• Francouzský Rapid?

  Publikováno: 10. 6. 2013

  Využil jsem možnosti svézt se už mírně ochladlou novinkou z francouzské stáje – Peugeotem 301. Na rovinu říkám, žádný Peugeot Emotion Day. Pohled do rezervačního formuláře na tyto dny a zjištění, že vůz je k dispozici jen 20 minut mi řekl jasné NE, tohle vážně nemá smysl.

  Raději jsem zvolil předváděcí jízdu. Bohužel, má snaha byla oceněna snad ještě skromnějším časovým přídělem. Tím si mě Peugeot opravdu „získal“… Ale pojďme k vozu samotnému, ten za (ne)ochotu prodejce nemůže.

  S vozem jsem měl možnost seznámit se již dříve. Ve zkratce – z vozu je cítit bytelnost. Nemáte pocit, že nevydrží hrubší zacházení nebo horší cesty. Jistě, není z něj cítit německá preciznost, spáry jsou přinejmenším 2x tak široké a některé detaily zamrzí dvojnásob. Plechové víko kufru nebo absence zadních opěrek hlavy jsou ale relativně dobře popsané negativa.

  V přímém porovnání s Rapidem nabízí přesně to, co Rapid obchází obloukem – komfort a onu bytelnost. Už dovření dveří u P301 není žádné jemné „klap“, ale regulérní plechový orchestr. Přitom chce na bicí pořádně přitlačit, aby se dveře dovřely. V interiéru marně snažíte volant přitáhnout k sobě, musíte si vystačit s výškově nastavitelným sedadlem (a volantem).

  Až se vzpamatujete z usednutí, koukáte na přístrojovou desku asi stejně „vytlemeně“, jako ona na vás. Těžko říct, kdo zažívá větší zklamání. Faktem ale je, že plasty jsou opět bytelné, pevné. A především – na pravou nohu je dostatek místa, nikde nic netlačí. Sedím v luxusní verzi, takže zrcátka jsou elektrifikovaná. Navíc klimatizace se též zapojuje do jízdy a ubírá oslíky pod kapotou.

  Ve voze sedíme 3 a já jsem rád, že prodejce nesedí tak těsně vedle mě jako v Rapidu, protože za délku testovací jízdy bych mu dal nějaký ten „lokýtek“… Zvuk motoru jasně hlásí, že jeden válec se z ekonomických důvodů omlouvá za svojí neúčast. Objektivně vzato mám pocit, že 3 české hrnce jsou po úpravě v Rapidu s vylepšením chodu a zvýšením otáček volnoběhu přeci jen lépe harmonizovány. Volnoběh v Peugeotu přenáší jemné vibrace do zbytku vozu.

  Odhlučnění motoru bych přirovnal k dobám Octavie 1. V Peugeotu, zvláště přiložíte-li pod kotel… Vlastně spíše pod kotlík… Tedy ještě spíše pod kotlíček, je jasně patrná „pila“. Z druhé strany z vozu v městském provozu nějaká ta základní dynamika přesto vyleze. Vůz zkrátka jasně říká – marně se snažíš, má kondička je na úrovni padesátníka s 3 bypasy. Základní dynamiku ale splní a vůbec bych se motoru nebál, pokud se po něm nebude chtít dálniční tempo. Naladění pedálů je bezproblémové, jen spojka měla nečekaně k pouze „základnímu“ výkonu tužší chod. Pro chlapa docela příjemné, pro slečnu v žabkách už zřejmě méně. Zřejmě bude jedna spojka pro všechny verze vč. HDi…

  Teď ke kauze „francouzské řazení“ – no jak to napsat co nejvýstižněji… Kdo by čekal bobříka „najdi třetí rychlostní stupeň“ nebo „tref čtyřku napoprvé“, bude zklamán. Stupně zapadají přesně, jen to přesně neznamená totéž jako u koncernu (VW). Jinak řečeno – i desetiletá Fabia řadí lépe. Přesto rozdíl není natolik dramatický, aby vás nějak negativně ovlivnil v rozhodování.

  Každá mince má ale dvě strany a i když zatím mohla slova vyznít poměrně negativně, jsou tu i pozitivní stránky. Ano, i to, že něco je pozitivní, může být pozitivní zjištění. Hned po usednutí si uvědomujete, že sedíte v rozměrově zcela adekvátních sedadlech, která jsou velmi pohodlná. Tvarování je opravdu příkladné a téměř se bojím pomyslet na porovnání sedadel v …

  Raději pojďme dál. V rukou držíte příjemný volant. Tím příjemný myslím velmi příjemný. Malý průměr, vyrýsovaný úchop, příjemný plast. Někomu by snad nemuselo vyhovovat zploštění, ale zřejmě se někdo zamyslel nad podstatou světa a když zjistil, že i zeměkoule je zploštělá, musel tento objev přenést i do tvaru věnce volantu… Ještě že se zrovna při vývoji nedívali na StarTrek…

  Samotná pozice za volantem je víc než dobrá. Dokonce výborná a po podélném nastavování volantu se mi příliš nestýská. Řadicí páka je akorát při ruce, vzdálenost volantu a pedálů i pro 182 cm vysokého člověka pohodlná. Jak to ale bude u jinak vysoké postavy, to si každý musí raději ověřit. Faktem ale je, že Rapid podélné nastavování volantu má a lepší pozici za volantem mi nabídnout nedokázal.

  Další kladné body jdou na vrub výplním dveří. To, že tam nenajdete tlačítka el. stahování – čert to vem i s úroky. Podstatné je, že stahování zadních oken lze ovládat i z předních sedadel bez gymnastické vložky a že výplň je čalouněná. Ano čalouněná. I u takto levného vozu. Jestliže Peugeot si dovolí na lowendovém modelu šetřit na nečalouněném víku zavazadelníku a Škoda mi předkládá šetření rovnou do interiéru, pak jasně dávám hlas Peugeotu. Ať se na mě nikdo nezlobí, ale interiér Rapida, jakkoliv je z estetického hlediska „evropskému vkusu bližší“, působí co do materiálů jako stejně, jak když porovnáte sadu francouzského keramického nádobí s tou piknikovou na jedno použití.

  A pak je tu jízda. Peugeot je opět protipól Rapidu, doslova. Jestliže Rapid jasně říká – na rovném asfaltu umím, pak P301 říká přesný opak. Tedy – na rozbitém asfaltu umím. Horší povrch pro Peugeot neznamená horší jízdní komfort. Tohle Rapid nabídnout neumí a to dokonce ani ve svých nejsvětlejších snech. Jestli je u lowendového vozu důležitější nabídnout jízdní agilitu za cenu komfortu žebřiňáku, to si musí každý srovnat sám. Já dávám přednost pohodlí, lowendový vůz nekupuji na Need For Speed Prague Circuit. Navíc nevím jak ostatní, ale já jezdím po silnicích, které se opravují cedulovou metodou, tedy nová díra, nové dvě cedule (pozor díra + snížení rychlosti). Alespoň že cedule nejsou opatřeny „magickým okem“ objektivu…

  Svých deset minut s P301 jsem si prožil, tak jdeme hodnotit. Na rovinu říkám – Peugeot 301 je ta pravá „šáde“ roku výroby 2013. Ano, stopětka plnící EURO tu a EURO tam. Šáde, na kterou dostanete zelenou ekoplaketu. Šáde, se kterou projdete technickou bez flašky. Šáde, která se při nárazu nenamotá na první sloupek plotu. Je to stopětka roku 2013. Je to limuzína, sedan zahraniční provenience s luxusními prvky příplatkové výbavy. Je to … frantík. Cože? Fuj, brrr, žabožrout, pomsta Françoise Hollanda.

  Zmateni? Jestli ano, pak vězte, že tří pohárků francouzského vína, Peugeotu 301 se základním 1.2 VTi benzinem, se netřeba bát. Je to povedený ročník. Vyzrálé víno plné chuti bez umělých přísad. Není to prvotřídní odrůda pěstovaná na vybraných svazích. Zpočátku je chuť natrpklá, ale pak se rozvine příjemné hroznové aroma jemně ochucené muškátovým oříškem. Zkrátka víno, které zná svoji cenu. Víno, které zanechá chuť, kterou slibuje. A to dnes není úplná samozřejmost.

   

Downsizing v praxi Hlas lidu „za 400″