• CITROËN DS5: PREMIANT STŘEDNÍHO PROUDU

  Publikováno: 8. 4. 2012

  Je chladné odpoledne a já se mračím stejně jako obloha nade mnou. Cítím totiž studený dubnový liják, který mi připomíná, že pro testování auta stojícího jen pár kroků ode mě jsem si nevybral tu nejlepší dobu.

  Alenka v říši (interiérových) divů

  Neztrácím čas a tlačítkem na „klíčku“ otevírám šedý Citroën DS5 Sport 2,0 HDI, který tiše cvakne, narovná zrcátka a rozsvítí diodová světla. Sako putuje na zadní sedadla a řidič střelhbitě na to své. Auto se vrátilo před chvílí a je tedy ještě příjemně zahřáté, což s povděkem kvituji a zároveň se s údivem rozhlížím kolem sebe.

  

  První dojem dvakrát neuděláš. A v tom je DS5 velmi přesvědčivá.

  První, čeho jsem si všiml, to úplně první, to byla vůně kůže a nového auta obecně.. kdo zná, ví a pochopí… je to velmi příjemný pocit, který umocňují extra pohodlná celokožená křesla s dekorem v podobě náramkových hodinek, všestranně seřiditelná ve všech myslitelných osách s naprosto ideálním mixem tuhosti a proporcí. Žádné podměrečné židličky, ale pořádná křesla s bočnicemi tam, kde je jich třeba a hlavovou opěrkou dokonale plnící svou funkci. Můj pocit, že už to lepší být nemůže kazí jen „drobná“ vada na kráse… Citroën nenabízí odvětrání sedadel. Škoda, místo standardní masážní funkce by možná nejeden budoucí zákazník ocenil spíše suchou košili a hexenšůs 😉

  

  Špičková křesla vás na první i druhý pohled dostanou

  

  Kouzlo Ëxtravagance není pro každého, ale funguje to dobře.

  Při pohledu kolem sebe se mi bezděčně nabízí otázka, kam s DS5 Citroën vlastně míří. Když odhlédneme od C6, která tiše spěje ke konci své nedůstojné cesty, je reálnou vlajkovou lodí značky stále ještě model C5 s šestiválcovým turbodieselem, hydropneumatickým podvozkem a množstvím výbavy, která je ale díky době narození na úrovní stěží technologického průměru třídy a místy zaostává nejen za konkurencí, ale i za DS5. Nové Déesko sice vychází z podvozkového základu nižší střední třídy na modifikované platformě MPV C4 Picasso nebo spíše Peugeotu 5008, ale vnitřní architekturou a špičkovou výbavou se nižší střední třídě výrazně vzdaluje.

  

  Ë MMI 🙂

  

  Žádáme pasažéry, aby po celou dobu letu neprudili kapitána. Jinak následuje katapultáž.

  Na první i druhý pohled je interiér DS5 naprosto avantgardní a zvláštní. Ale čím déle sedím uvnitř, tím více chápu, že to není jen svéhlavost konstruktérů a trucovité gesto designérů, kteří chtějí vypíchnout vrcholnou řadu Citroënu za každou cenu lacinými detaily. DS5 je velice osobité auto a každý detail uvnitř má svůj smysl. Ne tedy, že bych si nedovedl představit některé ovladače jinak, to opravdu ne, ale když jsem vracel auto zpět a sedl do svého vozu, který je interiérově téměř ideálně konzervativní, musel jsem chtě nechtě uznat, že mi přijde nudný a obyčejný. A o to přesně v DS5 jde – celé auto (a uvnitř zejména) je velice originální a je třeba jej tak brát.

  

  Všechno je jinak, ale když se vrátíte do svého auta, zjišťujete, že vám to začíná chybět.

  

  Máte v autě střešní okno? DS5 má tři 😀

  Kreativní tëchnologie

  Po celou dobu statického seznamování jsem objevoval nové a nové detaily. Elegentní Citroënovské řešení MMI, svérázné, ale velmi funkční řešení ovladačů s exaktním chodem na středovém panelu, ovladače na nosníku v prostoru nad hlavami předních cestujících (včetně elegantních schránek na brýle), které mi velmi intenzivně připomínají kokpit letadla (a nepochybně to tak také má být…), luxusní analogové hodinky s výrazně tónovaným safírovým sklíčkem, tlačítko bezklíčového startování, tlačítko kamery na rozpoznání vozidel k přepínání dálkových světel, optitronová přístrojová deska s Citroënovsky umanutým digitálním otáčkoměrem, nádherný barevný Head-Up displej, čestina (!) v palubním systému, leštěný hliník, kevlar… A mohl bych pokračovat dál…

  

  Prakticky to nedává smysl, ale je to nádherné. A o tady jde.

  Sešlápnu brzdu, řadicí páka se sympatickým tvarováním je v neutrálu, klíček je už dávno vložený v příslušném otvoru, stlačím tlačítko zapalování a… nic :-*) Aha, tak ještě vyšlápnu spojku a tentokrát motor téměř okamžitě naskočí a tiše, zcela bez vibrací či jiných doprovodných efektů běží na volnoběh. Seřizuji vnější zrcátka a ironicky se zašklebím při pohledu dozadu přes zpětné zrcátko, který je opravdu minimalistický, pokud si mohu dovolit takto diplomaticky označit střílnu pro kulometčíka za zadními sedadly.

  

  To je na periskop...

  Převodovka jde perfektně, lehce a bez zadrhávání řadím jednotlivé rychlosti u stojícího auta a při zařazení zpětného chodu se na displeji v centrální části objeví barevný záběr parkovací kamery v prostoru za vozem, který je doprovázen česky psaným upozorněním, abych se předem dobře rozhlédl okol sebe :-)) Perfektní.

  

  Teď už žádné šrámy na nárazníku nehrozí. Barevně, hezky a především česky.

  Co je ale podstatně méně perfektní, to je výhled z vozu, který je velice podobný tomu v Audi R8.. to znamená relativně mizerný. Není to sice žádná tragédie a mnoho udělá i optické snížení stropu díky černému čalounění, ale pokud si Citroën předsevzal, že vzorem mu bude Audi (…), pak tedy nemusel být tak důsledný 😉 Interiér DS5 je z pohledu obvyklé vzdušné velkorysosti běžných modelů Citroënu pravým opakem. Nikdo uvnitř nestrádá a místa nalezne dost, ale pocit motorizované petřínské rozhledny se v tomto případě nekoná. Sešikmené dvojité „A“ sloupky v černé barvě spolu s relativně nízkým stropem vytvářejí v členitém vnitřku Déesky zvláštní, možná tak trochu intimní atmosféru soukromí. Po nějaké době strávené za volantem to dokonce začínám vnímat spíše jako pozitivum a zvykám si na zvláštní atmosféru uvnitř téhlé vrcholné verze Déesky. Osobně bych volil jinou barvu sedadel, ale jinak se mi líbí vše, včetně fantasticky hrajícího audia Denon s 300 Watty výkonu – zatím nejlépe hrající aparaturou v čemkoliv od PSA.

  

  Sedí se v nich snad ještě lépe, než to vypadá na první pohled. 1*

  Jízda, aneb DS⁵ + HDI = GT

  Konečně se rozjížím, velmi měkce a nenásilně, spojka spolupracuje zcela „blbuvzdorně“ a motor se 120 kilowatty výkonu zabírá zhruba už od nějakých patnácti set otáček, aby někde pod dvěma tisíci nabral druhý dech donutil řidiče za chvíli zařadit vyšší rychlost, protože jednička je docela krátká.

  

  Nová převodovka se dobře ovládá a hlavice konečně vypadá jinak, než v C3.

  Nabírám rychlost a zapínám automatické stěrače, o jejichž aktivaci mě informuje malá zelená kontrolka v přístrojovém štítu. Mířím na Černý most a dál na výpadovku směr Hradec Králové. Na dálničním nájezdu zvyšuji rychlost a velice nepředpisově (znáte to: „tohle doma nezkoušejte!“) se protáhnu, spíše tedy prolétnu, až na hradeckou dálnici, kde rovnám tempo na sto třicet.

  V kabině DS5 vládně velmi příjemné a návykové ticho, které ruší jen déšť dopadající na čelní okno a voda rozstřikovaná v podbězích širokých kol. Na otáčkoměru v tu chvíli odezírám (spíše odhaduji) zhruba 2200 ot.^-1

  

  Perspektiva trochu mate, čísla jsou ve skutečnosti mnohem větší. HUD je naprosto luxusní věc.

  Průhledný HUD ukazuje kontrastní bílou číslici s rychlostí, kterí odpovídá zelené čislici s navolenou rychlostí tempomatu. Ta se za chvíli rozblikala, když jsem Déesce zaťal ostruhy do slabin a na chvíli jsem porušil pravidla silničního provozu ve snaze předjet kolonu loudajících se aut v pravém pruhu, za kterými se tvořila hustá vodní hradba.

  Za chvlíli přijíždím na Benzinu kam odbočím bez směrových světel, za což mě DS5 vytrestá rozvlněním pravé půlky sedačky.. „Sakra, já si zapnul telefon na vibrace?“ napadá mě.. Ne ne, to se zlobí AFIL za to, že jsem lenoch a přejíždím do jiného pruhu bez blinkru… Udělám pár fotek v zákrytu před deštěm a doprovázen vykroucenými krky nějaké famílie z Německa varážím zpět na dálnici. Po návratu do Prahy si užívám pár rychlejších průjezdů v okolí Hloubětína a hledám mouchy na podvozku. Ten je celkově velmi tuhý, ale ani zdaleka to neznamená, že by byl nepohodlný.. jen se prostě nehoupe tak, jak káže obvyklé klišé. Tlumiče svou práci odvádějí velmi, velmi dobře a do kabiny se kromě očekávatelných pohybů nepřenášejí žádné nepříjemné rázy. Ostatně, tahle Déeska obouvá kola s rozměrem 235/45/ZR18 a i když se dělají ještě větší kola s rozměrem 19“, tak ta už by byla pravděpodobně příliš tvrdá, vhodná leda na kvalitní silnice někde… kde vlastně? 🙂 Každopádně ne u nás.

  

  Stranou pozornosti určitě nezůstanete, tím si buďte jisti.

  

  235/45/ZR18

  A ještě něco, karoserie je netypicky tuhá a celkem srdnatě odolává kroucení, což je znát nejen při změně směru, ale třeba i při brzdění, které je rychlé a nevyžaduje žádné korekce volantem třeba jako u DS3 😉 Jízdně tedy DS5 uspokojí i náročného řidiče a fakt, že na zadní nápravě není obvyklý multilink,ale jen torzní příčka není v tomto případě na závadu. Ano, ty diskuzně oblíbené „limity“ podvozku se objeví dříve, než třeba v Aventadoru, ale i tak je zajímavé, jaké možnosti nabízí nastavení standardního podvozku, který třeba v Picassu zdaleka nedosahuje žádného z parametrů DS5. Jiné uložení náprav? Jiná geometrie? Více tlumících materiálů? Lepší tlumiče a tužší pružiny? Ono je to vlastně jedno, důležité je, že to dobře funguje. A fajnšmekr tu stále má možnost pořídit hybridní DS5, která k pohonu zadní nápravy konstrukčně musí využívat nezávislého zavěšní obou poloos.

  

  Odhaduji na 450 l. Pro běžné použití zcela postačující.

  Řízení je klasicky neutrálně Citroënovské. Nezklame, ale nečekejte zázrak, zato rejd mě příjemně překvapil a volant nezvyklého tvaru se nakonec celkem pohodlně drží. Škoda jen, že Citroën podlehl módnímu tlaku a stejně jako Peugeot osázel volant tlačítky (byť celkme umírněně) namísto původních páček pod volantem, které osobně považuji za velmi povedené a ergonomické.

  

  Místa pro zadní cestující je dost a dost, sedadla mají příjemně dlouhé sedáky - pro PSA trochu netypické.

  Přijíždím konečně zpět a parkuji s pohledem na displej, který by mé obvyklé návyky asi rychle změnil. Stisknu tlačítko vypínání motoru pod safírovým sklíčkem palubních hodin a pozoruji cvrkot na palubě. Začíná automatickým zatažením elektronické parkovací brzdy a zasunutím Head-Up displeje do palubní desky. Přístrojová kaplička potemní a stropní diodové osvětlení mi něžně rozkáže „vypadni“ 🙂 Beru klíček a velmi, skutečně velmi neochotně se soukám ven.

  

  V bílé perleti je DS5 skutečně nádherná.

  Závěr

  Celkově vě mě DS5 nechala vesměs dobré nebo spíše vynikající dojmy. Déeska je v reálu mnohem atraktivnější než na fotografiích. Je mohutná a přitom velmi kompaktní, což umocňuje její netradiční tvar velkého hatchbacku. Zejména v bílé barvě hybridu, který jsem bohužel netestoval, výtečně vyniknou její proporce, které šedá metalíza cudně halí, což je trochu škoda.

  

  Komu je DS5 vlastně určená? Přemýšlejte 🙂

  K zamyšlení mě ale nutí pohled do ceníku, který na třech stránkách vyčerpávajícím způsobem ospravedlňuje cenu testované Déesky, která bez čtyřech stovek atakuje jeden milion… Ok, není to zrovna málo, ale kdo trochu zná prodejní zvyky Citroënu, ten ví, že cenová realita bývá podstatně vstřícnější k vaší peněžence. Troufám si tedy tvrdit, že reálně můžeme mluvit o ceně hluboko pod devíti sty tisíci. I to ovšem není málo.

  DS5 není auto pro masy a Citroën si to nejspíš dobře uvědomuje, ale kdo jej vyzkouší, zjistí, že je to nespíš to nejzajímavější a nejrafinovanější auto své třídy, které je nakročené jednou nohou v prémiových vodách, zatímco tou druhou pevně vězí na břehu klasické evropské mainstreamové produkce.. Ale dá se u Citroënu mluvit o „klasické“ produkci? Myslím si, že ne, naštěstí!

  

  Naviděnou *

  Pro:

  Originální, svěží a rafinovaný jak zvenčí, tak zevniř

  Vyspělá technika

  Blízko charakteristice GT, čili cesty za odměnu

  Špičková křesla

  Proti:

  Sebevědomá cena testovaného vozu

  Mizerný výhled

Velmi snesitelná lehkost bytí