• Hyundai i20 Comfort 1,4 CRDi (55 kW)

  Publikováno: 6. 4. 2010

  Mini předmluva: Jako prevence případných negativních reakcí ze strany některého z importérů uvádím, že níže uvedený test vyjadřuje jen můj soukromý názor a také nejsem žádným profesionálním (ani amatérským) moto-novinářem.

  Do některých aut se vyloženě těším, do jiných méně. A Hyundai i20 s motorem 1,4 CRDi s pětapadesáti kilowatty patří jaksi přeci jen mezi ty druhé. Ještě než malou i-dvacítku otevřu a nastartuji, chvíli si ji prohlížím… a zjišťuji, že se v Koreji opravdu velice snažili, aby tohle malé auto splňovalo náročná estetická měřítka evropského zákazníka.

  Usedám za volant a otáčím klíčkem, motor (strašlivě hlučný) naskočí s burácením ne nepodobným hvězdicovému motoru BMW 801… pro méně znalé je ale třeba napovědět, že se jedná o motor z Focke-Wulfu FW 190 z druhé světové války. Volant téměř očividně vibruje, tak ho beru pevně do rukou, nastavím klapky na 15° do vzletové konfigurace, otevírám chladič a páku plynové přípusti posunuji na doraz. Odlétám pár metrů na oblíbenou stojánku, otevírám kapotu a jde se fotit.

   

  Střet civilizací, aneb Kim na exkurzi v Evropě

  Na dunící dieselový motor pod otevřenou kapotou není pěkný pohled, všechno kolem se doslova topí v prachu a marastu z cest, které i20 za těch necelých dvaadvacet a půl tisíce kilometrů urazila. Po nějaké přehnaně pečlivé izolaci kapoty není ani vidu, ani slechu, olejová měrka a plnící hrdlo nádržky ostřikovačů jsou ale velmi dobře přístupné a logicky nasměrované k případné obsluze. První bod. Při pohledu na přístupnost k žárovkám mám ale chuť body ubrat.. kdo jednou zažil výměnu v dešti, zamáčkne slzu 😎

   

  

  Chcete být středem pozornosti vašich sousedů? Nastartujte CRDi v neděli ráno.. slunce pak nejspíš celý den nevyjde.

  Pohled seshora a zepředu odhalí až nečekaně dobře ztvárněnou příď i20.. tady jde doslova o ten příslovečný střet civilizací (Samuel Huntington se asi obrátí v hrobě, ale mě to napadlo na první pohled..), kdy si Hyundai zachovává typické základní rysy svého původu, přidává ale na serióznosti a vyvážených proporcích masivní stavby trochu ve stylu Mazdy a Peugeotu.. 

  

  Vkusná kombinace korejských a evropských genů. Pěkné.

   

  Boční profil i dvacítky je jednoduchý a účelný, řekl bych dokonce i pěkný.. i20 je také jedno z mála aut v testu s vyváženým poměrem mezi předními a zadními dveřmi, takže jediné, co bych opravdu vytkl, to byla malinká a celkem nevzhledná kola s rozměry 175/70/R14, která kazila jinak vydařený dojem a dodávala vozu šmrnc… nákupního vozíku z Tesca. Oceňuji plnící hrdlo palivové nádrže na levé straně = tam, kde je téměř vždy volný stojan 😀

  

  Nebýt těch legračních koleček... na druhý pokus od píky to není špatné.

  To nejlepší z pohledu na i20 se ale, tedy podle mého názoru, odehrává v zadoboční perspektivě. Tam není co vytýkat, tady Hyundai válí a třeba svou starší sestru i30 poráží rozdílem estetického světelného roku. Pěkná protažená světla, šikovně ztvárněné madlo víka zakomponované do prolisu pod logem. Pěkné.

  

  Čisté a uhlazené linie by mohl závidět leckerý konkurent.. o modrém oválu ani nemluvě.

  Otevírám zavazadlový prostor s praktickým a dobře přístupným vstupem a odkrývá se mi pohled na slušně prostorné, leč nepříliš dobře zpracované místo k odkládání nákupu i menšího dětského kočárku. Čalounění doznalo značného opotřebení a poškrábané materiály na bocích nesvědčí o nějak nadstandardně bytelné stavbě i20. Mám zkrátka tušení, že malý Hyundai bude po třech letech provozu zralý na repasi. Ale kdo ví? 😉  

  

  Skladné, leč určitě ne ladné.. a sklápění sedaček prý nic moc..

  Kufr trochu bouchne, obcházím auto a sedám si za volant.

   

  Tvrďák Kim

  S výjimkou starší laminátových ušáků v tramvaji, lavičky v parku pod kaštany a betonové zídky před domem jsem asi nikdy neseděl na ničem tvrdším.. Sedadla svou tvrdostí opravdu atakují rekordy, ale světe div se, zdaleka nejsou nepohodlná. O nějakých skořepinách nemůže být řeč, ale čím déle v nich sedím, tím je mi jasnější, že na delších cestách nebude jejich tvrdost limitujícím faktorem. Částečně i díky chytře řešené opěrce hlavy..

  

  Tvrdé jako ratan.. ale sedí se v nich překvapivě dobře.

  Druhým zajímavým zjištěním je fakt, že za dobu od nastartování a focení už výdechy dodávají do interiéru proud teplého vzduchu – Hyundai evidentně osadil CRDi přídavným topným elementem pro ohřev chladiče. V interiéru už tedy není zima, přičemž se při vzpomínce na polo neubráním jízlivému šklebu 🙂  

  Pohled kolem sebe je ale skličující. Dívám se na interiér ze začátku devadesátých let. Dominuje černá a prapodivné mnohoúhelníkové tvary centrálního panelu z ultra tvrdých plastů. Vlastně tak nějak podvědomě hledám autorádio s kazetou, takže nápis „MP3“ působí přímo jako zjevení.. něco jako nápis „Turbo“ na zádi Škody 105.

  

  Píše se rok 1992 a Hyundai konečně přichází s pěkným a moderním interiérem.

  Interiér je z mého pohledu prostě k uzoufání nepěkný a nevkusný a grafika centrálního displeje odpovídá jeho optickému věku.. Pamatujete na PMD 85 2a? Já ano 😀

  Kde ale i20 překvapivě sbírá body (na značku KIA jaksi nečekaně), to je volant. Disponuje sice rozměry průměrného volantu v rukách chlupatého řidiče náklaďáku, zato velmi dobře vypadá a dobře se drží.

  

  Dojem napravuje pěkný volant. Jenže co naplat, realita je... tvrdá.

  Přístrojový štít už ani nemůže být jednodušší, zato je velice přehledný a dobře čitelný včetně ukazatele teploty vody v chladiči..

  

  Inu.. jsou alespoň dobře čitelné a přehledné.

  Před řadící pákou se vedle zapalovače vyzývavě nastavuje malá hranatá dírka.. sen většiny hudbymilovných a technikou poznamenaných majitelů flash-disců: USB. Toliko jednoduchý datový port, avšak většinou konkurence v základních i středně vybavených provedeních zásadně nepodporovaný.. evropská konkurence s výjimkou Fiatu a sem tam Citroënu spí jako Šípková Růženka, což je škoda.. Na mé „flešce“ se ukrývá 16 Giga místa, což reprezentuje opravdu slušnou řádku několika desítek hudebních CD v plné kvalitě..

  Abych byl ale upřímný, autorádio v testové i20 mnoho smyslu nedává. Nejen že nehraje zrovna excelentně, to málokteré, ale díky všudypřítomné dunivé kulise motoru jej vlastně ani není pořádně slyšet.

  I20 to nijak nepřehání s odkládacími prostorami a dveřní kapsy jsou vysloveně legrační. Zato schránka před spolujezdcem vypadá jako Macocha a pokud si v ní zapomenete třeba plechovku s Colou, budou vás budit v garáži v noci podivné zvuky… není se ale třeba něčeho obávat, to je jen ozvěna z dopolední jízdy, jak s sebou plechovka mlátila o dno někde daleko a hluboko.

  Jak jsem (doslova) znechucený vzezřením interiéru, tak jsem (doslova) nadšení z vnitřní prostornosti. I20 je skutečným králem ve využití místa a tolik prostoru co tenhle malý Hyundai, to neumí nabídnout žádný jiný zástupce třídy subkompaktů. I20 nabízí – zejména vzadu – tolik místa, jako nižší střední třída. C3 je proti němu (vzadu) něco jako Smart. Spíše ale „stupid“, chtělo by se říci..

  Zapínám pás, seřizuji veliká zpětná zrcátka ze kterých je velmi dobře vidět dozadu a vyjíždím na obvyklou trasu.

   

  I 20 městských kilometrů denně

  Hm, celkem přesné řazení, říkám si.. Rozhodně lepší, než v Peugeotu či Citroënu, cca na roveň Renaultu a o něco horší, než to od VW.

  A zatímco si tak dumám, dunící motor statečně žene Kima vpřed, vstříc oblíbenému místu pod viaduktem… Tak se i20 několikrát zhoupne na malých kolech s obrovským profilovým číslem, která auto propůjčují zdánlivou plavnost a docela účinně tlumí většinu menších nerovností. Větší zlomy už ale podvozek utlumit neumí. Hyundai trochu bouchne, nic dramatického se ale nekoná.

  Za viaduktem je náhlé strmé klesání s malým zhoupnutím ke křižovatce ve tvaru „T“.. jedu zbytečně rychle a zprava vidím přijíždět jiné auto.. dupnu na brzdy, ale decelerace mě nijak neohromuje.. abych byl přesnější, ohromen jsem celkem dost, ale je to spíše díky vysoké rychlosti, které se kousek od křižovatky potřebuji zbavit a se kterou si brzdy v kombinaci s nevhodně malými koly a příliš hysterickému ABS nedokáží poradit.. nakonec jsem to ustál, ale jsem rád, že jsem to ráno snídal jen nalehko.. příště beru do i20 hnědé bezpečnostní prádlo, protože jeho brzdná dráha nebezpečně připomíná vzletovou plochu z Ruzyně.

  Už po prvních pár stovkách metrů je mi jasné, že rychlá jízdy okreskami není doménou i20.. Malá a vysoká kola statečně odolávají mým počátečním snahám o zjištění limitů ve vyšších rychlostech.. ty nízké je ale ukáží celkem rychle. Je to ale škoda, protože když už se Kim žene ven ze zatáčky, žene se velmi předvídatelně, neutrálně a bezpečně. Co by s ním udělaly větší „patnáctky“ na dejme tomu sto pět a osmdesátkách, lze jen předpokládat.

  Řízení je takový lepší průměr, relativně tuhé a přesné.. a odtažité.

  V jízdě není více co zkoumat, i20 navíc ani nijak nevyniká v odhlučnění a tak jsem se soustředil jen na tak motoru, který je na svůj objem velmi slušný.. přesto si myslím, že klasická jedna dvojka dává v i20 mnohem větší smysl.

  Závěrečný slalom beru jako zábavnou disciplínu se střídavým pohvizdováním pneumatik, kdy i20 poslušně poklekne na přední kolo, to se zkroutí a poté, co se sníží adhezní plocha, zvesela si zapíská.. Jako městské auto je ale i20 velice vhodné.. dámě by snad ale přeci jen vyhovoval měkčí posilovač řízení, třeba jako v C3.

   

  Soused Kim, aneb zvykejme si na vůni česneku

  I20 je výjimečně prostorný vůz s dobrým zpracováním a z mého osobního pohledu esteticky nepřijatelným ztvárněním interiéru.. ten je exkurzí do minulosti, vpravdě Zemanovskou (Karel) Cestou do pravěku a jinak povedený automobil sráží zpět k zemi.

  Dobré řízení a řazení, extrémně tvrdá a přesto pohodlná sedadla, autobusová poloha za volantem, dobrý výhled.. i20 sice nezapře svůj původ, ale mám pocit, že to ani nebylo úmyslem designérů, je i tak velmi konformním zástupcem své třídy.

  Když už ale nebudete chtít nic jiného, dejte tam alespoň větší kola.. zase tolik to nestojí a nebudete mít takovou spotřebu pracího prášku díky nedobrému sladění brzdného účinku a frenetického ABS.

  Korejská kuchyně je extrémně pikantní a Japonci říkají Korejcům „česnekožrouti“. Kdo nemá rád pálivá jídla a vůni česneku, měl by pomýšlet na změnu bydliště, protože Korejským značkám se v Evropě docela dobře daří a bude se jim dařit ještě víc.. i20 je toho dobrým příkladem. Už v druhé generaci malého vozu se Korejcům téměř podařilo dotáhnout se na mnohem zvučnější Evropské značky. Třetí generace snaživého Kima bude pravděpodobně srovnatelná úplně – s těmi nejlepšími.. ovšem už bude stát podobný balík peněz 😉

   

   

Citroën C3 1,6 VTi Exclusive (88 kW) Volkswagen Polo Comfortline 1,2 51 kW