• Tah kaktusem na C4

  Publikováno: 21. 2. 2015

  Aktuálně běží promoakce na C4, která se snaží zákazníky dokopat z autosalónů Škoda a Hyundai směrem k Citroenu. Vzhledem k tomu, že zvědavost u mě převýšila lenost absolvovat 25 marných km k nejbližšímu prodejci Citroen, nezbylo mi, než se zařadit do stáda nahnaných ovcí, které dobrovolně sdělí své téměř osobní údaje za jednu prachbídnou projížďku… Stálo to za to?

  Exteriér
  Hromnice mi umožnily spatřit C4 Cactus za dennodenního přirozeného světla. Pravda, barevná variace by se zdála totálně důchodcovská, předváděčka v šedošedivé však u Cactusu ani zdaleka neznamená šedou myš. Potkat Rapida v šedé, sotva postřehnete, že kolem vás něco projelo. To C4 Cactus je jiná třída. Vnější design nepochybně rozdělí na dva tábory. Buď vám vzhled sedne, nebo se se vzhledovým pojetím minete o světelné roky. Soudit nebudu, napíši pouze svůj dojem.

  

  Vůz působí neuvěřitelně harmonicky a celistvě. Vzhledové pojetí bylo vytvořeno pravděpodobně v nějakém „paralelním světě“. Vůz se nepodobá na nic, co můžete potkat na silnici. Přitom ale není vzhled vynucen lacinými prvoplánově mířenými detaily. Ve světě tornád je oblázkový tvar doslova harmonií na duši. Vůz esteticky nikam nespěchá, nehraje na novodobou lacinou sportovní notu, netěží z klínovitého profilu strmého jak Kriváň.

  

  Jestli nějak lze hmatatelně ztvárnit představu komplexního pojetí tvarové excentricity, pak myslím, že právě C4 to dokázala. Zapomeňte na tornáda, zapomeňte na single-frame svět sešněrovaný pravidly a řádem. Hoďte se do pohody pohledem na C4 Cactus. Na vůz, se kterým se neřadíte do sociální vrstvy, na vůz, se kterým neřešíte vlastní komplexy. Paradox? Ano, paradoxně s vozem, který si na nic nehraje, vyčníváte z davu.

  ---

  „Ve světě tornád je oblázkový tvar doslova harmonií na duši. Vůz esteticky nikam nespěchá, nehraje na novodobou lacinou sportovní notu.“

  ---

  Interiér
  Jestli vnější design je vše jen ne zažitý automobilový svět, pak interiér je … nämlich to stejné. Nehledejte ve voze zalíbení v budících, nepřemýšlejte o přínosu přemístění airbagu k hlavě spolujezdce a vytvoření schránky na jeho místě. Podstatný je přeci výsledek, jen ten se počítá…

  

  Přístup do interiéru je veskrze průměrný, snad jen poměrně nízké prahy mohou vybrané jedince oblažit hřejivým pocitem. Tradičně jako pravý automobilový nadšenec musím vedle tvrdosti plastů zhodnotit pocit při zavření dveří, neboť jde o zcela stěžení informaci. Tedy – madla dveří působí naprosto solidně. Chleba se ale láme při zabouchnutí, kdy zazní zvuk ne nepodobný tomu, jako když kopnete do prázdné plechovky od piva.

  Po usednutí za volant začne hledání příjemné pozice za volantem. Pro moji postavu výšky cca 185 cm by se zdálo, že půjde při absenci podélného nastavování volantu o takřka neřešitelnou úlohu. Opak je ale pravdou! Právě komfort sezení je něco, co vám dokonale dokáže poblouznit hlavu. Sedíte v navýsost pohodlných sedadlech s příjemně hrubým čalouněním a docela výrazným bočním vedením a ideálně umístěnými hlavovými opěrkami.

  ---

  „Komfort sezení je něco, co vám dokonale dokáže poblouznit hlavu.“

  ---

  Pedály máte akurátně rozmístěné, v rukou svíráte nádherný a velmi příjemný volant s naprosto ideálním snad vším, co jde na volantu hodnotit – průměrem volantu či věnce samotného počínaje, koženým potahem, vzhledem či rozmístěním tlačítek konče. Hlavní a zároveň svým způsobem nepochopitelná je ale pozice volantu samotná. Při absenci podélného nastavování se nachází v naprosto ideální pozici a sklonu i pro postavu mé výšky. Uznale smekám.

  

  Sedadlo řidiče má ve všech výbavách výškové nastavování, navíc nepodlehlo pákovému mechanismu nastavování sklonu opěradla. Samotné výškové nastavování však příliš prostoru k čarování nedává, interiér je totiž vše jen ne obdařen přebytkem prostoru pro hlavu. Vepředu je to i pro moji výšku zcela bez černého puntíku, vzadu ale na hlavu místo nezbývá a při vzpřímené pozici je hlava zabořená ve stropnici. Být tam pověstné panoramatické okno, asi bych hlavu musel useknout, možná proto ta přihrádka vepředu místo airbagu…

  Ke kvalitě materiálů jsem neměl sebemenších připomínek, kvalita čalounění je na velmi dobré úrovni, jen si nejsem jistý, zda-li nebude hrubý vzor háklivý na „vytažení očka“. I v základu dává čalounění pocit, že vydrží léta jak bývalo v dávných dobách zvykem. Plasty jsou sice tvrdé, nicméně povrch palubní desky je v horní části na povrchu změkčen.

  Především ale vůz celkově nabízí dojem bytelného vozu. Ve zpracování samotném by se určité mezery přeci jen našly, na předváděcím voze např. o cca 1 mm nesedělo lícování řidičových dveří. Tohle je ale dost možná více vinou nepozorného dealera, který vůz nedoladil k prodeji, resp. předváděcím jízdám…

  Neodpustím si poznámku k barevnému provedení interiéru, který za příplatek 5000 vypadal stejně jako na fotografiích vypůjčených z testu na www.auto.cz. Proč? Jednoduše pro naprostou dokonalost, která posune dojem z interiéru o mílové kroky vpřed. Tohle není nějaká dekorační lišta v Rapidu, tohle je skok jak při výměně televizoru za Teslu Color v třiasedmdesátém.

  Výhled z vozu všemi směry je dobrý a karoserie se jeví jako vcelku přehledná. V testované výbavě nechyběla couvací kamera, no kdo jednou okusí, nebude chtít jinak… Před řidičem se přitom nachází svět naprosto odlišný z jiných vozů. Jestli by nějakým modelem měla být vystižena digitalizace, pak C4 Cactus bude jedním z předních adeptů. Budíky vem čert, tady máte nádherně čitelný digitální panel.

  ---

  „Před řidičem se nachází svět naprosto odlišný z jiných vozů.“

  ---

  Na středové konzoli pak máte další LCD panel k ovládání klimatizace či rádia. Vše je velmi dobře na očích, výborně čitelné a především středový dotykový panel je výborně na dosah ruky. Mírná prodleva v ovládání je patrná, nijak ale neobtěžuje. Co je podstatnější – rádio se zapíná klasickým „čudlíkem“, k ovládání hlasitosti slouží klasický otočný ovladač, ofuk skel má opět vyhrazené mechanické tlačítko a především – LCD panel lze ovládat i v rukavicích. Pravda, musíte zapomenout na otáčkoměr, z druhé strany středový digitální panel pro všechny vám dá pocit, za který ve Škodě budete muset tvrdě připlácet…

  Ruční brzda přežila digitalizaci, v předváděcím kusu nechyběl asistent rozjezdu do kopce. Zato loketní opěrka, byť pěkně zpracovaná, mi přišla stejně platná jako v Rapidu – jen překážela (možná se hodí tak na dálnici…). Vnitřní osvětlení je vybaveno stmívačem, zato není vybaveno víc než jednou jedinou lampičkou u přední příčné výztuhy stropu. Stejně tak schází stropní madla, férově pro všechny.

  Z praktických věcí zcela schází jednodotykové ovládání elektrického stahování předních oken, ty zadní se pro jistotu pouze vyklápí. Nevidím v tom ale až takový problém, naopak můžete nechat vůz stát s pootevřenými okny v parném létu, aniž byste museli mít strach z toho, aby vám někdo vůz nevykradl. Navíc je díky tomu v zadních bočních dveřích opravdu rozměrná kapsa.

  Zapomenout musíte též na výškové nastavování pásů stejně jako na 5* NCAP vysvědčení.

  
  YouTube Direkt

  Prostorností bych C4 Cactus přirovnal, ať se to komu líbí nebo ne, k nové Fabii. Příčně sice zdárně pocitově drží tempo s Rapidem, v podélné prostornosti však jasně ztrácí dech. Na předních sedaldech přitom není o čem vést polemiku, jen vzadu prostě na kolena zbyde stejně jako v té Fabii. Úhel otevření hlavně zadních dveří si dokážu představit krapet lepší. Zadní víko zavazadelníku má příjemné vyvážení a jediné, co nepotěší, je vysoký vstupní práh.

  

  Zavazadelník má naprosto pravidelný tvar, jen se musíte obejít bez simply clever řešení. Kvalita zpracování je výborná (a to nejen zavazadelníku), nicméně zadní vysoký práh (resp. výztuha) není zevnitř ničím krytý a zavazadla tak budou v kontaktu s plechem… Nesklopný sedák zadních sedadel se jeví jako naprostá malichernost ve srovnání s neděleným opěradlem, které se navíc pro sklopení musí odjistit pojistku na obou stranách zároveň. Jestli někdo dokáže pohřbít praktičnost naprosto nejhloupějším myslitelným způsobem, pak to jsou velmi pravděpodobně tvůrci automobilů Citroen.

  ---

  „Jestli někdo dokáže pohřbít praktičnost naprosto nejhloupějším myslitelným způsobem, pak to jsou velmi pravděpodobně tvůrci automobilů Citroen.“

  ---

  Jízda
  K dispozici jsem měl diesel 1.6 blue-HDI o výkonu 73 kW, který je se spojen s 5-kvaltem. Motor samotný je na třídu automobilu solidně utlumen a odhlučněn – vůbec jako celý vůz obecně. Jak je pomalu dobrým (tedy vlastně zlým) zvykem EURO 6, neobejde se bez močoviny a stop/startu. Alespoň že stop/start funguje vcelku inteligentně a stejně jako třeba v nové Fabii reaguje i na změnu požadavku na výkon klimatizace.

  Před plným zapojením turba, které nastává při – ani bůh neví jakých – otáčkách, jde přirozeně o lenocha. Po jeho roztočení ale vůz nabízí víc než příjemnou dynamiku. Vlastně úplně dostatečnou dynamiku, protože s C4 Cactus velmi pravděpodobně vůbec nikdo nebude chtít jezdit rychle. Motor však nemá sebemenší problém s chcípnutím nebo s neochotou vytáčet se, koncernový 1.6 TDI by mohl se svojí tupostí v nízkých otáčkách leda tiše závidět…

  Podvozek samotný je relativně tuhý. Rázy od kol jsou sice tlumené, zato na špatném povrchu takřka všudypřítomné. Komfort jízdy sám o sobě bych postavil sice nepochybně nad úroveň prvních sérií Rapidů, nicméně pocit z jízdy je – chtě nechtě – prazvláštní. Na první pocit tuhé a citlivé řízení v kombinaci s tuhým podvozkem vás v prvním pokusu o ostřejší jízdu výrazně klepne přes prsty. Stačí totiž potahat vůz v rychle najetých zatáčkách a řízení změkne jak nanuk v tropickém žáru poledního slunce. Jednoduše se pro ostřejší jízdu naprosto nehodí, nerovný povrch českých silnic přitom dokáže tento pocit povýšit přinejmenším na třetí.

  ---

  „Pro ostřejší jízdu se C4 Cactus naprosto nehodí, nerovný povrch českých silnic přitom dokáže tento pocit povýšit přinejmenším na třetí.“

  ---

  Stejně jako řazení 5-stupňové převodovky. Zdaleka nebyl problém sázet tam jednotlivé stupně, nicméně kulisa řazení při špetce fantazie dokázala vyvolat vzpomínky na řidiče Karosy řady B při poslední jízdě před vyřazením z provozu… Vedle gumózní kulisy je dost děsivý i samotný tvar hlavice řadicí páky, kterou vyhrabali kdesi ve skladech PSA. I když tuzérské řadičky z benzinek doslova nenávidím, tak tady se přiznám, že bych snad už po prvním pivě uvažoval o výměně za tu z prvovýroby.

  S C4 Cactus tak sami velmi rádi zvolníte tempo do zákonných limitů. Při běžné jízdě vůz řidiče nijak neobtěžuje a jízda je přinejmenším příjemná. Zaznít by nepochybně mělo, že označení C4 je blaf stejně jako DS5, neboť vůz stojí na základech C3. Brzdy jsem neměl možnost nějak podrobněji prověřit, tak snad jen – na všech kolech byly v uvedené verzi kotouče a náběh brzd byl naprosto adekvátní stejně jako dávkovatelnost. Co mě naopak při jízdě nadchlo a nevím, jestli vůbec někde zaznělo – chod stěračů. Ty totiž mají ostřikování vyvedeno přímo do ramínek, takže stěrače předbíhají dokonce kdejakou prémiovou konkurenci.

  Závěr
  C4 Cactus je úkazem automobilového průmyslu. Působí asi stejně, jako kdybyste uslyšeli z turnaje s Kasparovem od komentátora „tah kaktusem na C4“. Buď si budete myslet, že se hráč ale úplně zbláznil, nebo si uvědomíte, že šachy nejsou nic víc než snůška naprosto nesmyslných pravidel. Možná vám pak dojde, že i šachy lze povýšit a vytvořit tak třeba hru pro tři osoby a doplnit bitevní pole o stařenku, hada nebo golfový vozík.

  

  Nacházím racionální argumenty pro koupi C4 Cactus? Na rovinu mi argumenty říkají, že koupě C4 Cactus by byla ta největší pitomost, kterou lze při výběru vozu udělat. Třeba takový Rapid bude zřejmě ve všech měřitelných parametrech lepší. JENŽE… C4 Cactus dokáže něco, co Rapid naprosto nezvládá. C4 Cactus umí zaujmout, dokáže ve mě vyvolat POCIT. Ano, C4 Cactus se mi vryl pod kůži jak trn z opuncie. C4 Cactus nemůžete vybrat rozumem. C4 Cactus musíte zkrátka jen a pouze chtít.

  ---

  „C4 Cactus nemůžete vybrat rozumem. Cactus musíte zkrátka jen a pouze chtít.“

  ---

  A přesně to je důvod, proč zdánlivý letákový konkurent Škoda Rapid a Citroen C4 Cactus jsou asi stejně rozdílní, jako směr D1 na Brno a Prahu. Nejde jet oběma směry, buď se vydáte jedním, nebo tím druhým. Možnost vybrat si C4 Cactus v našich reáliích se přitom jeví být svým způsobem luxus. Vždyť kdo si může dovolit vyhodit své peníze za snad ve všech měřitelných ohledech horší vůz? Přesto přeze všechno bych nic neudělal raději než vyhodil peníze právě za C4 Cactus.

  Jen ten rozum mi stále v hlavě brouká, že 6 tisíc papírů českých za první garančku by mě mělo varovat. Jen ten rozum mi stále v hlavě našeptává, že tudy cesta opravdu nevede…

  Klasik praví, že peníze jsou vždy až na prvním místě. Z druhé strany ale platí, že když ji miluješ, není co řešit. Přesně o tomhle C4 Cactus je. A za mě říkám, že jsem se zkrátka zamiloval. C4 Cactus je jiná. Je to nefalšovaná automobilová osobnost. Její koupí se nezařazujete do naprosto žádných vykolíkovaných stereotypů společnosti. Jestli by však tahle láska vydržela dennodenní soužití, se ode mě nejspíš nikdy nedozvíte.

   

  Ve zkratce

  + vnější design

  + design interiéru

  + pohodlí vepředu

  + bytelnost

  0 jízdní vlastnosti

  0 dynamika

  – praktičnost

  – prostornost na místech vzadu

  – cena, cena, cena

  Zdroj obrázků: www.auto.cz

Royal Tucson i20 aneb první zklamání, zákazníka vyhání