-
Liptovský Mikuláš – Huty
Tuhle cestu mám nejradši v noci (tak jako většinu), ale hlavně na podzim, když prší a je nevlídno. Nevím proč, možná proto, že jsem ji jel poprvé přesně v takovém čase, tenkrát ještě s Fiestou XR2i (páááni, to bylo dělo 😉
Pokud míříš z Tater na západ a nechce se ti táhnout v kolonách aut a riskovat při předjíždění v nepřehledných zatáčkách, umíš dobře točit volantem a chceš si užít trochu divočiny, zamávej v Liptovském Mikuláši dálnici a Liptovskou Maru objeď pěkně ze severu. Podél Mary dávej pozor, je to sice krásná silnice, ale chodí po ní hromada lidí, co jdou do nedalekého aquaparku – buď trpělivej, tvůj čas ještě přijde.
Za Trnovcem se můžete začít seznamovat, pár zatáček v jabloňové aleji cestou do Matiašovců jsou tak akorát na zahřátí pneumatik. Jen pozor, pár jich je na horizontu, tak ať tě holka nevyhodí ze sedla cestou na startovní čáru. Za Matiašovcami už ti dává najevo, že se máš připravit, tak ji dobře poslouchej – přidala se k Tobě dravá horská říčka a někde vysoko nad sebou jsi mezi stromy zahlídnul odlesk svodidla – jo, tak přesně do těch výšin se máš dneska kámo podívat.
Všechno zahájí levá 3, jsi na startu a tak pěkně opatrně a drž se na šedesáti, ale měj tam dvojku, která tě pak krásně vytáhne. Za zatáčkou rychle zjistíš, že tě čeká rovinka a prudkej stoupák, šlápni na to – máš jen 300 metrů na to, abys tam měl aspoň kilo, ta další zatáčka je pravá 2 a stále prudký kopec. Nezapomeň si před ní najet co nejvíc vlevo a na jejím vrcholu pak ukliď jehličí na krajnici, dá se s přehledem projet i 120. Před horizontem tě pak čeká esíčko, nezáludný, jako když se ti holka v náručí vlní na tvůj oblíbenej ploužák. Za horizontem nic zvláštního nečekej, rovinka 800 metrů, pravá 1 a 500 metrů rovinka.
A pak ti tahle slečna nabídne svou první vracečku, tak se ukaž, co v tobě je. Levá 5 a za ní stoupání, tak co s ní uděláš? Kopni tam dva a sleduj bílou čáru krajnice, ať máš hodně místa tam, kde ho budeš potřebovat, dobrzdi si na 70, drž tu svoji káru pod plynem a ve vhodnou chvíli ji pěkně začni stáčet na vrchol. Silnice je dobře klopená, tak určitě cítíš, jak se do ní krásně opíráš. Až se dotkneš krajnice na protější straně, přidej trochu plyn – ne moc, ať nemáš v příkopě rande s patníkem, tak akorát, aby ses dostal na svou stranu silnice a nechal se jako paša vynést ze zatáčky a zrychlil před další pravou 3.
Před touhle musíš cítit, že máš pod plynem dost výkonu, ona totiž tahle holka není sama. Za ní se skrývá její sestřička, levá 4. Už jsi to někdy zkoušel se dvěma zároveň? Tak tady si užiješ. Tu první jsem vzal za 3 v devadesáti – tady ti doporučím něco, co doktoři nazývají coitus interruptus a je to prý nejhorší metoda antikoncepce, tak se snaž, ať nemáš průšvih. Když jsi na vrcholu s touhle slečnou, musíš přibrzdit, abys zvládnul i tu její ségru. Z devedesáti se schlaď nejmíň na sedmdesát, pokud jsi správně vystihl ten okamžik a polechtal jsi brzdu, máš káru rozpohybovanou tak, že míříš rovnou na tu druhou, podřaď na dva přichystej se na pravou stranu, tak jako v první vracečce. Pokud jsi všechno zvládnul, máš při výjezdu na tachometru nejmíň devadesát a řadíš 3. Jen tak mimochodem polkneš, protože jsi za posledních několik vteřin stoupal jako stíhačka, překonal jsi převýšení 500 metrů a pro zalehlý uši jsi už přestal rozumět motoru svýho auťáku.
To nejdramatičtější máš za sebou. Za stoupáním následuje pravá 3 a dlouhá táhlá levá 2. Ale ty už zvládneš bez problémů při 120. Za další pravou je v pravé 3 na levé straně parkoviště. Dej si pauzu a zastav. Ne že bys potřeboval odpočinek, ale pohled odsud dolů na Liptov je jeden z nejkrásnějších. I když je tma, tak dole vidíš světla aut, co se ženou po dálnici ke svým cílům, zatímco ty si tady užíváš. A když budeš mít štěstí, uvidíš v zrcadle Liptovské Mary Měsíc v úplňku. Pak se vrať a tu svoji pohlaď na volantu a hezky nahlas poděkuj. Zaslouží si to, a nejen kvůli těm posledním patnácti kilometrům…
Pohled z odpočivadla před Huty na Liptovskou Maru,
v pozadí masiv Nízkých tater
Martin – Fačkovské sedlo Svítání
6 Responses to Liptovský Mikuláš – Huty
[1]
29. 10. 2006 v 9:12GTI
Moc hezké, Pite.
[2]
29. 10. 2006 v 16:57b@bi
Tak tenhle blog mě opravdu překvapil. Jeden z nejlepších tady. Pite, nádherný příběhy, všecky tři. Hluboká poklona, pěkně napsáno. Až budu mít tu vlastní a dost zkušeností, tak se tam podívám. Zní to lákavě.
[3]
29. 10. 2006 v 17:19Pit
Díky moc b@bi, potěšil jsi mě. O zkušenostech to zase tolik není, je to o pohledu. Zamilovat se může i úplně nezkušenej zajíc – a možná ještě bláznivějc než zkušený bard (za toho se teda zatím ani náhodou nepovažuju 😉
[4]
29. 10. 2006 v 17:42b@bi
Ja myslel zkušenosti na provádění toho, co tady popisuješ. Pravá 5….
[5]
8. 12. 2006 v 14:50petra
Tuhle cestu znám!Jezdím tam za babičkou.Bydlí přímo na Hutách.Je tam nádherně a klid.
[6]
9. 12. 2006 v 20:45Pit
Čau Petro, tak to jsi šťastnej člověk. Je to jeden z nejkrásnějších koutů světa, kterej znám. A co teprve třeba cesta na kole z Hutů na Malatíny 😉
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.