-
Kontroperzní povídka(2.část)
Sice se mi stále někdo snažil rozmlouvat vidinu mého prvního automobilového kontraktu s automobilkou Tata jakýmsi,pro mne zcela neznámým pánem jménem Porsche,ale jak už jsem naznačil,mozek mi jel ve velmi rychlém tempu a na známé dumání moc času nezbývalo…..
Ředitel samotné automobilky neskrýval překvapení,když:zaprvé mne uviděl a zadruhé se dozvěděl o mé objednávce na tisíc novách Tat Nano.Jak dlouho otáleli s pochopením mého úmyslu,tak krátkou dobu trvalo než se ke mně dostala kupní smlouva.Ještě než mé zraky alespoň na okamžik shlédly jeden z vozů,50 mega bylo pryč.Pak to ale přišlo.Tisícovka prcků stála na place a – odešla první vidina využití – vzít dvacetičlenou rodinu společně s neckami na dovolenou – nebo ne??
No,copak otázka,,kam dát děti“,byla to nejmenší,neboť Nano se skvěle hodí i na užití jako bržděný přívěs(ještě jste neslyšeli o autovlaku?),zato umístění tří indických slonů,tak oblíbených mezi ratolestmi,na zahrádku na střechu se nedařilo.Ani použítí Tat co by kolečkových bruslí nešlo se slony moc dohromady.
Dvacítka aut v nenávratnu(rozšlápnuty) a sloni stále nemobilní.Musel jsem myslet….Nakonec byla uspořádána velká reklamní kampaň,kdy heslem:Ukaž že jsi chlap,slon nemá baby rád“přiměla desítky odvážlivců na,jak se později ukázalo:pochod smrti s chobotem na temeni aneb:Jak jsme nesli slony.Pravda rychlost 3km/h nebyla na dálnici vítaná a i v jinak pohodlných Tatách a třiceti stupňovém vedru po pěti osobách v každé,není zrovna nejvlídněji(zbytek flotily vozů jako zásobárny krmiva pro slony a nosiče,nebo příbytky nosičů),ale má vytříbená mysl znovu zaperlila.Pro oživení ratolestí ze kterých se začalo pomalu,ale jistě kouřit,zahnul jsem Nanem do protisměru(svodidla? – žádný problém)a otočen na zadní sedadlo vysvětlujíce neuvěřitelnou hbitost vozítka…..
GP Číny-fotostřípky(Moto GP) Kontroperzní povídka(1.část)
2 Responses to Kontroperzní povídka(2.část)
[1]
3. 5. 2008 v 14:54gld
mám taký blbý pocit že motorizmus ide na tomto serveri bokom..
[2]
5. 5. 2008 v 10:21DRiver
Stále marně přemýšlím, kam to povede… Zatím mi to ale připadá jako klasický příklad stárnoucího grafomana: neschopnost opustit danou myšlenku kombinovaná se stejnou neschopností myšlenku udržet. Třetí část už riskovat nebudu. 🙁
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.