Potřebovali jsme dostat 8 dospělých i nedospělých lidí na jih, tak padla volba na nejnižší cenu. Nechci dělat reklamu, ale kdo shání, tak to vygooglí asi za pár vteřin. Za ten peníz nic lepšího nikde není.

Ford Tourneo Custom Titanium L2 2.0 TDCi 125kW
Rok výroby 2017
Nájezd 30.000km

Na stránkách výrobce se uvádí, že se jedná o luxusní dodávku, jenž nastavuje nové dimenze… tak jsem byl na to zvědav.

Začnu vzhledem. Nový Transit mi přijde nepěkný a ani 9 dní soužití s tím moc neudělalo. Okopírovat 10let starou šilhající Gazellu, jenž kopíruje 20let starý Transit není zrovna designový meisterstuck.
Celé auto je opticky nakoplé do výšky, snad jen záď to trochu zachraňuje.

Začal jsem jako řidič, takže usedám za volant a kvituji, že věnec je jak má být. Trochu škoda, že nemá moc velký rozsah nastavení. Tlačítka na něm mají slabý stisk a nejdou poslepu nahmatat. Ať nastavuji jak chci, pořád mám volant daleko a současně pedály blízko. Pocitově tedy na ně šlapu jakoby seshora, což je tedy velké rozčarování. Ovládání multimédií vynechám. Tlačítek je všude mraky, ale v zásadě mě nezajímají a je to spíše o zvyku k dané značce (i když mně to nevyhovuje)
Zrcátka super, výhled dobrý. V podivné poloze vyrážím.  Motor naskakuje nebývale kulturně a především z venku je výborně odhlučněn. O tom si třeba nové Véčko může nechat jenom zdát.
Než stihnu zmáčknout spojku, start/stop mi radost bere a chcípá motor. Tlačítko na deaktivaci je v dosahu, ale bohužel si to nepamatuje. Neznámo proč se při každém startu uzavře přívod vzduchu, takže mačkací procedura před vyjetím se rozšiřuje.

Je to nové auto, očekávaně vše funguje bez zádrhelů.
Převodovka učebnicově cvaká, je hezky po ruce, jen krátká jednička vs. dlouhá dvojka není pro popojíždění po městě nic moc. Krom toho překáží k výhledu i  ovládání manuální klimatizace. Neochota motoru pod 1500ot. je až otravná, jelikož duní do karoserie jak staré TDI. Moje auto to není, rádce řazení se tváří spokojen, tak ho nechávám trápit se. Po překonání turbo díry se ale hrnou téměř 3 tuny vpřed s velkým elánem a ve výsledku i úsporně. Pořád jsme se pohybovali mezi 7,5 a 8 litry.
Při vyšších otáčkách jede opravdu hezky a stále motor neproniká do kabiny. Akustický klid se změní na prvním výmolu, kdy si člověk uvědomí jak je Tranďák tvrdý.  Není to vyloženě prkno, ale o nějakém plavném plynutí krajinou nemůže být řeč, a to jsou obuta menší  16“ kola z nabídky.  Série výmolu také prozradí, že půl roku staré auto celkem dost chrastí v interiéru, především od posuvných dveří se ozývá drnčení z každého spoje. Výklopná okénka vložená doprostřed bočního okna vibrují za jízdy v podstatě neustále. Řinčení plastů a zvyšující se hluk od těsnění  by hned nabízelo použití systému vnitřní komunikace, tj. zabudovaných mikrofonů, leč bohužel. První s třetí řadou si od 100kmh už nepopovídá a ostatní hulákají. Po chvíli tedy přijde na řadu přebytí hluku hudbou a to splňuje vestavěné audio na jedničku. Všichni pasažéři mají „svůj“ reprák a ten hraje exemplárně.

Pohled okolo nabízí klasický novodobý Ford,  skládačka tlačítek a prvků od Fiesty po Mondeo. Víceméně s tím nemám problém i když palubní deska není můj šálek kávy. Sedačka vypadá velmi obyčejně a bál jsem se delší cesty, ale podporu všech končetin má dobrou a ani po hodinách se člověk neošívá. Nastavení až na výslednou neuspokojivou polohu dostatečné. Z pohledu řidiče kabina není v nové dimenzi, ale působí kvalitně a pohodlně.

Jízdním vlastnostem jako takovým se vyhnu zcela. Vezou se děti, jede se v poklidu, takže jízdní vlastnosti nepodstatné. Jede to dopředu, dozadu, doleva i doprava, brzdí to, směr to drží = OK.

Po mnoha hodinách a kilometrech spokojeně přesedám na místo spolujezdce. Až v tu chvíli si uvědomuji pitomý tvar přístrojové desky, kterou mám nepříjemně opřenou o holeně. Velký kastlík překáží téměř až nártům a tak si v 5,5m dlouhém autobuse není kam dát komfortně nohy.  Když se otočím za sebe a vidím, že mají cestující za mnou asi metr před koleny, tak závidím. Zkouším si tedy posunout sedačku, což záhy zjišťuji, že není čím. Bezva. Zkouším si alespoň trochu položit opěradlo abych tam neseděl jak na židli, ale zjišťuji to samé. Přední trestná lavice je naprosto fixní. Hrůza.
Hledám alespoň loketní opěrku, ale nacházím jen plastový sklopný dekl v prostřední sedačce, který je na opření příliš daleko a nízko, takže také nic. Při hledání akceptovatelné pozice několikrát odemknu a zamknu auto. Ovládací tlačítka jsou chytře umístěna přesně na pravé koleno. Fajn.

Následně usedám do druhé řady. Po vyzvednutí vozidla jsem byl obeznámen, že nefunguje zavírání posuvných dveří zevnitř a abychom moc nehýbali s klapkami přívodu vzduchu. OK. Hned zjišťuji proč, protože výdechy ventilace ve druhé a třetí řadě jsou snad z petky a celé se kroutí. Nevim z čeho jsou použity ale chatrnost je tedy zarážející.
Vibrující boční výklopné okénko mě rozčiluje velmi záhy, přičemž si všímám systému vyklápění, které je opravdu inženýrské kvality. Tuhé, komplikované, hlučné, tlučné a vyklopené okénko se po zavření posuvek vycvakne ze své pozice a musí se zaaretovat znovu. Okukují místo kolem a všímám si křivého světýlka ve stropě. Myslel jsem, že se zapíná jeho zmáčknutím, což mě vyvedlo z omylu, když po stisknutí „netlačítka“ se celá stropnice okolo probořila a vypadla z gumového těsnění. Uf…
Další rána na oko přichází pohledem na ovládání topení nad hlavou. Pomineme-li kvalitu tak v esteticky moderně pojatém bílém stopu, s bílou ventilací, bílými světýlky se ocitne černý panel ze sporáku Mora, popřípadně z Fordu Escort. Huh…

No nic, sklápím si sedadlo do příjemnější polohy (sláva, i když rozsah je spíše symbolický) a přemýšlím kam si dám lahev s pitím nebo časopis. Ve dveřích téměř u kotníků je neopracovaný plastový výlisek určený pro plechovku či lahev do půl litru obsahu a to jest vše. Trestná lavice nemá zezadu kapsu, stolek, držák, nic… Hmm.
Spolujezdec si všiml mé sklopené sedačky a začíná hledat obdobnou funkci, a nepřekvapivě ji nenachází. Sklopit jdou pouze dvě krajní. Prostřední SAMOSTATNÉ sedadlo je opět fixní. Hmmmm.
Sedíme tedy v prostoru o zhruba 4 kubických metrech a máme 2 držáky na kávu o které si člověk tak akorát rozřízne chodidlo a jednu úchytku na pověšení saka. Na stropě není ani madlo (což se ani nedivím, jestli by bylo upevněno stejně kvalitně jako celý stop a zařizovací předměty v něm).
Nohy si mohu natáhnout až do tramtárie, ale kromě podlahy je není kam opřít. Hledání pozice jak pavouk ve skleničce většinou nemělo výsledek.
Třetí řada je naprosto stejná, akorát ochuzena o monumentální panel topení. Uživatele třetí řady mají na průchod dozadu asi 10cm průrvu, ti šťastnější vpravo si mohou odklopit opěradlo a důstojně projít.

No a jsme v kufru. Ten i v nejosobnější variaci má dobré dva kubíky a vejde se tam toho opravdu hodně. Gigantické zadní výklopné dveře mají ukrutnou sílu a drobná žena se na ně může téměř pověsit a stejně je nazavře. Proces je navíc zakončen ohlušující ranou. Tady však nelze kritizovat, bez elektriky je to zkrátka kus plechu. Křídlové by byly asi obecně lepší.

A co závěrem? Nevim co si Ford pod tou jinou dimenzí představoval, ale obávám se, že Tourneo trochu kulhá na obě nohy. Text zní téměř výhradně negativně, ale je to dáno tím, že to jsou věci co si člověk zapamatuje především. Samo o sobě je to dobré auto, jen má extrémní množství nedomyšlených detailů. Otázkou je, do jaké míry je to dáno příplatky, ale přeci jen ceníková cena za námi provozované Titanium je přes 1 milion a nějaká ta kapsa, opěrka, stolek apod. by měl být asi samozřejmost.

PS: po ujetí pár stovek km se rozsvítila kontrolka, že auto nemá močovinu a je třeba jí urgentně doplnit. Po občerstvovací pauze se alarm uklidnil a oznámil, že je třeba doplnit do 2000km. V cca půlce dovolené přestal hlásit zcela, že je vše OK. Zajímavé.

PS2: Chtěl bych se potkat s autorem nastavení systému Start/Stop. Tato sebevražedná záležitost je opravdu výborná. Pokud pominu důsledky pro motor, tak není nic lepšího, než čekat na křižovatce na správný okamžik vyjetí a přesně když ten okamžik nastane, tak motor zhasne. Následná ztráta 1-2 vteřin může být i fatální…

Před několika měsíci se objevil nový, resp. modernizovaný Renault Kangoo. Poté co se na klokaních linkách začal vyrábět i jeho licenční bratr Mercedes-Benz Citan, byla jen otázka času, kdy vylepší i sebe sama.

O to víc zarazí, že prémiový sourozenec má horší výsledky bezpečnosti a nevalný interiér… ale to je jiná písnička.

Takže co tu máme.  Výhodná akční nabídka v rámci snahy zlikvidovat poslední atmosferické motory. Po faceliftu výrazně lépe vypadající Renault Kangoo 1.6 16V v základu. Za skromný peníz mnoho muziky.  Stará atmosférická šestnáctka se 105 koňskými silami, elektrická okna, zrcátka, výhřev, klimatizace, centrál s DO, autorádio s mp3 a bluetooth,. Nic zásadního neschází.

Auto se zadává do výroby, takže se i předpokládá možnost individuálních úprav.

Smůla, příplatkový ceník  je lákavý, leč skoro nic nelze k této verzi zakoupit. Atraktivnější kožený volant za tisícovku,  airbagy navíc, (V roce 2014 jen 2 ??) ani nic jiného povoleno není.
Nesmyslné rádio na CD je drahé, balík s ESP nebo přední mlhovky také nejsou nejlevnější.

Krom laku tu tedy máme naprostý základ bez koberečků.

Žádné velké očekávání se nekoná. Ať se snaží sebevíc, pořád to je jen malá dodávka a užitkáč z toho kouká každým coulem.

První setkání však skýtá velké překvapení. Vnější tvary prokoukly a užitkový základ celkem úspěšně kryje. Přední dveře mají gigantické rozměry, extrémní úhel otevření, exaktní chod a důstojné „žuchnutí“. Boční šoupačky jdou hladce až se tomu ani nechce věřit. Pátá vrata od stodoly nedrnčí, jen umístění kliky někde u kolen nepovažuji zrovna za šťastné.

A jdeme dovnitř. Vskutku působivá šířka a výška interiéru, solidní vysoký posaz, příjemně měkká textilní sedadla (ta jsou snad naprosto identická se základním Focusem mkII). Odkládacích schránek a poliček nepočítaně. Pohledná palubní deska, kterou mohou závidět všichni konkurenti. Kdo se posadil do Partnera, Dobla nebo i toho Citana zjistí, že Kangoo je o třídu jinde. Striktně tvrdé černé plasty jsou pocitově kvalitní a příkladně slícované.  Krátká řadící páka, loketní opěrka i ruční brzda z Boeingu ergonomicky bez závad.
Vzadu sklopná lavice v poměru 60:40. Jedním tahem zapadne do podlahy a vznikne zcela rovná podlaha, navíc s nízkou nakládací hranou. Vzniklý prostor musí být dostatečný pro každého, pro rodinu to vypadá až dokonale. Velké prosklení, nadbytek prostoru ve všech směrech. Nečekaně opět tleskám.

Také si říkáte, jak může být tak dobré, přitom tak levné? Ideální rodinné auto? Rozebereme to blíže a začne se smrákat

Takže zpět do interiéru a od znova. Na tachometru svítí necelých 10.000km a už má něco za sebou.

Palubní deska je stále na svém místě a nevydává žádné zvuky. Pominu-li podivné ovladače topení na které je třeba si zvyknout, vše stále funguje jak má. Odkládacích schránek je opravdu velké množství nicméně jejich tvar a využití je často nepraktické. Snad nejhloupějším nápadem je umístění dvou držáků na pití. Jeden u loketní opěrky je nesmyslně široký, navíc z jedné strany s nízkým okrajem. Kromě výchozí  poloprázdné plechovky 0,33l vše naprosto nepoužitelné. Vyšší překáží při řazení, a s jiným tvarem nebo vyšším těžištěm pro změnu vypadává ven při změně směru jízdy. Druhé odkládací místo je utopené u kolen, avšak vystupující palubní deska opět znemožňuje vložit cokoliv jiného než malou plechovku. Na rozdíl od horního držáku je aspoň hlubší a pití z něj nevypadává. Můj oblíbený termohrnek tedy zůstává doma na kuchyňské lince.
Nad předním oknem je ohromná odkládací police v niž jsou umístěná sluneční stínítka. Vybrání pro prsty je vždy v krajním rohu. Rychlé sklopení u řidiče je komplikováno mělkým otvorem  a pokud obtěžuje slunce zprava, tak stínítko spolujezdce nejde sklopit vůbec, jelikož otvor na prsty je vzdálen napříč celou šířkou vozu.

Tovární 1dinové rádio v designu 90.let umí dnes naprosto samozřejmou, leč stále nedostatkovou funkci bluetooth alias zabudované handsfree. Během několika vteřin se telefon spároval a od té doby funguje bezchybně. Mince má tradičně dvě strany. Zatímco všechny ovladače jsou velké a robustní, tlačítka na rádiu jsou určena maximálně pro předškolní děti. Nepřekvapivým zjištěním je také zoufalý zvuk 4 reproduktorů.

Časem člověk také zjistí, že páčky pod volantem neumí obligátní trojblik, navíc po drobném pohybu volantem se blinkr vždy vypne. Při rychlé snaze o vypnutí blikače pro změnu páčka přeskočí do protipolohy a tak nechtěně jednou bliknete na druhou stranu. Někdy bych zešílel.
Pod volantem je také ovladač telefonu a rádia. Umístění zvláštní a citlivost ovladačů nevhodná. Před tlačítkový volič hlasitosti umístit kolečko s laděním kanálů, to je ergonomický majstrštyk.
Páčka stěračů je v pořádku, ale to co se při své funkci děje na okně  je doslova výsměch. Ostřikovače vyplivnou vodu tak 15cm nad kapotu, takže na omytí je třeba galon vody. Ramínkové stěrače schované pod kapotou /takže při škrábání zamrzlého okna nejdou odklopit/ stírají nepřesvědčivě, ale uznávám že to může být „jen“ způsobeno trvalým nedostatkem kapaliny na okně.
Nemůžu si odpustit kritiku celé renaulťácké konzole za volantem, na niž jsou umístěny všechny páčky a ovladače. Ta je širší než střed volantu a tak může při nesprávném držení dojít ke skřípnutí prstů.

Dveře řidiče už nemají tak pěkný chod a omezovač vytváří dojem únavy. Stále si nemohu zvyknout na jejich rozměry a hmotnost. Když se otevřou do plného úhlu blížíci se 90st., z místa řidiče na ně nelze téměř dosáhnout. O možných fatálních důsledcích, když při otevření „utečou“ ani nemluvě.

Boční posuvky jsou na tom ještě hůře, aretace dveře zasekne a na zavření je někdy potřeba použít dost nevybíravé síly. Po prvním nadšení dost velká dennodenní otravnost.

Paradoxní situace vzniká s šířkou interiéru. Ta je tak velká, že si téměř nelze pohodlně opřít loket o dveře. Pro silnější postavy to však může být bezproblémové. Horší je to s prostorem za předními sedadly. Po sklopení vznikne mezi podlahou a bočními posuvnými dveřmi asi 20cm mezera, takže menší  předměty  mohou v zatáčce přecestovat na kraj a spadnout do díry. Nelze to asi brát jako mínus, ale konstrukce by dovolila i lepší řešení.

V kufru není co vytýkat, jen zámek by mohl být zakryt aby do útrob karoserie nepadal bordel. Po stranách jsou další odkládací schránky pro nářadí, lékárničku aj. Jsou provedeny velmi jednoduše a lacině, ale účel plní.

První start.

Probuzení k životu začne hned jedna komplikace. Spínací skřínka je ve zvláštním úhlu a zasunout klíček je dílem lovu a cviku. Elektronický startér má nepříjemnou prodlevu. Po otočení jakoby žhaví a až po 1-2 vteřinách nastartuje.  Motor naběhne s vervou studeného osmiválce a až po chvíli sytič sníží otáčky. Chod 16 ventilové jedna šestky je tichý ale nepříliš vytříbený. Neustále se chvěje o kolísá s otáčkami. Tento neduh se po ohřátí o něco zlepší, avšak zcela nevymizí. I v polovině dne se po chvíli čekání na semaforu začne oklepávat jak tříválec.  Pod drobnou kapotou, která nemá žádné odhlučnění  není kromě chybějícího spodního krytu motoru nic zajímavého. Velká samolepka  „support tampon elastiq“ není u Renaultu překvapující.

První rozjezd, první  jízda skrývá další nemilé skutečnosti. Spojka a plyn nejsou v ideálním souznění. Plynový pedál má dlouhé odezvy a díky nízkému kroutícímu momentu motor rád chcípá. Do toho za studena řídící jednotka neustále mění rychlost volnoběhu, což možnost zhasnutí motoru ještě umocní. Celkově chod motoru a jízdní projev je na hranici nebo spíše za hranicí reklamace. Než se ohřeje, tak silně a nepříjemně škube a to dokonce i při 2000ot. Takovou neochotu jet jsem ještě nezažil. Poskakovat ráno po parkovišti jak Louis de Funes mi nepřijde normální.

Nemám s touto auto-třídou zkušenost, takže jízdní vlastnosti byly dalším šokem. Na 15“ kolech se Kangoo kolébá jak parník a neustále plave, přitom nastavení posilovače řízení není tak špatné. Informace od volantu nulové, počet otáček mezi dorazy jak v autobuse, ale jinak asi vyhovující svému zaměření. Problém je v měkkosti podvozku a velkých rozměrech. Při vyšších rychlostech (80kmh+) celé auto jakoby utíká jinam než chcete a nemáte pocit, že jste součástí. Masivní sloupky a palubní deska se hýbe kolem vás, nikoliv s vámi. S odstupem času si na to však lze zvyknout a současně zjistit,  že podvozek vede stopu dobře, jen karoserie na to reaguje se zpožděním.

Tím mohu odskočit k podvozku jako takovému, který je velmi komfortní, měkký a zatím nebývalé odolný.  Skoro se chce říci, že na české silnice přímo stavěný. V rámci možností tichý a ani po ve velkém výmolu nevydá nežádoucí zvuk.

Renault se v reklamách chlubí tituly F1 a minimálně jednu věc si vzali s sebou. Přední kotoučové a zadní bubnové brzdy mají nebývale silný účinek. Brzdí opravdu skvěle, ale bohužel hůře se dávkuji, kdy se prvně nic neděje a pak náhle destičky kousnou do živého.

Auto má relativně málo najeto, tak asi není nejlepší hodnotit výkon motoru. Zatím svých 105 kulhajících oslíků příliš najevo nedává, a ani lineárnost tahu není příliš silnou stránkou. Prvotní neochota vytáčet, při středních otáčkách ožije a záhy ve 4000 umře, aby se krátce těsně před omezovačem opět probral. Podivné…

Na poslední paškál přichází provozní náklady. Prodejce se chlubil, že spotřeba postupně klesne na nějakých 6 litrů. Styl řízení na palubní počítač nemá žádný vliv a s minimálními odchylkami tam neustále svítí značných 8,4 litru. Být to V6, řekl bych dobré…

Podobně jako u předchůdce to zde příliš pozitivy nehýří, ale nakonec si člověk na vše zvykne a po prvotním nadšení/zklamání trochu prozře.

Jak jsem uváděl, nemám s tímto segmentem aut zkušenost, takže závěrečné zhodnocení nechám na každém z vás. Jen si myslím,  že i kdyby mělo dvacet oken, tak to bezpečné rodinné auto nikdy nebude. Jako lépe vypadající užitkový automobil je Kangoo ASI dobré… snahou o zkulturnění  zřejmě i nejlepší cenově dostupné pracovní auto. Nic víc, nic míň.

Jak ten čas letí, ani mi nepřijde tak starý jak opravdu je.  Tehdy se kupoval jako horká novinka a měsíce trvalo, než lidé přestali okoukávat nevšední design auta.

Odsloužilo si porci tvrdých městských a příměstských 130.000 kilometrů a šlo do světa.

Bylo léto 2006 a vše bylo nové, čisté, funkční a relativně moderní.

Je léto 2013 a vše je jinak. Předfaceliftový design už zevšedněl,  motor i technologie jsou za zenitem.

Stará atmosféra již nestačí dnešním parametrům,  byť jej stále považuji za jednu z nejlepších voleb. Odvděčil se příjemným projevem, slušnou dynamikou a nízkými provozními náklady.
Dobře si sedl a stále vrní jako zamlada, přestože ho při cca 80.000km stihl malý infarkt a při nastartování se roztrhl řemen. (mimo jiné, několik dní po garanční prohlídce)
Kromě malé investice do nového se naštěstí nic nestalo.

Ruku v ruce s tím jde převodovka, která řadí rychle a hladce. Od výroby trpí na neochotu zařazení zpátečky ve studeném stavu. To se za celou dobu nezlepšilo ani nezhoršilo.
I převodovka chytla pohromu. Okolo 100.000km začalo cosi z útrob bučet jak elektromotor, a pár dní na to se rozhodla, že přestane řadit vyšší kvalty.
V autorizovaném servisu odhalili vypadlá kolečka a jakýsi šroub dotýkající se přítlačného talíře spojky. Maličkost
Oprava za cca 10.000Kč není naštěstí velké drama.

Podvozek je stejná skládačka jako u Rapidu. Žádná moderna ale funguje perfektně. Všechny díry a výmoly zvládl bez závad a výměn. Jízda je stále na vrcholu svého segmentu.  Tvrdší ale jistá.

Horší časy si zažily zadní „bezúdržbové“ bubnové brzdy. Již jednou se měnily a ani ke konci života nejsou bez potíží. Zarezávají, nerovnoměrně brzdí a skřípou.
Do 100tkm také stihl prorezrnout výfuk pod motorem. Málo ale přece.

Kastle jinak bez koroze, lak bezvadný, stěrače stírají, blikače blikají, klakson troubí. Nikde nezatéká, všechno těsní.
Přední světla už svítí, zadní pořád haprují. Obrysová Céčka se mění na eLka, když jedna z žárovek přestane žhnout. Odborným úderem do lampy se to zpravidla spraví.

S četností používání dveří se také užvýkala veškerá kabeláž u řidiče a v pátých kufrových. Výsledkem byly hned dvě výměny kabelů pro nefungující centrální zamykání, resp. jeho splašené chování. Páte dveře se po stisknutí tlačítka dálkového ovládání dokázaly tak dlouho odemykat a zamykat než vytloukly baterku.

Když se před sedmi lety objevila Fabia/Roomster, tak z interiéru nikdo odvázaný nebyl. Povětšinou tvrdé plasty, strohé provedení, malá výbava. Jenže ani dnes neurazí a přes svá léta je tak nějak bytelně solidní. Stačí ho jen řádně umýt a vyčistit, což teda u bílého provedení plastů není zrovna žádná legrace.

Veškerá vnitřní elektrika funguje, díly drží na svém místě a nevyluzují nadměrné zvuky. Hrubý plastový volant se nevyleštil, stříbřenkové doplňky neoloupaly, nic není výrazně odřené nebo ošoupané. Vysvědčení by bylo téměř na výbornou nebýt pár prvků komfortní výbavy, které mají ke komfortu hodně daleko.

První je nízko položená řadicí páka na kterou si lze bez loketní opěrky zvyknout. V zásadě bych to možná ani nekritizoval, ale vadí mi nepříjemný sálavý chlad, který se v mrazech okolo středového tunelu vyskytuje. Pravděpodobně nedostatečná izolace.
Když je pro změnu horko a pustí se manuální klimatizace, tak ta má ryze nekomfortní funkci udržování teploty na principu mrznu-hořim-mrznu-hořim, nehledě na snížení výkonu motoru o zhruba 200 koní.
Poslední avšak nejhorší je základní provedení sedadel. Cokoliv, co je dál jak 2 hodiny jízdy je bohužel utrpení, přitom výhled z nich i posaz je nadstandardně dobrý.  Stejně tak variabilita a prostornost interiéru.  Většinu času sice zadní sedadla strávila v garáží ale případná instalace zpět je otázkou vteřin. Jedna z mála opravdu Simply Clever věcí.

A celkové vysvědčení za odsloužený život?

Příjemné a jednoduché ovládání
Velmi dobré jízdní vlastnosti
Jednoduchý a úsporný motor
Odolnost a kvalita materiálů
Variabilita zadních sedadel
Velký podélný a výškový prostor
Nízké ceny případných oprav
Poměrně vysoká zůstatková hodnota

Nespolehlivá elektrika
Špatná základní sedadla
Nečekaně brzká vážná mechanická závada

Přes řadu dětských i plnoletých nemocí nebyla koupě chybou. Naopak je to natolik dobré auto, že určité nedostatky lze akceptovat.

Škoda, že Škoda nepřišla s nástupcem dříve. Budu muset vyzkoušet jiný model, jiné značky z jiné země…  a na to jsem opravdu zvědav

Rumíku, děkuji za dobrou spolupráci!

Jednalo se o Lexus IS 220D, který už kroutí pátý rok výroby a stále vypadá velmi dobře. Není to žádný nafouklý obr, má sportovní šmrnc, jen trochu kilogramovou nadváhu a vysokou cenu.
Konkrétně jsem měl 3 roky starý naftový čtyřválec 2.2 litru se 130kW, filtrem pevných částic, v (asi) nejvyšší výbavě, za někdejších nemalých 1,2mil. Tachometr ukazoval cca 35.000km

Z venku nemám moc co dodat, auto se mi líbí, bez výhrad.

V interiéru hned zaujmou fantastická, komplet elektrická, kožená křesla s vyhříváním i odvětráváním. Nemají nijak extra velké boční vedení, ale jinak je to královské posezení, to nemluvě o tom, jak nádherně vypadají.
Neméně mě nadchla dost nepodstatná věc a to zpracování stropu. Luxusní, super jemný materiál, který bych snad chtěl mít i doma na polštáři

Interiér je mix pěkných a příšerných věcí. Spousta pocitově kvalitního měkkého plastu a kůže, a v tom je vražený obstojně vypadající, za to katastrofálně laciný šedostříbrný plast, který se hýbe a šíleně skřípe.
Aby toho nebylo málo, je tam pár dalších laciných doplňků ve špatné imitaci dřeva. Středový tunel se po opření nohou posune snad o půl centimetru, stejně tak výplň dveří s podivně hluboko a daleko umístěnými ovladači oken.
Když je boční okno v pohybu zakřupe jak kdyby bylo přimrzlé, v dojezdu bouchne, navíc se s jedoucím oknem hýbe i výplň dveří. Při zavírání dveří se madlo kroutí a vrže, alespoň že dovření má důstojný zvuk. To neplatí pro kufr, který plechově žuchne.

Na palubní desce je také bezvadný průhledný plast s archaickými hodinami. Celé mi to připomnělo Aiwa-HiFi léta páně 1995.
Ještě nesmím zapomenout na řadící páku, kterou si půjčili zřejmě z Kadetta.
Místa není v interiéru mnoho, hlavně co se týče zadních cestujících. Sedadla jsou sice i pro ně vynikající, ale nohy si už kam dát není.

Volant má celkem tenký věnec a jeho nastavení je čistě elektrické. Přijde mi však, že i v nejbližší poloze byl moc daleko a nízko.
Ovladače jdou pěkně, ale tlačítek je trochu moc a ani intuitivita není zrovna příkladná. Velký displej má trošku archaickou grafiku, ale za to je dotykový a tvoří solidní multimediální centrum. Při zařazené zpátečce se aktivuje couvací kamera, která si moji důvěru rozhodně nezískala, navíc často na obrazovce chyběl zelený nákres auta, takže jsem vůbec nevěděl kam jedu.
Přes vysokou hranu kufru není nic vidět a jako bonus se při couvání sklopí zrcátka na obrubníky, takže není vidět lautr nic.

Za mě peklo, ale je možné, že si na to člověk časem zvykne.
Ještě k zrcátkům – jsou sice velká, ale s podivnými skly ve kterých se blbě sleduje provoz.

Startování je tlačítkem, bez nutnosti někam dávat klíč. Motor naskočí tiše a hladce. Celkově odhlučnění je velmi dobré, jak od podvozku, tak od motoru. Běží opravdu sametově, zvuk má i vzhledem k objemu tak napůl cesty mezi 4 a 5 válcem. Líbí.

Jízdní vlastnosti by měly patřit k tomu lepšímu avšak řízení je zvláštně tupé a jakoby opožděné za reakcí řidiče. Řazení šlo přesně i když z převodovky lezly podivné zvuky. Práce se spojkou je dílem zvyku, osobně mi moc nevyhovovala, zabírala až příliš nahoře.
Brzdy se dobře dávkují a neméně kvalitně brzdí… aspoň něco.

Komfort je však ukázkový, auto na 17“ slušně drží stopu (někdy se trošku zavlnilo – možná špatné pneu Bridgestone) a současně krásně filtruje nerovnosti. Od podvozku nejdou žádné nežádoucí rány. Přesto, že je palubka vrzací, za jízdy se téměř neozývá a ani nikde jinde není nadmíra pazvuků.

A borec na konec. Motor. Jak jsem psal, jde krásně tiše, avšak i nadstandardních 130kW má s 1660kg! těžkým vozem dost práce. V nízkých otáčkách ho enormě dusí filtr pevných částic, až kolem 1800ot. se probere, u 2000 přijde kopanec jak vrata a teprve poté vyrazí. Převody jsou hodně dlouhé (jednička ukrutně krátká) a tak šestka je pouze na dálnici, jinak se motor dusí. I 1500ot. je pro něj málo a vydává dunivý zvuk neochoty jet. V pásmu 2000-4500 jede celkem solidně i když bych opravdu čekal více. Filtr a hmotnost to však zazdí. Spotřeba prý bývá kolem 6,5 litru. Já tedy jezdil skoro za 9… ale v rámci testování to nic asi nevypovídá.

Škoda. Moc pěkné auto je sestřeleno tristními chybami v materiálech a udušeným motorem. Celkem chápu, proč v této kategorii každý skončí u A4, 3er nebo Céčka…

Foto z nového, fototechnilogiemi se chlubícího, leč špatně fotícího mobilu

[Zde je video, které nemůže být zobrazeno ve feedu.Pro zobrazení videa navštivte tento blog.]

Mám v ruce konečně trochu důstojnější vystřelovací klíček dálkového ovládání, který oproti Fusionu již nevypadá jak ožvýkané párátko, i když plast z kterého je vyroben je poněkud pochybný.
Klíček patří k stříbrnému, stále dobře vypadajícímu Fordu Focus 1.6 Duratec s rovnými 100 koňskými silami, akční výbava Trend Plus, datum výroby květen 2011, za velmi sympatickou cenu 270.000 Kč.

Standardní výbava
• Elektronický stabilizační systém (ESP)
• Airbag řidiče a spolujezdce, boční airbagy řidiče a spolujezdce a stropní airbagy pro cestující na krajních zadních sedadlech
• Klimatizace včetně vnitřní recirkulace vzduchu
• Stereorádio s CD přehrávačem, 6 reproduktorů, dálkové ovládání na sloupku řízení, zásuvka pro připojení externího přehrávače
• Sportovní přední sedadla
• Tříramenný kožený volant (buď je to imitace kůže z hrocha, nebo nevěřím)
• Elektricky ovládaná přední okna s jednorázovým otvíráním na straně řidiče
• Vnitřní kliky s hliníkovou povrchovou úpravou
• Palubní počítač
• Elektricky ovládaná vyhřívaná vnější zpětná zrcátka s integrovanými ukazateli směru
• Funkce denního svícení
• Přední mlhová světla
• Zadní spojler
• Kotoučové brzdy na všech kolech
• 16″ ocelová kola s kryty kol se 7 paprsky
– na podlaze chybí koberce (?)

Stříbrný „šíp“ stál před dveřmi a na tachometru svítilo panenských 27km. Z venku autu nechybí prakticky nic, 16 palcové plastové kryty kol dobře maskují chybějící alu.
První pohled dovnitř dojem nezkazí, přehledná palubka střídmého designu (za mě plus), vše je tam kde to čekáte. Lehké rozčarování je ze zápachu novoty, který je poněkud nevábný, připomínající směs lepidel a ftalátů.

Prostoru je dostatek příčně i podélně, nejinak je tomu vzadu. Na nohy je místo akorát, což je při kompaktních rozměrech velké plus. Pochvala i za dobře dimenzovaný kufr.
Po ohmatání stejně špatného porobetonového volantu, který má však dobrý průměr i tvar si všímám příšernosti uprostřed budíků. Plastový trojúhelníkový výstřelek nezapře svůj hliník z tržnicové hifi věže. Zbytek palubní desky je už lepší, stříbrné obložení nevypadá tak lacině, je čistá, přehledná, aneb v jednoduchosti je síla. Rádio s CD na dnešní dobu nečekaně neumí MP3, nemá AUX či USB a bohužel ani extra dobře nehraje.

Na paškál ale přichází mnohem horší věci. Spodní díl palubní desky je tvrdý s nepříjemným rohem, který mě tlačil především v pozici spolujezdce. Výplň dveří je taktéž tvrdá a neoplývá kdovíjakou estetickou krásou. Pouze klika dveří a madlo působí hodnotnějším dojmem. To, že se šetřilo lze vidět na každém dílu, ale bude hůř.

Přímo šokující je dílenské zpracování. Spára mezi palubní deskou a dveřmi je dole obvyklých pár milimetrů, zatímco nahoře tam lze strčit celou ruku.

Kastlík nepasuje ani z leva, ani zprava. Kryt reproduktoru ve dveřích je tam fláknutý na hulváta, takže nelícuje ani s jednou stranou.
Tapec u kraje s oknem lze lehce odsunout do takové meze, že není problém sahnou prsty dovnitř dveří. Obložení A sloupku nedrží pevně ve své poloze, a středový tunel je vzadu obložen kobercem, který asi 1cm levituje nad podkladem. To že krytka zrcátka na stínítku je zřejmě z obalu TetraPak a kroutí se jak papír, to už vem čert. Zbytek je ale na rok 2011 a nové auto dost extrémní.

Nepotěší ani několik velmi ostrých hran o které jsem se málem řízl. Především napojení středového tunelu v místě, kde se zacvakává bezpečnostní pás má nádherný břit.
Pro detailisty (pro mě), je k zaujmutí systém posunu předních sedadel. Zvuk práce s tímto mechanismem nemá daleko k pružinové matraci po úderu bouracím kladivem. Nu což, někde se ušetřit muselo.

Zatím to tedy nevypadá nejlépe, ale jdeme vyrazit na cestu, tak snad to bude lepší. Duratec poněkud hůře startuje. Klíček se musí déle držet, ale pak naskočí kultivovaně a velmi dobře odhlučněn. Těžko se vyjadřovat k agilitě motoru, když má najeto pár kilometrů, takže to asi přeskočíme. Motor je zatím dole velmi tupý, až při vyšších otáčkách slušněji táhne. Zvuk je dlouho nevtíravý, při přišlápnutí se sportovním akcentem. Spotřeba se držela kolem 8, takže není co vytýkat, navíc jak jsem uvedl, vypovídací hodnota je u nezajetého auto nulová.
Venkovní zvuk je až překvapivě pěkný, u výfuku dokonce chraplající (snad tam není díra).

Do pozitivní části musím dát ještě jednu negativní, a tou jsou sedadla. Jsou sice tvrdá s pěkným bočním vedením, ale značně nepohodlná, po 100km už jsem nevěděl jak si sednout. Vzadu je jen lavice, bez sklopitelné opěrky. Kvalita podprůměrného sezení identická.

Na jízdu si těžko bude někdo stěžovat. Ford umí a to se zpochybnit nedá. Do zatáček se vrhá s lehkostí, nenaklání se, krásně kopíruje terén a přitom 16ky dobře filtrují díry a nerovnosti. Komfort ukázkový. Volant klade správný odpor. V autě je navíc nevídaný klid, vrzání se naštěstí nedostavuje. Aerodynamický šum je v běžných rychlostech minimální. Nad dálničním limitem už dramaticky roste, včetně hluku od motoru. Občas jsem sice zaslechl trochu nezdravé zvuky od nápravy, jako kdyby tam něco zaklepalo, ale na to bych nebral zřetel. Nové brzdy trochu koušou, resp. na začátku se nic neděje a pak se zahryznou (opět… nový vůz, nehodnotím). Řazení jde hladce, práce se spojkou byla v mém případě trošku obtížnější, ale jde jen o zvyk.
Škoda, že uvedená motorizace má jen 5 převodových stupňů, šestka by z ekonomického hlediska bodla jako sůl.

PS: Pobavil mě i výrobce, případně prodejce (Charouz), který dodává příručku k obsluze na jiné auto, konkrétně na nový model, takže o svém si moc nepřečtete.

Jak to nakonec zhodnotit. Za 270 ve výbavě, které prakticky nic nechybí, lze leccos odpustit… vlastně asi všechno. I přes značnou část negativního textu je to velmi dobré auto, pokud někoho netrápí kvalita zpracování interiéru, tak nemá zásadnější vadu.
Je to vlastně spíš k zaražení, že tak dobré auto může tak zklamat na montážní lince, v dnešní době a od renomovaného výrobce obzvlášť.

Škoda … ale zas těch 270, no neber to

(nebylo to původně plánováno, takže fotky jsou jen rychlovky mobilem)

Konkrétně teď sedím na zadním sedadle zapůjčeného samoletu Dodge Caliber, jsem na HighWay nedaleko Daytona Beach a v rámci nudy otevírám netbook abych sepsal svoje dojmy z tohoto velmi specifického autotrhu.

Vzhledem k tomu, že se v amerických značkách prakticky vůbec nevyznám, tak se jim pokusim spíše vyhnout, ale o tom až později.

Snad na nikoho nezapomenu a snad si na vše vzpomenu:

Alfa Romeo – absolutní nula – najeto 4000 mil, 6 států, neviděl jsem ani jednu.

Audi – A3 Sportback semtam k vidění, A4 v předchozí generaci poměrně často, stejně tak A6 a TT. Opoznání méně už A5, Q5 a Q7, ale taková rarita to není.

Aston Martin – tuším 2-3 kusy DBS nebo Vanqish, ale v množství zde jezdících sportovních aut absolutní minimum.

BMW – oblíbená je tu především trojka ve dvou posledních generacích, pár pětek a sedmiček se na silních taky vyskytuje, ale co do množství je na tom zhruba stejně jako Audi. Nejvíce jsou k vidění X5 a X3

Bentley – jeden Continental, toť tak vše.

Citroen – jeden citroen byl přistižen… viz foto

Fiat – 0

Ford – mnoho, mnoho, mnoho amerických SUV prapodivných tvarů a velikostí. Z námi známých je tu dost Focusů ve všemožných tuningových úpravách a tak nějak bych to spíše označil za zmršeniny. Krom toho 9z10 focusů je sedan, hatchbacků první generace je tu minimum. Všechny ostatní fordy jsou čistě amerického původu a vzhledu, často ve velmi zvláštních kreacích aneb pes a kočička vařila auto. Kus z Focusu, kus z Fusionu, kousek z Exploreru, dáme na to bílá zadní světla, dva metry čtvereční chromu a nějak to dopadne. (vlastně jako v evropě) Vyjímku tvoří nový Ford Taurus, který vypadá parádně a mohli by ho klidně poslat do evropy. Druhý povedený kousek je Ford Fusion – pěkná limuzínal. Čekal bych tu třeba Mondeo nebo Kugu, ale ani ťuk.

Ferrari – méně než bych čekal, pár Moden a starších 348, jinak skoro nic.

Honda – první horký japonec. Snad druhá nejpočetnější značka na silnici. Nespočet CRV, Civiců a Accordů. S Accordem jsem měl trochu kříž, protože jsem tu viděl asi deset rozdílných aut a všechny se jmenovali stejně. Paradoxně náš Accord tam jezdí pod značkou Acura. V Segmentu MPV tu Honda exceluje, model Oddysey je tu vyloženě na každém rohu. Mezi malými Jazzík a Fitka. Nejzajímavější, i když neevropská záležitost je kostička Element. Krabice od bot, která se mi po chvíli začla fakt líbit, obzvlášt v oplastované dvoubarevné verzi. Ze zadu je to sice mix Multiply a Yetiho, ale jako komplet to je opravdu zajímavý!

Hummer – tuze málo. Projít se hodinu po praze, potkám jich dvakrát tolik.

Hyundai – teď jsem zrovna potkal Hyundai Touring (převlečená i30CW), jinak je tu v oblibě nová Elantra. Nevypadá vůbec špatně (na místní poměry). Chvílemi se mihne i Accent, SantaFe nebo starý Tucson se Sonatou. Tím tak výčet Hyundai končí.

Infiniti – taky nemá špatné skóre. Na to, že tuhle značku moc nemusim, tak třeba pětatřicítka je opravdu líbivá. Luxusní sedany Infinity jsou populární, ale osobně mi nic neříkají. Je to takový americký unisex, který zaniká v desitkách podobných aut. Rozpoznatelné v davu jsou jen pěkně nalaďěnou výfukovou soustavou.

Jaguar – celkem dost X-Type a S-Type, jedno dvě XF.

Kia – ruku v ruce s Hyundaiem, Sorento jednou denně, Soul dvakrát, takže opět zbývá jen dvojče Elantry – Kia Forte … upřímně vypadá mnohem lépe než Hyundai … velmi povedený kousek.

Lancia – Nic

Land Rover – Občas Discovery. Jednou nebo dvakrát jsem zahlédl Range Vogue

Lamborghini – only one a mám dokonce pocit, že to byl Reventon. (?) Matná šedočerná barva s uširvoucím zvukem.

Lexus – zase stejná situace jako Infinity. Je jich tu rozhodně víc, ale povětšinou starší modely obřích limuzín. K tomu se přidává RX300 a asi nejčastější a nejhezčí 250ka

Maserati – více než bych čekal, s Ferrari nebo Lambem rovnoceně. GranTourismo i Quattroporte.

Mazda – v obdobné pozici jako Honda, je jich mraky i když o něco méně jak Hond. Starý 323F se zajímavými rozšířenými nárazníky, což podle mě vypadá lépe jak evropská verze. RX8, MX5 a nemálo trojek a šestek předchozí generace. Starší M3 a M6 prakticky pouze jako MPS. Nová Mazda 6 je spíše rarita, ale za to mohu říct, že vypadá parádně. Je hezčí než ta „naše“. Zadní partie jsou elegantní a k autu se více hodí než ten platfus v evropě.

Mercedes Benz – z německé trojičky nejúspěšnějšíí. C, E, S a ML v hojném počtu. Většinou v poslední generaci. CLS, SLK se taky hanbit nemusí. Krásné CLK už méně, překvapivě prakticky nic z G-family. Občas se objevují i starší kusy v celkem zoufalém stavu.
Dodávka Sprinter tu jezdí pod značkou Dodge

Mitsubishi – takový japonský přicmrndávač. Z toho mála je tu hlavně nový Lancer nebo starší Galanty Jedna z mála značek, která tu má jeden model v americké i „v evropské verzi“. Americký Galant je podivný patvar univerzálního tvaru. Doplňuji ještě Outlander, na ten jsem zapomněl. Viděl jsem i starý Lancer, ale to je ohavný paskvil, který vypadá jak převlečený accent po tuzingu.

Mini – mini válí, prcků je tu dost i když většinou jen v rukou žen či jednopohlavních jedinců. Ono se není co divit, typický američan se tam nevejde

Nissan – jako každý japonec, Nissan tu má také svůj velký podíl, ale stejně jako u nás absolutně ničím nezaujme. Neviditelný uni-tvar Altima, Maxima, Versa zachraňuje jen 350Z a 370Z. Z toho co známe z evropy je tu jen stará Maxima a velký Pathfinder.

Opel – 0 …. kromě převlečených Insignií a Antar by Buick, nebo starší Vectry by Aura

Peugeot – 1ks viz foto :))

Porsche – ze sportovního EU náčiní je 911 nejoblíbenější, Cayenne se taky nemusí svými počty stydět, potkal jsem tu i několikrát Panameru

Renault – 0,000

Saab – Saab tu je v mizivém počtu a většinou to spíše zavání antikvariátem. Něco novějšího od Saabu se moc nevidí, a pokud ano, tak je to 9-3 v kombiku.

Scion – pár krabic, i na americké poměry je to docela exot

Seat – Nula

Smart – Obří amerika s mrňavý auty. I to je realita. Smartů jezdí poměrně mnoho a nejsou to rozhodně brabusy

SsangYong – Nula

Suzuki – Grand Vitara a jednou za uherák se mihne SX4 + pár exotských krabic neznámého jména (něco jako Scion)

Subaru – další japonec, další poměrné slušný úspěch. Outback, Tribeca, Impreza a hlavně nový Forester.

Škoda – pár Superbů, a pár Fabií Combi V6 …. no tak ne… poslední škodovku jsem viděl v Praze v odbavovací hale

Toyota – absolutní drtikol amerického trhu. Nevěřil jsem svým očím kolik tu jezdí Toyot. Bez jakéhokoliv přehání můžu říct, že z deseti aut na ulici je polovina od Toyoty. Obrovské množství různých modelů od nejmenších Yarisů (sedan) až po monstra velikosti malých autobusů. Pravá amerika je dneska japonská, bohužel design je alespoň pro mě stejná uni-sex bída jako Nissan. Mraky modelů, ale všechny nemastné neslané. Z evropský kusů občas Yaris a Prius, trochu přebouchaná Corrola (Auris sedan), potom RAV4 a LandCruiser. Vtipné je, že nová Toyota Avensis se v USA prodává pod značkou Lexus

Volkswagen – asi jediný zdatný bojovník v USA. Na prvním místě bezkonkurečně Jetta, poté Golf IV a V. Šestku jsem viděl jen jednou a kdybych tu kvůli zrušeným letům nezůstal o více jak týden déle, nepotkal bych ani jednu. Golfíci tak nějak už očekávaně, většinou v GTI. Pozadu nezůstává ani Passat B6 a 7, a nesmím zapomenout na Passat CC, těch je vidět mezi Passaty asi nejvíc. Docela k vidění je i Tiguan.a EOS. Tuareg nečekaně v ústraní a jen párkrát jsem zahlédl místní Routan. Kupodivu jsme viděli i mnoho TDIček. Při ceně nafty kolem 13Kč, to se to asi jezdí…

Volvo – druhý a zřejmě jediný evropan, který ještě jde vidět. Staré rodinné kombíky stále brázdí silnice, z nových modelů hlavně XC90 a S80.

Až do nedávna jsem si myslel, že Čínský trh je jeden velký kopírák, v americe to však není o moc lepší. Jezdí tu mnoho aut, které jsou jak z oka vypadlé námi známým modelům. K vidění je malé SUV Acura ala Audi Q5, ale největším přeborníkem je Buick. Takový Buick Milan, který snad přímo sjel z linky na výrobu Cordob, nebo poněkud komicky vypadající velké SUV stejné značky, které má přední grill a světla snad identická s Octavií. Potom další Bujčík (omlouvám se, jména si nepamatuju) nespecifikované třídy, který je něco mezi nafouklou Deltou a Roomsterem a v neposlední řadě ještě jeden kousek, který zezadu obšil Touarega.
Místní japonci na tom často nejsou lépe. Lexus si hraje na BMW a i některé velké limuzíny Toyoty jsou ze zadu velmi obšité po vzoru BMW7. Dále si ještě vybavuji starou Corrolu, kterou postavili dle obrázku Forda Orion.
Velkou pochvalu dávám značce Pontiac. Jeho modely jsou originální a mezi značkami bezkonkurenčně nejhezčí. Především G6, G8 a neznámý malý sporťáček vypadají opravdu dobře. Stříbrnou hvězdu si zaslouží Acura. Malé a střední limuzíny mají sportovní švih a povedený design, který by se u nás rozhodně neztratil.
Z těch ostatních už zmíněný Ford Taurus (výborný, mnohem lepší než Mondeo), potom americká Mazda 6 a celkem mě zaujalo kupátko Honda Civic GT.
Ze sportovního náčiní je to prakticky výhradně famózní Camaro a standartně i Corvette. Mustang taky neurazí, ale jeho četnost je tak vysoká, že po pár hodinách se už téměř okouká
Největší průšvih jsou auta od Saturnu. Všechny jsou nějak pokřiveny, nejčastěji šilhají a celkově zkrátka vypadají hrozně… ruku v ruce s našim dobrým známým SsangYongem

Silnice:

Placené dálnice jsou jsou pěkné a udržované, je to sice všechno hlučná betonka, ale co bychom za ně dali. Neplacené už jsou o něco horší ale pořád je to český sen mít takové silnice. Placené HighWay jsou i na naše poměry levné, po 200 mílích po Floridě jsme platili asi 6 dolarů.
Takhle růžové to ale není všude. Neplacené části u NewYorku nebo Washintonu jsou opravdu děsivé. Silnice jsou rozbitý, občas se objeví neskutečná díra, která je i pro zvyklého čecha šokující. Jediná výhoda je ta, že podobný extrémy jsou na úsecích kde je neustálý traffic, takže rychlost provozu je max 20 za hodinu.
Trochu problém jsme měli s odbočováním doprava na semaforech. Někde se smí jet doprava na červenou, někde ne…. způsob značení je nejistý, přijde mi, že ani sami američané neví kdy mohou jet.
Další stupidita je nefunkčnost pravidla pravé ruky.Všichni dorazí na křížovatku a dále pokračují dle náhody resp. kdo dřív piřjde, ten dřív mele.

Doprava:

Byl jsem obeznámen, že místní jezdí opatrně, pomalu a všichni zhruba stejně. Realita je ale trochu odlišná. Jezdí rychle, chaosově přejíždí z pruhu do pruhu, plynulost dopravy je mizerná. Pocit klidnější jízdy je snad dán je tím, že se všude jede max. 110km/h ale často na dálnici i 55MPH což je nějakých 85km/h.
Nejvíce mě dožírali jejich bez prominutí dementní rychlostní změny (v době kdy mají všichni zaplý tempomat absolutně nepochopitelný). Chvilku jedou 50, chvilku 80, předjedou vás jak Fitipaldi a pak zpomalí. Předjížděcí manévr započínají půl kilometru před „překážkou“ nebo dojedou až na nárazník a začnou panicky brzdit. Něco jako parkování, to je úplná óda na moje nervy -> průměrný američan zkrátka řidit neumí a nikdo mě nepřesvědčí, že je tomu jinak.
Američani také neustále něco tahají jak u nás za totality. Mají auta velká jak Avia, a přesto mají kufry tašky před autem, za autem, a střeše. Neustále někam vláčí vozíky, rampy, karavany, a v neposlední řadě úplný úlet v podobě obrovských obytných vozů, které za sebou tachají „na tyči“ osobní automobil. (samozřejmě bez řidiče… princip uchycení moc dobře nechápu, ale funguje to)
Na silnici nenajdete snad jediné auto, které by bylo ve 100% stavu. Každý má alespoň škráblý nárazník nebo promáčklé dveře. Opakem jsou extrémy kdy ani nechápete, že to drží pohromadě.
Drtivá většina aut by taktéž u nás neprošla technickou kontrolou. Téměř všechna americká SUV v noci neuvěřitelně oslňují a to ani nemluvim o tom, kolik kutilů si tu instaluje xenonové sady. Zbytek co neoslňuje má alespoň utrhlá světla nebo paraboly, takže celou cestu poblikávají. Hrůza hrůz.
Další věc, která mi začla poměrně vadit, je přílišný hluk a smrad na ulici. Pokud člověk pomine extrémní provoz vždy a všude, tak jsou tamní auta zkrátka hlučná a i přes mizivý podíl naftáků i velmi nevonící. Ono je asi opravdu lepší čuchat 5 litrů nafty než 25 benzínu.
Kapitola sama o sobě jsou kamiony, které překročují snad všechny hlukové normy co můžou existovat. Stará Líza je proti tomu ševelící elektromobil.

Na druhou stranu se musí nechat, že motorové osazenstvo v místních strojích je působivé. Především mnohoválcové stroje staršího data americké výroby se příjemné poslouchají. Nejeden je teda značně potuněn, což většinou obsahuje monstózní kola a monstrózní výfuk. Tim bych možná nakročil k tématu tuzing, které je zde bohužel taktéž velmi rozšířen. Některé kreace jsou opravdu odporné. Laminátové řvoucí zrůdy vyrobené ze Civicu léta páně 1990 nebo pseudo-lowriderové ameriky s gigantickými výfuky, černými okny, mnoha chromovými doplňky a dlouze se táhnoucí hudbou ořetězovaných máchačů rukou.

Určitě jsem na mnohé zapomněl, takže to případně průběžně opravím nebo doplním.

Fotky nejsou nic moc, protože jsou přeposlaný meilem. Až budou originály a další fotky z ostatních fotaku, tak to nějak napravim. (Fotek a videí máme asi 60GB )

Na dva týdny po USA jsme si po dlouhém výběru ještě z čech objednali Pontiac G6 or similary car. Doufali jsme, že ho tam také najdem ale hned po příchodu do půjčovny bylo jasné, že na parkovišti jsou všechna možná auta jen ne Gé šestka.
Okamžitě nám cpali dvoudveřovou G5, což jsme z prostorových důvodů zamítli a jediná čtyřdveřová možnost byla PT Cruiser, což jsme zamítli taktéž. Po chvilce vymýšlení nakonec vyhrabali finální zázrak, který jsme v polozklamání přijali.

Bílý samolet Dodge Caliber SXT 2.0 16V
Rok výroby 2009
Najeto: 24918 mil
Výkon: 158 koní
Automatická převodovka, manuální klimatizace, rádio cd, tempomat, elektrická okna, 8x airbag a slušnou porci bezpečnostních systému jako abs, esp, kontrola tlaku v pneu atd…toť vše potřebné.

První dojmy:
Nijak dvakrát atraktivní krabice, která jde vidět i v našim končinách.
Vnitřek celkem prostorný, vyšší stavba karoserie, pro naše potřeby poměrně ideální vůz.
Lak byl v slušném stavu, občas nějaký škrábanec, bez koroze
Překvapením bylo, že jsou na autě obuty M+S pneumatiky, navíc tři Firestonky a jedna Pirellka.

Druhé dojmy, aneb sžití s američanem.

PLUSY:

Nic jsem neočekával, ale mile mě překvapil fortelně zpracovaný interiér, který nijak nevrže a vše drží na svém místě..
Uvnitř vozu je příjemné ticho, motor neproniká výrazně do interiéru, od kol a podvozku se ozývají přijatelné zvuky.
Prostornost ve všech směrech. Tři osoby 183-188cm nemají problémy s koleny ani hlavou. Kufr má dostatečné parametry.
Sedadla sice už nevypadali nejnověji, ale i po delších přesunech nikdo neměl rozlámaná záda.
Cestovní komfort je proti evropě nadstandartní
Spotřeba dvoulitru se stále pohybovala při průměrných 8 litrech (75% dálnice / 25% město). Při ceně cca 13Kč za litr to je sranda.
Vynikající audio. Reproduktory zabírají snad třetinu dveří a podle toho i hrají.
Některé zajímavé vychytávky jako například ve stopě umístěná led lampička, „panic“ tlačítko pro spuštění alarmu k odhánění nenechavců, nebo automatické zamykání dveří za jízdy.
I s vypnutými světly po zamčení svítí cca půl minuty „na cestu domů“
Držák na nápoje mezi sedadly počítá s místními monstrozními fast foody a vejde se tam gigantický kelímek McDonald, který má zhruba litr a půl. (Ano, velké pití v mekáčí má litr a půl, malé „jen“ půl litru)
Před spolujezdcem je chlazená schránka na plechovky nebo malé pet flašky.

MINUSY:

Těch je bohužel mnoho a některé jsou v dnešní době naprosto absurdní.
Celý interiér je vyroben z betonovoých plastů s katastrofálně hrubým povrchem.
Středová konzole má vynikající, super tvrdý roh, který vychází přesně do kolene levé nohy – peklo.
Loketní opěrka i madlo dveří je ze stejně tvrdého plastu se strukturou šmirglu, takže po několik hodinách má člověk úplně rozedřený lokty.
Přední sedadla jsou ze zadu obložená podobně příjemným materiálem, takže při rozvalení a opření se o tato opěradla opět šmirglujete kolena.
Paradoxně je tento porobeton nachylný na poškrábání, kdekoliv uděláte nehtem nenávratou rýhu.
Na to, že má auto najeto jen necelých 25 tisic mil, potah sedadel je vytahaný (sedí se ok, ale nevypadá to zrovna dobře)
Přední sedadla mají neuvěřitelné gumové opěrky hlavy s dírou uprostřed, které jsem naposledy viděl snad ve favoritu. Zadní jsou prozměnu součástí celé lavice.
Pásy všech sedadel se v oblibě zasekávají a tahají pás zpátky, takže se musíte každou chvíli odpoutat a připoutat znovu.
Displejů je tam spousta, ale suma sumarum nic neukazují, palubní počítač chybí úplně.
Jakmile rozsvítite světla, všechny displeje pohasnou, takže přes den není nic vidět.
Přední dálková světla svítí hůř než potkávací. Sice člověk vidí o trochu dál ale je to spíš šero než světlo. (potkávací se zhasnou)
Palubní cinkátko neúnavně zvoní kvůli kdejaké kravině
Před spolujezdcem je sice chlazená schránka na pet flašky, ale některé delší půlitrovky se tam nevejdou.
Hned pod chlazenou schránkou je kastlík stupidních rozměrů, takže pokud tam něco nevložíte přesně dle výlisků, nejdou dvířka zavřít.
V celkem designově zdařilých výplních dveří jsou prahistorické kolíky zamykání, které vyjíždějí při odemčení snad pět centimetrů ze dveří.
Vzadu chybí jakýkoliv výdech klimatizace, takže vepředu mrznou a vzadu se dusí
Autozamykání má i neduhy. Pokud řidič neotevře dveře, nikdo se nedostane ven i když auto stojí. (resp. může když si vytáhne ten obr kolík)
Možná detail, ale mně vadil klakson volantu, který se musí zmáčknout silou 10kN.
U takhle nového auta bych bral jako samozřejmost bezramínkové stěrače (všiml jsem si, že v USA je nemá prakticky nikdo)
Další dinosauří záležitost je venkovní napevno umístěná anténa trčící z pravého blatníku. Metrový prut.
Zpracování madla zadního víka kufru je hodně levné, div že tam není klika od vrat.
Roleta kufru je kapitola sama o sobě, uchycení je obráceně než normálně (zacvakává se zespoda) navíc její provedení vyvolává usměv až údiv. Je to jen kus srolované koženky tvaru nepravidelného čtyřúhelníku, navíc po stranách je roztřepená jak kdyby ji někdo vystřihoval doma nůžkami na plech. Kufr tedy zakryje jen zhruba uprostřed a boky jde vidět dovnitř.
Vzadu chybí stropní lampička nebo jiný zdroj světla.
Dozadu je tragický výhled z auta při parkování
Zrcátka mají dostatečnéé rozměry ale zoufalá skla. Hlavně levé je spíš lupa než zrcadlo, navíc ani jedno nepokrývá mrtvý úhel.
Při zamykání vozu zatroubí klakson. Sice jasný signál, ale není nic lepšího než přijet o půlnoci na motel a hezky si tam párkrát zatroubit pod okny bydlících. Bohužel tuhle vlastnost má drtivá většina amerických aut.
No a to nejlepší asi na konec.
Stošedesáti koňový dvoulitr spojený s automatickou převodovkou.
Odezva pedálů je snad dvě vteřiny, motor bučí ale nejede. Při nízkých otáčkách to celkem ještě odpych má, nebo alespoň to odpovídá číslům otáčkoměru, ale když se šlápne na pedál, převodovka po několika dlouhých chvílích podřadí, narve tam až 6000 otáček, motor řve, ale auto nezrychluje. Rychle se odpíchnout z křižovatky znamená řádnou porci psychických příprav zda to stihnete nebo ne. Nevim kolik Caliber váží (jen 1384kg), ale 160 koní by s ním mělo cloumat levou zadní. Tohle je poměrně velký průšvih, který se hodí opravdu jen na tempomat na dálnici, kde při maximální povolené rychlosti 70mil točí lehce nad 2000ot za min. Alespoň, že brzdy brzdí jak mají, i když s tím souvisí další zarážející „výbava“, a to jsou zadní bubnové brzdy. 160 koňový dvoulitr a bubny? No jak myslíte…
K tempomatu si také neodpustim kritiku, protože i po rovině není vždy schopen držet přesnou rychlost a kolísá +- 2 mile za hod.
Poslední i když očekávatelná vlastnost je jízda. Auto pluje, houpe se, nedrží moc dobře stopu. Rychlé změny směru jízdy je potřeba dělat obezřetně. Podíl na tom mají i balonové pneumaticky 215/60 R17.

Závěrem ani nevim co napsat, protože Dodge Caliber má extrémní množství negativních a život znepříjemňujících vlastností a přesto s ním bylo celkem příjemné dovolenkové cestování 
Na zapůjčení je to asi velmi dobrá volba, ale kdybych si ho měl koupit, neváhal bych ani vteřinu a šel o dům dál.

RA

Nikdy jsem nepochopil, proč se ta krabice vlastně tak dobře prodává. Hezký to dvakrát neni, o tolik levnější taky ne. Na druhou stranu si na nic nehraje a je to zkrátka klasický Ford ještě před dobou kynetických patvarů.
Proč ty lidi toho Fusiona kupujou? Proč stojí na každym rohu? Cenovka je sice něco málo přes dvě stovky, ale to stojí i Fabie, Clio, Polo, Punto…, tak proč Fusiona?

Stříbrnou krabici v základní výbavě jsem měl přistavenou před dveřma s najetými asi padesáti kilometry. Reklama malý velký vcelku nelže. V celostříbrné barvě včetně klik a lišt na 15″ alu to nevypadá věru zle…
Poté co jsem usedl dovnitř a vdechl první nijak zvlášt vonící ftaláty mě opravdu překvapila velká vnitřní prostornost, pěkně vytvarovaná palubka a celkově velmi pohledné a kvalitní zpracování. Nikde nic nevrže, necvaká, nepíská (ještě aby jo po 50 kilometrech). Vcelku atraktivně potažená látková sedadla s nulovým bočním vedením jsou tvrdá jak šutr, ale na kratší cesty bezproblémová.
Již v základu, který je teď v nějaké akční nabídce je prakticky vše co člověk potřebuje, auto, motor, rádio na cd, klima a elektrika ve předu.
První věc, která mě začla prudit je stahování oken, trošku nezvyklá a zatraceně laciná kolíbka ovládání okna je extrémně citlivá, takže stáhnout si okno o 3cm dolů znamená asi 8x poštelovat oběma směry než se člověk trefí. Úder dveřmi taky dvakrát nedělá dojem bytelného auta, ale vcelku je to maličkost.
Vzadu je místa překvapivě dost, rovná střecha a totálně krabicový design dělá divy. Lehké vystřízlivění dává kufr, který velikostí neoplývá, ale taková hrůza to také není. Nulová nakládací hrana je velké plus.
Skáču za volant. Na vysoký posez jsem zvyklý z Roomsteru, takže nic k překvapení. Volant obšitý něčím jako kůže je zřejmě vyrobený z porobetonu, ale jinak se drží dobře.
Otáčim děsivym klíčkem tvaru rozžvýkaného párátka, který se od 70.let nezměnil a za nedůvěryhodného zachrčení naskočí benzinový motor 1.4 59kW. Chvilku přemýšlim jestli jsem nezapomněl zavřít dveře nebo mi chybí přední okno, ale bohužel je vše v pořádku. Motor klape velmi povědomým tónem, který znám z Fiesty z přelomu 80. a 90. let. Je to sice benzin ale cvrká to jak některé kultivovanější nafťáky…. Na to jsem už z Roomsteru také zvyklý. Šlapu na bláto spojku a vyrážim. Řadí to hladce a přesně, jede to vpřed. Po každém sešlápnutí plynu se ozve cosi chrčivo-drnčícího z pod auta, ale prý je to normální. Taktéž elektronický plyn po sundání nohy z pedálu ještě dobrou vteřinu pokračuje… no dobře. Svůj venkovní tvar nezapře při vyšších rychlostech, kdy aerodynamický hluk trochu překračuje vhodnou mez. Projev motoru je na svůj nevelký výkon slušný, sice chybí asi dva metry odhlučňovací hmoty, ale jinak není z jízdních vlastností v rámci třídy co vytýkat. Vlastně je, a to jsou brzdy kterým se moc nechce, náběh mají asi čtvrt metru a až na podlaze zaberou (možná je to novotou).

Ač mě tohle auto naprosto minulo, musim uznat, že to je tvrdý oříšek v konkurenčním boji. Za nějakých 250 bych celkem hodně váhal zda vzít Fusiona nebo Fabii (což je asi nejpravděpodobnější souboj v ČR). I přes zdánlivě kritický text se mi to auto fakt líbí a výborné prodeje to jedině potvrzují. Fusionmanie má svůj důvod!

PS: i po zamknutí auta pořád svítí displej palubního počítače. Zajímavá funkce / porucha.

Neuvěřitelné se stalo skutkem. Navtechu průs*r :))