• Citroën C3 1,6 VTi Exclusive (88 kW)

  Publikováno: 21. 4. 2010

  Mini předmluva: Jako prevence případných negativních reakcí ze strany některého z importérů uvádím, že níže uvedený test vyjadřuje jen můj soukromý názor a také nejsem žádným profesionálním (ani amatérským) moto-novinářem.

   

  U Citroënu vědí velmi dobře, že „obal prodává“ a auta s výstředním písmenkem Ë v názvu jsou designově opravdu velmi.. vyhraněná. Nová C3 mezi všemi ostatními auty v segmentu působí tak trochu jako zjevení a zatímco jdu pomalu k ní, párkrát odemknu a zase zamknu centrální zámek.. zrcátka při tom vesele bzučí jak se střídavě sklápí a zase vracejí do normální polohy… C3 v tu chvíli vypadá jako modrá kybernetická beruška, co se chystá odletět.

   Beru za naleštěnou chromovou kliku předních dveří a za chvilku sedím za volantem v ještě extravagantnějším interiéru, než bych byl ještě před nedávnem do nástupce staré C3 řekl. Motor tiše naskočí, beru za měkké řízení a s nečekaně prudkým trhnutím vyrážím na přehlídkové molo.

   Nejmenší mezi malými, aneb kybernetická beruška

   Odjistím zámek kapoty motoru, Nikon se mi houpá na krku jak se předkláním ve dveřích a spěchám otevřít kryt motoru. Silná benzínová šestnáctistovka kultivovaně ševelí na volnoběhu a po několika předchozích nevychovancích konečně nalézám balzám nejen pro uši, ale trochu nečekaně i pro.. oči.

  

  122 koní v úhledném balení. C3 izoluje filcem i benzínové motorizace

  Pod relativně malou kapotou je vše úhledně zabalené, čisté a nezaprášené a motor s armaturami a krytem autobaterie vyplňuje prostor téměř beze zbytku. Vypadá to dobře nejen ve srovnání s miniaturou v Polu, vypadá to dobře ve srovnání se vším ostatním, protože bližší pohled prozradí, že si tu někdo dal opravdu práci a poctivě izoloval co se dalo. Kryt motoru je pokrytý filcovou vrstvou, která nikde neodstává, motorová přepážka mezi kabinou a motorem také a dokonce i přední okraj kapoty je izolován gumovou lištou jako u dveří – na tom nejexponovanějším místě – směrem k předjížděným autům, od kterých za deště nebo v zimní břečce odlétá směrem k motoru ohromné množství špíny.

  Jízlivý úsměv na tváři ovšem způsobil pohled na umístění hrdla nádržky pro ostřikovače. Jak „typique“. To už ho mohli dát rovnou třeba pod sedadlo spolujezdce 🙂 Jinak ovšem není co vytýkat a to i proto, že pohled na světlomety prozrazuje, že výměna žárovky je úplná hračka – veliké a výborně přístupné gumové kryty žárovek potkávacích světel znamenají velikou úlevu i pro mnoho méně zručných majitelů.. nebo (zejména) majitelek 😎

  

  Vidíte v tom Fiestu? Tak to je nás víc. Tady to ale ladí lépe.

  Zavřená kapota odhaluje dosti odvážné rysy na pomezí elegantní až lehce extravagantní reinkarnace původní C3. Světlomety jsou typicky Citroënovské, se složitou architekturou a spolu s Fordovským otvorem v nárazníku tvoří dominantu přídě. Celkově to ale překvapivě ladí a C3 je stylově velice vyvážená a čistá. Jen ta barva, ta mi připadá vysloveně odpudivá a velice dobře si místo ní představím jakoukoliv jinou… třeba bílou nebo zelenou či tmavě šedou.. jen ne tuhle kýčovitou „šmoulí“. Škoda.

   Dívám se na C3 z bočního pohledu, kde nejlépe vynikají její kompaktní rozměry. C3 je nejmenší auto své třídy a převisy vzadu či vepředu jsou opravdu minimální. Je to kulaté a takové.. jak to jen.. roztomilé auto, vyzařuje spíše veselou a uvolněnou náladu, zkrátka pravý opak seriozního a chladného Pola, podivínské Fabie nebo neurčitého výrazu Corsy & spol.

  

  A v černé vypadá ještě mnohem lépe. C3 je skutečně velmi kompaktní i na přímé setkání

  Boční dveře křižují dva výrazné prolisy a spodní linka oken se směrem k „C“ sloupku rozmarně zvedá.. stejně jako u předchůdkyně stejného jména.

  Co ovšem nemůžu překousnout, to je příliš pouťové plýtvání chrómem. Kliky dveří, boční lišta pod okny, masivní rám okolo horního okraje čelního skla a nožky bočních zrcátek spolu s lištou na víku kufru kazí celkový dojem a posouvají vrcholnou verzi Cé trojky někam mimo mé estetické cítění. Naštěstí je nejprodávanější prostřední verze výbavy těchto prvků prosta a jediný kus chromu zůstává jen v místě spojení čelního okna a střechy.

  Přesouvám se k zádi, která je originální a designově velice dotažená. Dominují veliké světlomety, které v oblasti samotných pátých dveří fungují jen jako odrazky, žádná žárovka v nich není. Inovované logo Citroënu se uprostřed dveří dobře vyjímá, zato otvor na zasunutí prstů k otevření dveří by se vyjímal velmi dobře spíš někde tam, kde záda ztrácejí své slušné jméno.. Tohle měla předchozí Cé trojka vyřešené mnohem lépe, protože ušpinění se nelze vyhnout a ergonomické to také dvakrát není.

  

  Originální řešení zádí zvládá Citroën velmi dobře

  Drzý lauf v testované C3 má své místo a komu se zdá tak nějak příliš vystrčený, tomu možná brzy ztuhne úsměv na tváři, protože 1,6 VTi rozhýbe C3 víc, než by bylo možné čekat.

  

  Tři sta pravidelně tvarovaných litrů. Ovšem na lov zapadlých drobností si vemte žebřík nebo lano

   

  Otevírám kufr, vzpěry tiše syčí o víko odkrývá (spolu s tím ve Fabii) největší zavazadlový prostor třídy. Rovných 300 výborně zpracovaných litrů pohodlně stačí k uspokojení většiny potřeb majitelů malého auta. Má to ale jeden háček a tím je nezvyklá hloubka kufru, která je dána jak vyšší stavbou karoserie, tak vysokou hranou zadního nárazníku. Karoserie je díky tomu určitě tužší a méně se kroutí, ale zároveň není úplně jednoduché udržet nervy a čisté kalhoty při vybírání třeba rozsypaných jablek z protržené igelitky z Tesca. Za pravidelný tvar a nadstandardní zpracování ale dávám body k dobru.

   

  Voulez-vous coucher avec moi?

  Dopředu říkám, že interiér C3 je mezi ostatními testovanými vozy zcela výjimečný.. Je úplně jiný, než v dosavadních malých i o trochu větších Citroënech a jak tak sedám dovnitř, oči mi těkají zleva do prava a zdola nahoru.. všechno je jinak, než byste v téhle třídě čekali.

  Kvalitní milenka je vždycky trochu svébytná a interiér nové Cé trojky je tak kvalitní, jak to jen jde. Tedy po stránce materiálů a jejich zpracování. V ničem zde nezaostává za pomyslným premiantem v podobě Pola a navíc přidává nejen o píď lepší materiály, ale hlavně duši. Ale nic není zadarmo a tak se postupně dostanu i k jízlivým poznámkám.

   

  

  Za jedenáct tisícovek se tahle láska k semaforům vyplatí 😉

  Co mě upoutalo hned, tedy opravdu okamžitě, to byl intenzivní pocit světla a vzdušnosti daný obrovským čelním sklem, které Citroën v této verzi nabízí jako standard a v prostřední verzi za příplatek lehce akceptovatelných 11ti tisícovek. S prominutím kašlu na argumenty proti, protože ke každému z nich lze snadno najít „pro“.. ten pocit je prostě neopakovatelný.

  

  35°C ve stínu? Šmíruje vás soused z balkónu? Není problém...

  Výhled ven nemá slabé místo, pohled nad sebe na semafory je možný i tehdy, když stojíte přímo pod nimi, světlo proniká v horní části díky zatmavení jen velmi omezeně a navíc mohu jedním pohybem ruky během sekundy zatáhnout posuvnou roletku a „prodloužit“ tak střechu na konfekční velikost průzoru v panzerwagenu. Někde však soudruzi z Francie přeci jen udělali chybu.. vnitřní zrcátka v clonách úplně chybí, což bude pro mnoho budoucích majitelek znamenat šok s následným výletem do pangejtu nebo minimálně zamračený týden.

  Jízda jarním deštěm je pak skutečně za odměnu a upřímně nechápu, jak si může novou C3 někdo koupit bez téhle parády.

  

  Velurové a velmi pohodlné. Příště ale prosím s delším sedákem a lepšími opěrkami hlavy

  Sedím v pohodlných a celkem rozměrných sedadlech s dostatečně vysokým opěrákem a Citroënsky krátkým sedákem.. ale nijak mi to nevadí, sedí se mi dobře a dobrá, tedy opravdu dobrá je i loketní opěrka ukrývající malý úložný prostor. Pod loketní opěrkou je vstup na USB (sláva!) a malá, dobře do ruky padnoucí ruční brzda.

  

  Tak tohle bych dával povinně za příklad všem. Fantastique

  Dole zploštělý volant potažený kůží se výtečně drží a má excelentní tvarování s perforovanou kůží v místě ideálního držení. Jenže nejvyšší verze exclusive (žel) nešetří pouťovými doplňky, takže spodek vnitřní strany věnce je vyplněný leštěným kovem (tedy pokoveným plastem)… zbytečný efekt, v zimě spíš k zlosti, takže další důvod k volbě prostřední verze s volantem standardně „pouze“ v kůži.

  

  Kvalitní a trochu extravagantní.. až na ten klavírní lak a úděsné autorádio...

   

  Přístrojový štít před řidičem je sice originální, ale přesto velmi přehledný a nejdůležitější údaje jsou (konečně) v analogově podobě. Citroën totiž upustil od nevzhledných kapliček s prehistorickým displejem původní Cé trojky a centrální rychloměr i vlevo umístěný otáčkoměr používají klasické přístroje s bíle podsvícenými ukazateli a číslicemi. Pravý tubus pak ukazuje digitální údaje o stavu paliva a ujetých kilometrech. Ukazatel teploty chladící kapaliny chybí, namísto něj našla v prostoru otáčkoměru (že by někdo přemýšlel?) své místo modrá kontrolka se symbolem teploměru. Dokud svítí, je motor ještě studený. Když zhasne, můžete vesele točit 😉

  

  Umírněná avantgarda.. vypadá ale moc dobře a dobře se také čte

  Celá horní část přístrojové desky je z kvalitního matného černého plastu s měkčenou úpravou, střední část je z lakovaného dílu v barvě titanu se zajímavě tvarovanými výdechy klimatizace. Samotná tato kombinace opravdu lahodí oku a nebýt zbytečné kombinace s černým klavírovým plastem okolo autorádia, ovládání klimatizace a pod řadící pákou, bylo by vše naprosto v pořádku. Takhle je to ale přeci jen trochu moc. C3 je skutečně excentrická milenka, zato si ji ale s nikým a s ničím nespletete. Otázkou zůstává, jestli by méně přeci jen nebylo více. Nevím jak vy, ale já jsem odpověď našel během několika málo minut po usednutí do interiéru.

  Tou příslovečnou Achillovou patou estetiky interiéru je ovšem koncernové autorádio a fakt, že Citroënu nestálo za to, aby jej alespoň zabalil do toho klavírového laku nebo jakkoliv duchem přiblížil myšlence originálního a kvalitního interiéru. Bylo zoufale obyčejné, hranaté a „out“ ještě před příchodem nové C3. Zbytečné šetření na nesprávném místě, řekl bych. Ovšem abych jen nehanil, díky příplatkovému sound systému hraje fantasticky čistě, slušně vykreslí basy a výšky a věrohodně podává středy – to vše bez rezonancí z reproduktorů při vysoké hlasitosti. Bezesporu hudební vítěz testu – na plné čáře.

  

  Bang & Olufssen to sice není, ale hraje výborně

  Úhelným kamenem interiéru C3 ale není kvalita či estetika, je jím místo a několik pohledů na něj vám rád zprostředkuji.. protože sám nemám úplně jasno, je-li C3 prostorově řešená geniálně, nebo zoufale. Přikláním se nicméně velmi opatrně k tomu prvnímu 🙂

  Všude v interiéru se nacházejí úložná místa a odkládací plochy, kapsy ve dveřích pojmou pohodlně litrovou pet-láhev a poradí si, myslím, i s větší, mezi autorádiem a řadící pákou je další pár odkládacích míst, pod sedadlem spolujezdce je šuplík na A4, schránka před spolujezdcem je veliká a navíc klimatizovaná..

  Na předních místech je vše v pořádku a možná i výrazně nad průměrem třídy – ovšem s výjimkou malé rezervy nad hlavou, která je dána konstrukcí střechy, do které zasahuje posuvná přepážka čelního skla – se standardním sklem (vyzkoušel jsem v druhém voze s motorem 1,4 VTi) je výška střechy bez připomínek. Šířka interiéru na předních sedadlech a místo pro nohy a kolena jsou výborné a před spolujezdcem vzniká dokonce něco jako „zbytečně velké místo“ pro už zmíněné nohy a kolena.. Smysl to všechno začne dávat až když se pokusíte posadit za sebe.

  Se svými sto pět a osmdesáti centimetry nemám šanci důstojně se usadit sám za sebou. Je to opravdu na hraně a dnes již legendární cesta čtyř manažerů z Prahy do Paříže (pamětníci vzpomenou) by pravděpodobně skončila amputací nohou toho vzadu za řidičem. Situace se ale zásadně mění za řidičkou nebo za spolujezdcem, protože spolujezdec si klidně může posunout sedadlo o dobrých pět a více centimetrů dopředu a jeho kolena a nohy při tom nebudou trpět jako v jiných autech při pokusu o něco podobného – palubní deska před spolujezdcem je totiž posunuta o notný kus dopředu směrem k čelnímu sklu a celé to vybrání má za cíl jediné – umožnit pohodlné posunutí spolujezdce dopředu tak, aby se sezení vpravo vzadu dalo reálně v praxi používat.. nehledě na mnohem jednodušší umístění dětské sedačky.

  Celkově je ale třeba, alespoň si to myslím, považovat C3 za klasického zástupce segmentu B, tedy subkompakt, nikoliv stěhovák nebo MPV. Doby využívání těchto aut coby rodinných kočárů na cesty k Balatonu už jsou pryč a v tomto světle začíná dávat architektura vnitřního uspořádání pro mladé singles nebo i mladou rodinu či starší manželský pár skutečný smysl.

  Konec řečí o plastech a milimetrech, jedem´.

   

  C3sta z místa, aneb raketová ukolébavka

  Seřizuji neskutečně veliká zrcátka z C5, řadím zpátečku po které pípne couvací senzor a vyjíždím na silnici. Netlačím na rozjezdu na plynový pedál nijak přehnaně, C3 mě ale i tak udivuje svou akcelerací a doslova s sebou trhne vpřed. Jednička je na benzínový motor docela krátká a tak vzápětí řadím za dvě a pak ještě výš. Převodovka je docela přesná, řadící páka se ale pohybuje po dlouhých drahách na míle vzdálených exaktní preciznosti třeba takové Fiesty a navíc neklade téměř žádný odpor. K uvolněné jízdě nebo pro dámy je to přesně to pravé, pro peprnější styl více odpovídající temperamentnímu naturelu motoru 1,6 VTi se sto dva a dvaceti koníky by ale více sedly kratší dráhy.

  C3 zatím opravdu výborně zrychluje a nejsilnější motor v nabídce ji propůjčuje dynamiku hravě překonávající většinu běžných aut i o třídu výše.. přitom nijak neobtěžuje hlukem a jadrnější projev přichází až od takových čtyřech tisíc.. to už o sobě dává vědět citelným „bzučením“.  

  Lehké řízení je lehké snad až příliš, překvapivě má ale nepatrné náznaky sdílné povahy a občas se podělí o nějakou tu nerovnost na silnici i s mými dlaněmi. Toto nicméně za nějak zásadně podstatné nepovažuji.

  Blížím se k podjezdu u viaduktu, rovnám rychlost na něco málo přes šedesát a mimo výrazného zhoupnutí a lehkého otřesu na přední nápravě neregistruji nic závadného, podvozek je odizolován od tvrdých ran velmi dobře – na rozdíl od starších koncepcí PSA, které ochotně vydávaly rázy i po přejezdu nedopalků na cestě.. o kanálech a jarních výtlucích ani nemluvě.

  Brzdy před Téčkem v klesání se spolehlivě zakusují a rozvášněnou C3 krotí v rozletu.. nemůžu ale přehlédnout drobnou nervozitu lehké zádě.

  Prvních pár kilometrů za volantem jasně definují určení Cé trojky. Ta je stále tím pohodlným autem co dříve, znatelně ale ztuhla a její podvozek nejen že snese srovnání s ostatními, ale (a to je pro mě osobně asi nejdůležitější) je tak nějak univerzálně komfortní. Díry na kolech o rozměru 195/55/R16 se filtrují s lehkostí a hravě a teprve opravdu velké výtluky o sobě dají vědět tlumenou ránou na dorazu některého z tlumičů. Zároveň je C3 velice dobře izolovaná i v rychlostech, kde už jiní přestávají být příjemnými společníky na cestách. Částečně za to vděčí i výbornému motoru, který se nemusí nijak namáhat do otáček, aby C3 jela.

  V ostré levé zatáčce se Cé trojka nakloní, něžně zaklekne na přední kolo, ale statečně drží stopu a jede dál. Na dvojce vytočená jednašestka ji doslova táhne do zatáčky a mám trochu práce s přeposilovaným řízením. Gumy ale ani nezapískaly a se srovnáním volantu se srovnal i nijak příjemný náklon.

  Jinými slovy, když budete na C3 tlačit, neřekne ne, zejména na větších kolech a statečně se bude držet silnice. Na rozdíl třeba od Fiesty nebo Ibizy v tom ale nic zábavného není a člověk se chvíli musí nutit..

  Rychlý výlet na dálnici prozradil ambice VTi coby pobíječe kde koho a C3 s jednašestkou se umí podívat někam těsně pod dvě stovky.. kdo by to ale dobrovolně podstupoval v malém městském autě? Běžný majitel určitě ne, ale je dobré vědět, že když je třeba, tak to jde..

  Zpáteční slalom mezi kanály musím absolvovat s oběma rukama na volantu a mám s ním mnohem více práce, než třeba v případě Pola, Fiesty či Ibizy.. houpavé přechody z leva do prava a méně strmé řízení nejsou pro C3 tím „pravým okruhovým“.. Na druhou stranu, cca polovina aut v testu dopadla hůř.

  Do cílového parkoviště dojíždím zvolna a užívám si pomalé jízdy a báječnou atmosférou na palubě.. to okno a vůbec celá nálada za volantem prostě svádí k úsměvu.. pro ostatní řidiče bude šofér takové C3 zcela jistě podivín s přihlouplým úsměvem, ale jen do chvíle, než si C3 sami vyzkouší.

   

  Proti proudu, aneb pohodářův sen

  C3 má řadu nectností, které jsem zmínil výše i ty, které jsem nezmínil a uvedu je tady při konečném zúčtování.

  Přes významný pokrok oproti předchozí verzi je řízení stále velmi přeposilované, řazení také není kdovíjak přesné a rodinné potřeby pětičlenné famílie neuspokojí ani omylem.

  V okresním závodu s Fiestou by C3 spolehlivě vyhrála zřejmě jen s Loebem za volantem a hlavové opěrky lze v lepším případě označit jako nedostatečné, třebaže dostatečně vysoké. No a cena nové C3 také není nijak přehnaně přátelská. Zatím.

  To je ale také asi tak vše, protože C3 je zejména neuvěřitelně osobitá a charakterní. Je velmi dobře vyrobená, nikde nic nevrže a nebouchá, materiály a slícování jsou na úplné špičce segmentu.

  Prostorově je řešená velice šalamounsky a opravdu dobře vyhoví svému hlavnímu zaměření – auto pro dva až tři lidi nebo mladou rodinu či starší pár. Ti všichni budou s úžasem a v tichosti sledovat svět kolem sebe přes ohromné čelní sklo, které i ten nejchmurnější den promění v zajímavý zážitek za volantem.

  C3 JE autem spíše pro ženy, které ocení snadné a lehké řízení nepostrádající potřebnou přesnost, lehce jdoucí řazení, výborný výhled všemi směry a pohodlná, rozměrná sedadla z veluru.. nicméně nejen pro ženy, těch je ale na silnicích cca třetina 😉

  Díky rozměrnému zavazadlovému prostoru není problém ani kočárek nebo větší nákup a malý rejd je pro parkování ve městě ideální.

  C3 je jedno z posledních vyloženě pohodlných aut a i přes agresivní přední grill se nesnaží namluvit okolí, že má co do činění bezmála se supersportem. Tahle cesta proti proudu se mi líbí.

Ford Fiesta 1,25 Titanium (44 kW) Hyundai i20 Comfort 1,4 CRDi (55 kW)