znamená, že se hlava celkem pohodlně opírá… I boční vedení je tak akorát – podrží a netlačí. Tady opravdu za plný počet bodů, sedadla mi naprosto  vyhovují.

  

  Bezmála prémiové. Vyjma A3 vítěz interiérového klání. Bez diskuze.

  Sedím ve vrcholné verzi, a tomu odpovídají také materiály a barevná kombinace. Bílé podbarvení jinak skvěle čitelných kruhových ukazatelů bych raději vyměnil za černé, ale klasickým „budíkům“ Peugeota není jinak co vytknout. Jsou elegantní, vkusné a zobrazují vše, co je třeba vědět. Na rozdíl třeba od Mazdy nebo Fiatu, které ale zase rozvíjejí řidičovu fantazii a obrazotvornost, když ho nutí odhadovat, co že se to vlastně na přístrojové desce odehrává. Tady je Peugeot králem mezi klasiky v tom nejlepším slova smyslu.

  

  Klasika. Skvěle čitelná za každých okolností.

  V ruce držím tříramenný kůží potažený  volant trochu většího průměru věnce s rozšířením v místech přibližně na „druhé a desáté hodině“ a dobře tvarovanými zarážkami pro palce při odpočinkové plavbě krajinou. Kůže není nicméně nijak závratně kvalitní, protože u auta s celkem 17 500 najetými kilometry je už trochu ohmataná… Oups 😉

  Téměř celá palubní deska je vyrobena z jednoho kusu nadprůměrně kvalitního měkčeného plastu a díky tomu nevrže. Musí to být celkem drahé, protože segmentová zástavba je mnohem jednodušší na výrobu. Za to Peugeotu tleskám, protože různé pazvuky z přístrojové desky a v interiéru celkově mi způsobují kopřivku a tu jsem v 308čce nedostal. Nad středovým tunelem pod výklopným displejem příplatkové navigace umístili konstruktéři celkem 3 výdechy topné soustavy – navíc s integrovaným rozprašovačem parfému – je úplně na nic, ale vypadá to efektně a nelze si nevzpomenout ne velmi podobnou architekturu i v Audi A3, kde je sice o jeden výdech méně, ale tuším, že u některých je to úplně stejné, jako v 308. O plagiátorství bych nemluvil, protože interiéru 308 to velmi sluší a vypadá to přirozeně.

  Jediným skutečným neduhem interiéru testovaného Peugeotu bych označil stříbřenkový dekor spodní středové části palubní desky, která mohla klidně být i o něco (o dost) tmavší. Ukrývá výborně ergonomicky zpracované ovládání automatické dvouzónové klimatizace s (na PSA) „revolučním“ ovládáním teploty u spolujezdce i na řidičově straně a nezávisle také na straně spolujezdce – filigránský nápis MONO byl zřejmě důvodem k bujarým oslavám v mnoha francouzských domácnostech. Vivat!

  V autě je celkem spousta odkládacích míst, včetně rozměrných bočních kapes ve dveřích a olbřímí klimatizované schránky před spolujezdcem, kam poskládáte snad půlku zamraženého prasete, až pojedete s výslužkou ze zabíjačky.

  Řadící páka v modelech PSA se nejen že pohybuje ve velmi podobných drahách vymezených chatrnou kulisou, ale zejména vypadá úplně stejně. Jó, kdo šetří, má za tři… roky problém.

  V současnosti už se 308 s tímto motorem, pokud vím, nabízí už jen jako šestistupňový manuál a tahle celkem nová 6° převodovka chodí hladce a přesně (kdo zná PSA, neuvěří, dokud nezkusí). Páka převodovky v testovaném autě se drží velmi dobře a je šikovně po ruce, zasazená v jakémsi rámečku ve tvaru erbu. Zkusmé zařazení bez nastartovaného motoru nepřináší žádný postřeh, který bych už neměl z předchozích jízd, snad jen, že jde velmi lehce a v krajních polohách se trochu viklá..

  Koncernové autorádio s MP3 bylo díky navigaci poněkud přetlačítkováno, ale hraje docela slušně, náročnějším posluchačům nabízí Peugeot za celkem rozumné peníze už dosti slušnou aparaturu JBL s celkem deseti reproduktory. Ovládání se nachází také na páčce pod volantem na pravé straně a je velmi intuitivní. Nalevo je pak tempomat s omezovačem.

  Na horním okraji palubní desky se nachází výklopný barevný displej navigace s možností nastavení úhlu sklonu, aby byl čitelný i na slunci. Interiéru to dodává doopravdy prémiový nádech.

  Příslovečnou třešničkou na dortu byla v testovaném voze panoramatická střecha s elektricky ovládanou clonou – v této verzi standard. Nabízí báječný výhled na nebe, spoustu světla v interiéru a trochu zlepší torzní tuhost karoserie, protože sklo se nekroutí a střecha není otevírací – je pevně uchycena do karoserie. Je zvláštní pozorovat, jak dopadají kapky deště kousek na vaší hlavou – chvíli trvá, než přestanete instinktivně mrkat 🙂

  

  Jedna z možností, jak si zajistit Nebe ještě před odchodem na věčnost. Je to vážně nádhera.

  Přesednutí dozadu je bez překvapení. Místa je všude dost a je v rámci své třídy nad průměrem..

   Jsem zpátky za volantem a otáčím klíčkem….

   

  Tretry s hřívou

  Pravá ruka otáčí klíčkem v zapalování.. motor tiše naskočí bez náznaku vibrací a otřesů a přesto, že je studený, jakoby měkce tikal pod kapotou. Rozdíl třeba oproti Astře se ani nedá popsat. Vylezu z auta, otevírám kapotu… Šmarjá, to jsou pitotomci, říkám si sám pro sebe, když vidím, že motor ani není ukrytý pod plastovým krytem… Kolik to tak může stát? 2 Eura? 🙁 Pod otevřenou kapotou zkoumám, jak je motor uložený a nacházím všude hromady tlumících materiálů, důsledně zakrytý spodek a tlumící pryžový lem kolem kapoty. Ano, tak se to má dělat… Ale i v důsledku takových úprav je 308 zdaleka nejtěžší auto v testu, je dokonce těžší, než Audi s turbodieselem… No nic, zpátky za volant.

  Řadím za jedna a vyjíždím z parkoviště na silnici. Spojka klade spíš menší, než větší odpor a to mám rád. V posilovně jsem skoro obden, v autě si to tedy můžu klidně odpustit.

  První klamné zjištění oproti stejně výkonné jeda čtyřce v Bravu je takové, že Multijet zabírá o trochu níže. Je to ale způsobeno tím, že je 308 (odhadem) skoro o metrák těžší (nechce se mi to hledat, ale mám tušení, že pod padesát kilo to nebude). S přibývajícími otáčkami ale roste chuť motoru do života a už kolem dvou tisíc předvádí to, co člověk od sto padesáti koní s turbem očekává. Auto se velice ochotně rozjíždí nad povolenou rychlost a charakter motoru celkově odpovídá spíš dobře tahajícímu atmosférickému dvoulitru, než menšímu turbomotoru. Proč, to prozradím dále.

  Řazení není žádná sláva (ale jak už jsem napsal, dnes je tam šestikvalt, který se rozhodně nemá zač stydět), ale problém s nalezením rychlostí nemám žádný. Chybí ta škodovácká strojní přesnost, funkčnost ale ne, to aby bylo jasno.

  Jízda na sedmnácti nízkoprofilových palcích je tak na hraně toho, co bych byl ochotný tolerovat na standardních českých okreskách. 308 s tímhle motorem má očividně přepracovaný podvozek a tužší stabilizátory i tlumiče. Moc se nenaklání při změnách směru ani v prudších zatáčkách a trochu s sebou natřásá na nerovnostech, ale do doby, než se mi podařilo trefit větší díru, bylo uvnitř důstojné ticho. Pak se ozvala tupá rána od zadní nápravy (ok, tlumená a díky díře jak do pekla) a ta mě vrátila zpět do reálu konstrukce jednoduché zadní nápravy se zkrutným stabilizátorem. Mrzí mě to o to víc, že vím, že PSA disponuje tou nejlepší konstrukcí podvozku, kterou jsem v rámci standardních značek vyzkoušel. Přední dvojité lichoběžníky s oddělenou těhlicí (sbohem pane McPhersone) a zadní pětiprvkovou nápravou s kyvnou kinematikou.. Ovšem to stojí peníze a PSA je zřejmě toho názoru, že níž, než ve střední třídě to nemá smysl… Šmejdi.

  I tak ale podvozek odvádí výbornou práci a auto se naprosto sveřepě drží silnice i v rychlostech, které bych s některými jinými zkoušenými vozy raději nepokoušel.

  Abych se vyjádřil jasně, odmítám posuzovat auta podle toho, jak rychle se s nimi dá zvládnout cesta z Horní Dolní rovnou do krematoria, nebo jestli se s nimi dá jezdit dveřmi napřed a plynovým pedálem s kontra volantem vykružovat drifty někde u Kauflandu,  je mi to úplně jedno. Kvality podvozku hodnotím spíš podle jeho čitelnosti a nezáludnosti (tady opravdu s plným počtem bodů pro 308) a samozřejmě podle dobrého vychování, schopnosti vyžehlit vady na silnici a absorbovat nějaký ten výtluk bez toho, že si překousnu jazyk, nebo že si před každou jízdou sáhnu do schránky před spolujezdcem pro sluchátka, jaký nosil Otík ve Vesničce střediskové… Tady už 308 THP na 17″ tolik neválí, byť se to stále ještě dá snést.

  Co ale na autě bylo opravdu fenomenální, to byl motor. Jakýsi náznak turboefektu se dostavil okolo dvou tisíc otáček, ale pak šel motor točit až do 7.000 ot.^-1, kdy zasáhl omezovač. Nejsem žádný odborník přes motory a už vůbec ne přes benzínová turba, ale vím dost na to, abych vyvalil oči v případě, kdy zátah takového motoru pokračuje lineárně i po šesti tisících otáčkách, než o další tisícovku výš zkrotí vášně řídící jednotka. (!)

  

  Vynikající motor z dílny BMW. Francouz zřejmě nepochopil, že i ten kryt má svou cenu vyjádřenou jinak, než v Eurech. Blb.

  Motor je navíc neskutečně kultivovaný a tichý, od středních otáček až k omezovači se navíc i docela hezky poslouchá. Žádný kovový ryk jako u Astry, spíš pravidelné mechanické zzzzrrrrrrr. Daní za výkon, který je pocitově vyšší, než u papírově stejného Multijetu je vysoká spotřeba v případě, kdy se motoru šlape na krk. Sakra, na konci těch cca 20-25ti ostrých kilometrů byla okolo 16 l/100 km a to je hrůzostrašné číslo! Zkrátka, 308 THP bylo nejspíš nejrychlejší auto v testu, díky skvělému motoru i díky velmi dobrému nastavení podvozku a širokým pneumatikám velkých kol. Ale každá legrace něco stojí.

  Jestliže nějakou změnou k lepšímu prošel podvozek, řízení na tom bylo podobně.. ne ale stejně. Stále se jedná o spíše komfortní nastavení, které postrádá ostrost Civilu či mechanickou dokonalost A3… proti standardu v 308 je ale tužší a jaksi… jak to jen říct… mechaničtější.

  Brzdy jsou klasika PSA. Celkem ostré, s okamžitým nástupem. Jejich manýry znám a zvykl jsem si na ně. Dávkovat se dají stejně, jako kterékoliv jiné, jen to neznalému řidiči po přesednutí třeba z nějakého staršího Japonce nebo předchozího Mondea může připadat trochu… příliš. Mě osobně to vyhovuje.

  Král zvířat na mušce

  Peugeot 308 THP není klasický Peugeot 308. Odlišuje ho excelentní motor BMW (PSA na něj mimo softwaru nejspíš ani nesáhlo) a přitvrzený podvozek. Díky tomu je tohle auto velmi rychlé i bez nějaké sofistikované platformy. Focus má podvozek lepší a zejména kultivovanější, Civic jakbysmet… Golf samozřejmě také, ale jako celek to funguje velmi, velmi dobře.

  308 s tímto motorem funguje také jako jakýsi „Bič Boží“ na různé gaunery ve služebních TDÍčkách.. Když jsem dojížděl ke křižovatce vedle Kauflandu ve Vysočanech, přijížděl jsem zrovna ve chvíli, kdy se z vedlejšího pruhu snažil nacpat před ostatní řidiče chlápek v Octavii. Plyn na podlaze, ozvalo se známé zzrrrr a chlápek zmizel za „mou“ černou 308. Zkusil to pak ještě jednou (to mu už nejspíš testosteron s adrenalinem tekly všemi tělesnými otvory ven) na plné o něco dále a skončil ještě hůř, protože jsem ho nechal s připraveným motorem na dvojce dojet až na mou úroveň, abych mu opět elegantně zmizel. Pobavená ješitnost z mé strany, zoufalá konfrontace neznalosti a předsudků z strany toho druhého. THP funguje s bizarní návykovostí a to se dělá i její silnější derivát…

  V mých očích hodnotu 308 sráží rozbředlý zadek, který nekoresponduje s atraktivní a dravou přídí, neprakticky titěrný vstup do zavazadlového prostoru a chatrná madla dveří. Jinak slabiny nemá, protože i mnou kritizovaná spotřeba vycházela z opravdu brutálního jízdního stylu a v případě, že se řidičovi podaří udržet v rozumných jízdních mezích, nepřesáhne devět litrů ani ve městě. Standard vidím okolo 7,5 l/100 km. Dlouhodobě níž to půjde jen s velmi důrazně defenzivním stylem jízdy.

  Pro mluví prostornost, velmi dobré zpracování a materiály v interiéru, odhlučnění a pocit, že řídíte auto o třídu výše. Také kvalitní sedadla a propracovaná ergonomie.

  308 je jeden z mála „Francouzů“, kteří nabízejí relativně rozsáhlou možnost individualizace, což jej posouvá o půl stupně výš, než třeba Mégane a o pořádný stupínek výš, než sesterskou C4.

  Proti mluví nepříliš dokonale zvládnuté odizolování rázů zadní nápravy, které sice není špatné a oproti zmíněné C4 je o řád lepší, nicméně přesednutí třeba (v extrémním případě) z Golfu je skličující.

  Celkově je ale 308 velmi dobré auto.

Nižší střední třída: Toyota Auris Nižší střední třída: Opel Astra (The show must go on)