• Tipo vs. Rapid bez servítek

  Publikováno: 22. 7. 2016

  Ze srovnávacího testu Tipa s Rapidem zde na ACZ jsem byl natolik znechucen, že jsem využil první příležitosti jít vozy zažít na vlastní kůži, abych následně mohl korigovat vlastní názor na srovnávací test, pod který se na ACZ podepsal 1.7.2016 Jan Mička. Dám autorovi nakonec zapravdu, nebo se potvrdí můj názor autorova selhání?

  Předně bych uvedl věci na pravou míru – tj. já měl možnost srovnat Tipo 5D v TOP výbavě a Rapid SB v takové té standardní showroomové výbavě (tj. žádný chudák – volant v kůži, klima, příplatkové audio…). Srovnání proběhlo bezprostředně po sobě, a to jen staticky. Nicméně interiér jako takový mě zajímal především.  Můj výsledný dojem byl právě díky takřka přímému přesednutí až nečekaně jasný. Mlhy nad Avalonem se tak rozplynuly a pověst o Rapidu vzala hodně rychle za své.

  Ještě než se dostanu k samotnému srovnání si neodpustím pár řádků na téma Rapid. Ne, opravdu nejsem hater Škody a Rapid jako takový vnímám vesměs pozitivně. Ve srovnání s Fabií III je to pořádný kus auta navíc co se prostornosti kabiny týká a je velmi znát, že jde úplně jinou cestou než Fabia. Některé nectnosti však má společné a dostanu se k nim.

  Tipo

  Vzhled je věcí vkusu, nicméně Tipo konečně hraje na tu správnou italskou strunu. Co se designu týká, nepůsobí ani vzdáleně germánsky. Určitý jednotící prvek lze snad nalézt jen v masivnějším C-sloupku, který vzdáleně dá vzpomenout na der Golf, das Auto. Tím ale podobnosti končí a stojí zde nádherná dlouhonohá italka s pevně vyvinutými boky, sympatickou a nezaměnitelnou tváří, bohatými přednostmi a excelentním pozadím. Z kteréhokoliv úhlu pohledu není co vytýkat. Paradoxně vám vůbec nedojde, že přední hrana kapoty je až nezvykle vysoko, dokud se jí nechcete podívat pod kapotu.

  

  Příkladný přístup k předním světlům, kapota s tlumicí dekou i u 1.4T

  

  Opět bezproblémový přístup k pravému přednímu světlometu

  Interiér po prvním usednutí rozstřelí veškeré obavy. Jestli mám vyjádřit jedním slovem první, co vás po usednutí do Tipa napadne, pak je to PROSTOR. Ale prostor v tom pravém slova smyslu 3D. Usadíte se do velmi vydařených hlubokých sedadel s perfektní oporou páteře – a to jak bederní, tak hrudní – a zcela adekvátní boční oporou.  Rozměr sedadla, materiál čalounění, pozice hlavové opěrky i rozsah seřízení je v nejlepším pořádku, a to měřítkem Golfa. Zapomeňte na nutnost volby příplatkových, koncernovým slangem sportovních, sedaček. Ty, co Fiat dává do každého, i toho nejzákladnějšího Tipa, jsou stejně skvělé a neošizené.

  

  Do ruky dobře padnoucí volant a přehledná přístrojová deska

  Svoji pozici za volantem díky bohatému rozsahu nastavení má možnost v Tipu najít opravdu každý. A výsledná pozice opravdu stojí za to. Sklon volantu, výška i vzdálenost od pedálů je zcela ideální, vyloženě řidičská, avšak nikoliv prvoplánovitě sportovní. Tipo je jedním z mála vozů této třídy, kde jsem neměl sedadlo s mými 184 cm v nejnižší pozici. Řadicí páka výtečného tvaru je v mírně vyvýšené pozici výborně po ruce. Rozměrná zpětná zrcátka jsou v ideálním místě.

  

  Výtečně tvarovaná hluboká přední sedadla

  Mé pozornosti neunikly výborně tvarované A-sloupky. Masivní, ale tvarované tak, že jejich hloubka jde přesně ve směru úhlu pohledu řidiče, takže vůbec nepřekáží. Detail, ale právě detaily prozrazují, jakou péčí auto při vývoji prošlo. Těch zajímavých detailů je však mnohem víc.

  

  Přední sedák má přiměřené boční vedení i šířku

  Výborně tvarovaný volant s ideálním průměrem a jemně větší tloušťkou věnce volantu (někomu nemusí vyhovovat, pro mě ideál) solidní rozsah nastavení. Především ale netrpí na příliš malou vzdálenost od pedálů. A pak tu opět máme ty detaily – mezera mezi palubkou a sloupkem řízení je vzorně zakryta a vyplněna kůží (resp. zřejmě imitací). Ano, žádná nevzhledná škvíra, žádné šidítko na zakrytí jakosti jogurtového kelímku. To, co jiní dávají na manžetu řadičky, najdete u Tipa v této mezeře…

  

  Příkladné vyplnění štěrbiny mezi sloupkem řízení a přístrojovkou

  A další drobnost – sloupek řízení má na spodní straně polštářek. Nevím, jestli je primárním cílem vyšší bezpečnost v NCAP, nebo jde o čistě komfortní prvek. Nicméně zajímavý detail, kterého si na první pohled nevšimnete, zabraňuje nechtěnému kontaktu kolene s tvrdým plastem palubní desky. Nedá mi to nezmínit osvětlené zrcátko ve sluneční cloně – ženy jistě ocení. Samozřejmostí je rozsvícení po odklopení krytu zrcátka stejně jako 4 stropní madla s tlumeným dorazem.

  

  Ženy jistě ocení osvětlené make-up zrcátko

   

  Pozice displaye infotainmentu je doslova ukázková – nad výdechy ventilace v zorném poli řidiče. Rozměr zobrazovacího média je tak akorát, rozhodně žádná teslácká plazma, nicméně ani pohrobek počátku doby digitální. Display je přitom ideálně takřka v dosahu natažené ruky, má výbornou citlivost na dotyk (ano je dotykový), nijak výrazně se nemaže a nešpiní, má příjemný kontrast i barevnou hloubku. Vybrané funkce však zůstaly s tlačítky, takže obligátní zesilovací kolečko přežilo u Fiatu první vlnu dotekománie. Opět tu je jedna vychytávka – tlačítko na uspání displaye tak, aby v noci nerušilo pozornost řidičova oka. Probuzení je dílem poklepnutí na display. Simply clever, řeklo by se u Škody…

  

  Ideálně umístěný dotykový kontrastní display

  Ovládání ventilace je v případě digitální klimy vyvedeno opravdu poctivými velkými a velmi přehlednými tlačítky. Vůbec všechna tlačítka, která v interiéru najdete, mají jistý stisk a jasně vymezený chod. Zamrzí snad jen absence automatiky na ovladačích el. stahování, myslím, že není nikde žádným směrem. Tady se skutečně zřejmě šetřilo… Stejně tak ne úplně ideální mi přišla pozice páček pod volantem. Tedy – pro mě stále vyhovující, ale mám poměrně dlouhé prsty. Taková sličná slečna s menší ručkou už by mohla pociťovat problém…

  

  Polštářek na sloupku řízení

  Nedá mi nezmínit výplně dveří, které jsou čalouněné a nijak neruší celkový dojem z přístrojové desky, byť plast ve dveřích je tvrdý (Golf má horní pás měkčený). Odkládací místa až tak neřeším, přihrádka před spolujezdcem byla poměrně prostorná, kapsy ve dveřích nebyly nijak úzké a u loketní opěrky a ve středovém tunelu místo bylo. A loketní opěrka? Bytelná, pevná, ideálně umístěná, čalouněná. Lze snad chtít víc? USB konektivita a 12V zástrčka je pak v nejlepším možném místě – tj. před řadičkou dostatečně hluboko.

  

  Příkladně rovnoměrné dvojité švy čalounění

  O interiéru celkově pak platí přesně to, co o exteriéru – pohledný, příjemný a originální. Ani vzdáleně přitom nezavání jistou dávkou hračkářství, kterou při určitém úhlu vnímání nabídne třeba Mini nebo Panda. Celková pozice a kompozice přístrojové desky přitom vytváří velmi příjemný dojem, kdy sedíte v hlubokém interiéru, který vás obklopuje a působí velmi příjemně a bezpečně. Zkrátka zatímco Focus dokazuje, jak nemá interiér vypadat a jak hory plastu zabijí prostornost, Tipo ukazuje tu správnou míru odtažitosti a pocitové robustnosti v tom nejlepším slova smyslu.

  

  Dostatek prostoru pro zadní nohy, kolejničky pečlivě překryty

  Především ale je celý interiér bytelný. Všechno, čeho se dotknete, má ambici vydržet na svém místě bez rozvrzání po celý zbytek života Tipa. O vše se můžete opřít, zatáhnout, prohmatat… Pokud bych měl označit interiér v lidském příměru, pak má pevnou postavu svěžího juniora, nikoliv rozvrzané staré kosti a beztvarovost nemohoucího důchodce.

  Stačí vzít za kliku a otevřít či zavřít dveře. Vše má jasný, jistý a precizní chod. Vše je pečlivě zpracováno, těsnění dveří jako celek a kolem oken příkladné, pevné i jemné zároveň a sametově hebké na dotek.  Žádné neotesané sváry rámů oken jako u korejců nebo některých japonců…

  

  Bezvíčkové hrdlo nádrže

  Bezvíčkové hrdlo nádrže z jedné strany představuje vítané a příjemné plus, nicméně zároveň je snad jedinou výraznou chybou na Tipu. Zřejmě se totiž nezamyká s centrálem, což v našich zeměpisných šířkách může být problém – krade se všude a vše, co není zamčeno. U sedanu k zamknutí nedochází, u 5D HB nevím. Nicméně je možné, že dochází k blokaci záklopky přímo v hrdle.

  Po přesednutí dozadu sám za sebe mi před koleny zbylo cca 5cm, nad hlavou stále místo bylo. Zadní místa mají isofixy s top tether. Celkově se mi sedělo velmi dobře a pocit stísněnosti v žádném směru nebyl. Klidně bych si zde střihnul cestu do Chorvatska.

  

  Zadní opěradla po sklopení nevytváří schod

  Kufr měl 83 cm délka, 100 cm šířka s rovnými boky, a 50 cm výška, tedy nějakých 415 l ideálního kvádru. Pod podlahou plnohodnotná rezerva a dost místa na povinnou výbavu. Po sklopení zadních opěradel vzniká takřka příkladně rovná ložná plocha. Takřka píšu proto, že opěradlo se díky pozici sedáku nesklopí do zcela vodorovné polohy a zůstane mírně zešikma. Mezera mezi sedadlem a kufrem je umně překryta mezikusem. Myslím, že lepší variabilitu mezi 5D HB nabídne snad jen Civic a jeho magic seats…

  Jestli tedy i po tomto výčtu vydařených a poctivých detailů hodlá někdo Tipo nadále označovat nálepkou lowend, pak opravdu pochybuji o jeho duševním stavu…

  Rapid

  Interiér Rapidu nemá smysl dlouze rozebírat. Zaměřím se však na srovnání interiéru Rapida s Tipem, protože právě pocit ze sezení se liší, a to rovnou diametrálně.

  Interiér Rapidu zná snad každý a kdo ne, pak prodejce a servis Škody je přeci na každém rohu…

  Mimochodem jen tak mezi řádky – tuhle argumentaci na mě použil i prodejce (jinak velmi profesionální) Škody jako jeden z kladů Škody. Jenže já tohle stále nějak nechápu – vždyť Škoda se přeci nekazí a je to držák, tak k čemu ksakru potřebuji servis na každým rohu?

  Za mě vzhled interiéru shrnu tak, že dekorační lišta interiéru hodně pomohla a byť jde na první pohled o lacinou náhradu broušeného kovu, i tohle málo posouvá dojem z interiéru Rapida o patro výš. Jestli je to však pocta, to ponechám na vás…

  Celkově se v Rapidu sedí hodně vysoko, sedadlo jsem si musel dát do nejnižší pozice, abych měl nad hlavou přibližně stejně místa jako v Tipu. Přístrojová deska v Rapidu je i tak hodně nízko a je dost subtilní. Co si Rapid bohužel převzal od Fabie, je pozice za volantem. Vzdálenost roviny volantu a pedálů je i přes podélné nastavení volantu poměrně malá a dost mám pocit, že se od doby Fabie I vůbec nezměnila. I vzdálenost řadicí páky od pedálů je vyloženě v úrovni Fabie a tohle mi opravdu docela vadí, neboť mě nutí nepřirozeně volit pozici blíže přístrojové desce. Před 10 lety bych tuto pozici mezi malými vozy označil za výbornou, ovšem dnes umějí mnozí konkurenti nabídnout o mnoho více (třeba Clio). A zde se navíc bavíme o voze, který Škoda posunula o půl třídy výš (a cenově takřka o třídu výš).

  Zatímco v Tipu máte příjemný pocit hlubokého usazení do vozu, v Rapidu si připadáte, že nesedíte ve voze, ale spíše na voze nebo snad na nějaké lavce. Sedadla jsou docela úzká ale plytká zároveň. Ano, je to lepší sezení než v Octavii I a II, ale Tipo hraje doslova úplně jinou ligu. Délku sedáku ani opěradla Rapidu přitom nevidím jako problém. U Rapidu se stejně jako u Tipa nastavuje sklon opěradla páčkou. Nevnímám to vysloveně negativně, ale myslím, že nebudu sám, komu více vyhovuje přesnější růžice…

  Materiály v Rapidu jsou hodně laciné, byť mě v rámci celé koncepce nijak neuráží. Srovnání s Tipem ale nesnesou ani vzdáleně. Doslova propast je např. v samotných výplních dveří, které u Rapidu celé vyrábějí zřejmě z nějakého PET recyklátu…

  Samotný volant je však v případě 3-ramennéh příplatkového koženého příjemný a někomu může více vyhovovat i nepatrně menší tloušťka věnce volantu. Dokonce bych i řekl, že celý volant má o nějaký ten cm menší průměr, byť jsem neměřil…

  Naopak bych u Rapidu ocenil alespoň automatiku na řidičově okně ve směru dolů nebo povedené budíky či maxidot (příplatkový). Tohle se do Rapidu dostává v nešizené podobě od bohatších sourozenců (tedy až na automatiku el. stahování)…

  Vzadu mi po přesednutí v Rapidu zbylo 7 cm před koleny, při měření do vybrání sedala pak 9 až 10 cm před koleny. Zatímco před koleny vzadu tedy nějaký ten cm navrch ve srovnání s Tipem lze naměřit, celkový pocit je tak nějak, o půl třídy níž. Šířka je citelně menší, v úrovni hlavy je mnohem méně místa (a to má Rapid bočnice ploché jak korejka…). Otázkou také je, nakolik prostor Rapidu pro kolena vzadu ovlivnila poněkud nepřirozeně bližší pozice sezení směrem k přístrojové desce s ohledem na umístění volantu a řadicí páky…

  Zkrátka zatímco v Tipu jste příjemně obklopeni 3D prostorem, v případě Rapidu se pojem prostornosti zmenšuje na úroveň jedné dimenze do délkového prostoru před koleny. Mám pocit, že ve Škodovce si zřejmě vybudovali mindrák z doby Octavie I, která přesně za tohle byla plísněna (a vcelku oprávněně) jak jen to šlo.

  Kufr měl 83 cm délka, 100 cm šířka s rovnými boky (ovšem co ten plast, který bude po týdnu dodraný jak husa před obědem??), a 55 cm výška, tedy nějakých 456,5l ideálního kvádru. Nicméně rozměry jsou s Tipem zcela shodné až na výšku, takže objem Rapid dohání vyloženě sníženou podlahou zavazadelníku (nebo vyšším uchycením zadního plata). Pod podlahou i tak má ovšem poctivou plnohodnotnou rezervu, detaily jako háčky v kufru nebo na B-sloupcích nebo místo na výstražný trojúhelník či hasicí přístroj jsou příjemné klasické vychytávky Škody. Co mi naopak chybělo, byla možnost oddělané zadní plato zasunout ve svislé pozici za zadní opěradla tak, aby nepřekáželo. Tohle uměla už Octavia I, Rapid SB to však neumí (nebo jsem byl příliš nešikovný).

  

  Nevzhledný schod po sklopení zadních opěradel (příplatek za mezipodlahu?)

  Po sklopení zadních sedadel však vzniká děsivý schod. Tady zřejmě bude původ těch litrů, podlaha zavazadelníku je prostě nepřirozeně nízko.

  Závěr

  Pokud bychom se bavili o situaci, kdy Rapid stojí cenově tam, kde jej skutečně postavili, tedy někde na půli cesty mezi kompakty a malými vozy, dost možná bych kompromisy Rapidu označil jako odpovídající. V situaci, kdy vedle Rapidu stojí stejné peníze Tipo, není co se vzhledu, prostornosti, materiálů a zpracování týká, vůbec co řešit. Nespatřuji v tom však drtivé vítězství Tipa nad Rapidem, spíše prohru cenové politiky Škody a potvrzení toho, že Tipo vlastně vůbec nesoupeří s Rapidem, ale s Octavií či Golfem.

  Vůbec se nezdráhám napsat, že Tipo je v mnohém dále než pro mnohé ikonický Golf. Ano, Golf se více zaměřuje na vytváření pocitu lepšího vozu, kdy horní část výplní je měkčená, dveřní kapsy mají kobereček (pokud si pamatuji správně), více pracuje s dekoračními lištami atp., a možnosti příplatkových položek a výbav jsou jako celek úplně jinde než Tipo, ale samotná podstata vozu už u Golfu není zdaleka tak přesvědčivá. Pokud za něco zaberete nebo se opřete, ta tam je fortelnost čtyřkového Golfu a objeví se nepříjemné prohnutí, lupání nebo povrzávání. Sedmá generace je na dotek stále příjemná, ale v porovnání se svými předchůdkyněmi notně zkřehla. A přesně zde jsem u Tipa nenašel pochyby. Golf vytváří pocit lepšího vozu, Tipo ale lepším vozem z hlediska interiéru, bytelnosti a zpracování, je.

  Přitom v ne až tak dávné době koncern dokázal vyrábět takřka nezničitelné interiéry Oktávek I, Passatů B5 a Golfů IV, zatímco Fiat nabízel interiérovou hitparádu plastů v jakosti kelímků od jogurtů a kempingové piknik sady na jedno použití… Jenže jak je vidět, doba se mění.

  Jaký je tedy můj názor na test http://www.auto.cz/test-fiat-tipo-1-4-vs-skoda-rapid-1-2-tsi-chci-rodinne-auto-zn-levne-96240 ?

  Vůbec nerozumím tomu, proč v testu nezazněl popis zcela odlišného charakteru interiéru obou vozů. Ano, já měl k dispozici dobře vybavené Tipo 5D, v testu byla základnější verze sedanu. Jenže 95% kladných vlastností, co tu zaznělo na adresu Tipa 5D HB, je společné pro kterékoliv Tipo, i v té nejzákladnější verzi. Nerozumím tomu tím spíš, že autor Jan Mička je svými rozměry postavou, která tenhle rozdíl musela pocítit a moc dobře vnímat.

  Mnohé věci, které jsem u Tipa uvedl, nejsou ve třídě kompaktů nějakou vyjímkou, nicméně srovnávám zde svět lowendu se světem mainstreamu a tohle je to zásadní, co mělo z testu vyznít. Rapid není zlý, ale plnotučný kompakt to zkrátka není a nikdy nebude, ani když zvolíte Monte Carlo nebo zaškrtáte všechny příplatky. S Rapidem stále zůstanete půl třídy pod kompakty, protože tohle má Rapid vepsané do své DNA.

  Naopak Tipo má charakter ryzíko kompaktu nižší střední. Je vidět a především cítit odvedená poctivá práce na detailech. A v tom nejlepším slova smyslu je dojem z interiéru oldschool. Z vozu zkrátka necítíte moderní katování kostů a zkřehlost. Z druhé strany ovšem nabízí ryze moderní vzhled i rozložení ovládacích prvků. Zde zkrátka není co vytýkat, takto má vypadat interiér kompaktu vyrobeného v roce 2016.

  Úplným závěrem se vracím k testu na ACZ a mé úvodní otázce. Jak jej tedy shrnout? No, stručně řečeno: novinářský fail (a to bez jakékoliv urážky směrem k autorovi).

Otevřený dopis redakci Otevřený dopis MDČR