• MASERATI QUATTROPORTE (1963-1969)

  Kontinentální vozidla Publikováno: 14. 10. 2006

  „Comoditá ed eleganza, classe e sicurezza nella berline piú veloce del mondo.“ – Komfort a elegance, prestiž a bezpečí v nejrychlejším čtyřdveřovém voze světa.

  Původní Maserati Quattroporte patří bezesporu k nejnádhernějším autům vůbec. Vznikl v době, která podobným vozům přála, a dnes zákazníci opět objevují krásy luxusně-sportovních limuzín. I když název Quattroporte neodmyslitelně patří do nabídky Maserati, až současná – pátá – generace znamená návrat k původnímu konceptu.

  ---

  

  Počátkem 60. let bylo Maserati na vrcholu sil. Když si Karim Aga Khan objednal speciálně upravené 5000 GT, byl to rozhodující implus pro výrobu velké cestovní limuzíny. Tento projekt byl označen Tipo 107, jako obchodní název pak bylo zvoleno jednoduché pojmenování Quattroporte, což v italštině znamená „čtyři dveře“.

  

  Nový model byl veřejnosti poprvé představen na turínském autosalonu 1963 a v listopadu téhož roku byl dodán první kus. Koncepce byla jednoduchá: rychlý a pohodlný cestovní vůz se čtyřmi dveřmi, to, co by se dnes dalo chápat jako čtyřdveřové kupé. V té době exsitovaly dvě další auta velmi podobného zaměření – francouzský Facel Vega a britská Lagonda Rapide. O návrh se postaral designér Pietro Frua, který vytvořil například Maserati Mistral nebo se podílel na Volvu P1800. Výsledkem jeho práce byla karosérie plná zajímavých prvků. Kapota byla nízká a dlouhá, uprostřed měla nasávací otvor. Chromovaná maska chladiče byla zasunuta hluboko v nízké přídi a před ní byl veliký kovový trojzubec. Přední světla obdélníkového tvaru v rozích přesahovala základní siluetu. Čelní okno bylo velmi široké a zaoblené, a proto zasahovalo i do boku. Střechu držely na každé straně tři úzké dozadu skloněné sloupky a zadní okno bylo podoné tomu čelnímu. Dlouhý zadní převis ukrýval dvě nádrže umístěné po stranách a velký zavazadlový prostor. Koncová světla byla umístěna podobně jako na jiných italských sedanech té doby.

  

  O pohon se staral vidlicový osmiválec s rozvodem DOHC o objemu 4.136 cc. Byl uložen podélně nad přední nápravou a přes pětistupňovou plně synchronizovanou manuální převodovku ZF nebo třístupňový automat Borg Warner poháněl zadní kola. U manuální převodovky se dalo vybírat ze čtyř různých koncových převodů od 3,31 do 4,09:1, standardní poměr byl 3,54:1. V nabídce také figuroval zadní diferenciál s omezenou svorností. Výsledkem byla nebývalá možnost individualizace pohonného ústrojí. Motor dosahoval nejvyššího výkonu 191 kW při zhruba 5.200 otáčkách. V praxi to znamenalo maximální rychlost 230 km/h, zyrchlení z 0 na 100 km/h za 8 sekund, na 160 km/h 25 sekund a 1/4 míle s pevným startem za 16,4 s.

  

  Interiér obsahoval řadu prvků, se kterými se setkáme v dalších autech z té doby. Spínací skříňka byla nalevo od volantu jako u Porsche, na středovém panelu byly po vzoru britských aut nejrůznější páčky. Velký volant s tenkým věncem byl vyroben v kombinaci dřevo a kov. Kaplička s přístroji byla podobná na vozy Aston Martin, vše ale bylo tradičně popsané italsky. Rychloměr byl ocejchovaný do 300 km/h, otáčkoměr končil červeným pásmem od pěti do šesti tisíc, ačkoliv práve zde dosahoval motor maxima výkonu. Interiér byl čalouněný kůží Connoly. Standardní výbava zahrnovala např. elektrické stahování všech oken, přiobjednat se dalo AM rádio, posilovač řízení nebo klimatizace.

  

  Adolfo Orsi, majitel automobilky, chtěl představit Quattroporte i v USA, a proto byl typ 107 pro rok 1966 značně přepracován. Pod kapotu se dostal nový osmiválec z modelu Mexico – objem 4.719 ccm, výkon 220 kW při 5000 otáčkách. Díky tomu vzrostla maximální rychlost na 245 km/h. Touto hodnotou se již Quattroporte mohlo směle porovnávat s těmi nerychlejšími sportovními vozy své doby. Hlavní znatelnou změnou byla čtveřice předních kruhových světel místo původních dvou obdélníkových. Složitá zadní náprava převzatá ze závodních vozů ustoupila konvenčnějšímu řešení. Modernizace se projevila i uvnitř. Interiér byl upraven s ohledem na luxus – více kůže a hlavně spousta ořechového dřeva. Mnoho položek bylo přidáno do seznamu standardní výbavy, mimo jiné i klimatizace. Tehdy jediným vozem kromě Quattroporte, který mohl tímto chlubit, byl Rolls Royce. Výsledkem byl vůz Tipo 107/A, běžně označovaný jako druhá série.

  Quattroporte měřilo na délku 5 metrů, šířka byla 1720 mm a výška 1360 mm. V první sérii (1963-1966) vzniklo asi 260 kusů, ve druhé (1966-1969) zhruba 500. Celkem vzniklo 759 vozů, včetně na základě individuální objednávky dodatečně vyrobených v letech 1970 a 1971. Je příznačné, že tak jako s počátkem je Karim Aga Khan spojen i s koncem Quattroporte – poslední vyrobené bylo totiž určené pro něj a bylo speciálně osazené motorem 4,9 L z modelu Indy.

  Maserati Quattroporte patří řada prvenství – nejrychlejší čtyřdveřový vůz na světě nebo nejluxusnější italský automobil. Mezi jeho majitele patřily největší celebrity 60. let – herci Anthony Quinn, Stewart Granger a Marcello Mastroianni nebo monacký princ a pozdější kníže Rainier III. Peter Ustinov měl dokonce dva exempláře. Fakt, že současné Quattroporte se tomu původnímu v mnoha ohledech podobá, je důkazem nadčasovosti původního vozu a poctou jeho tvůrcům.

ROVER P6 (1963-1977) OLD GENTLEMAN & HIS BENTLEY